O Karlových Varech je známo, že si je velmi oblíbila ruská klientela, Rusové také řadu lázeňských domů odkoupili, na mnoha místech, např. na recepcích hotelů, ve zlatnictvích a obchůdcích se suvenýry, inzerují možnost domluvit se rusky, a tak není divu, že zde stojí pravoslavný kostel.
I v Brně jej máme, funkcionalistická stavba Chrámu svatého Václava jej prozrazuje zlacenou cibulovitou věží, zdobnější je Chrám svatého Gorazda v Olomouci a jeden z největších v západních zemích je Chrám svatého Mikuláše v Nice. Z koláže je patrné, jak odlišné pravoslavné chrámy mohou být.
Dva z Ruska, a asi nejhonosnější, jsem už zmiňoval dříve: Chrám Vasila Blaženého v Moskvě a Chrám Vzkříšení Krista v Petrohradu.
Zásluhou Gustava Wiedermanna (1850-1914), architekta z Františkových Lázní, se pravoslavnými kostely mohou pochlubit všechna tři města lázeňského trojúhelníku Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně. Architekt je také autorem řady lázeňských domů, kolonády, hotelů, vil i budov bank, a zatímco pro lázeňské stavby volil jednotný žlutobílý novorenesanční styl, jeho realizace pravoslavných kostelů se dost liší.
Chrám svatého Petra a Pavla v Karlových Varech, postavený v letech 1893-1897, je z pravoslavných staveb u nás nejvýznamnější. Autor původního architektonického návrhu Konstantin Andrejevič Uchtomskij se inspiroval byzantsko-staroruským kostelem v Ostankinu u Moskvy, konečnou podobu mu však dal až Gustav Wiedermann. Výstavbu chrámu, její úpravy a vybavení interiéru finančně podporují ruští mecenáši, zpočátku z řad ruské aristokracie, dary přispěl i ruský car Mikuláš II., v pozdější době také Moskevský patriarchát a Státní duma Ruské federace (dolní komora ruského parlamentu). V církevní organizační struktuře chrám je exarchátem (církevní administrativní jednotkou) moskevského patriarchy.
V chrámu bohužel není povoleno fotografovat a u samotné budovy je to také ztíženo, protože stojí v ulici Krále Jiřího, je od ní malý odstup a zaclání stromy.
V průhledu mezi domy ze zadní strany a z výše položeného místa je záběr bez efektu kácení svislic, ale z pěti věží jsou dobře vidět jen tři, další jsou v zákrytu.
A ze vzdálených vyvýšených míst Karlových Varů je vidět jen horní část.
Chrám svatého Vladimíra v Mariánských Lázních byl postaven v letech 1900-1902 a Gustav Wiedermann opět upravil a realizoval projekt ruského architekta, tentokrát Nikolaje Vladimiroviče Sultanova z Petrohradské akademie umění.
Nejcennější částí interiéru je zlatem a kobaltem pokrytý ikonostas (dřevěná stěna s ikonami, oddělující prostor s oltářem od míst pro návštěvníky), který byl vyroben pro Světovou výstavu v Paříži v r. 1900 a do Mariánských Lázní se dostal darem. Ale ani zde není povoleno fotografovat, proto následují jen záběry budovy, na prvních z ulice Ruská, kde je vstup do chrámu po dvou schodištích. Ikonostas je částečně vidět na čtvrtém snímku v článku Pravoslavný kostel svatého Vladimíra v Mariánských Lázních.
Zajímavá je také zadní strana chrámu z podhledu cesty mezi stromy ze spodní ulice Lidická.
Chrám svaté kněžny Olgy ve Františkových Lázních, dokončený r. 1889, je nejstarším původně pravoslavným kostelem v Česku. Chrám sv. Cyrila a Metoděje v Praze (známý také jako úkryt parašutistů po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha) je sice starší, na pravoslavný byl však vysvěcen až v r. 1935, původně byl římskokatolickým kostelem.
Alespoň odtud můžu přidat i náhled do interiéru, byť jen přes zamřížovaný vchod za vstupními dveřmi do chrámu.
Tak to mě překvapilo že jsou ty kostely tak "staré" tedy že to třeba v případě KV na ruskou objednávku, nebo jak to říct. Prostě že to není stavba dejme tomu z minulého století. Nebo ještě spíš z doby obsazení a usídlení se zde velkého množství ruských obyvatel. Štve mě, že jsem zatím nemohla navštívit uvnitř ani jeden z pěti pravoslavných kostelů které jsem měla i na blogu. Tedy tří v Chudobíně a okolí, sv. Gorazda v Olomouci a vyhořelého sv. Michaela na Petříně.
OdpovědětVymazatJá mám podobnou zkušenost s pravoslavným kostelem v Brně, byl jsem u něj x-krát a vždy byl zavřený. Nikde jsem ani neviděl, co v něm je. Možná je tak strohý i uvnitř, jako je jeho funkcionalistický exteriér.
VymazatKupodivu ale v těchto lázeňských městech první dva otevřené byly a ve Františkových Lázních bylo alespoň vidět dovnitř, i když mříž bránila vstupu.
Mám dojem, že jsem uvnitř žádného pravoslavného kostela nikdy nebyla. Okolo toho v K.V. jsem při pobytu v lázních sice 2x denně chodila, ale nějak nebyla příležitost. Buď byl zavřený nebo v něm probíhala bohoslužba nebo jsem v parném počasí netoužila po ničem jiném, než si jít odpočinout. Ovšem všechny zde prezentované kostely mne vysoce uspokojují zvenku, po estetické stránce. Jsou to kulturní památky, nadčasově koncipované, obklopené zelení. Zřejmě je to dáno i roky jejich vzniku.
OdpovědětVymazatSousedka (věřící) mne upozorňovala, že na okraji Barrandovského sídliště byl vloni dokončen nový katolický kostel. Ani jsem ještě nešla/nejela kolem. Ta strohá architektura, kterou znám z obrázků, mne neláká. Možná, že svým způsobem “zapadne” mezi paneláky, ale já jsem konzervativní. Když už se mi při výletu naskytne možnost vstoupit do kostela, nechť je to kostel na kterém se nešetřilo.
Mimochodem – nejsem příznivcem blogových komentářů typu “krásné fotky”, ale tady je to na místě. Miloši, krásné fotky! :-)
V Karlových Varech jsem byl 3 týdny koncem 80. let (díky Kancelářským strojům, které tam pořádaly počítačová školení), týden v 90. letech s rodinou na dovolené a nedávno také týden a teprve teď jsem se dostal dovnitř.
VymazatTeď tam mají systém dobrovolného vstupného (podobně jako např. v Guggehnheimově muzeu v New Yorku), ale protože se tam nemůže fotografovat, raději jsem přispěl tím, že jsem koupil trochu předraženou brožuru o chrámu za 100 Kč (jiná o celých Kalových Varech stála 55 Kč), ale nechtěl jsem z ní nic skenovat kvůli autorským právům.
V Mariánských Lázních je vstup za pouhých 20 Kč, ale stejně tak bez fotografování. To moc nechápu, protože v Moskvě a Petrohradu fotografovat lze.
Fotky jsou jen mobilem, u chrámu v KV v tu chvíli drobně pršelo, měl jsem obavy, že kapky vody zamží celý miniobjektiv mobilu, ale kupodivu se to neprojevilo.
Miloši, pravoslavné kostely v západočeských lázních jsou velice zdobné. Také je znám jen zvenku.
OdpovědětVymazatLázně jsou nejen oblíbeným cílem ruské klientely, ale staly se v mnoha případech i jejich domovem. Při několika posledních návštěvách Karlových Varů jsme slyšeli převážně ruštinu, spousta obchodů měla v azbuce vyvedené vývěsní štíty. A já si připadla jako na Arbatu.
Čeština je tu slyšet ve větší míře pouze při konání filmového festivalu.
Myslím, že se tady teď cítí nekomfortně a hledají jiná místa. Ruštinu jsem celý týden neslyšel, ale začátkem června město bylo vůbec hodně prázdné.
VymazatPojedeme tam ještě v srpnu a jeden den máme překryv se začátkem filmového festivalu, jsem zvědavý, nakolik se tamější život probudí.
Zajímavá místa, okolo všech chrámů jsme prošli při naší trojlázeňské dovolené.
OdpovědětVymazatVšechna lázeňská města jsou krásná a na pravoslavný kostel ve Františkových Lázních jsme narazili úplnou náhodou, když jsme zaparkovali u nádraží a pak šli do centra. A podobně to bylo v Mariánských Lázních, ale kostel jsem už viděl při jedné dřívější návštěvě. Dobře jsem znal jen karlovarský. Tyto kostely se mně velice líbí svou barevností a velkou pestrostí různých podob a velmi rád si "sbírku" doplním, bude-li někde příležitost.
VymazatV Olomouci je pravoslavný kostel sv. Gorazda a není volně přístupný veřejnosti. Jen když je nějaká svatba či pohřeb a je to předem objednáno, tak se otevře. Hned po vyklizení skladiště knih po roce 1989 byl kostel volně přístupný. Leč byli různí zlodějíčkové a poškozovatelé, kteří zavinili, že kostel jako jedinečná památka je uzavřena. Před deseti lety, když se konalo v Olomouci šachové léto a bylo zde hodně zahraničních hostů, jsem zajišťovala, aby po dobu pobytu bylo otevřeno.
OdpovědětVymazatHanko, až zase budeš organizovat podobnou akci, dej, prosím, vědět, hned do Olomouce vyrazím :). Je to od tebe moc hezké, že takto rozšiřuješ poznání uměnímilovných návštěvníků.
VymazatOvšem tyto chrámy sloužili asi nejprve jen pro zahrani ční klientelu neboť česká pravoslavná vznikla nakonec až ve dvacátých letech odštěpením od církve československé /a ta zas odštěpením od římskokatolické/
OdpovědětVymazatMáš pravdu, jen bych si nepřál, aby zde zahraniční "klientela" začala stavět mešity.
VymazatPravoslaví je katolické víře dost blízké a neprovází jej projevy fanatismu, jako je tomu u muslimů.
Máš pěkně zachyceny Karlovy Vary, Mariánské i Františkovy Lázně. Snad se bude dát přes léto cestovat alespoň po vlastech českých!!!
OdpovědětVymazatTaké to tak vidíme, po KV máme před sebou Jeseníky, pak znovu KV a možná se uskuteční krátký zájezd s cestovkou do Německa a Lucemburska, kam jsme měli jet už loni.
VymazatVšechny chrámy jsem měl možnost vidět zvenku i zevnitř a patří ke koloritu zdejší oblasti. Pravda, ten františkolázeňský jsem našel úplnou náhodou při křižování městem :-).
OdpovědětVymazatJá také a dopředu jsem ani nevěděl, že ho tam také mají.
VymazatFotky jsou pěkné, ale musím tedy říci, že ty ruské chrámy se mi moc nelíbí. Působí to na mě až moc přeplácaně. Ale každému se líbí něco jiného, tak proč ne :)
OdpovědětVymazatJe pravda, že někdy působí trochu "disneyovským" dojmem :).
Vymazatnádherná reportáž - super!
OdpovědětVymazatKingu, díky, jsem velmi rád, že po pauze už zase píšeš a kreslíš.
VymazatPobavila mě hláška u Ovoce, alkoholu a cigaret, že majitelé obchůdku nemají asi moc zákazníků. Co se týče alkoholu a cigaret, tam asi chybět nebudou... spíš je možné, že majitelé jsou prostě škrťové. Majitel firmy, kde pracuji, vlastní už od devadesátých let tři větší samoobsluhy typu Jednota (které byly za totáče, některé malé, některé větší). Od té doby do nich neinvestoval ani korunu! mimo oprav, které nesnesly odklad, viz prasklé potrubí - jeden ze zmíněných tří obchodů vypadá tak dezolátně, že při pohledu naň někdy uvažuju, jestli tam vůbec ještě někdo prodává. Samozřejmě že prodává, ale ta budova je už tak zchátralá, že se spíš divím, že tam někdo vůbec vleze. Vlastně, tady asi místním nic jiného nezbývá, je to jediný obchod v dědině.
OdpovědětVymazatJinak nádherné fotky, ty máš vždycky krásné fotky z cest, podobně jako Signora Alenka. A taky VendyW.
Máš z těch cest spoustu zážitků a vzpomínek.
Krásný článek a nádherné fotografie. Děkuji za tuto velice zajímavou reportáž.
OdpovědětVymazat