Trondheim - historické sídlo norských králů

Trondheim je po Oslu a Bergenu třetím největším městem Norska, žije v něm přibližně 215 tisíc obyvatel. 

V r. 997 jej založil vikingský král Olaf Tryggvason (později přijal jméno Olaf I.), tehdy se ale město jmenovalo Nidaros, a zvolil jej také za své královské sídlo, odkud násilně šířil křesťanství. R. 1000 však zemřel v bitvě proti Švédům a Dánům a stejně tak na bitevním poli r. 1030 zemřel jeho následník Olaf II. 

Nejvýznamnější památkou Trondheimu je Nidaroský dóm (norsky Nidarosdomen), který současně se 102 metry délky a 50 metry na šířku je největším gotickým chrámem ve Skandinávii. S jeho výstavbou se začalo kolem r. 1070 po stržení staršího chrámu sv. Klimenta, kvůli sporům o architektonickou podobu a také požáru ve 14. století celkem trvala téměř 300 let. 

Dóm je místem posledního odpočinku norských králů a od r. 1814 do r. 1957 se zde konaly i jejich korunovace. Po změně ústavy noví králové jen skládají přísahu v budově Parlamentu v Oslu, ale i tak do Trondheimu dál jezdí a v dómu je jim požehnáno. 

Kamenný kostel Panny Marie (Vår Frue kirke/Church of Our Lady) se podobá středověkým kostelům z 12. století, byl však postaven na přelomu 17. a 18. století. 

Trondheim je přímořským městem a protéká jím a do moře ústí řeka Nidelf (Nidelva). Přesněji ne do otevřeného moře, ale do 130 km dlouhého fjordu (mořského zálivu) Trondheimsfjorden. Je vidět i na posledním snímku s dómem, uvnitř města často se základy domů ve vodě připomíná Amsterdam a Kodaň. 

Starý městský most (Gamle Bybro/Old City Bridge), dokončený r. 1861, je dílem Carla Adolfa Dahla. Zvedací část připomíná Zvedací most v Arles na obrazu Vincenta van Gogha.

Na kopci se vypínající pevnost Kristiansten (Kristiansten Festning/Kristiansten Fortress) byla postavena r. 1681 a odolala i nájezdu Švédů.

Z pevnosti je pěkný náhled na město.

V dalším náhledu je v moři nezřetelně vidět ostrůvek. 

Takto vypadá z bližšího pohledu.

Ostrov se nazývá Munkholmen a nalézá se na něm torzo někdejšího kláštera z 11. století, Munkholmen také znamená Ostrov mnichů. Později sloužil jako pevnost s vězením. Dá se na něj dostat přívozem, který v sezóně vyjíždí každou hodinu.  

Podle židlí v interiéru je patrné, že dnes je možné ho využívat i ke kulturním akcím.

Nejlepší vyhlídky na Trondheim nabízí 85 m vysoká televizní věž (Tyholt-Tårnet) s otáčivou restaurací v horní části.   

Sloup na hlavním náměstí se sochou zakladatele města Olafa Tryggvasona z let 1917-1921 od Wilhelma Rasmussena má celkovou výšku 18 m.    

Fontána Vodní hudba (Water Music) z r. 1981 je dílem sochaře Fritze Røeda. Sochař do ní začlenil několik muzikálních faunů (mytologických postav s napůl lidským a napůl kozlím tělem).

Trondheim je také sportovním a univerzitním centrem Norska. Fotbalový klub Rosenborg BK (Ballklub) je v Norsku s počtem titulů nejúspěšnějším a také pravidelně hraje evropské fotbalové poháry.

Nejvýznamnější univerzitou v Trondheimu je Norská univerzita vědy a technologie (Norges Teknisk-Naturvitenskapelige Universitet, NTNU/Norwegian University of Science and Technology), která v aktuálním celosvětovém žebříčku World University Rankings má lepší postavení než Univerzita Karlova. Hlavní část univerzity sídlí ve starobylé budově se špičatými věžemi.

A takový je i její interiér.

V Trondheimu jsou k vidění i dřevěné domky a domy s dřevěnými doplňky.

Mondsee - jezero i stejnojmenná obec

Když jsme ještě jezdívali za lyžováním do Dolomit, cestou nás vždy zaujala dvě místa – jezero Mondsee a klášter Melk. Protože ale cesta byla dlouhá (do Predazza, kde jsme byli ubytováni, asi 770 km), nestavovali jsme se tam, resp. do Melku jsme jednou na zpáteční cestě odbočili, ale bylo to asi půl hodinu před zavírací dobou a dovnitř jsme se nedostali, navíc jedna z věží byla v lešení a ani venkovní snímky za moc nestály. 

Při letošním pobytu v Salcburku (od Brna vzdáleném asi 440 km) však na obě místa bylo času dost a při cestě domů jsme si je mohli prohlédnout a obě také v dalších článcích přiblížím.    

Jezero Mondsee leží v nadmořské výšce 493 m, na délku má 16,4 km, široké je 2,3 km. Z jedné strany ho lemují hory a mezi nimi vyniká trojúhelníkový vrchol Almkogel (1030 m n. m.). Vzhledem k sousedství hor zvláštností jezera je, že v létě teplota vody v něm dosahuje až 27 °C.

Vpravo se pak vypíná Drachenwand (Dračí stěna) (1176 m n. m.), na jejíž vrchol vede náročná zajištěná cesta (ferrata). Před asi 2 roky se zde zabil jeden docent z Fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně. 

Při cestě od jezera do obce Mondsee si všimneme výstavních vil.

Některé, a také kostel, jsou rozesety ve stráních, jako tomu bývá v horských oblastech.

Název Krone pro restauraci a hotel připomíná někdejší levné občerstvení v bufetu Koruna v Praze na Můstku, 4* kategorie je ale samozřejmě jiná liga.

Obec Mondsee má jen něco málo přes 4 tisíce obyvatel, ale první osídlení sahá až do 3. tisíciletí př. n. l. Její chloubou je bazilika sv. Michaela z 12. století, jeden z největších gotických kostelů v celém Rakousku. 

Domy na náměstí, ale nejen tam, hrají všemi barvami.

A takto vypadá radnice.

Na následujícím snímku je kašna Ignácie von Wrede (1837-1905). Její strýc kníže Carl Philipp von Wrede byl bavorským polním maršálem a diplomatem a bojoval ve službách Napoleona. Panství Mondsee získal r. 1810 za odměnu.

V Mondsee si také připomínají oběti obou světových válek.