Tennessee Williams (26. března 1911 - 25. února 1983)

Byl skvělý a plodný a vdechl život a vášeň do tak pozoruhodných postav jako Blanche DuBois a Stanley Kowalski ve svém kritikou uznávaném A Streetcar Named Desire. A jako oni byl problémový a sebezničující, pil spoustu alkoholu a užíval drogy.

Zuzana

Byl oceněn čtyřmi Drama Critic Circle Awards, dvěma Pulitzer Prizes a cenou the Presidential Medal of Freedom. Kritiky byl ale taky často vysmívaný. Ocital se na černé listině římskokatolického kardinála Spellmana, který odsoudil jeden z jeho scénářů jako buřičský, hnusný, politováníhodný, morálně odpudivý a urážlivý vůči křesťanským normám slušnosti. Byl to Tennessee Williams, jeden z největších dramatiků v americké historii.

Tennesee Williams by se v těchto dnech dožil 101 let. Thomas Lanier Williams III se narodil v Columbus, Mississippi 26. března 1911 dceři episkopálního duchovního a otci Corneliovi, obchodníku s obuví. Svoje dětství popisoval jako šťastné a bezstarostné. Ten pocit se ale poté, kdy se jeho rodina přestěhovala do městského prostředí ve St. Louis, Missouri, zcela vytratil. Náhle byl se životem nespokojen a začal o věcech mnohem hlouběji přemýšlet a psát. Navštěvoval tři rozdílné university, pracoval taky chvíli v obuvnické firmě svého otce a pak se přestěhoval do New Orleans, které se stalo jeho láskou a inspirovalo ho k napsání slavné A Streetcar Named Desire.

Williams strávil léta života cestováním po Americe a psaním. První pochvalnou kritiku dostal v r. 1944, kdy se v Chicagu začala hrát jeho The Glass Menagerie a dostala se na Broadway. Vyhrála Pulitzer Prize, the New York Drama Critics's Circle Award a, jako film, the New York Film Critic's Circle Award. Na vrcholu své kariéry ve čtyřicátých a padesátých letech Williams pracoval s těmi nejlepšími umělci té doby, především s Eliou Kazanem, produkčním ředitelem A Streetcar named Desire a jevištním produkčním ředitelem Camino Real, Cat on a Hot Tin Roof a Sweet Bird of Youth. Kazan taky řídil Williamsův film Baby Doll. Jako mnoho jeho prací, Baby Doll byla zároveň oceňována a odsuzována za přímý realistický pohled na syrový, surový svět kolem něj.

V šedesátých letech, které byly pro Williamse nejobtížnější, s ním tisk zacházel nejtvrději. V r. 1961 napsal The Night of the Iguana a v r. 1963 The Milk Train Doesn't Stop Here Any More. Jeho hry, které tak jako tak už dlouho byly kritizovány za otevřené adresování "taboo" témat, nacházely čím dál víc pomlouvačů (kritiků). V tu dobu taky zemřel na rakovinu jeho dlouhodobý přítel Frank Merlo. Williams začal být čím dál závislejší na alkoholu a drogách a i když pokračoval v psaní, napsal knihu povídek a další hru, byl na dosti šikmé ploše. V r. 1969 byl odvezen svým bratrem do nemocnice. Poté, kdy ho v r. 1970 z nemocnice propustili, dál psal hry, vzpomínky, básně, povídky a román. V roce 1975 publikoval biografii, kde v detailech popisoval svůj život a diskutoval svoji závislost na drogách a alkoholu a taky svoji homosexualitu. V r. 1980 Willliams napsal Clothes for a Summer Hotel, založenou na životech Zeldy a F. Scotta Fitzgerald. Za tři roky (25.února 1983) zemřel v New York City v hotelu, plném nedopitých i vypitých lahví vína a lahviček s pilulkami. O detailní okolnosti jeho smrti se zajisté postarají intelektuálně čiperní kritici a zaručení znalci, já si to odpouštím.

A právě jeho beznaděj, Williamsovi tak blízká, o níž k poctivě a otevřeně psal, je důvodem, proč v něm vidíme velkého muže a za ním velice důležitou a vynikající práci. Jeho génius spočíval v otevřené přímosti a v houževnaté vytrvalosti, s jakou vyprávěl svoje příběhy.

Podrobný životopis a práce jsou zde: Tennessee Williams