Gian Lorenzo Bernini - barokní architekt, sochař a malíř

Renesanční osobností rozumíme člověka všestranných zájmů a dovedností, který vyniká ve více oborech lidské činnosti a vědy. Přívlastek „renesanční“ je výrazem toho, že takové osobnosti se často pojí s obdobím renesance, např. Leonardo da Vinci byl malíř a současně konstruktér a vynálezce, vedle toho také skládal básně a znal několik cizích jazyků, Michelangelo Buonarotti byl sochař a malíř, ale také architekt a básník, Raffael Santi malíř, částečně architekt a věnoval se i archeologii. 

Všestranné osobnosti najdeme i v antice (však také renesance na ni navazuje), Gaius Julius Caesar byl politik, vojevůdce, spisovatel a historik, Archimédes fyzik, matematik a astronom, Pythagorás matematik a filozof, … 

Do mnoha vědních disciplín se zapsali Isaac Newton, Gottfried Wilhelm Leibniz, René Descartes, …

Zůstaňme ale u umělců, malíři Pierre-Auguste Renoir, Edgar Degas, Paul Gauguin, Pablo Picasso, Max Ernst vedle obrazů tvořili také plastiky.  Neobyčejnou všestranností vynikl Gian Lorenzo Bernini (1598-1680), nejvýznamnější barokní sochař a architekt, navíc i malíř.

Berniniho největším architektonickým dílem je kolonáda (colonnato/colonnade) na náměstí Sv. Petra ve Vatikánu. Bezmála 300 dórských sloupů (na rozdíl od iónských sloupů nemají patku a stojí přímo na podstavě) ve 4 řadách uspořádaných do oblouku symbolizuje otevřenou náruč církve. Zvlášť to vynikne při pohledu ze střechy baziliky sv. Petra. Papežovy promluvy z balkonu baziliky může na náměstí poslouchat až 400 tisíc věřících.  

Sochy na hraně střechy jsou dílem Berniniho žáků.

Z náměstí se do záběru vejde jen malá část kolonády.

Bernini se podílel i na výzdobě uvnitř baziliky. 29 m vysoký baldachýn nad hrobem sv. Petra (Baldacchino di San Pietro/St. Peter's Baldachin) vytvořil společně se svým otcem Pietrem Berninim (1562-1629) a Francescem Borrominim (1599-1657), Berniniho velkým konkurentem. Bernini těžil z přízně papeže Urbana VIII., který ho jmenoval hlavním architektem a baldachýn byl pro něj první zakázkou. Po jeho smrti ale nový papež Innocenc X. touto funkcí a státními zakázkami pověřil Borrominiho a jeho nástupce Alexander VII. dal znovu přednost Berninimu.   

Baldachýn stojí na kroucených sloupech zdobených zlatými lístky a v jeho horní části jsou sošky andělů.

Podle Berniniho návrhu z r. 1657 byl realizován také Petrův stolec (La Cattedra di San Pietro/Cathedra Petri nebo Chair of St. Peter), trůn podpíraný čtyřmi církevními otci – Atanášem, Ambrožem, Augustinem a Janem Zlatoústým, nahoře trůnu jsou dva andělíčci. O 9 let později Bernini návrh doplnil o oválné okno, na které namaloval letící holubici. Protože na fotografii je okno oslněno a holubice není patrná, přidám odkaz na detailní snímek z internetu.

V bazilice je od Berniniho i Hrobka papeže Alexandra VII. (Tomb of Pope Alexander VII) z let 1671-1678.

Bernini se svými žáky sochami ozdobil starobylý Andělský most (Ponte Sant' Angelo) z r. 134, po kterém se z Říma přechází do Vatikánu.

Bernini vytvořil i několik krásných fontán, Fontánu čtyř řek (Fontana dei Quattro Fiumi/Fountain of the Four Rivers) z r. 1651 zdobí 4 postavy symbolizující 4 řeky – Dunaj, Nil, Ganga a La Plata – a zastupující 4 světadíly. Fontána se nachází na Piazza Navonna v Římě, loni byla bohužel v rekonstrukci a bez vody, v třetím náhledu z dřívější návštěvy města je i s vodou.

Fontana della Barcaccia (název je odvozen od typu lodi) pod Španělskými schody v Římě je dílem Gian Lorenzova otce, který ale před úplným dokončením r. 1629 zemřel a syn ji pak dotvořil.

Inspiraci v řecké mytologii Bernini zúročil v dílech Medusa (1638-1840, Musei Capitolini, Řím) a Triton (1653, soukromá sbírka).

Na společné výstavě Caravaggia a Berniniho ve Vídni v r. 2020 bylo k vidění Berniniho rané dílo křesťanského mučedníka Svatého Šebestiána (1617-1618), které v následující koláži reprodukuji přímo z mateřské galerie Museo Thyssen-Bornemisza v Madridu. 

Podle Berniniho modelu sochař Ercole Ferrata (1610-1686) r. 1667 vytvořil Slona s obeliskem (Elephant and Obelisk), nacházejícího se před kostelem Santa Maria sopra Minerva na Piazza della Minerva v Římě.

Ještě jedna verze této sochy ze soukromé sbírky ve Florencii rovněž byla mezi exponáty zmíněné výstavy.

Protože Bernini tvořil na zakázky církve, jsou v jeho díle zastoupeny busty mnohých církevních hodnostářů. Kardinál Alessandro Peretti Montalto (1622-1623, Kunsthalle, Hamburk) je ve třech náhledech.

Dalším kardinálem je Antonio Barberini (1626-1627, Galleria Nazionale d'Arte Antica, Řím).

Bustu papeže Urbana VIII. (1632, Galleria Nazionale d'Arte Antica, Řím) následuje pozdější provedení z r. 1655 ze stejné galerie, na kterém se podíleli Berniniho žáci.

Posledním papežem v Berniniho díle byl Klement X. (1676-1680, Galleria Nazionale d'Arte Antica, Řím).

Malířské umění Berniniho dokládají umělcův Autoportrét (1638-1640, Gallerie degli Uffizi, Florencie), David s hlavou Goliáše (1623, Galleria Nazionale d'Arte Antica, Řím) a další zpodobnění jeho mecenáše v Portrétu papeže Urbana VIII. (1631-1632, Galleria Nazionale d'Arte Antica, Řím).

P.S. Tento článek je na blogu mým pětistým.

Las Vegas (2) - město napodobenin a hazardu

Když se řekne Las Vegas, první nás napadne město hazardu, které jeho architekti situovali do Nevadské poušti, aby tak pozvedli nehostinný kraj. Byli jsme tam v r. 2009 a dobře si vzpomínám, jak jsme jeli pouští a já jsem zrovna řídil, krajina byla bezútěšná a už se pomalu stmívalo, když se na obzoru objevilo světlo a jak jsme se blížili, pochopili jsme, že nejde o aktivní vulkán, ale město, pro nějž nočním životem začíná den.    

Pamětníci si asi vzpomenou na Karla Gotta a líčení nesmírného úspěchu jeho půlročního angažmá v jednom tamějším hotelu, jemuž se mohl rovnat snad jen Frank Sinatra. Ve skutečnosti však (alespoň podle Antonína Gondolána z jeho doprovodného orchestru) tam se spoluhráči plnili roli barové kapely, od níž se neočekává nic víc než zvuková kulisa pro návštěvníky a repertoár, který si museli nacvičit podle zadání zaměstnavatele.

Las Vegas je ale také známé snahou šokovat, i krásné budovy hotelů se po „omrzení“ zboří, aby je nahradilo něco nového a přitažlivějšího. Když stavěli vyhlídkové kolo (nazvané High Roller), muselo s průměrem 167,6 m samozřejmě překonat do té doby největší kolo Singapore Flyer, které má „jen“ 165 m.  

Aby návštěvníkům z Evropy, Afriky i jiných částí Ameriky zde „nic“ nechybělo, rozmístili podél hlavní třídy Strip kopie řady slavných památek, nejvíce z Paříže, Benátek, Říma a New Yorku.

Ne ale v malém „zahradním“ provedení, jako je Mini-Europe v Bruselu, kde modely přibližně 300 evropských památek jsou v poměru 1:25 vůči skutečnosti, a u nás ve stejném poměru asi 70 českých památek v Parku Boheminium v Mariánských Lázních. 

Např. kopie 300m Eiffelovy věže v Las Vegas je vysoká 165 m a měla dokonce mít originální velikost, ale kvůli blízkosti letiště se od toho upustilo. Před ní stojí napodobenina budovy pařížské Opery.

A z Paříže samozřejmě nemůže chybět ani Vítězný oblouk (L'Arc de Triomphe). A to i se sousošími Vítězství (Le Triomphe, originál je od Jeana-Pierra Cortota z r. 1810) a Odpor (La Résistance, Antoine Étex, 1814).

Přidám ještě skutečnou podobu z Paříže, protože detaily na předchozí fotografii jsou nečitelné. A zde je vidět, že oblouk v Las Vegas se originálu drží jen částečně, na něm napravo od Vítězství je Odchod dobrovolníků v roce 1792 (Départ des Volontaires de 1792, známý také jako La Marseillaise, jehož autorem je François Rude, který jej vytvořil v r. 1836). Zařazený Odpor od Antoina Étexe je v Paříži na druhé straně oblouku. 

K Paříži patří také Disneyland a Fontána řek (Fontaine des Fleuves) z náměstí Svornosti (Place de la Concorde), které přes mírumilovný název za Velké francouzské revoluce bylo místem veřejných poprav a gilotinou zde byli sťati i král Ludvík XVI. a jeho manželka Marie Antoinetta. Sochy jsou však z bílého mramoru a v Paříži černé s tmavě zelenými závoji.    

Z New Yorku do malého prostoru naskládali sochu Svobody, vpravo od ní Empire State Building (v originále vysoký 381 m), několik méně známých mrakodrapů a úplně vpravo Chrysler Building se špicí ve stylu art deco (319 m). Oslněná budova uprostřed je hotel a kasino.   

Ještě jednou za denního světla, kde je vidět, že mezi budovami se proplétá horská dráha.

Řím reprezentuje fontána di Trevi.

A také trochu odbyté Koloseum, které mám navíc na rozmazané fotografii.

Více si vyhráli s Benátkami. Je zde Ponte di Rialto a z náměstí sv. Marka věž Campanilla a Dóžecí palác. 

Most se však neklene nad Velkým kanálem (Canal Grande), ale přes ulici. Přesto i menší kanál zde najdeme, a to i s gondolami. 

Krásně modrá obloha je umělá, laguna je zastřešená.

V jednom z paláců jsou na stropě fresky.

I Egypt má své zastoupení.

Ve výklencích před vchodem do resortu a kasina Monte Carlo jsou kopie řeckých soch, z nichž alespoň jednu v detailu. Fontána v popředí je v přítmí bohužel nezřetelná.

Nakonec ještě několik zdejších hotelů a obchodní dům, ty jsou snad originální.

Na úplný závěr ještě náhled do světa hazardu.