28. května 2015

Malmö - na skok z Kodaně přes most Öresund

Malmö je s 300 tisíci obyvatel po Stockholmu a Göteborgu třetím největším městem Švédska, původně však šlo o dánské město, kterého se r. 1658 zmocnili dobyvační Švédové a už se ho nevzdali (u nás se spokojili se sbírkami Rudolfa II.).
Vazba Malmö na Dánsko, konkrétně na Kodaň, je velmi těsná i dnes, protože úžinu Öresund v Baltském moři, oddělující obě města, překlenul impozantní dvoupodlažní most s železničním i silničním spojením. Byl postaven za 4 roky a otevřen r. 2000.

Na podvečerní fotografii z letu do Osla se zdá, že část mostu chybí. Je to tím, že na dánské straně přechází do tunelu na umělém ostrově a odtud pod mořskou hladinou se dostane do čtvrti Kastrup na stanici moderního kodaňského letiště. Obyvatelům Malmö tak umožňuje spojení s celým světem. V Malmö sice je letiště také, ale to zajišťuje lety jen do několika evropských zemí a slouží hlavně k vnitrostátní přepravě.




Most má úctyhodné parametry - měří 7845 m, umělý ostrov má přibližně 4 km a 3,5 km tunelu vede pod vodou v hloubce 10 m. Celý přejezd mezi Malmö a Kodaní má tedy asi 16 km. Větší část mostu stojí na pilířích, aby však byl umožněn průjezd lodí, je ve středu zavěšen na dvou 204 m vysokých pylonech. (Tím se liší třeba od visuté konstrukce Golden Gate Bridge v San Franciscu, kde lana drží celý most, s délkou 2737 m je ale mnohem kratší.)
Při cestě do Malmö jsme zvolili vlak, jenže trať vede spodním podlažím a z mostu jsme nic neviděli, na zpáteční cestě jsme už byli chytřejší a jeli autobusem, který se navíc ukázal o dost levnější.




Jako první je z Malmö vidět jeho průmyslová část (jeřáby v přístavu, komíny, větrné elektrárny) a nepřehlédnutelný je také 190 m vysoký mrakodrap Turning Torso, který je nejvyšší budovou ve Švédsku. Navrhl jej španělský architekt Santiago Calatrava a byl dokončen r. 2004.




Základem mrakodrapu je 9 pětiúhelníkových segmentů v 5 patrech, která jsou navzájem natočena a budova tak působí, jako kdyby byla zkroucena. Vrchní část je vůči přízemí pootočena o 90 stupňů.

Centrum města množstvím cihlových staveb, vodním kanálem, parkem, květinovou výzdobou a stanovišti kol budí dojem, že jsme v Holandsku, a k němu také patří větrný mlýn.



Cihlová je i stará radnice a nádražní budova.



Náměstí a parky zdobí sochy, kašny a fontány. Jezdecká socha na náměstí Stortorget znázorňuje krále Karla X. Gustava (1622-1660), díky němuž Švédsko rozšířilo své území na úkor Dánska a Norska a připadlo mu i Malmö.




Tradiční architektura se často prolíná s moderní. Ve spodní řadě následující koláže je nová radnice (Stadshuset), koncertní síň (Konserthuset) a vstup do nové železniční stanice Triangeln.




Nechybí zde samozřejmě ani historické stavby. Nejstarší je kostel sv. Petra (Sankt Petri kyrka) ve stylu cihlové baltské gotiky z 1. poloviny 14. století. 105 m vysoká věž kostela je ale novější - z konce 19. století.



Pevnost Malmöhus ze 16. století změnila svou původní ochrannou funkci na komplex muzeí (historické, přírodovědné a skandinávské výtvarné umění).




Kostel sv. Pavla (Sankt Pauli kyrka) je z konce 19. století. Má netradiční půdorys, který se blíží kruhu.




Kostel sv. Jana (Sankt Johannes kyrka) byl postaven začátkem 20. století.




K dalším moderním stavbám (ty jsme však už neviděli) patří multifunkční Aréna, kde hrávají své zápasy hokejisté, ale využívá se i pro halovou atletiku, míčové hry a koncerty, a fotbalový stadion sportovního klubu FF Malmö, který v minulém roce v Lize mistrů vyřadil naši Spartu Praha.

17. května 2015

Český ráj (1) - od skalních hradů na rozhlednu

Český ráj je asi nejvíce znám ze všech možných míst viditelným hradem Trosky a soustředěním pískovcových skal mezi zámkem Hrubá Skála a hradem Valdštejn, ale pro úvodní náhled zvolím členitou trasu turistického výletu, jehož první dominantou byl skalní hrad Frýdštejn a závěrečným cílem Kozákov, který se 744 m je nejvyšším vrchem Českého ráje a navíc ho prodlužuje 40 m vysoká rozhledna.

Z autobusu jsme vystoupili na parkovišti ve Frýdštejně a hrad měli před sebou jak na dlani.




Byl postaven na skále v první polovině 14. století a část jeho místností je dokonce do pískovcové skály vytesána. I když po mnoha změnách majitelů z řad nižší šlechty se špatnou péčí změnil v rozvalinu, tím naopak vzbudil zájem romanticky a umělecky založených duší (a pro takové v Lednicko-valtickém areálu postavili Janův hrad rovnou jako zříceninu), navštívil jej Karel Hynek Mácha, Karolínu Světlou inspiroval k napsání povídky a po převodu do majetku obce a opravách narušených částí se několikrát stal kulisou filmových pohádek, např. O princezně Jasněnce a létajícím ševci.




Nejvýraznější částí hradu je 15 m vysoká oválná věž s průměrem 9 m, na jejíž vrchol lze vystoupit po strmém schodišti, z počátku vedoucím z vnějšku a až ve vrcholové části vnitřkem věže. Ta dnes vlastně slouží i jako rozhledna.





1,5 km od Frýdštejna se nachází další skalní hrad - Vranov-Pantheon. Na cestě míjíme odbočky na skalní vyhlídky, kterými si cestu zpestřujeme. Jak se dostat ke kříži na vrcholu skály, zatím jasné není, ale i na něj dojde.




Ozdobným kamenným obloukem projdeme na hradní nádvoří (parkán). Hrad Vranov pochází z počátku 15. století a prošel mnoha proměnami, původní hospodářské budovy zásluhou Františka Zachariáše Römische v 19. století nahradily vyhlídkové terasy a letohrádek s věžičkou ve stylu romantické gotiky.



F. Z. Römisch zde také vytvořil pantheon - památník slavných, který zahrnoval postavy ze starých českých pověstí (Libuše, Horymír, …), panovníky (Přemysl Otakar II, Karel IV, Jiří z Poděbrad, …) i spisovatele (Shakespeare, Goethe, …). Z pomníků se však dochovala jen torza, nejvýraznějším sochařským dílem je tak reliéf dívenky, která se v 50. letech zabila při pádu ze skály. Ale malé horolezce taková nebezpečí neodradí.



Skála s křížem je přístupná z hradního nádvoří.


Z teras a od kříže je pěkná vyhlídka na obec Malá Skála, řeku Jizeru, zajímavý skalní útvar Suché skály (vlevo nahoře) a okolní kopce.




Na Jizeře už začala vodácká sezóna, z druhého břehu se naskýtá pohled na celý skalní hřeben s Frýdštejnem a Vranovem.



Pokračujeme po červené značce a při ohlédnutí zpět vidíme ještě z většího odstupu skalní hrady a před námi na dosah jsou Suché skály. V kraji se jim říká České Dolomity nebo také Kantorovy varhany, protože špičaté skály připomínají píšťaly varhan.




Suché skály jsou rájem horolezců, žádná značená cesta k nim však nevede a my také máme jiný cil - Přírodní park Maloskalsko. Průchod tímto skalním městem po žlutě značeném okruhu je asi 3 km dlouhý a nabízí nepřeberné množství kuriózních kamenných útvarů, úzkých průchodů, schodů a žebříků na vyhlídky (např. Kde domov můj, Hořákova, Husníkova).


Po východu z lesa se vpravo za obcí Koberovy otevřel pohled na vrch Kozákov s rozhlednou. Na konci obce mírně stoupáme a na horizontu se objeví známá silueta hradu Trosky.





Kozákov se zdá již blízko, ale pořád zbývá několik kilometrů (od Koberov ještě 4,5 km). Bohužel se zatáhlo a když jsme k rozhledně došli, začalo hustě pršet a místo výstupu na horní podlaží jsme vzali za vděk restaurací.
Po večeři už nepršelo, rozhledna však byla zavřená a okolní kopce tonuly v odpařující se vláze. Ještě jsme sešli do obce Komárov-Bačov a tam počkali na autobus.




Celá trasa sice nebyla dlouhá, z Frýdštejnu na Kozákov je 13 km, k tomu 3 km v Maloskalsku a závěrečné 2 km do Komárova-Bačova, tedy celkem 18 km, ani výškové rozdíly nebyly velké (Frýdštejn (440), Vranov-Pantheon (340), Malá Skála (271), Kalich na Rovně v Maloskalsku (513), Koberovy (408), Kozákov (744)), ale mnoha výstupy na vyhlídky překvapivě únavný. Při běhání po schodištích nahoru a dolů se nabízí, kde asi jedna parta hudebníků přišla na nápad dát si název Nahoru po schodišti dolů band.

7. května 2015

Vodopády Kurşunlu u Antalye

Turecko je země mnoha tváří, při průjezdu jsou vidět vysoké hory a výjimkou nejsou ani zasněžené vrcholy, kamenitá půda i úrodná pole, antické památky (snad ještě početnější než v Řecku), Istanbul ležící na březích Bosporského průlivu v Evropě i v Asii, okouzlující mešitami i památkami byzantské říše s okázalými paláci sultánů, a také zákoutí, která bychom čekali spíš někde v džungli, kde však potkáme i velbloudy z afrických pouští.

Příkladem toho posledního je Kurşunlu, přírodní park s vodopády (Kurşunlu Şelalesi Tabiat Parki/Kurşunlu Waterfall Natural Park). Nachází se asi 25 km od letoviska Antalya na Turecké riviéře. Vodopádů je v této oblasti větší počet a vodopády Düden v dolní části stejnojmenné řeky (Aşaği Düden Şelalesi/Lower Düden Waterfalls) jsou dokonce přímo v milionovém městě Antalya, kde ze 40-metrového srázu se vrhají do Středozemního moře.




Vidět hned za vodopády moderní budovy je dost zvláštní (na kanadském břehu u Niagarských vodopádů to ještě "vylepšili" vyhlídkovými věžemi), a o to víc vynikne kouzlo přírodní scenérie Kurşunlu, i když jejich výška je "jen" 18 m a vodní proud není tak silný.




Na 33 ha parku rostou jehličnaté i listnaté stromy, nejvýraznější je borovicový háj, ale jsou zde i fíkovníky, olivy, nejrůznější byliny, kaktusy, kapradí a v jezírkách lekníny a bambusy.
Vodopády leží na jednom z přítoků řeky Aksu a na ně navazuje 7 propojených rybníků se pstruhy, želvami a kachnami.




K vodopádům je třeba sejít dolů mezi skalami, ale nezapomínají zde ani na vozíčkáře, kterým slouží vyhlídková terasa.




Romantická zákoutí připomínají Plitvická jezera.




Park je také příjemným místem k oddechu, vedle nápojů se k občerstvení nabízí např. tropické ovoce a typické arabské placky, samozřejmě nechybí stánky se suvenýry.




Velbloud způsobně klečí na pravém tureckém koberci a majitel už nejspíš domlouvá obchodní podmínky s delegátem blížící se skupiny turistů.



V parku vedle ryb, ptactva, hadů a veverek prý žijí i králíci a divočáci, ale žádného jsme neviděli, kdo ví, zda nehráli hlavní role zdejších pikniků.

Aktuální článek

Proč ani letos nebudu volit

O letošních volbách se stále mluví, jak jsou přelomové, že jde o všechno, o ohrožení demokracie autoritáři a populisty, nebo k světlým zítřk...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)