30. června 2019

Karel Gott - 80 (a co stojí za poslech)

Karel Gott s předstihem začal slavit své červencové osmdesátiny a s tím se objevuje řada článků, které připomínají jeho dlouhou pěveckou kariéru, získaná ocenění i osobní život. Například Magazín Pátek LN přináší anketu, v níž 21 známých osobností odpovídá na otázku, která z jeho více než 840 písní je nejvíce zaujala. Výběr mě příliš neoslovil, v tipech se často objevují kolovrátkové hity Kávu si osladím o trochu víc, Včelka Mája, Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš, chybí tam pouze pro mě naprosto nesnesitelná Lady Karneval. Ze seznamu rád poslouchám jen píseň Bílá (Memory z muzikálu Cats Andrewa Lloyda Webbera) a lidovou Išel Macek do Malacek, vybrané dvojicí Hana Zagorová-Štefan Margita, a za zajímavé považuji ještě písně v širších odpovědích zmíněné Zuzanou Kronerovou a Robertem Tamchynou, pěkná je i C'est la vie od Jaromíra Klempíře s textem Jiřího Štaidla, ale mnohokrát opakující se refrén se brzy oposlouchá.

Odpovědím je společné, že takřka všechny jsou ze starší doby, ze 60.-70. let, výjimečně z 80. let. Karel Gott na popularitě neztratil ani po Listopadu 89, dokonce nedávno z jeho repertoáru vznikl muzikál Čas růží, pojmenovaný podle českého textu písně převzaté od Toma Jonese, ale mám pocit, že v Zlatém (a později Českém) slavíku vyhrává jen ze setrvačnosti, chybí mu dřívější autorské zázemí, a také jeho hlas (myslím) je jen stínem toho, kterým oslňoval v mladých letech.
Ze starších, které mám od něj nejradši, několik vzpomenu (a přitom vynechám ty, které jsem už dříve zařadil do článku Vážná hudba s textem jako popová píseň).

Píseň složil Jiří Šlitr na text Jiřího Suchého. Pro srovnání si můžeme poslechnout i provedení autora hudby. V úsměvném úvodu Šlitr říká, že mezi prvním a dvacátým ve Zlatém slavíku není žádný rozdíl. Na kytaru hraje Ladislav Štaidl.

2. Tak abyste to věděla (s Hanou Hegerovou a Waldemarem Matuškou)
I tato skladba je dílem dvojice Šlitr-Suchý, pochází z filmu Kdyby tisíc klarinetů. Můžeme jen želet, že Jiří Šlitr předčasně tragicky zahynul a skvělá skladatelská dvojice se tak rozpadla.

3. So far (z filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera)
Režisér Oldřich Lipský do hlavní role obsadil Karla Fialu, původním povoláním operetního zpěváka. Ten proto byl často dotazován, proč píseň Jana Rychlíka nenazpíval sám. Ale lépe než Karel Gott by to asi neuměl.

Jde o coververzi písně From Me to You od Johna Lennona a Paula McCartneyho a skupiny Beatles s českým textem Jiřího Štaidla, která je příkladem toho, že v počátcích kariéry se Gott nebál ani rock('n'roll)ových skladeb.

5. Maria (z muzikálu West Side Story Leonarda Bernsteina, klavíristy, dirigenta a skladatele)
Tuto píseň považuji v Gottově repertoáru za hlasový vrchol. V pozdějších provedeních, které na YouTube jsou dostupné, ji už zpíval v nižší poloze. Český text napsal Jiří Aplt.

6. Dívka toulavá (s Karlem Hálou a Jiřím Kysilkou)
Ve skladbě bratří Štaidlů (Ladislav je autorem hudby a Jiří složil text) z éry divadla Apollo Karel Gott zpívá druhý hlas, ale asi ji měl rád, protože si ji připomenul na koncertu v r. 1990, kam si Hálu (rovněž zpěváka disponujícího velkým rozsahem hlasu) pozval jako hosta.

Další píseň Ladislava Štaidla (na text Rostislava Černého), uprostřed je náznak scatu (improvizovaného zpěvu slabik, které netvoří slova, známého z jazzu).

8. Eloise (z repertoáru Barryho Ryana)
Píseň v českém textu Eduarda Krečmara mění nálady jak ve vlnách, po lyrické střední části v závěru vrcholí pro Gotta nezvykle expresivním projevem.

9. Oči barvy holubí (Sealed with a Kiss od The Four Voices)
Gottovo provedení na text Jiřího Štaidla se mně líbí nesrovnatelně víc než unylý originál v líném tempu. Karel Gott ve videu předvádí i své malířské dovednosti. Z dalších zahraničních nahrávek mám nejradši coververzi Cliffa Richarda se skupinou The Shadows.

Píseň pro Gotta složil někdejší dvorní autor Hany Hegerové (a pak i Richarda Müllera) Petr Hapka na text Zdeňka Rytíře. Klavírista Rudolf Rokl z Gottova doprovodného tělesa Orchestr Ladislava Štaidla ji pak ozdobil majestátními akordy i zurčícími kaskádami tónů jak v Čajkovského koncertu b moll. Povedený je i "malířský" klip.

O této (původně folkové) písni se na internetu dá dohledat, že v r. 1957 ji složil Ewan MacColl pro svou pozdější manželku Peggy Seeger. V jejich provedení se mně ani trochu nelíbí. Ale Gottovo nazpívání na text Zdeňka Borovce z ní dělá úplně jinou píseň a na poslech příjemnou, s krásnými přechody do hlubších poloh.

12. Je, jaká je (Sereno è od Drupiho, český text Zdeněk Borovec)
Drupi s charakteristickým chraplavým hlasem byl u nás kdysi hodně populární, přispěl k tomu i duet Setkání s Hanou Zagorovou. Karel Gott "chraplákem" nezpívá, ale i tak je píseň velmi působivá.

13. Když jsem já byl tenkrát kluk (Hier encore od Charlese Aznavoura)
Nostalgická píseň s povzdechem nad ztraceným mládím. Aznavour vedle francouzské verze nazpíval i anglickou pod názvem When I Was Young. Zdeněk Borovec v nádherném českém textu originál překonává a Karel Gott je také lepší zpěvák než Aznavour.

14. Být stále mlád (Forever Young od Alphaville)
"Být stále mlád, to bych si přál, být stále mlád, vzepřít se jednou provždy kalendáři, jen mládí, nikdy stáří" Karel Gott zpívá na text Eduarda Krečmara. Podíváme-li se na vizáž zpěváka Mariana Golda (ročník 1954) ve videu originálu, kdy mu bylo 30, a srovnáme ji s živým vystoupením obou zpěváků v r. 2009 na pražském koncertu Alphaville, ne úplně se to daří, ale hlavní je, že oběma to stále zpívá.

Úsečným rytmem charakteristická píseň, na které se Karel Gott s Ondřejem Soukupem podílel i jako spoluautor hudby. Text je opět dílem Eduarda Krečmara.

Ke Karlu Gottovi lze ještě dodat, že také maluje obrazy, pravidelně přispíval svými názory a vtipnými glosami do rozhlasové relace stanice Frekvence 1, hrál ve filmech a zábavných scénkách, např. Autogram pro syna s Felixem Holzmannem, kde se rozebírá, jak a kde vzniká tón hlasu.

Mistře, ať se vše daří a zdraví slouží.

24. června 2019

Tirana - rozvíjející se metropole Albánie

Albánie v letech 1945-1990 byla komunistickým státem, izolovaným od světa podobně, jako je KLDR. Téměř celou tuto dobu (až do své smrti v r. 1985) jí vládl Enver Hodža, který se postupně rozkmotřil s Josipem Brozem Titem a Jugoslávií kvůli Kosovu, kde většina obyvatel jsou Albánci, za Chruščova se SSSR, nějakou dobu udržoval vztahy s východoasijskými zeměmi - s Čínou v éře Mao Ce-tunga, Ho Či Minovým Vietnamem i Kambodžou za Pol Pota, ale po vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v r. 1968 z tohoto paktu vystoupil a propadl paranoidnímu vidění světa, že všichni jsou nepřátelé a imperialisti, a dospěl k názoru, že jediným socialistickým státem je Albánie.

Strach z přepadení Hodžu přivedl k masové výstavbě betonových bunkrů, kterých se odhaduje půl až tři čtvrti milionu, Albánie přitom má asi 2,8 milionu obyvatel, každá rodina tak mohla počítat s bunkrem jen pro sebe.

Hodža také zakázal církve a náboženské obřady, mnoho kostelů bylo pak zbořeno, a r. 1967 Albánii prohlásil za první a jediný ateistický stát na světě.

Začátkem 90. let Albánie přešla k demokracii a tržnímu hospodářství, vynucený ateismus je minulostí, 57 % obyvatel se hlásí k islámu a ateistů je jen 2,5 %. V politice je však patrné nacionalistické cítění s vizí "velké Albánie", což přispělo k vytvoření samostatného státu Kosovo odtržením území Srbska, který ČR (na rozdíl od Slovenska) diplomaticky uznala (a v kontrastu k tomu nelogicky protestuje proti návratu Krymu k Rusku, jenž po 2. světové válce se stal součástí Ukrajiny jen díky právně pochybnému "daru" Chruščova Ukrajině).

Země se ale může pochlubit i přírodními krásami, má moře i hory, a protože je cenově dostupná, patří k novým turistickým cílům.

Při našem loňském pobytu v Černé Hoře jsme do Albánie zajeli na jednodenní výlet. Zastavili jsme se ve Skadaru, Durrësu a nakonec v Tiraně. Přestože přímořský Durrës (česky Drač), první hlavní město po vyhlášení nezávislosti Albánie v r. 1914, je z nich asi nejkrásnější, začnu vnitrozemní Tiranou, kam se sídlo státu přesunulo v r. 1920 a kde žije téměř třetina obyvatel země (více než 800 tisíc).

I přes změnu politického směřování Albánie připomínky na Hodžovu éru v Tiraně nezmizely.

V parku v centru města najdeme několik bunkrů.



Budova ve tvaru pyramidy je Mauzoleum Envera Hodži. Postaveno bylo v r. 1987.




Vyřezaný obrazec v tabuli v mělké vodní nádrži vedle mauzolea připomíná díla Joana Miró.



Na podobě Tirany se výrazně podepsali italští architekti Florestano de Fausto a Armando Brasini, kteří postavili řadu vládních budov a přenesli sem i styl velkých náměstí a širokých bulvárů, jimiž se v Itálii zavděčili Mussolinimu v jeho mánii pořádat fašistické pochody.

Úřad prezidenta (The Presidential Office) využívá budovu původně určenou pro ambasádu Sovětského svazu.



Albánský ministerský předseda má sídlo v budově Kryeministria (The Prime Minister's Office), postavené v r. 1941. V detailu koláže vpravo je budovatelský reliéf i s pěticípou hvězdou, umístěný vpravo od vchodu.


Zářivě červená budova patří Ministerstvu zemědělství a rozvoje venkova (The Ministry of Agriculture and Rural Development).



Skanderbegovo náměstí je ze všech nejvýznamnější. Jméno má podle albánského hrdiny, který v 13. století bojoval proti vojskům Osmanské říše, a vévodí mu Skanderbegova socha.



Na dalším záběru se sochou Skanderbega je v levé části v lešení skryt minaret a za ním Edhem Beyova mešita ze 17. století.



Sošného provedení se dočkal i znak Albánie, mající podobu černého dvouhlavého orla. Pohoří Dajtit na horizontu dosahuje nadmořské výšky 1611 m.



Nepřehlédnutelnou církevní stavbou je ortodoxní kostel albánské pravoslavné církve (Orthodox Autocephalous Church of Albania).




A v hlavním městě samozřejmě nemohou chybět budovy divadla a opery.





Národní historické muzeum zdobí výjev v duchu socialistického realismu.




Mezi nejznámější památky patří i Hodinová věž s vyhlídkovým ochozem. Z odstupu je však zřejmé, že lepší výhled nabídnou horní patra 5* hotelu Plaza (má výšku 85 m).




Na následujícím snímku je Polytechnická univerzita.



Kovová socha a "drátový model" (jmenuje se Reja - The Cloud Pavilion a autorem je japonský architekt Sou Fujimoto) možná byly inspirovány díly Eily Hiltunenové. V pozadí "mraku" je Národní galerie.




Následující výškové budovy nesou jména 4-Ever Green Tower (100 m) a TID Tower (85 m). Vstupní část druhé je ve výřezu vpravo. Obě nabízí obchodní a hotelové služby. 4-Ever Green je anglickou slovní hříčkou, když místo číslice 4 dosadíme "four", foneticky dostaneme ekvivalent spojení "forever green", tedy "věčně zelený".



Parky také jsou výrazným prvkem centra Tirany.



Závěrečná koláž podtrhuje charakter Tirany - výstavbu nových budov v citlivém propojení se staršími a vše prostupující zeleň.


14. června 2019

Brouci Pytlíci

Brouk Pytlík je známá postavička hmyzí říše z děl spisovatele a kreslíře Ondřeje Sekory (1899-1967), která společně s Ferdou Mravencem zlidověla. Zatímco činorodý Ferda je nesmírně šikovný, se vším si poradí (výstižně to vyjadřuje heslo "Ferda Mravenec, práce všeho druhu"), brouk Pytlík je všeuměl hlavně slovy, sice všechno zná a všude byl nejméně dvakrát, ale jeho praktické působení má k úspěchům daleko.

Oba hrdinové jsou na následujícím obrázku, převzatém z článku o předloňské výstavě ilustrací Ondřeje Sekory.



Rysy brouka Pytlíka mají fotbaloví fanoušci. Vždy vědí, kdo komu měl přihrát, že rozhodčí přehlédl při gólu soupeřova útočníka ofsajd, nezapískal jasnou ruku (či faul) obránce a určitě musel být podplacený.

Fanoušci jsou však úzce specializovaní. Šířeji rozkročení brouci Pytlíci v lidském společenství neznají slovo nevím. Zvýšenou koncentrací brouků Pytlíků je charakteristická "pražská kavárna". Tam všemu rozumějí, na všechno mají správný názor a kdo by snad měl trochu jiný, je politování hodný trouba, na němž se příroda provinila tím, že se narodil. Např. dokumentaristka Olga Sommerová prohlásila v rozhovoru pro Prostor X mimo jiné: "Čím víc lidí přijde k volbám, tím je to horší … volby jsou nebezpečný nástroj, protože volit může každý a volí i lidé, kteří nejsou vzdělaní, kteří se nezajímají o politiku, všechny ty souvislosti ..."

A když už se těm hlupákům nedá zakázat volit, je třeba alespoň dělat "osvětu" na náměstích. Nejlepší je, pokud přitom sehraje burcující etudu populární umělec. Anebo hokejista, ti bývají zvlášť inteligentní.

Neštěstím je takový člověk ve vedoucí funkci s možností rozhodovat o druhých. Ustrašení podřízení v zájmu udržení svých postů raději se vším souhlasí (např. poslanci jistých politických stran), než by riskovali vyhazov a ohrožení své životní úrovně. Ještě ze socialistické éry, kdy všichni pracovali a výpovědi snad ani neexistovaly, si vzpomínám, jak jeden šéf projevoval svou nelibost s odlišnými názory na odborná řešení problémů průpovídkou: "Pane kolego, běžte na ekonomické oddělení a požádejte o snížení platu."

Nedávno mně jeden kolega z partnerské instituce dal přečíst mail, který dostal od studenta, vyjadřujícího se k nám oběma známému, přibližně 35letému odbornému asistentu. Požádal jsem ho o přeposlání obsahu (bez uvedení jmen, dále uváděný Mirek X. nemá s originálním jménem nic společného, každý si může dosadit svého brouka Pytlíka) a několik charakteristik z něj vybral.

Když Abraham Bell vynalezl telefon, zjistil, že má dva zmeškané hovory od Mirka X.
Pravda je, že Mirek X. zemřel před 10 roky, ale smrt dodnes neměla odvahu, aby mu to řekla.
Mirek X. jako jediný dokáže roztáhnout nohy i mořské panně.
Mirek X. napočítal do nekonečna. Dvakrát.
Tobě je 14? Ve tvém věku mi bylo 15!
Když jde bubák spát, podívá se pod postel, jestli tam náhodou není Mirek X.
Děti chodí spát v pyžamu se Spidermanem. Spiderman v pyžamu s Mirkem X.
Mirek X. je jediný na světě, kdo vydrží v non-stop baru do zavíračky!
Mirek X. dokáže vypít vodu z kohoutku na ex.
Dříve byl Bermudský čtverec, dokud mu Mirek X. neukopl jeden roh.
Zkoušel otevřít dům klíčky od auta.. a ejhle: dům náhle nastartoval.
Jedině Mirek X. dokáže dojet na kruháku až na konec.
Mirek X. vyhrál Tour de France na rotopedu.
Mirek X. umí tleskat jednou rukou.
Hej, Mirku! Kolik uděláš kliků? Všechny.
Mirek X. přišel o panictví dřív než jeho otec.
Mirek X. rozpláče cibuli.
Mirek X. jednou chytil ebolu, ale protože mu jí bylo líto, tak ji zase pustil.
Jen Mirek X. vás dokáže uškrtit bezdrátovou myší.
Víte, proč Mirek X. nehrál v Titanicu? Protože by všechny zachránil.

Aktuální článek

Covid-19 nechodí po horách, ale po lidech

Když na přelomu let 2019/2020 se objevily záběry z 11milionového čínského města Wu-chan (Wuhan) s lidmi, kteří se jak podťatí káceli k zemi,...

10 nejčastěji zobrazovaných článků