Po mnoha letech turistiky ve Vysokých Tatrách a také v Jeseníkách a Beskydech, kde jsme většinou všude byli několikrát, už bylo načase najít něco jiného. Před asi 3 roky jsme se připojili do party turistů z brněnských vysokých škol a pravidelně v první polovině srpna jezdíme na týdenní výlet, vedle toho i na 4-denní květnový prodloužený víkend a několik jednodenních akcí. Tyto akce mají výhodu v tom, že hlavní organizátor zajistí ubytování, autobus a naplánuje několik tras (obtížnou, střední a krátkou) a autobus pak jezdí v dohodnuté časy na cílová místa, která se většinou liší od výchozích, takže není nutné se vracet stejnou cestou, jak tomu bylo, když jsme byli vázáni autem nebo stanicí vlaku. Tak jsme se dostali i do pohoří Čech a Slovenska, kde jsme ještě nebyli. Tím, že jsme se přesunuli z vysokých skalnatých hor tatranských masivů do většinou jen zalesněných kopců, trasy nemají velká převýšení a obtížnější jsou nejvýše jejich délkou.
S představou nenáročných vycházek jsme jeli na Malou Fatru a zejména jsme byli zvědaví na soutěsku Nové diery, protože několik jsme jich už viděli na jiných místech (Manínskou tiesňavu v oblasti Súlovských vrchů na Slovensku, soutěsku Samaria na Krétě a jednu v Národním parku Zion v Utahu).
Začínali jsme v nadmořské výšce 560 m u hotelu Diery a velmi záhy se dostali do Nových dier, kouzelné oblasti s četnými vodopády, lávkami, můstky, žebříky, průchody skalními průrvami a bujnou vegetací. Voda často stříká přes žebříky a suchý odtud člověk nevyjde.
Trasa stále stoupá a asi po dvou hodinách se dostaneme ven na volné prostranství sedla Medzirozsutce (1200 m), odkud se nabízí pokračovat asi 25 minut vzhůru na Malý Rozsutec (1343 m) anebo 1 hod 10 min na Veľký Rozsutec (1610 m).
Oba skalnaté vrchy působí impozantně. Malý Rozsutec z dálky vypadá jako strmá stěna, na kterou je nemožné vylézt, Veľký Rozsutec je naopak ze všech stran viditelný rozeklaný vrchol, který je symbolem Malé Fatry a zcela zastiňuje nevýrazný nejvyšší vrchol Malé Fatry Veľký Kriváň (1709 m), kam proudí davy lidí, protože je snadno přístupný. U Veľkého Rozsutce je výstup mnohem obtížnější a řada míst je zabezpečena řetězy. Protože bylo nádherné slunečné počasí, slibující krásné výhledy, vybrali jsme vyšší z vrcholů.
Na následujících dvou snímcích je Veľký Rozsutec vidět z větší vzdálenosti, z hřebenovky vedoucí z Veľkého Kriváně přes několik vrcholů až k vrcholu Stoh, kde jsme byli jiný den. Malý Rozsutec je nižší vrchol v levé části, v tomto pohledu splývá s masivem Veľkého Rozsutce, ve skutečnosti je mezi nimi několik set metrů, jak ukazuje následující trojice fotografií.
Dalšími fotografiemi se už vracíme na naši trasu.
A konečně jsme na vrcholu.
Sestup do rozlehlého travnatého sedla Medziholie (1185 m) byl v první části ještě obtížnější než výstup na Veľký Rozsutec, opět jsme se drželi řetězů, protože uklouznutí na strmém svahu by mohlo mít neblahé následky.
A nakonec ještě jeden pohled na Veľký Rozsutec zespodu od sedla Medziholie.
Ze sedla jsme pak svažujícím se údolím došli do vesnice Štefanová (625 m), kde nás čekal autobus.
Celá trasa z výchozího bodu od hotelu Diery až na vrchol Veľkého Rozsutce měla převýšení 1050 m a téměř kilometr jsme zase sestoupili. Musel jsem proto přehodnotit zjednodušený náhled, že pořádné túry v "Československu" jsou jen ve Vysokých Tatrách.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Hory moc neznám. Tedy neznám hory skoro vůbec v létě a moje zkušenosti se váží jen na zimní pobyty kdy jsem trpěla na lyžařských zájezdech jako absolutní neumětel a dřevo dřevěnější než ty lyže. Jednou jsem byla na horách a to v Beskydech bez lyží, koncem dubna, těšila jsem se na hory beze sněhu jenže i v té době tam ještě bylo místy skoro dva metry sněhu. Nějaké výlety se udělaly, ale prostě ten sníh mi tam vadil. Pak už jsem až do letošního léta na hory nezabloudila. Až teď a to do Jeseníků na Ovčárnu. No a i když dole v Karlově studánce pařilo sluníčko jak ďas nebyl nahoře ještě místy sníh? Ale musím říct že do letních hor jsem se okamžitě zamilovala
OdpovědětVymazatP.S. Jo, už jsem tě jednou zvala ale jen připomínám, příští týden v sobotu je na výstavišti v Brně Národní výstava psů tak můžeš vidět na vlastní oči jak to vlastně na takových psích výstavách chodí. Budu tam s Bobešem taky.
OdpovědětVymazatVelice dobře znám. Ve vesnici Terchová jsme byli na dovolené před šesti lety v jednom krásném penzionu a moc se mi tam líbilo. Bylo nádherné počasí a my chodili každý den na túry. Kdyby pršelo, Nove Diery by byly neschůdné, což se stalo návštěvníkům týden před námi.
OdpovědětVymazatMalá Fatra patří k horám, které si musí každý zamilovat. Já jsem si na svůj blog do záhlaví uveřejnila fotku pampelišky s vosičkou, vyfocenou právě na jedné horské louce Malé Fatry.
Na Malý Rosutec lezou někdy i rodiny s menšími dětmi. Nám se zrovna stalo, že v početném zástupu před námi zůstal viset na řetězu asi sedmiletý kluk, bál se a my čekali jsme půl hodiny, než ho sundali.
Poslední den byl manžel se svým tehdy dvanáctiletým synem strašně unavený, nikam už nechtěli jít a tak jeli z Vrátné doliny lanovkou nahoru. Já jsem půl hodiny napřed před nimi šla pěšky přímo pod lanovkou, místy i utíkala, abych tam byla dřív než oni. Lidi, co jezdili nahoru, mi mávali a když jsem dobíhala k horní stanici, tak tam stál zástup diváků, který mě hlasitě povzbuzoval a všichni mi začali tleskat. Bylo šílené horko a oni nemohli pochopit, proč to dělám.
[1]: My každý rok (asi od r. 1995) trávíme jeden týden turistikou. Je to příjemný aktivní relax v sepětí s přírodou a krásně se pročistí hlava. Sníh jsme také zažili, např. loni na podzim na Králickém Sněžníku, ve Vysokých Tatrách jsme se jednou drápali na Bystré sedlo po čtyřech, protože jsme na zasněženém svahu v kluzkých teniskách sjížděli a také jsme přecházeli sněhové jazyky pod sedlem Váhy nad Chatou pod Rysy a pod vrcholem Kriváně.
OdpovědětVymazatTam, kam chodí Ilona-pižlík1 a kde je potřebná horolezecká výbava, bychom si ale netroufli.[2]: VendyW, mám to poznačeno, jen ještě zkusím zjistit čas, kdy to bude.
[3]:My jsme z Terchové také zbaběle vyjeli lanovkou na Snilovské sedlo, pak šli na Velký Kriváň a z něj přešli na tzv. hřebenovku v Malé Fatře. Pod hřebenovkou jsem si ale představoval něco, jako je 4 km dlouhá pohodová vycházka z Pusteven na Radhošť, ovšem na Malé Fatře to bylo z kopce do kopce a museli jsme zdolat několik vrcholů (např. Chleb, Poludňový grúň a Stoh) a kdyby se ta převýšení sečetla, bylo by to určitě přes 1 km.
OdpovědětVymazatMalý Rozsutec mě láká, příště si ho nenecháme ujít. Slyšel jsem, že sestup je mimořádně obtížný.
Tak posuzování začíná o půl desáté, my jsme kruh č.5 pavilon B. A jelikož je před námi 36 psů, tak to vidím že na řadu bychom mohli přijít tak nějak mezi čtvrt na dvanáct až dvanáct. Ale to záleží na tom jak moc důkladná bude rozhodčí.
OdpovědětVymazatJsou to překrásné fotky. Hory ve mně vzbuzují úctu a ráda se na ně dívám, ovšem spíš zdola. Naposledy jsem byla na Pradědu, ale vede tam až k vrcholu cesta, takže to je spíš procházka i pro rodiny s malými dětmi. Ale je nádhera sledovat během té procházky krajinu.
OdpovědětVymazat[5]: Nesmí pršet a nesmíš se bát výšek. Chodí tam neustále procesí lidí.
OdpovědětVymazatTo zvládneš.
Dávno, dávno již tomu, snad v pra-věku jsme byli v těch končinách na školním výletě. Připomněly mi to ty názvy co uvádíš. A zatoužila jsem po návratu. Budu na tom muset příští rok zapracovat.
OdpovědětVymazat[9]:Jo a zapomněla jsem dodat, že pokud se podaří přidat k tak zajištěné partě, nemá to chybu. Jeden čas jsme to měli podobné, ale ti, co to organizovali, se na 1000 % věnují kamenným křížům a tento způsob už opustili.
OdpovědětVymazatJako malá, jsem jezdívala s rodiči na rekreace do Vysokých Tater, ale více-méně si na to pamatuji jen při prohlížení fotek z té doby. Na Malé Fatře, jsem nikdy nebyla a jak tak koukám na tvé snímky ani nebudu. Je mi jasné, že bych tuto krkolomnou trasu nezvládla. Když vidím ty schůdky a žebříky přes vodopád, uzké pěšinky nad srázem, vím, že by to byla moje smrt a mám závrať jen při té představě. Ale krááásně tam bylo, to ano!
OdpovědětVymazat[6]: VendyW, díky za upřesnění. O víkendech teď sice jezdíme za našimi nemocnými seniory, ale snad se volná chvíle najde.[7]: Kdysi se prý mohlo na Praděd chodit po svahu, kvůli horským kvítkům už jen po silnici. Od Ovčárny se na Praděd táhne snad 3 km a ještě si člověk musí dát pozor, aby ho nesmetl cyklista nebo nepřejelo auto. Pohoda z krásných Jeseníků je ta tam.[8]: Závratěmi netrpím, žádnou rozhlednu nebo vyhlídku na mrakodrapu nevynecháme. Na Malém Rozsutci je však sestup hodně divoký, prý je nutné se přidržovat i kořenů kleče.[9]:[10]: To si také nemůžeme vynachválit, obyčejně máme ještě zajištěnou polopenzi a ubytování v pěkných penzionech a hotýlcích, obvykle 3***, např. na Šumavě a v Krkonoších jsme měli hotel i s bazénem.[11]: Já myslím, že to zvládne každý, mezi účastníky máme i paní, které je přes 80 let.
OdpovědětVymazatNěco podobného (a možná ještě hezčího vzhledem k zápisu mezi přírodní skvosty UNESCO) je také ve Slovenském ráji na jihovýchodě Slovenska, kde jsme však ještě nebyli.
Ahoj, budu rád, když odpovíš na můj komentář, který jsem napsal na základě toho tvého. Tvoje odpověď mě celkem zajímá. Díky, měj se. http://akcni-blog.blog.cz/1209/bez-vytacek-k-tematum-tydneP. S. Odpověz přímo tam - nemusíš psát na můj blog. Reakce mi přijde na e-mail, takže si toho určitě všimnu.
OdpovědětVymazatVypadá to vskutku dobrodružně,hlavně ty žebříky.Takové organizované výjezdy jsou vynikající a skupina se i navzájem podporuje.Nehledě na to,že se člověk podívá do míst,která třeba vůbec nezná.
OdpovědětVymazatSestupy jsou někdy náročné,hlavně to chce dobré boty.
Snímečky nádherné,já byla na Slovensku na Oravě,kde jsme spali pod stany a v okolí jsme našli medvědí šlápoty.
A pak několikrát na Roháčích a jednou ve Vysokých Tatrách.
To je nádhera, Miloši! Hory mám strašně ráda, jenom už nezvládám větší výstupy. Z těch výšek, řetězů a žebříků mě doslova jímá závrať, a stačí mi to vidět jen na fotkách, co teprve ve skutečnosti!
OdpovědětVymazatPárkrát jsem byla ve Vysokých Tatrách a nějaké delší výšlapy absolvovala, jenže to už je hodně dávno!
Krása!!! miluji hory! kdybych nevyjel každý rok alespoň jednou do hor, asi bych to nepřežil
OdpovědětVymazatTo jsou panaromata!:) Tahle místa mám taky na seznamu, jen co vylepším souhru noh,ruk a mozku...protože v Rumunsku jsem se s řetězama zrovna dvakrát nekamarádila :)
OdpovědětVymazatTo tedy byla veletůra, to bych asi neušla!-:) Vlastně ne asi, ale určitě!-:)
OdpovědětVymazatAle do Krkonoš jezdíme každý rok, jen občas někam vyrazíme autem než pěšky.
[14]:Medvědů se opravdu bojím, a proto bych se teď neodvážil do Nízkých Tater, kde je jich asi nejvíce. Údajně ve slovenských horách jich má být kolem 1000. Roháče neznám, protože jsme jezdili jen do Vysokých Tater, co však vím, v Roháčích jsou také hodně náročné trasy nad propastmi a výšky přes 2200 m.[15]:[17]: Myslím, že úseky s řetězy se zbytečně líčí v hrůzostrašných barvách, ve skutečnosti je to podobné tomu, když jdeme po schodišti a přidržujeme se madla, řetěz se jen trochu houpe.
OdpovědětVymazatPro skautský oddíl se mně Malá Fatra zdá ideální.
Že jsou řetězy také v Rumunsku, mě trochu udivuje, myslel jsem, že hory jsou tam netknuté lidskou rukou, alespoň jeden známý mně to tak líčil, já jsem byl jen v oblasti Transylvánie, kde je "Drákulův hrad" Bran a v městě Sinaia, kde se pro změnu nachází skvostný zámek Peles někdejšího rumunského krále a lanovkou vyjel do výšky nad 2000 m, kde však daleko široko nebylo žádné značení.
[16]: Draku, mám úplně stejný názor.[18]: Iveto, s flegmatikem se není co divit. Potřebovala bys partnera jako má Ilona-pižlík, nebo mě . Manželka také někdy vzdoruje, ale většinou ji přesvědčím.
OdpovědětVymazat[19]: Já tam byla (bohužel) jen v Apusenách a tam byly řetězy zajištěny některé soutěsky. Objektivně to taky nebylo nic hrozného, ale subjektivně jsem z toho byla chvilkama nějaká vyklepaná...:))
OdpovědětVymazatNádherné fotky a báječný text k nim. Přiznám se, že jsem v Tatrách nikdy nebyla (jen jsem projížděla pod nimi na východ Slovenska). Znám však tato místa z fotek a vyprávění švagra, který byl horolezec a jezdil tam pravidelně.
OdpovědětVymazatKrásná cesta, kdysi jsem na Rozsutcích byl a mám s tím spojené krásné zážitky. A super fotky!
OdpovědětVymazatKdysi dávno, žila v Zakopaném moje teta, strejda byl dobrodruh, z pobytu u nich a na Tatry, hlavně z té druhé strany mám neskutečné vzpomínky, vaše fotky jsou kouzelné a místa focená, jsou sen.
OdpovědětVymazatTeda vypadá to krásně! Nevím, jestli bych to zvládla, ale aspoň bych se pokusila, je to lákavý. Pročetla jsem komentáře, a když s vámi chodila i osmdesátiletá paní, tak to bych musela bejt velkej srab, abych to nedala :) Ještě je pořád tak aktivní? Jo a ještě se mi v komentářích líbilo poukázání na to, že je třeba mít vhodnýho partnera a ne flegmatika :) Já jsem taky ke všemu svolná, ale mám ráda, když to někdo vymyslí a řekne "Tak a jedeme!"
OdpovědětVymazat[25]: Osmdesátiletá paní chodila nejvýše středně obtížné trasy, většinou krátké a s nevelkým převýšením, Na posledních dvou výletech už ale nebyla, myslím, že teď už může mít kolem 85 let. Ale stále s námi chodí muž, kterému je kolem 80 také, a ten patří do vrcholové skupiny.Choť se dnes už také trochu brání těm těžkým trasám a dost se zlobila, když jsem ji jednou ponechal svému osudu ve slabší skupině, ale já kdybych neměl dojít vrcholu, byl bych nespokojený :)
OdpovědětVymazatTen servis s vymýšlením tras i ubytováním je velmi pohodlný. Přidej se k nám
[26]: Jéé, mně přišlo upozornění! :) To je radost!
OdpovědětVymazatJsi hodnej, díky za nabídku, ale nerada se někam vnucuju. A abych se tam necítila sama, musela bych se někomu vnucovat, což bych nerada.
Bez vrcholu na konci to rozhodně není vončo
Veľmi pekný výlet a článok. Terchová je naozaj krásna časť Slovenska a určite je super navštíviť aj ďalšie časti jej krásnej prírody a prostredia. Oplatí sa určite prísť aj na viac ako jeden deň. Fajn možnosťou je ubytovať sa aj v apartmánoch Skalka :)
OdpovědětVymazat