29. března 2012

Miskolc-Tapolca, termální lázně v jeskyni

Roky jsme jezdili do Vysokých Tater a tam vždy zařadili i nějaký výlet do okolí (Levoča, Spišský hrad, Košice, … ) nebo jsme si dovolenou ještě prodloužili o několik dnů, např. v Polsku (Zakopane, Kraków). Z Vysokých Tater je na dosah i Maďarsko a protože chlad z hor jsme často kompenzovali návštěvami termálních bazénů v Popradu a Vrbově a právě Maďarsko je v tomto směru velmocí, vydali jsme se do Miskolce, v jehož předměstské části Tapolca jsou zajímavé jeskynní termální lázně. Projeli jsme Slovenský ráj, přes hranice se dostali prakticky bez zastávky a když už jsme byli pár kilometrů v Maďarsku, vzpomněl jsem si, že nemáme doklady k autu. Proběhla obvyklá manželská výměna názorů, kdo za to může - já, protože jsem si sedl za volant, manželka, protože jsem přece předpokládal, že doklady má pořád u sebe, jezdí totiž do práce autem. V Maďarsku jsem pak jel jak na trní, aby nás nějaký cizince v lásce nemající policista nezastavil nebo se něco nepřihodilo. Nejvíce stresující byl návrat přes hranice, zvolil jsem jiný přechod, protože jsem se ještě chtěl na večer stavit v Košicích. Velice se mně líbí jejich hrající fontána s barevnou hudbou, je na krásném místě mezi katedrálou a divadlem a naproti je cukrárna s výbornými zmrzlinovými poháry a předzahrádkou, kde člověk nasává nádhernou večerní atmosféru a okukuje krásná slovenská děvčata, v Košicích jsou asi vůbec nejhezčí, první královny krásy Československa také byly z Košic. U hranic tentokrát bylo asi 20 aut, která pomalu popojížděla a řidiči z okének podávali pasy a doklady. S křečovitou snahou tvářit se nenuceně jsme se konečně dostali na řadu, strčil jsem celníkovi do ruky 4 otevřené pasy, toho to množství natolik zaměstnalo, že si na doklady k autu nevzpomněl a my mohli vyrazit vstříc Košicím a zmrzlinovým pohárům.




Lázně v každém případě stojí za to. V některých chodbách je silný proud vody a při postupu dovnitř jeskynního komplexu ubývá světla, což působí až trochu přízračným dojmem. V hlavním "sále" se ve vlhkém vzduchu návštěvníci lázní vidí jen v matném nasvícení barevných světel na hvězdné obloze.


23. března 2012

Tennessee Williams (26. března 1911 - 25. února 1983)

Byl skvělý a plodný a vdechl život a vášeň do tak pozoruhodných postav jako Blanche DuBois a Stanley Kowalski ve svém kritikou uznávaném A Streetcar Named Desire. A jako oni byl problémový a sebezničující, pil spoustu alkoholu a užíval drogy.
Zuzana

Byl oceněn čtyřmi Drama Critic Circle Awards, dvěma Pulitzer Prizes a cenou the Presidential Medal of Freedom. Kritiky byl ale taky často vysmívaný. Ocital se na černé listině římskokatolického kardinála Spellmana, který odsoudil jeden z jeho scénářů jako buřičský, hnusný, politováníhodný, morálně odpudivý a urážlivý vůči křesťanským normám slušnosti. Byl to Tennessee Williams, jeden z největších dramatiků v americké historii.
Tennesee Williams by se v těchto dnech dožil 101 let. Thomas Lanier Williams III se narodil v Columbus, Mississippi 26. března 1911 dceři episkopálního duchovního a otci Corneliovi, obchodníku s obuví. Svoje dětství popisoval jako šťastné a bezstarostné. Ten pocit se ale poté, kdy se jeho rodina přestěhovala do městského prostředí ve St. Louis, Missouri, zcela vytratil. Náhle byl se životem nespokojen a začal o věcech mnohem hlouběji přemýšlet a psát. Navštěvoval tři rozdílné university, pracoval taky chvíli v obuvnické firmě svého otce a pak se přestěhoval do New Orleans, které se stalo jeho láskou a inspirovalo ho k napsání slavné A Streetcar Named Desire.
Williams strávil léta života cestováním po Americe a psaním. První pochvalnou kritiku dostal v r. 1944, kdy se v Chicagu začala hrát jeho The Glass Menagerie a dostala se na Broadway. Vyhrála Pulitzer Prize, the New York Drama Critics's Circle Award a, jako film, the New York Film Critic's Circle Award. Na vrcholu své kariéry ve čtyřicátých a padesátých letech Williams pracoval s těmi nejlepšími umělci té doby, především s Eliou Kazanem, produkčním ředitelem A Streetcar named Desire a jevištním produkčním ředitelem Camino Real, Cat on a Hot Tin Roof a Sweet Bird of Youth. Kazan taky řídil Williamsův film Baby Doll. Jako mnoho jeho prací, Baby Doll byla zároveň oceňována a odsuzována za přímý realistický pohled na syrový, surový svět kolem něj.
V šedesátých letech, které byly pro Williamse nejobtížnější, s ním tisk zacházel nejtvrději. V r. 1961 napsal The Night of the Iguana a v r. 1963 The Milk Train Doesn't Stop Here Any More. Jeho hry, které tak jako tak už dlouho byly kritizovány za otevřené adresování "taboo" témat, nacházely čím dál víc pomlouvačů (kritiků). V tu dobu taky zemřel na rakovinu jeho dlouhodobý přítel Frank Merlo. Williams začal být čím dál závislejší na alkoholu a drogách a i když pokračoval v psaní, napsal knihu povídek a další hru, byl na dosti šikmé ploše. V r. 1969 byl odvezen svým bratrem do nemocnice. Poté, kdy ho v r. 1970 z nemocnice propustili, dál psal hry, vzpomínky, básně, povídky a román. V roce 1975 publikoval biografii, kde v detailech popisoval svůj život a diskutoval svoji závislost na drogách a alkoholu a taky svoji homosexualitu. V r. 1980 Willliams napsal Clothes for a Summer Hotel, založenou na životech Zeldy a F. Scotta Fitzgerald. Za tři roky (25.února 1983) zemřel v New York City v hotelu, plném nedopitých i vypitých lahví vína a lahviček s pilulkami. O detailní okolnosti jeho smrti se zajisté postarají intelektuálně čiperní kritici a zaručení znalci, já si to odpouštím.
A právě jeho beznaděj, Williamsovi tak blízká, o níž k poctivě a otevřeně psal, je důvodem, proč v něm vidíme velkého muže a za ním velice důležitou a vynikající práci. Jeho génius spočíval v otevřené přímosti a v houževnaté vytrvalosti, s jakou vyprávěl svoje příběhy.

Podrobný životopis a práce jsou zde: Tennessee Williams

18. března 2012

Richard Müller a Banket

Richarda Müllera většina posluchačů vnímá jen jako zpěváka popu a má ho spojeného s interpretací písní Petra Hapky a Michala Horáčka Štěstí je krásná věc nebo Srdce jako kníže Rohan, případně skladeb jako Nebude to ľahké. Na začátku 80. letech, kdy se na slovenské hudební scéně objevil, však ještě vystupoval se skupinou Banket. Nástrojové obsazení skupiny se opíralo o syntezátory a ve zvuku citelně chyběla kytara, skladby však byly nápadité a právě toto období v jeho kariéře považuji za nejzajímavější. Poprvé jsem Banket slyšel v skladbě Nespoznaný a jak sám zpěvák zmiňuje ve videu na konci článku, byla to jeho první skladba, se kterou na veřejnosti vystoupil, v r. 1984 s ní soutěžil na Bratislavské lyře. Z televizního klipu si matně pamatuji, že se Müller v ní doprovázel na klávesy. Na desce se bohužel neobjevila a ani další skladby ze začátků skupiny.

Když o 2 roky později Banket vydal první LP desku, jmenovala se Bioelektrovízia, představil se na ní už s novým repertoárem. Z ní se dost hrála Tlaková níž a textař Michal Horáček později vzpomínal, že právě při poslechu této písně ho napadlo, že by Richard Müller byl vhodným interpretem jeho a Hapkových písní, mnohem radši mám ale skladbu Host v panoptiku (hudba Svaťo Juřík) a vůbec nejvíce ze všech Niet čím ťa klamať, u níž Müller složil hudbu i text. Největším hitem desky však byla skladba Po schodoch, jejímž autorem hudby byl Vašo Patejdl ze skupiny Elán. Patejdl byl autorsky velmi plodný a řadu písní, které by i pro Elán zněly příliš popově, přepustil jiným (vedle Müllera i Marice Gombitové a sám dokonce nazpíval duet s Heidi Janků). Nechci tvrdit, že Patejdl svedl Müllera na scestí, protože ten zřejmě k popu inklinoval i bez toho, viz třeba skladba Prečo Vy, ľudia 20. storočia, máte vždy zachmúrené obočia, ale z druhé desky Banketu Druhá doba?!, která vyšla za další dva roky po Biolektrovízii, se mně už nelíbilo vůbec nic.

Po rozpadu Banketu jsem Müllera v jeho sólové dráze už nesledoval. Vím jen, že umělecky dost tápal, vedl neuspořádaný život, rozvedl se s manželkou, známou televizní hlasatelkou Soňou Müllerovou, jejíž hlas se ozve v 2. polovině písně Tlaková níž (otázka "Tak čo je s tebou?" se dobře hodí na jeho pozdější život), nějaký čas žil s Ivou Bittovou, měl napjatý vztah s otcem, uznávaným hercem Vlado Müllerem, hlavně se však dlouhodobě potýkal s drogami.

Velkým impulsem pro Müllera byl v polovině minulého desetiletí pobyt v New Yorku, kde ve spolupráci s americkými hudebníky natočil nové album Monogamný vzťah a navíc se na koncertech vrátil i ke svým počátkům. Jejich podání písně Nespoznaný s výborným klávesistou a dvěma sólovými kytaristy zní ještě lépe než původní nahrávka, viz video z YouTube:


Z poslední doby stojí ještě za zmínku skladba Hluk, u níž je rovněž patrný příklon k rocku.

13. března 2012

Je káva zdravější než lékaři předpokládali?

Léta nás lékaři varovali před kofeinem. Teď se vše obrátilo a nové studie ukazují, že káva v rozumné míře může snížit bolesti hlavy a chránit nás před cukrovkou, Alzheimerem, srdečními nemocemi a rakovinou. Kde je pravda?
Zuzana

Dle kardiologů ne všichni reagujeme na kávu stejně. Každý z nás má v játrech enzymy, které odbourávají a metabolizují kofein. Někteří z nás se narodili s enzymem, jenž funguje mimořádně efektivně, jiným zase funguje nedostatečně. Tohle nikdo v předešlých studiích přesně nezjišťoval, takže teď nacházíme statistické rozpory.
Peter Rogers, ředitel experimentální psychologie, řekl v podstatě známou věc, že někteří lidé jsou citlivější na efekt kofeinu, zatímco druzí mají vůči kofeinu dost velkou toleranci. Víme, že káva může zvýšit krevní tlak a mohou se vám po ní třást ruce. Ve skutečnosti to ale záleží na tom, jestli pijete kávu pravidelně. Můžete se stát na kávě závislými, tudíž se můžete cítit unaveni a trpět bolestmi hlavy. Pijákům kávy, kteří nepili kávu pár hodin, například přes noc, káva může ráno pomoci k pocitu větší energie a čilosti, zatímco člověk, jenž není na kávu zvyklý, se může cítit nervózní. Některé studie říkají, že káva stimuluje mozek a probouzí nás po ránu, Rogers a jeho tým ale přišli na to, že tato 'high' reakce je způsobena tím, že tělo potřebuje drogu. Káva může mít radikálně rozdílný efekt na pohlaví, jinak účinkuje na muže a jinak na ženy. Studie z Bristol University shledala, že ženám pomáhá kofein ve stresových situacích, kdežto u mužů má naopak ten efekt, že po několika šálcích kávy jaksi ztratí sebevědomí a dokončení jakéhokoliv úkolu jim trvá podstatně déle.


Kdy je káva dobrá

Jestliže si chcete pomoci od kocoviny, šálek kávy a aspirin jsou prý ty nejlepší léky. Tuhle studii provedli na Thomas Jefferson University ve Filadelfii. Výzkumníci tam potvrdili to, co je vlastně léty vyzkoušeno, že kofein v kávě a protizánětlivé ingredience v aspirinu reagují proti chemickým sloučeninám ethanolu, nebo čistému alkoholu, který - i v malých dávkách - může přivodit bolesti hlavy. Tim Grattan, který vyvinul technologii na nový paracetamolový a kofeinový produkt s názvem Panado Extra Advance, tím není překvapen: je tu spousta klinické evidence, která ukazuje, že kofein ve skutečnosti zrychlí účinky prášku proti bolestem. Kofein v novém produktu funguje o 37 procent účinněji než běžné paracetamolové tablety.

Pití velkého množství kávy může taky zlepšit sportovní výkony asi o 6 procent - ale jenom při aktivitách, kde svaly nepracují na plný limit, což znamená, že například může pomoci běžci na dlouhé vzdálenosti, ale ne sprinterovi. Rob James, z University of Coventry's Department of Biomolecular and Sport Science věří, že káva v krvi má vliv na receptory ve skeletálních svalech a dává tak člověku dočasnou větší sílu. A studie z Georgia University přišla na to, že bolí-li vás tělo po pořádném cvičení, káva umožňuje úlevu do té míry, že můžete bez problémů pokračovat.


Kdy je káva špatná?

Navzdory populárnímu názoru, pijete-li alkohol a zapíjíte to kávou kvůli vystřízlivění, káva vás nevystřízliví, ve skutečnosti může ještě víc narušit úsudek, jak zjistili vědci v Temple University ve Filadelfii. A kombinace kávy a alkoholu požitých ve stejném čase způsobí, že si ani neuvědomujete, že jste opilí, jak objevili v Behavioural Neuroscience. Takže není žádným překvapením objev, že tak zvané "energy drinks" - přinejmenším některé z nich - jsou vlastně zdraví škodlivé. Způsobují problémy srdečního rytmu, zejména u lidí, kteří pijí těchto energetických nápojů hodně. Nebo například před dvěma lety se ocitl 13-letý chlapec v nemocnici poté, co spolknul energetickou žvýkačku, která obsahovala 320 mg kofeinu, což jsou tři šálky kávy.

Větší množství kávy v těhotenství může být taky pěkně riskantní. V r. 2008 Food Standard Agency varovala těhotné ženy, aby nepily víc než dva šálky kávy denně, poté, co se objevila studie, že ty, které pijí větší množství kávy denně, mají o 26 procent větší problémy při porodu. Káva může způsobit i zmenšování ženského poprsí - švédská studie přišla na to, že příliš mnoho kávy ovlivňuje hormony, které pak dělají paseku s objemem hrudníku.


Rakovina a srdeční nemoci

Analýzy 59 studií, které byly právě publikovány na BioMed Centrál Cancer webových stránkách naznačují, že konzumace kávy může snižovat riziko některých rakovin, zejména rakoviny močového měchýře, prsu, hltanu, slinivky, prostaty a leukémie. Jedna studie dokonce objevila, že kofein může snížit riziko rakoviny o třetinu. Ale ženy, které pijí víc než čtyři šálky kávy za den mohou tím zvýšit riziko rakoviny prsu o třetinu, podle Harvard University, takže pozor prý hlavně na kofein ve velkých dávkách. Velké dávky mohou taky negativně ovlivňovat velikost nádorů, které v takových velikostech je velice těžké léčit. Pokud jde o srdeční nemoci, není ještě vědcům úplně jasno. Kardiolog Arthur Klatsky a jeho tým v Kaiser Permanente Division of Research v Kalifornii objevil, že regulární pijáci kávy mají mnohem menší a ne tak časté příhody nepravidelného srdečního rytmu. Čím víc kávy lidí prý pijí, tím méně trpí na kondici nepravidelného rytmu. Jedna španělská studie dokonce tvrdí, že ženy, které pijí tři šálky kávy denně, mohou zredukovat riziko smrti na srdeční nemoci o čtvrtinu a další studie dokonce zjistila, že u mužů, pijících víc než pět šálku kávy denně, bylo riziko smrti na srdeční nemoci sníženo o 44 procent.


Další faktory

Jak shledali američtí výzkumníci, ženy, které pijí čaj,mají větší riziko revmatického zánětu kloubů. Na druhé straně další studie ukazují, že pijáci čaje mají poloviční riziko demence a mozkové mrtvice. Totéž se však nemůže říct o pijácích kávy. Toto prý osvětluje důležitou věc - že mimo kofeinu i další prvky v kávě a čaji mohou mít svůj vlastní vliv na zdraví člověka. Australští vědci shledali, že pití kávy třech až čtyřech šálků kávy za den může snížit riziko cukrovky typu 2 o 25 procent, ale ti, kteří pijí kávu bez kofeinu, měli podobné výsledky. A studie téměř 50 000 mužů ukázala, že ti, kteří pili hodně kávy, měli o 69 procent menší riziko agresivní formy rakoviny prostaty.

Takže - měli bychom přestat pít kávu nebo pokračovat? Lékaři často pacienty před kávou varují, ale Rogers říká, že to varování není nutné. Proč by prý se měl člověk vzdávat něčeho, co má rád, když pro tvrzení lékařů, že káva škodí zdraví, není skutečná evidence? Rogers zkoumal skupinu lidí s nemocí zvanou tinnitus, kondicí, u níž doktoři obzvláště varují před pitím kávy. Rogersova skupina přišla na to, že u lidí s tinnitem, kteří přestali pít kávu, se tinnitus nijak nezlepšil. Z čaje a kávy by prý lidé měli mít daleko menší obavy než například z kouření, nadváhy, nebo špatné životosprávy.

10. března 2012

Krásna Hôrka

Před necelými 6 lety jsem strávil týden na Technické univerzitě v Košicích. S jedním mladým kolegou, s nímž jsem se poznal na konferenci v Káhiře, jsme během víkendu podnikli výlet do okolí. Nabízelo se několik možností - krasová jeskyně Krásna Hôrka, zámek Betliar a hrad Krásna Hôrka.

První dvě jsme využili, kolem zámku Betliar je i pěkná zahrada, jeskyně byla zase zajímavá tím, že snad ještě ani nebyla otevřena pro veřejnost, nebylo v ní žádné osvětlení, ani vybudovány chodníky, dostali jsme gumové oděvy, helmy s baterkou na čelo a po lanech jsme ručkovali nad vodou. Bohužel na hrad nám už čas nezbyl.

Letos do Košic jedu znovu a tajně jsem doufal, že se na něj zajedeme podívat. Dnes však čtu ve všech novinách (Právo-Novinky, Lidové noviny, MfDnes, …) šokující zprávu, že hrad je obrovským požárem zničen. Způsobilo jej vypalování trávy v okolí hradu, od něhož chytla šindelová střecha, její propad do vnitřních prostor pak dokonal zkázu.

Moje přání se tak nenaplní. Zůstává několik vzpomínkových fotografií - jeden záběr z jeskyně Krásna Hôrka, zámek Betliar a dva na impozantní hrad, jehož někdejší krásu už přiblíží jen archivní dokumenty.





P.S. Podle aktualizovaných zpráv požár vznikl od cigarety a zavinili ho dva kluci ve věku 11 a 12 let, kteří si k hradu přišli zakouřit. 90 % sbírek se prý z hradu podařilo zachránit a střecha byla pojištěna.

7. března 2012

Ostrov Jamese Bonda

Ostrov Jamese Bonda je pěkným příkladem marketingového využití názvu v reklamě. V thajském Phuketu z letáků všech cestovních kanceláří, které jsou na ulici vedoucí souběžně s pláží Patong na každém kroku, se na čelných místech vyjímají reklamy na James Bond Island a Phi Phi Island. Ten druhý si zahrál ve filmu Pláž s Leonardem DiCapriem a ostrov Jamese Bonda zase v epizodě The Man with the Golden Gun z r. 1974 o agentu 007 Jamesi Bondovi. Ostrov je zajímavý svým profilem ve tvaru písmene V, má asi 20 m na výšku a patří do skupiny ostrovů v Phang Nga Bay. Ve skutečnosti se jmenuje Ko Tapu, místní však velmi rychle pochopili, že lépe se díky popularitě seriálu o agentu 007 bude prodávat pod názvem James Bond Island.



Ve známé scéně s Rogerem Moorem v hlavní roli tvoří kulisu pistolnického souboje.

Na ostrov se pořádají celodenní výlety, turisté mají na lodi zajištěno občerstvení (ovoce, kávu, čaj, nealkoholické nápoje a dostanou i oběd). Trasa přitom zahrnuje zastávky na řadě dalších ostrovů, na jednom jsou opice, a to včetně koupání.




Na malých člunech navštíví i krápníkovou jeskyni (mnohem skromnější, než které známe od nás nebo ze Slovenska).



Kupodivu však na prohlídku samotného místa, které je zlatým hřebem výletu a hlavním lákadlem turistů, je v programu vyhrazeno pouze asi 15 minut. Zřejmě je to i tím, že k sousednímu ostrovu s malou pláží, odkud je na něj nejlépe vidět, přijíždí jedna loď za druhou a brzy by se tam návštěvníci nevešli, vzhledem ke kalné vodě se ke koupání toto místo stejně moc nehodí. Čas však úplně stačí k obhlídce, fotografování a koupi nějaké cetky v krámcích. Ve zmíněném videu je ostrov Jamese Bonda pěkně vidět z leteckého pohledu (od 1:33), žádné krámky na sousedním ostrovu se v záběru nevyskytují, dnes už zabírají celou šířku ostrova.




1. března 2012

Egon Schiele (1890, Tulln - 1918, Vídeň)

Egon Schiele zemřel v 28 letech, tedy umělecky, duchovně i fyzicky v 'nejlepších letech' svého života.
Zuzana

Dá se říct, že jeho umělecké dílo (neboli 'oeuvre') bylo kompletní. Cynicky interpretováno - zemřel v 'pravý moment' - v době, kdy se jeho umění vyvinulo z urgence vyvolané úzkostí k období jemné senzitivity, dokonce i druhu sentimentality. A to za okolností, které jsou naprosto v souladu s jeho osobní tragédií, jež jeho krátký život tak silně provázela. V jeho krátké kariéře bylo plno rozporů: umělec často plný sebelítosti, který silně pociťoval izolaci, šikanování a pronásledování; jehož vnitřní život a emoce se pohybovaly od dětinských k pubertálním až po pocity starého muže, často v jednom díle/obrazu. Schiele zkoumal a vyjadřoval široké varianty témat, ale převážná většina jeho práce se vyrovnává zcela jednoznačně s lidským pokolením, tělem a duší (psyché). Tvořil na začátku dvacátého století, kdy se lidská postava rapidně marginalizovala jako validní, účinné umělecké téma. Egon Schiele nicméně prezentuje práci stěží překonanou v historii západního umění, pokud jde o vnímání, chápání a analytickou lidskou intenzitu.

Historikové umění inklinují kategorizovat umělce do stylistických skupin; tyto kategorizace šly ve dvacátém století až do silných extrémů. Schieleho krátká kariéra překlenula obrovskou stylistickou rozmanitost s odpovídající rozličností kategorizace - pravidelně s příponou 'ism'. Schiele stál mimo tuto tradici, ale byl umísťován pravidelně do kategorie 'symbolismu' či 'expresionismu'. I když tato tendence má jisté opodstatnění, Schiele by měl být viděn a vnímán především jako 'produkt' Vídně konce devatenáctého století, v té době stejně vitálního kulturního nexu jako Paříž konce téhož století. To láme hlavy vědátorům s úzkým lineárním přístupem k umělecké historii; Schiele je často vnímán jako umělecký extremista dvacátého století a tudíž je mu neférově odpírán status předního umělce. Mezi umělce, kteří ovlivnili jeho práci, patří Ferdinand Hodler a Edvard Munch i belgický sochař Georges Minne. Taky je patrný silný vliv post-impresionistů, zejména Vincenta van Gogha. A umělec s nejsilnějším vlivem na Schieleho praci byl bezesporu Gustav Klimt.

Životopis a ukázky prací:


Aktuální článek

Jeseníky (2) - chata Paprsek, Dalimilova rozhledna

Na přelomu tisíciletí jsme na letní i zimní dovolené jezdívali do Jeseníků, prochodili jsme, co se dalo, a stáli v dlouhých frontách na vlek...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)