30. září 2022

KKRD Boys - Pravidla bincárny v Divadle Husa na provázku

V Divadle Husa na provázku došlo k personálním změnám, někteří odešli jinam (např. režisér Vladimír Morávek a herec Martin Donutil), novou uměleckou vedoucí se stala Anna Davidová, současně s tím se také proměňuje repertoár, vracející se k experimentální formě, jíž divadlo bylo vždy proslulé a odlišitelné od jiných scén zaměřených převážně na klasická díla.

A právě Anna Davidová z textů „nekorektních blogerů“ KKRD Boys (Kluci, kteří rádi dročí) režijně připravila hru Pravidla bincárny. KKRD Boys původně své texty psali na Facebook, po sérii udání z literární pornografie jim však byl blog zablokován a dnes pokračují na Instagramu. Jejich texty mají úspěch u mladé generace i odborné kritiky, do dneška vydali 5 knih a v r. 2017 dokonce získali cenu Magnesia Litera. Píší hantecem (brněnskou hantýrkou), hlavně o sexu, a k některým slovům je třeba přidat překlad, např. dročit znamená mít sex a bincárna je (slušně řečeno) nevěstinec

Režisérka si byla vědoma vstupu na tenký led a riziko kritiky za prvoplánovou vulgaritu a pornografii, proto v anotaci hry je uvedeno: Představení není vhodné pro Slušné lidi, slabší povahy a mladistvé do 15 let.

Jak se ale dalo čekat, taková poznámka přitáhne i ty, kteří o KKRD Boys nikdy neslyšeli, představení v premiéře 12. 5. 2019 hrané ještě v malém sklepním prostoru divadla se přesunulo na hlavní scénu a je stále vyprodané. 

Blogeři se snaží být anonymní a pro literární cenu si přišli v přestrojení, i když v rozhovoru v Magazínu Aktuálně jeden z nich říká, že v Brně je může znát asi 200 lidí a sama na to přišla jeho matka: „Já jsem četla nějaké strašně sprosté, odporné věci na Facebooku a mám hrůzu, že to píšeš ty.

Ve zmíněném rozhovoru (doporučuji přečíst celý) mě pobavila také odpověď na otázku „V Brně vzniká vícero podobně satirických projektů, třeba Prigl nebo Tisíckráte. Myslíš, že to nějak souvisí s městem jako takovým?“, ironicky komentující rivalitu Prahy a Brna. 

Brno je literárně samozřejmě mnohem dál než Praha. Dva prokazatelně největší čeští spisovatelé, tedy Hrabal i Kundera, jsou z Brna. Praha dala národu zase jiný literární esa, jako jsou mistr Viewegh nebo Radka Třeštíková. Ale aby to nevyznělo moc negativně, já mám Prahu rád, je to na rozdíl od Brna opravdové velkoměsto se vším všudy. Akorát je smutné, že jeho obyvatelé dominanci nad Brnem už padesát let ilustrují pražským metrem. Přitom cestování metrem je pro Brňáka symbolem neúspěchu. Jak říká jeden místní, intelektuálně založený advokát: U nás metro není, protože bydlíme v Masaryčce, což je prestižní brněnská čtvrť, a tam by metro muselo jet tunelem do strašnyho kopca. Proto u nás v ulici všichni už 30 let používáme k dopravě mercedesy.‘”

V hře Pravidla bincárny vystupují dva muži – zkušený Dročild (hraje ho Jan Kolařík), zaškolující sexuálního začátečníka Honimíra (Dominik Teleky) – a jedna žena (Tereza Volánková), která střídáním lascivních kostýmů a objem přidávajících vycpávek přechází z role šlapky a bordelmamá až k neforemné hospodyni. Muži zase předvádějí své módní spodní prádlo. 

Za igelitovou oponou přitom hru hudebně podkreslují klavírista, kontrabasista a bubeník z kapely Brünnwerk (jiný hudební soubor herců divadla se jmenuje Meteor z Prahy).

Během představení jsem se neodvážil vytahovat mobil, proto pro představu fotografie po jeho skončení. 



A z textu alespoň ukázka z prospektu divadla (s vytečkováním některých slov), popisující zkušenosti návštěvníka „bincáren“, jaké nároky jejich zaměstnankyně teď mají na své zákazníky a jaký to pak má dopad i do osobního života:  

V dnešní době, když v bincu na ku.visko vytahneš pár hodin nemytého ču..ka, tak nečekej, že nehne brvou, zacpe si nos a hlasitě ti zakloktá syflem, jaks byl zvyklé za mlada, dneska ti koc bez toho, aby sis ho ošplouchl v umyvadle nebo alespoň utřel do záclony, k péru ani nečuchne a kvůli těmhle tvrdym hygienickým nárokům si mladí bijci často u hrnku stěžujou, že se jim vůbec nedaří dročit, a když už zaskorujou, tak leda s ňákou šlupkou, co stejnak m.dá postaru akorát do k.ndy, ale co se tyto vysolárkovaný metrosexuální buzerantky diví, když přistoupily na tyhle nový striktní hygienický pravidla, takže každej mladej hejl, kerej chce na prvním rande už v paluši pod tejblem hněst koc čapou cojk, jak kdyby se snažil nažvejknout fechtla, dneska zežere v obavě z mrtvolnýho smradu z mordy akorát tláču a cvíbl nechá ležet na kraju talířa, pač má strach, že by dostal od koc kare, až se budou pozdějc cucat někde na zastávce jako lesby.“            

V hře je také plno narážek na současné dění, např. nával slovenských studentů na brněnské vysoké školy (Dominik Teleky jako rodilý Slovák přechází do svého mateřského jazyka), poznámky jako „všechny ku.vy v Praze dnes čtou zprávy na Nově“, …



25. září 2022

Dušan Jurkovič - folklorní secese, vila v Brně, rozhledna v Rožnově (a některé další stavby)

Dušan Jurkovič (1868-1947) se narodil na Slovensku ve vesnici Stará Lúka, za vzděláním se však vydal za hranice, studoval gymnázium v maďarské Šoproni a poté průmyslovku ve Vídni, kde později měl možnost se seznámit se secesí, ve vídeňské architektuře ztělesněnou Otto Wagnerem a jeho následovníky, a ze školy si navíc odnesl poučení profesora dějin umění Aloise Riegla, který upozorňoval na kvality lidového umění. Oba vlivy pak propojil v osobitý styl, kterým se proslavil. 

Po návratu z Vídně a krátkém pobytu na Slovensku přesídlil na Moravu a od r. 1899 žil v Brně, kam ho představitelé kulturního života v obdivu nad realizacemi turistické jídelny Libušín a útulny Maměnka (1897-1899) na Pustevnách pozvali k úpravě interiéru dívčí školy Vesna. V Brně se mu zalíbilo, r. 1905 si zde pro svou rodinu postavil vilu a na Slovensko se vrátil až po 20 letech, kdy nedlouho po vzniku Československa dostal nabídku působit ve funkci vládního komisaře Úřadu pro ochranu památek v Bratislavě. Vila je dnes v majetku Moravské galerie a od r. 2011 je zpřístupněna veřejnosti.    

My jsme ji navštívili letos v únoru, proto jsou stromy bez listí. 





Dřevěný nábytek navržený Janem Kotěrou, trámy, malovaný porcelán a barvy materiálů v interiéru ladí podle vkusu architekta.





Socha dudáka je dílem Josefa Pekárka a krb svou dekorativností prostor dotváří.



Stejně tak lustry, gobelíny podle návrhu Rudolfa Schlattauera a obrazy, včetně kopie obrazu Joži Uprky





Zdobné jsou také nosné trámy a zábradlí v horním podlaží. 



A takto to vypadá při pohledu shora.



„Věž“ na rohu vily, patrná na prvním a v koláži třetího snímku vlevo, je přístupná z místnosti, kde byla výstavka svítidel.



Jurkovič se podílel i na rekonstrukci interiéru zámku v Novém Městě nad Metují a nábytek z něj a výše zmíněné dívčí školy Vesna je ve vile také k vidění.



V Novém Městě nad Metují mají od Jurkoviče navíc krytý dřevěný most, bohužel jsme o něm nevěděli dříve, při pobytu v Broumově to k němu bylo jen 40 km. Popis s pěknými fotografiemi je např. zde

Co nám ale neuniklo při pobytu v Beskydech, je Jurkovičova rozhledna. Jurkovič rozhlednu navrhl ještě před stavbami na Pustevnách v r. 1896 pro kopec v katastru obce Brňov, výletní místo u Valašského Meziřící. Realizace se však nedožil, postavena byla až v r. 2012 a na jiném místě – na Karlově kopci v Rožnově pod Radhoštěm






Rozhledna je vysoká 31 m a spotřebováno na ni bylo 200 m krychlových kulatiny.

Vyhlídkám ale nepřálo špatné počasí. 




Z dalších staveb, které slibuje název, jen telegraficky připomenu ty, které už byly blíže představeny v samostatných článcích. Začít můžeme Pustevnami. Zde se nacházejí tři Jurkovičovy stavby – Libušín, Maměnka a Zvonička. Chatu Libušín v r. 2014 zničil požár a v dřívějším článku Beskydy (1) - Pustevny, Radhošť (a dřevěný kostel v Kunčicích pod Ondřejníkem) bylo zachyceno její torzo zakryté provizorní konstrukcí. Dnes je již postavena věrná replika, v celkovém záběru na dalším snímku je uprostřed, vpravo je Maměnka.



Obě chaty ještě samostatně.






V jedné z chat jsme byli na obědě.




Zvonička vedle honosných chat působí hodně skromně.



Na Svatém Hostýně nedaleko impozantní baziliky stojí přístřešky s vyobrazením křížové cesty (blíže v článku Hostýnské vrchy (1) - hřebenová túra na Svatý Hostýn).




Luhačovice se mohou v sousedství lázeňské kolonády pochlubit 4* hotelem Jurkovičův dům. Architekt jej v r. 1902 na lázeňskou budovu s balneoprovozem přestavěl z původního mlýna.





Stylově se vymykající Jurkovičovou stavbou bez dřevěných a folklorních prvků je klasicistická mohyla Milana Rastislava Štefánika na vrchu Bradlo (popsaná v článku Milan Rastislav Štefánik a jeho památníky).



Konečně Jurkovič se také zasloužil o rekonstrukci domů v obci Čičmany, která je od r. 1977 památkovou rezervací lidové architektury (viz Čičmany - perníkové chaloupky pod Strážovskými vrchy).

12. září 2022

Beskydy (3) - Smrk

Zatímco na Lysé hoře (1323 m n. m.) jsme už byli 5krát, na Smrku (1276 m n. m.), druhé nejvyšší hoře Beskyd, jen jednou, a to ještě hodně dávno, v prvním roce našeho manželství. 

Šli jsme tehdy nejkratší, ale současně nejstrmější trasou po žluté značce od vodní nádrže Šance (535), a ve vzpomínkách nám utkvěla jako nepříjemný výstup, který jsme netoužili hned tak opakovat, zvlášť když na vrcholu nic není (na rozdíl od Lysé hory, Radhoště a Pusteven) a trasa také nenabízí téměř žádné výhledy.    

Výstupových tras na vrchol Smrku je ale víc, hlavní jsou 4, jak ukazuje následující koláž z map v mobilu. Kromě zmíněné trasy po žluté (v pravé části koláže) s přechodem na červenou, je možné vyjít z opačného konce přehrady a začít po modré značce, třetí možnost je od nádraží z obce Ostravice (418) po červené, která má z nich největší převýšení – 858 m (odtud jsme poprvé šli na Lysou horu a nedávno i prezidentský kandidát Petr Pavel), a poslední také po červené, ale z druhé strany (v levé části koláže) od kaple v Čeladné (514).  



Protože jsme byli ubytováni v Čeladné, zvolili jsme poslední možnost od zdejší kaple. Počasí nám při pobytu na konci srpna nepřálo, v noci často pršelo a přes den se z hor odpařovala vláha a krajina se topila v mlze. Na začátek proto ještě zařadím pohled z vrcholu Lysé hory z výstupu v r. 2016, kde Smrk je rozlehlý vrch mírně vpravo, před ním je nezřetelně patrný obrys Malého Smrku (1174), úplně vzadu Kněhyně (1257, třetí nejvyšší vrch Beskyd), v popředí mezi korunami stromů Čupel (943) a vlevo je patrný cíp vodní nádrže Šance. 


Ale vraťme se na letošní trasu z Čeladné. Kaple je dřevěná a stylem by se hodila do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm nebo k Jurkovičovým stavbám na Pustevnách. 



Lesní cesta Smrková, kde hospodaří Biskupské lesy, se brzy změní v asfaltovou, kudy mohou projíždět auta. 




Mírným a jednotvárným stoupáním v mlžném oparu dojdeme k rozcestí Polana (892), od kaple jsme ušli 5,5 km a na vrchol zbývá ještě 3,5 km. 



Teprve zde se alespoň trochu otevřely výhledy směrem ke Kněhyni.



Na rozcestí se červená trasa otáčí téměř o 180° a také mění charakter na lesní cestu, místy s loužemi a blátivými úseky.  



Chatu Hubertka jen míjíme, je zavřená, zřejmě je zázemím lesníků. 



Závěrečný úsek je nejčlenitější – kamenitá cesta, prodírání se houštím, přes kořeny stromů a padlé kmeny.  




Částečně jde o bezzásahovou zónu, jak dokládá i informační tabule.





Konečně jsme na vrcholu.





Porovnáním ukazatelů začátku trasy a vrcholu je vidět, že jsme zdolali převýšení 762 m a ušli 8 km, podle informací z ukazatele u rozcestí Polana by to však mělo být 5,5+3,5=9 km.








Kdo šel na Smrk z Ostravice, mohl v závěrečném stoupání vidět malé památníky Johna Lennona a Jana Palacha, kdybychom to věděli dříve, určitě bychom tam sešli, jejich fotografie jsou např. v tomto článku

Na zpáteční cestě se přece jen trochu vyjasnilo a víc jsme si všímali pramínků vody stékajících z úbočí.




Dny se už krátily a vrátili jsme se před západem Slunce.



V den odjezdu jsme se ještě zastavili u někdejšího výchozího místa na Smrk, přehrady Šance, proto alespoň několik náhledů. 





Jedna věc nás proti dřívějšku překvapila, od jezera odvrácená strana přehradní zdi kdysi představovala 60 m vysokou strmou stěnu, ale z bezpečnostních důvodů k ní byly navršeny terasy z kamení a dřívější dechberoucí dojem je pryč. 

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)