20. září 2015

Pieniny (1) - raft na pltích, Sokolica a Tři koruny

Pieniny se rozkládají na území Slovenska a Polska podél severovýchodní hranice Slovenska a obě části (slovenská i polská) jsou chráněny jako národní parky. Oblast je poměrně malá, na Slovensku zabírá 37,5 km čtverečních (pro srovnání Brno má 230), o to je však krásnější. Nejvyšším vrchem jsou Vysoké Skalky (1050 m) a na polské straně Trzy Korony (Tři koruny, 982 m), vypínající se nad klikatým tokem řeky Dunajec.

Místní atrakcí v období od dubna do října je raft na pltích na přibližně 9 km dlouhém úseku Dunajce. Pltě (vory) tvoří pětice masivních necek (jedny váží 120 kg), které jsou napříč propojeny tyčí a uvezou až 12 výletníků. Někteří voraři (v místním označení pltníci) mají "jánošíkovské" krojované vesty a plavbu doprovázejí výkladem o okolní přírodě i pověstech, které se k ní váží. Podle jedné z nich, kdo se napije z pramene, který vyvěrá nad Dunajcem, bude žít 100 let. Místo se proto nazývá Storočný prameň.




Voda je mělká a pltníci se dřevěnou tyčí odrážejí od kamenitého dna. Plavba je většinou poklidná, jsou tu však i menší peřeje a místy se proud v zúženém korytu Dunajce značně zrychlí, až máme strach, že se vyklopíme nebo narazíme na vystupující kameny.




Dunajec v nejužším místě, zvaném Jánošíkův skok, má 10 metrů a podle legendy Jánošík právě zde do své družiny přijímal ty junáky, kteří dokázali Dunajec přeskočit. Atletická federace o tom bohužel neví a jako světový rekord ve skoku dalekém stále registruje pouhých 895 cm Mika Powella z r. 1991.

Tři koruny vidíme hned na začátku vodní trasy, ve skutečnosti je ve skalním masivu pět vrcholů, ale název je odvozen podle trojice v pravé části.




Dunajec protéká soutěskou lemovanou vysokými skalními stěnami výrazných tvarů.
Podél řeky vede cyklostezka a trasu je možné projít i pěšky. Fotografující muži na břehu vypadají jako turisté, kteří si chtějí zvěčnit scenérii s vory, v cíli plavby nás však už čekali s vyvolanými fotografiemi. Neodolali jsme a za 3 EUR si tu naši koupili.



Následující skupina skal se nazývá Sedm mnichů podle mnichů, kteří navštěvovali jednu jeptišku, místo rozjímání a modliteb je ale za ní táhly zcela přízemní touhy a za trest zkameněli. Na polském břehu je skála Mníška (= jeptiška), asi také nebyla svatá a dopadla stejně.




Plavba po Dunajci trvá hodinu a půl, v cíli voraři pltě rozpojí a autem převezou na výchozí místo, obvykle to absolvují 4-krát denně.

Pro zpestření jsme se zpět proti proudu nevraceli po chodníku, ale přeplavili se přívozem na druhý břeh na polskou stranu a vydali se vzhůru na skalní vrchy.

Prvním z nich je Sokolica (747 m), při poměrně strmém stoupání s občasnými průhledy za asi hodinu překonáme převýšení více než 300 m, odměnou je pohled ze skalní stěny na tok Dunajce a protilehlé vrcholy, které se vzdušnou čarou zdají velmi blízko. Tím víc nás překvapí další ukazatel s informací, že na krále polských Pienin Tři koruny budeme potřebovat 3 hodiny.



Sokolica, jak je vidět z dalšího snímku, je však samostatně stojící skála, její stěna padající k řece má 307 m a co jsme vyšlapali nahoru, téměř záhy pozbudeme a to se pak několikrát opakuje.



Při neustálých výstupech a sestupech se občas naskytne průhled na řeku, tento je z Czerteziku (772 m). U Pieninského potoka je možné si nabrat pitnou vodu.




Opěrná zeď pod vrcholem Góra Zamkowa (799 m) je zříceninou hradu Pieniny ze 13. století, který nechala postavit Kinga (Kunhuta) Polská, manželka krakovského a sandoměřského knížete Boleslava V. Stydlivého. Ten si svůj přídomek vysloužil tím, že se úplně stranil intimního života. Kinga si nenaplněné a bezdětné manželství vynahradila jako patronka chudých a postižených, r. 1999 byla prohlášena za svatou a v blízkosti zříceniny má sochu.
Hrad sice odolal nájezdu Tatarů, ale husitským vojskům se podařilo jej zničit.




Konečně se dostáváme k ukazateli oznamujícímu Trzy Korony 982 m, nejdříve však ještě musíme zdolat dlouhé a strmé schodiště na nejvyšší skalní věž v jejich středu.




Vpravo je polská obec Sromowce Niżne a vlevo slovenský Červený Kláštor, obec se stejnojmenným kartuziánským klášterem, kde je náš cíl. Je vidět, že to bude se zacházkou, protože most je až na jejich konci.




Vrchol nabízí kruhový rozhled, centrální skalní věž se také příznačně jmenuje Okraglica (Okrúhla).




Sestup ze Tří korun většinou vede po kamenité cestě.




Úleva se dostaví, až dojdeme do rekreační části u toku Dunajce. Ten zde slouží i jako přírodní koupaliště.




Přejdeme most a celou cestu do Červeného Kláštora nás provází impozantní panorama Tři korun.




Cypriana, jednoho z místních mnichů, v 18. století okouzlilo natolik, že podle pověsti z vrcholu Tří korun na vlastnoručně zhotovených křídlech podnikl let a přistál na louce u kláštera. Byl velmi vzdělaný, napsal herbář a zabýval se přírodní medicínou, po svém údajném letu byl však obviněn z čarodějnictví a měl být upálen. Naštěstí nakonec byla spálena jen jeho křídla. Protože o úspěšných zkouškách létajících strojů Leonarda da Vinci není nic známo, Cyprián by měl být považován za otce aviatiky.

36 komentářů:

  1. Teda Miloši, ty si umíš užívat života. Toto byl zase skvělý výlet! Kam ty na ty nápady na výlety chodíš, mě by vůbec nějaká jízda na vorech nenapadla. Pluli jste krásnou krajinou a ještě jste si navrch dali výstup do skal. Fotky jsou nádherný.

    OdpovědětVymazat
  2. Joj, bolí mne nohy jen ty následné výstupy po plutí na vorech vidím. Je to  ale krásná krajina a máš můj obdiv. Pěkné fotky, zajímavé vyprávění- vlastně jako vždy. Díky za výlet...

    OdpovědětVymazat
  3. Krásné fotografie, zejména ty z ptačí perspektivy. Na předposlední fotce v článku mraky působí jako kouř, vycházející ze sopky.

    OdpovědětVymazat
  4. Zkouška vorařů na vlastní kůži, dobrý a nevšední zážitek. Nebyla obava o uváznutí na kamenech? Přece jen brodit se na břeh, by byl dost složitý výkon. Hezké fotografie krajiny a panorama Tři korun, ty jsou dominantní.

    OdpovědětVymazat
  5. Je vidět, že krásnou přírodu není třeba hledat na druhé straně světa. Stačí se vydat pouhý kousek od baráku. Ale ty dálky prostě lákají.

    OdpovědětVymazat
  6. Predvcerom som nahodou cital v wwww.sme.sk, aki lenivi a nepredvidavi musia Slovaci asi byt: Zije tam udajne 631 sto- resp. nadstorocnych "kusov".Zdvihnut sa a putovat tak ku spominanemu pramenu je zrejme pre Slovac pritazko!

    OdpovědětVymazat
  7. Velice zajímavé. Předpokládám, že při té plavbě musí mít člověk pocit, jako by se propadl do minulosti. Neuvěřitelné, že atletická federace nechce přiřknout rekord Jánošíkovým zbojníkům, asi by to nebylo politicky korektní

    OdpovědětVymazat
  8. [1]: Nic lidského jim není cizí :)[2]: Tento nápad měl organizátor našich srpnových turistických týdnů. Mám však i své vlastní :)[3]: Byl jsem také překvapený, jak ta túra byla náročná tím neustálým šplháním nahoru po kamenitých cestách a slézáním dolů. Ale co by člověk pro výhledy neudělal :)[4]: Výborný postřeh, vůbec mě to nenapadlo. Mě zase zaujalo, jak na mnoha snímcích (i těch, které jsem do článku nevložil) je vidět kužel světla, jako kdyby scénu osvětloval nějaký reflektor z nebes.

    OdpovědětVymazat
  9. [5]: Když jsme najížděli na zvířenou vodu, postavil jsem se, abych si ji vyfotil (je to druhý snímek shora) a málem jsem spadl do vody i s foťákem. Vorař je rozkročený a má už natrénováno :)[6]: Těch krás u nás je opravdu hodně, až nad tím žasnu, a pořád je co objevovat. Ovšem těm dálkám také nejde odolat :) Jen kdyby ve světě nebylo čím dál víc nebezpečno :([7]: Ten pramen ale slibuje jen 100 let, ne víc. Slováci musí mít ještě nějaký jiný elixír nesmrtelnosti. Asi se tam přestěhuju :)[8]: Prý tento "raft" už provozují asi 130 let. Je to něco jako folklór a lidová řemesla. A když se vydaří počasí (to byl náš případ), opravdu kouzelný výlet.

    OdpovědětVymazat
  10. To jsou nádherné scenerie! S tím focením si mi připomněl naší návštěvu v solném dole v Berchtesgadenu kde jsme také při sjíždění skluzavek do nižších pater dolu byli nenápadně vyfocení a na konci u východu už nás čekaly fotečky

    OdpovědětVymazat
  11. [8]: Vzpomínám si na jednu Čapkovu povídku, kde surovec mlátil nějakého kluka, který mu (myslím) kradl na zahradě hrušky. To viděl jiný muž na druhé straně širokého potoka a aby kluka ochránil, hodil po neurvalci obrovský buližník a zranil ho. Když se to dostalo k soudu, nikdo tomu nechtěl věřit, protože by to znamenalo světový rekord v hodu koulí. Pro důkaz pak chtěli, aby vrhač hod zopakoval, tomu to však už vůbec nešlo, buližník dopadl vždy jen do první poloviny potoka. K opravdovému výkonu musí být člověk pořádně motivován a nabuzen :) A dostat se do Jánošíkovy družiny mělo patřičný náboj, před akreditovaným komisařem atletické federace by to asi nebylo ono :)[11]: Ano, nedávno jsme to zažili také ve Slovinsku v krápníkové jeskyni Postojna. Protože tam byly "mraky" návštěvníků, u východu čekala na šířku snad pětimetrová výstavka fotografií návštěvníků, že jen najít tu naši by trvalo drahnou chvíli. Téměř nikdo si ji nekupoval, byl proto velký odpad a podle toho vypadaly ceny. Také jsme ji oželeli.

    OdpovědětVymazat
  12. Sedm mnichů na jednu jeptišku? No tomu už říkám slušný gangbang. Tedy, jestli za ní chodili hromadně.        Jinak krásný cestopis doplněn překrásnou fotodokumentací.       

    OdpovědětVymazat
  13. Nádherné fotky překrásné krajiny, nevím, co obdivovat dřív. Taková jízda v neckách pospojovaných do vorů musí být určitě senzační zážitek a velmi mě zaujal výhled na dvě obce oddělené řekou. Pověsti vztahující se k jednotlivým místům a trocha dějepisných údajů krásně dokreslují celou fotoreportáž. Parádní!

    OdpovědětVymazat
  14. Krásny kraj ...ale taký máme všade, kde sa len obzrieš. Len si pri obzeraní daj pozor, aby si nespadol.
    Nie sme leniví, iba neničíme to, čo milujeme. Kúsok ďalej, pár desiatok kilometrov viac na východ je krásny, zabudnutý kraj - jeho aj naše šťastie. https://youtu.be/zLgRsqWKMYM
    Bukové hory - Vlčie hory, sú v nich niekoľko storočí, ba aj tisícročie staré duby-  prechádzajú do Vihorlatských vrchov , no a tie končia konča našej záhrady. Chodievajú sa mi tam pásť srnky, pomlsať si na jabĺčkach, vždy im nechávam časť svojej úrody ... diviaci tiež robia nezbedu, ale mne sa akosi vyhýbajú - našťastie. Vlci tam už nie sú, ale v časoch mojej mladosti boli. Dúfam, že ešte budú. Patria tam, aj keď poľovníci tvrdia, že sú na SK premnožené. Nie sú, niet ich tam.  Krása prírody . Je to s ňou a s nami tak, že čím sme my chudobnejší, tým ona akosi okolo nás bohatne. Je to o iných kopcoch aké si navštívil Ty, ale je to stále blízka si príroda. V tejto, málo vzdialenej,ale nie sú turistické chodníky, tak som si dovolila aspoň takto na ňu upozorniť. Že tam, blízko tebou navštíveného miesta aj takáto krása existuje.

    OdpovědětVymazat
  15. ..ale aha..toto na SK ešte nemáme:http://vesmir.cz/2015/09/21/sakali-nechali-se-nachytat-polabi/
    "sveřepí šakali co zavile vyjí na bílý měsíc." ..pamätáte?
    Totálne od témy, ale týka sa to prírody

    OdpovědětVymazat
  16. [13]:Protože mezi služebníky božími je dost homosexuálů, mohli by se třeba zřetězit. Jen ta synchronizace by asi byla trochu obtížná :)[14]: Pohled shora je nenahraditelný. Je tu například vidět klášter s červenými střechami v obci Červený Kláštor, když jsme ale šli kolem řeky, ani by nás nenapadlo, že tam něco takového je.[15]: Gabi, nestraš - medvědi a teď ještě vlci? To už budu mít strach na Slovensku vylézt z auta nebo z vlaku :)
    To video je úžasné, kdybych neviděl titulek, že jde o Vlčie hory, myslel bych, že ho filmaři natočili v Kanadě.[16]: Šakali? Vůbec jsem netušil, že žijí i v Evropě. Z indiánských knih mám zafixováno označení "zbabělý šakal" a myslel jsem proto, že jde o zvířata z prostředí Indiánů a Divokého západu.

    OdpovědětVymazat
  17. Nádhera ;) Ty Tři koruny vypadají fakt lákavě, ale lézt nahoru, dolů a zase nahoru, to by mě asi trefilo o:) Ty vory/necky jsou taky super nápad Nikdy jsem o tom neslyšela. To jste byli docela daleko na východ, co? Ještě je jim tam rozumět?

    OdpovědětVymazat
  18. [17]: Tak na tohle jsem tedy ani nepomyslel. A ta jeptiška by tam figurovala jako taková královna.      Raději si představím variantu sedmi jeptišek a jednoho mnicha.       

    OdpovědětVymazat
  19. Užila jsem si s tebou bezvadnou projížďku na plti a další krásné výhledy. U tebe se vždy zaraduji, nadchnu a poučím. Chtěla bych tě mít doma.
    Ze srdce ti děkuji za to mé nádherné blogové probuzení do dnešního rána, tj. za tvou osvěžující spršku perfektních komentářů. Tvé komentáře jsou maličká literární dílka, která mohou žít svým vlastním životem. Tak ještě jednou: Thank you very much. ♫♫♥♥♫♫

    OdpovědětVymazat
  20. [17]: Neboj, a kľudne sa Slovenskom túlaj. Vlka sotva uvidíš, môžeš ho tak akurát počuť za mesačnej noci. Je neskutočne plachí, vyhne sa Ti skôr ako ho čo len zacítiš. A medveď ......pán Mldek ale nemá pravdu, " nečíhajú v houštine na turisty" Je taktiež plachý, ale ten je na rozdiel od vlka zvedavý ... no a občas sa zatúla aj do civilizácie necivilizovanej. V Červenom kláštore som nebola už hádam od absolvovania ZŠ. Je zámok teraz upravený? Veľa pamiatok je už pekných, veľa ich ale ešte stále chátra.

    OdpovědětVymazat
  21. Nádherné...:). Tři koruny vypadají ze vzdálenějšího pohledu jako hřbet prehistorického zvířete :). Ty hory a kopce v krajině jsou krásné - parádní výlet, moc pěkné fotky :).

    OdpovědětVymazat
  22. [18]: Mluví zcela normální slovenštinou, které my pamětníci ještě rozumíme :). Nejhorší je to v místech, kam sahá vliv Maďarska, Slováci tam mluví maďarsky, protože si myslí, že je to jazyk grófů a tím něco lepšího. Podobně jako šlechtici v Rusku mluvili francouzsky.[19]: Máš můj obdiv, normálního muže by to mohlo zabít :)
    Možná by ses měl přihlásit na casting do p-filmů [20]: Beo, ty umíš zalichotit Jen jestli tady neplatí příměr "zdání (a internetová stylizace) klame" :)[21]: No nevím, smečka vlků asi moc plachá nebude. A zvědavý méďa taky budí strach.
    Bohužel klášter jsme si už neprohlédli, byli jsme z toho výletu tak uondaní, navíc to bylo v těch letošních vedrech, že jsme místo kultury zapadli do hospody.[22]: Máš pravdu, jako ten dinosaurus, co měl tělo jako pancéřovaný tank :)

    OdpovědětVymazat
  23. Dosáhnout toho vrcholu, to musel být zážitek, já jsem unavená, jenom z toho cestovnání zde, ale je to krááása, díky Miloši!

    OdpovědětVymazat
  24. [23]: Neboj, to mě taky. Někdy se mám co ohánět i s jednou dívčinou.       

    OdpovědětVymazat
  25. Zvláštní - do Pienin už jsem měl v plánu jet několikrát a vždycky jsem dojel na Lefkadu nebo do Japonska . Díky za obsažný článek, jednou ta moje cesta vyjde.

    OdpovědětVymazat
  26. [26]: To preto že volíš príliš veľkú "zachádzku" a potom sa skoro unavíš, na SK nedôjdeš. Skús nabudúce priamo. Ale terchovskú krčmu tiež radšej vynechaj!

    OdpovědětVymazat
  27. Ajajajajaj! Ako to citam? Citam tu uz druhy raz a preto prva asociacia (citam povrchne! Hanba mi!)z titulku: "Za tri koruny!" Az po chvili som si spomenul, ze na Slovensku je uz euro, cize tak lacne to byt nemohlo.

    OdpovědětVymazat
  28. Velmi mě zaujaly pltě, ať vzhledově (sražené loďky k sobě), nebo názvem. Navíc opravdu krásné záběry, přemýšlím, kudy všudy jsi musel šplhat, abys uděla ty panoramatické snímky.

    OdpovědětVymazat
  29. Krásné, úžasná příroda, na fotky se dá dívat do nekonečna, pořád je tam co obdivovat a z vrcholu je nádherný rozhled, ale nic pro mě, i z fotky mám závrať, stačí si jen představit tu výšku...

    OdpovědětVymazat
  30. Tři koruny mi strašně připomínají film Pacho, hybský zbojník (frndžalica okouzlila) - nebyl tam někde v okolí nakonec natočený?Skála Mníška - cožpak nás Denis Diderot nic nenaučil?

    OdpovědětVymazat
  31. [24]: Bez vrcholu by to nebylo ono :), taky ty mé vrcholy se vůbec nedají srovnávat s tím, kam vyšplhá Ilona-pižlík.[25]: Ty nenasytné vydají i za sedm :)[26]: Znám to také, vedle turistiky nejradši jezdím do velkých měst a i když jsem jich viděl dost po celém světě, ještě jsem nenavštívil Hradec Králové a Plzeň.[27]: Gabi, kterou krčmu bys doporučovala?[28]:Vše ve světových cenách :).
    Pro doplnění: raft byl (myslím) za 11 EUR, my jsme ale měli skupinovou slevu 8 EUR, za hodinu a půl plavby to nebylo tak moc v porovnání s přívozem na druhou cenu Dunajce, který jsme přejeli za 10 vteřin a stál 3 EUR.[29]: Z fotek v posledním pruhu je vidět, že na Tři koruny je to nahoru dolů. Než jsem tam došli, od břehu na konci trasy pltí to podle značení znamenalo 4 hod chůze a pak ještě kus dolů a kolem řeky do Červeného Kláštora. Výhledy byly převážně jen na vrcholech, tam však stály za to.[30]: Závratí se nemusíš bát, vyhlídky na zdejších vrcholech jsou zabezpečeny zábradlím.[31]: Film jsem viděl hodně dávno a prostředí mně tehdy ještě nic neříkalo, proto jsem hledal na webu a na stránce http://www.filmovamista.cz/1903-Pacho--hybsky-zbojnik?zaber=23320 se záběry a skutečným místem zabývají - po rozkliknutí si můžeme přečíst, že jsou jimi Sanberg kousek od hradu Devín, Sulovské skály a Bělovodská dolina ve Vysokých Tatrách. (Sandberg jsem už zmiňoval v článku o Devinu, další dvě ještě někdy do turistické rubriky plánuju přidat, fotky odtud mám.)
    O Diderotovi vím jen, že byl filosofem, že napsal Mníšku, vím až od tebe a z Googlu http://www.numismatika.name/Nabidka/KNIHY-VE-SLOVENSKEM-JAZYCE-C01.08.15./Beletrie-Diderot-Denis-Mniska-P5958.html, ale nic mně to neříká. Zase by to chtělo výklad

    OdpovědětVymazat
  32. [32]: 27 Na Slovensku ? Akúkoľvek, kdekoľvek, ale najlepšie v cieli cesty...lebo po jej návšteve už ďalej nepôjdeš.

    OdpovědětVymazat
  33. Koncentrovaná romantika, Miloši.
    Přírodní parky mám moc ráda, bývá v nich jednak čisto, jednak spousta zajímavých rostlin a živočichů.
    Protiklad je větší pohyb lidí, aspoň tedy někde.
    Výlet po vodě, musel být skvělý, já bych z toho sice měla lehké trauma, ale fotografování by je bohatě vyvážilo.
    Pořídil jsi nádherné záběry a povídání je, jako vždycky, zajímavé, pěkné a čtivé ... hlavně ta pověst. Kdo by to do mnichů řekl?!   

    OdpovědětVymazat
  34. Na pltích jsme kdysi dávno byli, byla to paráda. Překrásná příroda, pak jsme byli v nějaké restauraci, kde jsme se vůbec nemohli domluvit, lidé tam mluvili takovou slátaninou, že jsme raději odešli.

    OdpovědětVymazat
  35. [33]: Můžu potvrdit, pro mě je Slovensko nejoblíbenější "zahraničí" :)[34]: Je to nádherný kraj, živočichy jsme ale neviděli, v řece bych čekal pstruhy, ale zřejmě ten šrumec na vodě, kdy jede jedna plť za druhou a k tomu gumové čluny, je odtud vyštval. A medvědi byli asi přecpaní lesních plodů a neukázali se.[35]: Dnes se asi přizpůsobili zájmu turistů a jazykové problémy jsme tam neměli.
    Na stránce UNESCO, věnované Polsku, jsem našel, že si Poláci zařadili soutěsku s Dunajcem a Pieninami do předběžného seznamu přírodních divů, které chtějí mít v UNESCu zapsány
    http://whc.unesco.org/en/statesparties/pl.
    Trochu zvláštní je, že nemají společnou přihlášku se Slováky, protože řeka se soutěskou je hraniční, ale fakt je, že nejpěknější část Pienin s Třemi korunami leží na polské straně.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Claude Lorrain - ideální krajiny klasicismu

Claude Lorrain (1600-1682), vlastním jménem Claude Gellée , patří k nejvýznamnějším malířům klasicismu , směru, který následoval po temném ...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)