Salcburk (2) - turistika po masivu Untersberg

V prvním článku o Salcburku jsem při popisu viditelných míst z pevnosti Hohensalzburg zmiňoval i masiv Untersberg, charakteristický skalnatým profilem, ten je však podobně jako pevnost dobře vidět i z nižších poloh, např. od řeky Salzach. 

Od hlavního vlakového nádraží k němu jezdí autobus 25 a na první vrchol v nadmořské výšce 1776 m n. m. lanovka.  

Nahoru se dá dostat i pěší túrou klikatými cestami, ale znamená to překonat převýšení 1320 m.

Informační mapa ukazuje, že výjezdem na horní stanici a přesunem do blízké restaurace není nutné končit, protože po hřebenu masivu se dá snadno dojít na jeho nejvyšší bod Hochthron (1853 m n. m.), vzdálený asi 600-700 m.

Ten je na dalším snímku v pozadí a při přiblížení bychom si všimli, že na vrcholu se nachází kříž.

Z cesty na Hochthron při pohledu zpět jsme s překvapením zjistili, že na návrší nad restaurací je jiný vrcholový kříž, místo se nazývá Geiereck a má nadmořskou výšku 1805 m. Vyjdeme k němu na zpáteční cestě.

Bokem cesty bylo místo vhodné pro paragliding, jeden letec se chystal ke skoku do volného prostoru, a to i se psem, ale protože nevanul příznivý vítr, stále se nic nedělo a po pár minutách jsme čekání vzdali a raději pokračovali k vrcholu Hochthronu.

Ze snímku zařazeného za mapu se zdá, že na Hochthron se dostaneme setrvalým velmi mírným stoupáním. Jenže po dosažení místa na horizontu cesta začne klesat.   

O to prudší je pak závěrečné stoupání.

Odměnou v cíli je vrcholové foto.

A také pěkné výhledy do okolí. Výrazným skalním vrcholem na prvních dvou snímcích je Berchtesgadener Hochthron (1973 m).  

Podrobný popis vrcholů v prvním směru je na následující mapě. Zde zaujme hora Watzmann (2714 m) a jezero Königsee, místa za dobrého počasí viditelná z „Hitlerova“ Orlího hnízda v Berchtesgadenských Alpách, které ale odtud je v zákrytu. 

V dalším směru je na vzdáleném horizontu velmi nezřetelně patrný Hoher Dachstein, v mlze však nebyl vůbec vidět, přiblížen je však v dřívějších článcích Hoher Dachstein – pod vrcholem a Reiteralm – kolem jezer na alpské dvoutisícovky a s výhledy na Dachstein.

Zajímavá je i horská květena.

Při cestě zpět ještě odbočíme k válečnému památníku, který se nachází několik metrů nad ní.

A také se díváme dolů, na což jsme při výstupu příliš nemysleli.

A jak již bylo uvedeno, ještě vyjdeme nad restauraci k vrchu Geiereck.

Z Geierecku je pěkný náhled na horní stanici lanovky, vpravo na meteorologickou stanici a dolů na město Salcburk.

A ničím necloněným náhledem na město můžeme skončit. Bílá stavba v dolní části vpravo je pevnost Hohensalzburg. 

Malá Fatra (3) - Kľak

Malá Fatra je pohoří o bezmála 1 km nižší než Vysoké Tatry, ale v kráse a někdy i náročností tras se s nimi může měřit. Např. dříve zmíněná túra na impozantní vrchol Veľkého Rozsutce (1610 m n. m.), vedoucí soutěskou Nové diery kolem vodopádů, má více než kilometrové převýšení. Působivé jsou také trasy ze Snilovského sedla na nejvyšší vrchy Veľký Kriváň (1709) a Malý Kriváň (1671) a na opačnou stranu hřebenovou túrou k Veľkému Rozsutci přes několik vrchů s krásnými výhledy do dalekého okolí. 

V tomto článku přidám třetí oblíbený cíl Malé Fatry, kterým je Kľak (1352). Leží na jih od řeky Váh v části Lučanská Malá Fatra, nazvané podle jejího nejvyššího vrcholu Veľká Lúka (1475,5, někdy jej také přiblížím společně s Martinskými holemi). Předchozí trasy byly z oblasti na sever od Váhu, v detailnějším vymezení pojmenované Krivánská Malá Fatra.

Na túru jsme se vydali od Horské chaty Kľak ve Fačkovském sedle (802 m n. m.), poblíž lyžařského areálu Skiarena, v níž jsme byli ubytováni. Na prvním snímku je kromě chaty vidět i autobus Karosa, kterým jsme se na turistické výlety vypravovali a vždy se modlili, aby do jen trochu vyšších poloh dokázal vyjet.

Ke Kľaku však jdeme opačným směrem, než je skiareál. Jeho vrchol uprostřed následujícího snímku z tohoto úhlu pohledu má podobu skalního zubu. 

Po 10 minutách míjíme rozcestník Staré cesty (835) a po žluté značce pokračujeme 1 hodinu na Reváňské sedlo (1184). Odtud je na Kľak již jen 40 minut cesty. 

Na svazích roste bodláčí a nejrůznější luční květiny, zejména chrpy, rostlina s dlouhým stonkem a fialovými kvítky je jedovatý oměj horský.

Přitom se již otevírají výhledy na okolní vrchy a shora také na svahy skiareálu.

A stále lépe i na vrchol Kľaku.

S přiblížením a podhledu se vrchol skryje za vápencová skaliska na úbočí.  

A zde je již konečně vidět na dvouramenný vrcholový kříž. 

Dřevěný křížek se svíčkou zřejmě připomíná nějaké neštěstí.

Z vrcholu se nabízejí výhledy do všech světových stran.

Vrcholové partie Klaku stejně jako Vysoké Tatry začátkem 19. století zkoumal švédský botanik Göran Wahlenberg, po němž jsou ve Vysokých Tatrách pojmenována dvě plesa ve Furkotské dolině, i s fotografiemi uvedená v článku Vysoké Tatry (11) - Bystrá lávka.

Dolů nejdeme stejnou cestou zpět, ale pokračujeme po červené značce a vrchol tak vidíme z opačné strany.

Po zhruba hodině se dostaneme k Ostré skále (1220).

Odtud za půl hodiny jsme ve Vríčanském sedle (950).

A ještě 2 a čtvrt hodiny zbývají do Rajecké Lesné (508 m n. m.), kde nás čeká autobus k návratu na chatu. 

Obec se rovněž může pochlubit lyžařským svahem.

Hlavní atrakcí je ale betlém, umístěný v budově na následujícím snímku a blíže popsaný a zobrazený v dřívějším článku. 

Místo něj proto alespoň nahlédněme do místní baziliky Narození Panny Marie. Tehdy (v r. 2016) v ní stálo lešení.

Shrneme-li časové údaje, úsek Fačkovské sedlo – Kľak zabere asi 1 hod 50 min (délka podle map Seznamu je 4,6 km), úsek Kľak – Rajecká Lesná 3 hod 45 min (10,8 km), celkem tedy přibližně 5 hod 25 min a délka trasy 15,4 km. Převýšení 550 m, sestup 794 m.