Richard Alfieri - Šest tanečních hodin v šesti týdnech na nádvoří Staré radnice v Brně

Shakespearovské slavnosti mně připadají čím dál víc snobskou záležitostí, dvě představení (Richard III a Zkrocení zlé ženy) stačila, a proto i letos jsme dali přednost Letní scéně Divadla Bolka Polívky, která využívá nádvoří Staré radnice v Brně. Prostor je zde sevřenější a kontakt s diváky mnohem bezprostřednější než na nádvoří Špilberku, i déšť se tam lépe snáší, navíc zde nebývalo výslovně zakázáno fotografovat, a mám tak obrazovou vzpomínku na představení Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho.

Hra Šest tanečních hodin v šesti týdnech (Six Dance Lessons in Six Weeks) amerického filmového a televizního scénáristy, producenta a herce Richarda Alfieriho (1948) měla premiéru v r. 2001 v Los Angeles. Tam ještě příliš neupoutala, ale po přesunu na Broadway v New Yorku o 2 roky později si rychle získala popularitu, byla přeložena do 14 jazyků a dostala se na prkna divadelních scén po celém světě.

U nás se poprvé hrála v r. 2006 v Divadle Ungelt v Praze v podání Chantal Poullain a Oldřicha Kaisera. Poullain ji hraje dodnes, v současnosti už s třetím partnerem - Martinem Krausem, tím druhým byl Pavel Kříž.

Lily Harrisonové, na Floridě žijící 72-leté dámě, vdově po baptistickém knězi, chybí kontakt s lidmi a ten si rozhodne zajistit najmutím soukromého učitele tance, který by ji v 6 týdnech měl naučit 6 tanců - swing, tango, valčík, foxtrot, čaču a moderní tanec. Objeví se asi 30-letý Michael Minetti, který právě ztratil práci v taneční skupině na Broadwayi, a soukromá výuka by mu umožnila nahradit výpadek příjmů. Lily je jeho první žačkou.

Tanečník je však horkokrevný Ital, v diskusi si nedává pozor na jazyk a Lily ho každou chvíli vyzývá, aby se sbalil a zmizel, že o jeho hodiny už nestojí. Michael si vymyslí srdceryvný příběh o vážně nemocné manželce a žadoní o ještě jednu šanci v jeho kritické situaci. Žádnou manželku ve skutečnosti nemá, navíc je homosexuál. Lily mu zase vykládá o manželovi, leckdy ho využívá i k tomu, aby Michael vypadl dřív, než se manžel vrátí z práce, protože by to s ním nemuselo dobře dopadnout. Její lež Michael odhalí zásluhou souseda, který mu ve výtahu řekl všechny podstatné informace o jejím stavu. Také pochopil, že Lily žádného učitele nepotřebuje, protože všechny tance dokonale ovládá.

Karty se zpravidla odkryjí v hádkách, kdy se někdo prořekne, anebo prozradí, co ví, např. Lily jednou zmíní, že má 68 let, a podruhé 72.
"Zajímavé, za jeden den jste zestárla o čtyři roky. Ale na 72 to ujde."
"To víte, Max Factor."

Předhazují si výmysly o partnerech.
"Žádného manžela nemáte."
"Nemám, ale měla jsem, na rozdíl od vás, vy ani žádnou manželku mít nemůžete. Co manžel zemřel, je naše manželství čím dál lepší. Naučila jsem se ho chápat."

Ve hře vystupuje ještě jedna osoba, kterou ale není vidět. Sousedka ze spodního bytu při každé taneční lekci hned telefonuje, co je to za rámus.

Ještě před koncem se dozvědí, že sousedka zemřela, a Lily pak Michaelovi předhodí, že ji přivedl do hrobu.
"Chudák, byla osamělá a chtěla si se mnou asi popovídat."
Jiskří to i při tanečních lekcích, např. v komentování oblečení.
"Proboha, co to máte na sobě?," zhrozí se Lily (a sama je přitom v domácím županu).
"Plážové oblečení, dnes se budeme učit moderní tanec."

Nádvoří Staré radnice je pro divadlo specifické tím, že do představení každou čtvrthodinu vstupuje odbíjení zvonu a o celé hodině je počet úderů roven počtu hodin. A v 9 a 10 večer je to hodně znát. Herce to upřímně rozesmávalo.

Hudební doprovod starších klasických tanců mně moc neříká, swing snad (bez záruky) doprovodil zpěv Franka Sinatry, valčík se nemohl obejít bez Johanna Strausse, tango, foxtrot a čaču si neodvažuji tipovat, doma jsem ale u hudební kulisy moderního tance.

Beach Boys, američtí souputníci Beatles, charakterističtí vícehlasým zpěvem ve složitých aranžmá, totiž také patřili k mým oblíbeným skupinám. Zazněla svižná píseň Surfin' USA (a surfování se zvlášť k Floridě ideálně hodí) a na závěr, když už všechny rozpory pominuly, si dali ještě ploužák God Only Knows.

Jednou větou by se hra mohla charakterizovat jako herecká etuda o osamělosti a potřebě společenského kontaktu. Lze ale také najít interpretaci zdůrazňující problémy netolerance k odlišnosti sexuální orientace a věku.

Chantal Poullain (1956) se snaží přiblížit vyšší věk své postavy (a věkový rozdíl vůči tanečníkovi) stařeckým třesem rukou, ale myslím, že to mohlo být na místě, když vystupovala se svými vrstevníky Oldřichem Kaiserem (1955) a Pavlem Křížem (1961). Martin Kraus (1983) je však o víc než generaci mladší.

I tak představení bylo hereckým koncertem, kdy oba představitelé od prvotních rozporů ve stylu italské domácnosti nakonec dospějí k jistému porozumění. A květiny od spokojených diváků si určitě zasloužili.

Letně (4)

"Tak jsem už tady s tím vápnem, pane Werichu" se jmenoval seriál rozhovorů spisovatele Vladimíra Škutiny s Janem Werichem a já jsem tady zase po roce s nesouvisejícími drobnostmi, náhodně posbíranými na ulici.

"Pes - přítel člověka." Nu, jak kdy.

Lidé však psy většinou mají rádi a starají se, aby jim nic nechybělo, pamatují na kadeřníka, oblečky a mají i hotel. Kolik má asi hvězdiček? A zdali je tam internet?

"Ježkovy oči." "Oči navrch hlavy." Mají-li být tyto obraty příměry údivu, pak nejvíce se diví v Kotoru.

Je potěšující vidět své jméno v zahraničí. Našel jsem se ve středisku Dobrá Voda v Černé Hoře. Knjaz (= kníže) Miloš je zde na nejlepší adrese, protože se jedná o srbského výrobce minerální vody (a ovocných džusů a energetických nápojů), který své produkty vyváží i do USA.

Má blogová aktivita hodně upadla, posledního půl roku jsem byl pracovně velmi vytížený a téměř veškerý volný čas trávíme v Bučovicích rekonstrukcí letního sídla. V Bauhausu a Hornbachu jsme jak doma a zedník, vodař, stolař, …, jsou našimi stálými hosty. Vyřazený nábytek, kamna, suť a nejrůznější harampádí vyvážím do sběrného dvora. Naštěstí je blízko a postačí k tomu kolečka. A někdo to zvládne i bez nich.

Jen přístup k internetu je přes krabičku s malou měsíční kvótou dat značně omezený.

Z neustálého shánění nevím, kde mně hlava stojí.

A boty také nemůžu najít.

Nevěřil bych, že v mém věku ještě najdu zálibu v chalupaření. I k rýči se umím postavit.

Abyste si však nemysleli, i v maloměstě to žije kulturou. Nedávno tu byla Rocková škola s účastí Kamila Střihavky a skupiny Progres 2 a v okrajové části Černčín se koná pravidelná akce BůčFest.

A zdejší slevové akce pamatují i na chudé důchodce.

Banány kdysi u nás byly nedostatkovým zbožím, ale když se řekne "banánová republika", nic lichotivého o vyspělosti země si s tím nespojujeme. Vedlejší nápis TriBeCa je v New Yorku používán jako zkratka slov Triangle Below Canal Street, vyjadřujících místní část na Manhattanu.

Abych dodržel zvyklost, že v těchto článcích je vždy nějaká hádanka, můžete tipovat, zda oba nápisy mají něco společného a co by to mohlo být.

A podle tradice na závěr ještě jedna "dopravní" značka.

Užívejte si léta a dávejte na sebe pozor.

P.S. Fotografie bez určení místa jsou odtud: 1. Brno, 2. u Starého Hrozenkova, 5. Bučovice, 6. Vatikán, 7. Brno, 8. Olomouc, 11. Kuala Lumpur.

Deep Purple - Brno, 2. července 2018

Skupina Deep Purple patří společně s Black Sabbath a Led Zeppelin do hvězdné trojice britských hardrockových skupin, které bývají označovány i za zakladatele heavy metalu. Pro mě k nim patří ještě Uriah Heep, ale těm se na rozdíl od zmíněné trojice nepodařilo výrazněji uspět v USA a i když ještě dnes koncertují (a v r. 2013 jsem je viděl a věnoval jim jeden článek), z původní sestavy zůstal jen kytarista Mick Box.

Led Zeppelin po smrti bubeníka Johna Bonhama v r. 1980 skupinu rozpustili a zbývající členové se věnují sólovým projektům (nejpilnější je zpěvák Robert Plant), výjimkou byl jediný společný koncert v r. 2007.
Z Black Sabbath je slyšet hlavně o zpěvákovi Ozzym Osbourneovi, členové původní sestavy se sice občas sejdou a odehrají nějaký koncert, ale těžko tuto aktivitu považovat za plnohodnotnou existenci skupiny.

Prapor tak drží pouze Deep Purple, z klasické sestavy zůstali zpěvák Ian Gillan, baskytarista Roger Glover a bubeník Ian Paice, kytaristu Ritchieho Blackmorea v r. 1994 vystřídal Steve Morse a dalšího zakládajícího člena, klávesistu Jona Lorda po propuknutí zdravotních problémů nahradil v r. 2002 neméně kvalitní Don Airey, kterého Lord sám vybral. Deep Purple také v stabilizované sestavě Gillan-Glover-Paice-Morse-Airey nejen stále koncertují, ale také vydávají nová alba, a tedy nežijí jen ze staré slávy.
Letos v rámci celosvětového turné The Long Goodbye Tour (podle názvu možná posledního) zavítali na jeden koncert i do ČR, a to do Brna. 2. července vystoupili ve vyprodané DRFG aréně.

Mobilem jsem udělal dost fotografií, ze vzdáleného místa při jeho malých schopnostech zoomování však nekvalitních, na členy skupiny tak bylo nejlépe vidět na projekčním plátně v záběrech kamer pořadatele. Zkusil jsem i několik videí, každé z nich ve formátu .mp4 má ale téměř 1 GB a pro YouTube se nehodí.

Úvod hudebního večera obstarala skupina Lidopop. Čekání na Deep Purple během přestavování nástrojového parku doprovázela projekce reliéfů hlav současných členů skupiny ve stylu hlav amerických prezidentů na Mount Rushmore v Jižní Dakotě.

Tato scenérie byla poprvé použita už na obalu alba Deep Purple in Rock z r. 1970 v mladém věku klasické sestavy.

A co Deep Purple zahráli? Ne všechny skladby jsem znal, úplný seznam brněnského koncertu je však na internetu dostupný i s odkazy na videa.

1. Highway Star
2. Pictures of Home
První dvě "odpichové" skladby jsou z patrně nejslavnějšího alba skupiny Machine Head z r. 1972, kam patří i dále uvedené Lazy, Space Truckin' a Smoke on the Water.

3. Bloodsucker (Deep Purple in Rock, 1970) - sát (pít) krev může komár, pijavice, ale i upír a přeneseně také člověk, který nás sužuje. O hmyz zde rozhodně nešlo.

4. Strange Kind of Woman (skladba vyšla na singlu v r. 1971 a v pozdějších reedicích na CD byla přidána k albu Fireball) - píseň je o kamarádovi skupiny, který se zamiloval do prostitutky a přes všechna zklamání z jejího způsobu života se s ní oženil.

5. Sometimes I Feel Like Screaming (Purpendicular, 1996)
Tuto píseň jsem už představil v dřívějším článku Balady a sóloví kytaristé. Je mou nejoblíbenější z doby, kdy do Deep Purple přišel kytarista Steve Morse.

6. Uncommon Man (jedna z novějších skladeb, je z alba Now What?! z r. 2013) - "… It's good to be king …" - King Rucola by mohl vyprávět.

7. Lazy - název znamená "líný" a v písni se mimo jiné zpívá, že kvůli lenosti "když se budeš topit, ani stébla slámy se nezachytíš" - svižné tempo hudebníků o lenosti ale nesvědčí.

Poslední album InFinite z r. 2017 na koncertu reprezentovaly následující tři písně:

8. Time for Bedlam. Bedlam je psychiatrická klinika, která se stala kulisou zfilmovaného hororového příběhu.

9. Birds of Prey - draví ptáci také evokují horor (tentokrát Hitchcockův), píseň je ale spíš povzdechem nad společností a mezilidskými vztahy ("bad news travels at the speed of flight, good news not at all, and here we are again, playing endless games of war. Birds of prey.").

10. The Surprising - podle baskytaristy Glovera si posluchač může k textu dosadit libovolnou interpretaci, podle tříštícího se ledu (ve videu od 1:11) i ti, co straší důsledky globálního oteplování), v ledu se ale objeví reliéfy hudebníků a podle názvu alba (infinite = nekonečný) si můžeme domyslet, že jejich hudba je nesmrtelná.

11. Před skladbu Perfect Strangers Don Airey vkládá klávesové sólo, ve videu jde např. o úryvek z Bachovy Toccaty a fugy d moll, Beethovenovy 9. symfonie, Griegova koncertu a moll, Mozartova Tureckého pochodu a v Brně zařadil i motiv ze Smetanovy Vltavy.

12. Perfect Strangers. Jde o titulní skladbu alba z r. 1984. Tehdy se do skupiny po několikaleté pauze vrátil Ritchie Blackmore a se spoluhráči nahrál jedno z nejúspěšnějších alb za celou éru kapely. Album vlastním a mrzí mě, že z něj nezaznělo více skladeb, zejména Wasted Sunsets se skvostnými Blackmoreovými kytarovými sóly a Knocking at Your Back Door, kde zejména v úvodu je patrná inklinace klávesisty Jona Lorda k vážné hudbě, která v prolnutí s hardrockem byla výrazným rysem skupiny, odlišujícím ji od ostatních rockových kapel.
Totéž platí i pro Perfect Strangers, viz záznam z koncertu. A konečně když v 11. odkazu na klávesové sólo Dona Aireyho se posuneme na čas 4:37, následuje provedení Perfect Strangers se současným kytaristou Stevem Morsem.

13. Space Truckin' - skladba uzavírá album Machine Head a na koncertech ji Blackmore a Lord svými sóly prodlužovali na více než 20 minut. A Morse s Aireym se nenechávají zahanbit.

14. Smoke on the Water
Skladba nemůže chybět na žádném koncertu Deep Purple, je slavná kytarovým riffem i okolnostmi vzniku, popsanými v článku Montreux - inspirující místo umělců na břehu Ženevského jezera.
Slova "smoke on the water, a fire in the sky" zpívali sborově i návštěvníci koncertu.

Přídavek byl jen jeden (jako ukolébavka před odchodem na kutě):

15. Hush - návrat do r. 1968 k debutovému albu Shades of Deep Purple, kde ještě převažovaly převzaté skladby, mezi nimi i Help! od Beatles a Hey Joe od Jimiho Hendrixe, Hush je cover verzí písně Joe Southa. Tehdy však v Deep Purple ještě nebyl Ian Gillan a part sólového zpěváka zastával Rod Evans.

Vedle již zmíněných Wasted Sunsets a Knocking at Your Back Door skupina v současnosti na koncertech nehraje ani baladické písně, v nichž ji mám nejraději:

Child in Time (album Deep Purple in Rock, 1970), kterou se jako nový zpěvák skupiny uvedl Ian Gillan.

When a Blind Man Cries (skladba také měla být na albu Machine Head z r. 1972, ale tam se nakonec nedostala a vyšla na singlu. Až v pozdějších reedicích na CD byla přidána jako bonus.). Coververzi má v repertoáru Metallica, ta se mně však moc nelíbí.

Soldier of Fortune (Stormbringer, 1974) - píseň z krátkého období 1973-76, kdy Iana Gillana na postu sólového zpěváka vystřídal David Coverdale, a kterou u nás zpopularizoval Jiří Schelinger jako Šípkovou Růženku.

Koncert Deep Purple byl určitě vrcholem toho, co jsem v oblasti rocku dosud viděl, a nejspíš už ho nic nepřekoná.