30. dubna 2022

Piet Mondrian - pravoúhlá abstrakce

Začátkem 20. století řada výtvarných umělců se snažila vymanit z pout realismu i impresionismu a hledala nový výraz. Henri Matisse jej objevil v křiklavých barvách fauvismu, Picasso v kubismu, který do jednoho obrazu vložil náhledy z několika stran a z plošného vyobrazení vytvořil iluzi trojrozměrného obrazu, expresionisté (Edvard Munch, Oskar Kokoschka, …) se pokoušeli o zachycení pocitů (úzkosti a strachu ze smrti), surrealisté (Giorgio de Chirico, René Magritte, Max Ernst, Salvador Dalí) o zobrazení snů, další záměr osvobodit obrazy od balastu přírody a lidí přivedl na cestu abstraktního umění. Nezávisle na sobě jeho základy v letech 1911-1912 položili tři umělci – Vasilij Kandinskij, Robert Delaunay a František Kupka. 

Obrazy našeho reprezentanta v tomto triu zakladatelů jsem už představil v článcích František Kupka - otec abstraktního malířství a Renzo Piano (a Richard Rogers) - vyhřezlá architektura (ten sice byl věnován architektuře, ale protože v Centre Georges Pompidou mají velký počet Kupkových obrazů, které byly zapůjčeny na malířovu pražskou výstavu, mohl jsem je sem přidat). Na Kupkově příkladu je vidět, že příklon k abstrakci u něj nebyla z nouze cnost a snaha zakrýt neumětelství rádoby originalitou, protože malíř dokonale ovládal klasickou malbu, a totéž platí i pro další umělce. 

Pozoruhodnou postavou mezi abstraktními umělci byl ruský malíř Kazimir Malevič (1878-1935), který zpočátku maloval figurativní obrazy, jeho postavy však často působily děsivým neživotným dojmem robotů a lidských torz, do čehož se promítala i neutěšená situace v rodné zemi, později výraz neustále redukoval, přešel ke geometrickým tvarům (obdélníkům, trojúhelníkům, kruhům), až nakonec dospěl k slavnému obrazu Černý čtverec na bílém pozadí (z r. 1915), někdy také označovanému jako „nejdůležitější obraz 20. století“ a z opačného pohledu jako „hřbitov umění“. 

S osobitou formou abstraktního umění přišel holandský malíř Piet Mondrian (1872-1944).  Přestože zpočátku maloval krajiny, např. cyklus Stromy, postupně eliminoval „nepodstatné části“ na geometrické objekty, v jeho případě síť horizontál a vertikál. Zredukoval i barevnou paletu, omezil se na tři výrazné barvy – modrou, červenou a žlutou, které doplňovaly „nebarvy“ – černá, šedá a bílá. Protože rozteč čar na jeho obrazech byla většinou nepravidelná, vytvářel tím různě velké plochy čistých barev.

Protože i názvy Mondrianových obrazů jsou velmi jednoduché, až na jeden je nebudu překládat. V chronologickém pořadí uvedu 7 obrazů (mohlo jich být víc, ale zpočátku jsem je nefotografoval).

Tableau 3, with Orange-Red, Yellow, Black, Blue, and Grey (1921), Kunstmuseum, Basilej.



Composition No. I, with Red and Black (1929), Kunstmuseum, Basilej. 


Composition with Double Line and Yellow and Blue (1933), Kunstmuseum, Basilej.



Composition C (No. III) with Red, Yellow and Blue (1935), Tate Modern, Londýn.



Picture No. III (Lozenge Composition with Eight Lines and Red) (1938), Fondation Beyeler, Basilej-Riehen („lozenge“ = „kosočtverec“, do češtiny se název dá přeložit jako Kosočtvercová kompozice s osmi čarami a červenou barvou).



Composition B in Blue, Yellow and White (1941), Kunstmuseum, Basilej.



New York City, 3 (1944), Thyssen-Bornemisza, Madrid.



Snad jen k poslednímu názvu se sluší dodat vysvětlení. Na Manhattanu (ostrovní části New Yorku) ulice tvoří pravoúhlý systém a až na z něj se vymykající Broadway většinou nemají názvy a jsou označeny jen pořadovými čísly. Streets vedou zpravidla z východu na západ a avenues ze severu na jih. Známá je třeba Fifth Avenue, jedna z nejdražších nákupních tříd na světě. Jestlipak ji v obraze někdo pozná?

28 komentářů:

  1. Aniž bych chtěla poučovat, připomínám, že kosočtverec je rovnoběžník, který má všechny strany stejně dlouhé. Čtverec bývá považován za zvláštní případ kosočtverce. Zajímalo by mne, zda malíř sám použil výraz "kosočtvercová kompozice", nebo je to výplod někoho, kdo katalogizoval jeho dílo.
    Mně se jeví pravděpodobnější ta druhá varianta. Dotyčný se nejspíš domníval, že kosočtverec je čtverec postavený na špičku :-) Rám obrazu je čtverec. Ale na obraze samotném jsou obdélníky. Jeden úplný, ostatní neúplné.

    Co se týče Fifth Avenue: Nenechala jsem zmást a nepovažuji malou bílou tečku v pravém horním rohu (odlesk) za decentní nápovědu :-) Dám se poddat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, že je to čtverec otočený na špičku. Kosočtverec má sice všechny hrany stejně dlouhé. ale dvě dvojice úhlů různé od pravých. Ale opačně se dá říct, že čtverec je speciálním případem kosočtverce, kde všechny hrany i úhly jsou stejné, a současně je speciálním případem obdélníka, kružnice je speciálním případem elipsy, která má obě poloosy stejně dlouhé atd. Někdo by mohl říct, že trojúhelník je speciálním případem lichoběžníku s jednou stranou zredukovanou na jediný bod. A to jsme jen v rovině :).

      S tou tečkou máš pěkný postřeh, chtěl jsem jí vyretušovat, ale jak nemám na nic čas, zapomněl jsem na to, myslel jsem, že jde o odlesk, kdo ví však, zda nemá hlubší význam :).
      Malíř New York trochu odbyl, ulic je tam daleko víc, např. jižní strana Central Parku sousedí s 59th street.

      Vymazat

      Vymazat
    2. Ještě jedna ulice v New Yorku nese jméno. Wall Street

      Vymazat
    3. Vím, také jsem zmínil, že většinou nemají názvy, Broadway je výjimkou v tom, že se odchyluje od vertikály a přetíná velký počet jiných ulic.

      Vymazat
  2. Černá? Jediná se tak vymyká dané barevnosti.... ale jen můj dojem. Bylo by to moc jednoduché. I když ta nejjednodušší řešení bývají většinou správná ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Akorát je nutné takové řešení vymyslet jako první :).

      Vymazat
  3. Je to jednoduché :-) Je-li ten žlutý obdélník na obraze Central Park, pak Fifth Avenue je ta zdola k němu přiléhající modrá horizontála. A Miloš to ví mimojiné proto, že na rohu 5. Avenue a 89. Street se nachází Guggeheimovo muzeum, které navštívil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě Guggenheimovo...

      Vymazat
    2. To mi připomíná amatérské rodinné fotografie - ten fialový flek - to je teta Máňa, která se ohnala po Frantíkovi (menší modrý flek).

      Vymazat
    3. Guggenheimovo muzeum mě zklamalo tím, že se tam (na rozdíl od Metropolitního muzea a Muzea moderního umění) nesmělo fotografovat a přitom obraz Hráči ragby od Henriho Rousseaua mě tak lákal, do článku jsem ho musel dát z webu. A přitom ve filiálce Peggy Guggenheim Collection v Benátkách se fotografovat může. V Americe to asi zakázal duch zakladatele sbírky, který se utopil na Titanicu.

      Menší flek je modřina pod okem? :)

      Vymazat
  4. Poctivě se přiznám, toto není umění pro mne.
    Obzvlášť, když na devítce jsem měl problémy v rýsování ten pravý úhel vytvořit.
    A vůbec: Název pravý úhel vznikl nepřesným překladem latinského termínu angulus rectus, kde ovšem slovo rectus bylo původně použito ve významu „vzpřímený.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že k takovým obrazům asi nebude obtížné malovat plagiáty a vydávat je za originály.

      Nejdřív jsem je v galeriích "přeskakoval", ale zas toho příliš nelituji, protože místo 7 jich mohlo být třeba 15, ale vypadaly by podobně.

      Vymazat
  5. Nějak jsem očekávala ocenění za odhalení 5. Avenue :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ale řešení neznám a malíř nám to už neřekne :).

      Vymazat
  6. Když je takových obrazů pár, beru to jako osvěžující nápad a líbí se mi. Když jsou takové všechny, zavání to nudou.

    OdpovědětVymazat
  7. Tento styl umění není můj šálek kávy, ale nic proti vkusu těch, které tohle oslovuje. 🙂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také nejsem "na stejné vlně", ale v 9. díle Pijoanových Dějin umění mu věnují poměrně hodně pozornosti.

      Vymazat
  8. Připadá mi to spíše jako malirska kuriozita, jako kdyby si malíř chtel pi těžké zakazce odpocinout s zkusit neco echt neobvykleho.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kuriozita to je, ani nevím, zda měl nějaké žáky :).

      Vymazat
  9. A ještě poznámka:
    Myslím, že malíř New York neodbyl. 59. Street je ta 1. červená vertikála zleva. Sever není nahoře. "Mapa" N. Y. je pootočena asi o 45° doprava.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslel jsem, že Central Park by mohl být naznačen zelenou plochou, ale zelenou malíř nepoužíval, když přimhouříme oči, žlutá plocha by snad mohla připomínat rozkvetlé pampelišky. To by ale svědčilo tomu, že "mapa" není otočena :).

      Vymazat
    2. Prokristapána, Miloši, ty nemáš svůj den!
      https://www.google.com/maps/place/E+59th+St,+New+York,+NY+10022,+Spojen%C3%A9+st%C3%A1ty+americk%C3%A9/@40.7770121,-73.9692178,14.75z/data=!4m5!3m4!1s0x89c258e5e7fa15cb:0x19541ab424f2d3e9!8m2!3d40.7613278!4d-73.9660415

      Vymazat
  10. Tak nevím. Toto umění nějak nepovažuji za umění. Leda tedy, jestli ty čáry maloval od ruky. Vysvětlit obraz pak asi může každý po svém. A asi budou tyto obrazy nevyčíslitelné hodnoty. 😄Tedy nic ve zlem. Přeji hezký den.

    OdpovědětVymazat
  11. Známý byl kdysi v Londyně a obraz se mu velmi líbil, tak si ho namaloval😊, teď už vim, i kde ho vidèl😊

    OdpovědětVymazat
  12. Netusim, Nju Jrok som vzdy len pretrpel, ale clanok je vyborny, Mondrian super, ahoj King Rucola

    OdpovědětVymazat
  13. Pokaždé, když vidím podobná díla, jak se prodávají za neuvěřitelné částky, je mi mdlo. Nemůžu vnímat jako umění něco, co by zvládlo s pravítkem desetileté dítě :D.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Javorníky (1) - Veľký Javorník, Malý Javorník, skiareál Kohútka, kostel ve Velkých Karlovicích

Pohoří Javorníky se rozkládá na hranicích Moravy a Slovenska a na turistických stezkách podle hraničníků označených písmeny C (Česko) a S (S...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)