Barcelona (1) - Lluís Domènech i Montaner

Barcelona je spojena zejména se stavbami Antoni Gaudího (1852-1926). Z nich nejvíce turisty přitahují stále nedokončená katedrála Sagrada Família, zvlněná budova La Pedrera (Casa Milà), Casa Batlló, palác Güell a park Güell. Díky posledním dvěma a La Pedrera je Barcelona na seznamu UNESCO.

Mnohem méně známé je, že město má od r. 1997 v tomto seznamu ještě jeden zápis, který má "na svědomí" jiný architekt - Lluís Domènech i Montaner (1850-1923), Gaudího současník.

Domènech i Montaner je představitelem secese v architektuře, ve své tvorbě se však inspiroval i ornamenty hispánsko-arabské architektury. V Barceloně vytvořil dvě pozoruhodná díla - Palác (katalánské) hudby (Palau de la Música Catalana) a nemocnici Sant Pau (Hospital de Sant Pau).

Palác hudby byl dokončen r. 1908, v letech 1982-89 však prodělal výraznou rekonstrukci, a tak má dnes dvě tváře - z jedné strany ji tvoří skleněná stěna a hladké cihly, které vídáme u nových staveb, druhá (a celý interiér) má bohatou výzdobu, obsahuje mozaiky, sochy, sloupy s květinovými vzory, maurské oblouky, kamenné růže. Palác se však bohužel nedá pořádně vyfotografovat, protože stojí v úzké ulici. V sousoší nad fasádou je hlavní postavou sv. Jiří ve zbrani.

Poslední dva snímky jsou z interiéru, na druhém je vidět strop z barevných skel. S manželkou jsme tam byli na koncertu z díla W. A. Mozarta, na programu byla Symfonie č. 40 g moll, Koncert pro fagot a orchestr b dur a Requiem d moll.

Areál nemocnice Sant Pau je velmi rozlehlý, oddělení jsou umístěna ve 12 samostatných pavilonech obklopených zahradami. Impozantní budova naproti hlavního vstupu se ani nevejde do záběru, dominuje jí bohatě zdobené průčelí a hodinová věž zakončená velkým křížem, jako kdyby se jednalo o kostel.

Větší část areálu je ohraničena cihlovou zdí a jak je vidět, místním sprejerům posloužila předvést zase jejich "umění".

Warholův prostřílený Mao hvězdou na aukci ;)

Většina sběratelů, kteří by měli to štěstí vlastnit Warholův portrét Mao Zedonga (Mao Tse-tung, Mao Ce-tung), by udělala snad všechno, co je v lidských silách, aby dílo zůstalo uchráněno a nedotčeno.

Zuzana

Ne tak Dennis Hopper, známý herec, režisér a mnohostranný umělec, kterého mnozí znají z filmu "Easy Rider". Když v r. 1972 Denis Hopper získal zmíněný Warholův sítotisk, vystřelil do něj dva náboje. Navzdory Hopperově ruční práci, která perforovala grafiku na dvou místech, (jedna z děr od kulky je přímo nad okem čínského diktátora), se odhadovalo, že obraz bude prodán jako součást aukce Hopperovy sbírky uměleckých předmětů a památek v Christie's v New Yorku za 20 000 až 30 000 USD. Prodej se konal osm měsíců po Hopperove smrti. Hopper zemřel na rakovinu prostaty ve věku 74 let. K prodeji tam byly některé z 300 uměleckých prací, které zdobily Hopperův dům ve Venice Beach. Aukce zahrnula i práce Marcela Duchampa, Gerharda Richtera a Wallace Bermana. K památečnému prodeji náležel také skript k filmu Easy Rider, opatřený mnoha poznámkami. Největší změna v ceně (proti původnímu odhadu) se očekávala od Warholova sítotisku, kterému přidal Hopper unikátní 'nástavbu'.

Dle slov kurátora a správce Hopperova majetku - k prostřílení Warholova díla došlo během jedné noci na začátku sedmdesátých let v Hooperově domě v Los Angeles. Dennis Hopper se náhle probudil, koutkem oka zahlédl Mao Ce-tunga a tak se vylekal, že vstal, dvakrát na obraz vystřelil a udělal do něj dvě díry. Andy Warhol to později viděl, moc se mu to líbilo a opatřil díry poznámkami 'varovný výstřel' a 'díra od kulky' (jedna ho netrefila (= varovný výstřel), druhá ho trefila (= díra od kulky nad okem). Inu, konceptualista.

The Associated Press:

Dennis Hopper

Easy Rider

P.S. Podle informace aukční síně Sotheby's v Londýně byl v další aukci 23. května 2012 Warholův prostřílený Mao prodán za 37 250 GBP (58 440 USD).

Father’s Day

Bez žen by bylo na světě smutno, získat si je či alespoň se jim zalíbit muže motivuje k velkým výkonům a myslím, že lidský pokrok je do značné míry na tom založen, bez nich bychom možná ještě seděli na stromech. Ženy jsou objektem uměleckého ztvárnění v obrazech, sochách, fotografiích, poezii, … a mají také řadu svých svátků, které jsou institucionalizovaným holdem jejich významu a přitažlivosti.

Mezinárodní den žen, slavený 8. března, se v minulosti u nás podařilo úplně zprofanovat, protože si jej přisvojily stranické orgány, významné soudružky, ale i pečlivě vybrané prosté ženy, např. dojičky, byly zvány na Hrad k soudruhu generálnímu tajemníku KSČ a prezidentu republiky, na pracovištích pak mnohem méně významní představitelé jim předávali bonboniéry a pro nás ostatní to byla příležitost otevřít láhve a v alkoholovém opojení trochu pozapomenout na znormalizovaný život.

Po revoluci k nám byl importován valentýnský sladkobolný svátek zamilovaných, všude jsou k vidění červená srdce a květiny jdou na dračku. I já je kupuji, vždy si při tom ale připadám trochu trapně, mám totiž pocit, že se všichni (prodavačkami počínaje) na mě útrpně dívají, do koho se ten strejda tak mohl zamilovat. Valentýnské oslavování 14. února je mně přitom svým davovým charakterem a vlezlou reklamou cizí, ale vždy mně připomene, že 13. února máme s drahou chotí výročí svatby. Dříve jsem hodně zapomínal a kdysi při její poznámce "Dnes je třináctého" jsem přemítal: "Nešťastná třináctka? Že by byla ale pověrčivá, jsem si dříve nevšiml, nebo snad někdo umřel?" Ještěže toho Valentýna máme, s ním je to teď jednodušší.

Poslední roky registruji, že se také připomíná Den matek a je zřetelná snaha, aby společně s Valentýnem vymazal Mezinárodní den žen. U nás bývá někdy v květnu, ale myslím, že se zatím příliš neprosadil.

Při návštěvě malajského města Kuala Lumpur v r. 2010 jsem si na procházce k slavnému mrakodrapu Petronas Towers všiml u jednoho hotelu vzkaz nezapomenout na 20. června, kdy bude Den otců, bylo to asi tři týdny předem a kdo ví, jak dlouho tam byl předtím. Vida, i muži mají svůj svátek. A 20. června je zítra. Dosud jsem o něm neslyšel a Google našel, že jeho termín není pevně daný a svátek se slaví třetí červnovou neděli, letos tedy 17. června, tento text tak přichází s křížkem po funuse. Můžete si jej (vy ženy) však zapamatovat pro příště ;).

A co ten podivný obraz v textu? Namaloval jej Marc Chagall v r. 1917, jde o jeho novomanželský autoportrét s chotí a sklenicí vína, siluety staveb v pozadí znázorňují jeho rodný Vitebsk. Myslím, že se ke Dnu otců hodí, žena vyzvedla muže, v přeneseném významu ho oslavuje.

(Fotku mám z Centre Georges Pompidou v Paříži, je z podhledu (obraz má na výšku 233 cm) a protože tím došlo k nežádoucímu efektu kácení svislic u rámu obrazu, trochu jsem ho ořízl.)

Bojí se sloni chilli papriček?

Pro vesničany v severovýchodní Indii jsou těžkým problémem pětitunoví sloní sousedi, řádící na jejich pozemcích. Ale ochránci přírody přišli s docela pikantním řešením, jak řádění ukončit. Spolehli na moc a sílu chilli paprik.

Zuzana

Assam je domov jedné z největší stávající, životaschopné populace asijských slonů. Kolem 5 500 obrovských slonů žije těsně vedle rostoucí lidské populace. Expanze zemědělství a dřevorubectví rozbila sloní domovy a vede k rostoucímu konfliktu mezi slony a lidmi.

Díky ochráncům přírody z Chester Zoo, vesničané drží slony zkrátka s pomocí po domácku vyrobených 'super chilli bomb' a díky chilli plotům a ohradám. Kromě vynikající paměti sloni mají mnohem ostřejší čich než lidi. Když se sušené rozdrcené chilli papriky zmixují s použitým motorovým olejem a nechají nasáknout do kusů látky, které se připevní k ohradám obklopujícím pole s úrodou, sloni vidí rudě a odvrací se od nechutného zápachu. A to titíž sloni, kteří jsou tak přitahováni vůní po domácku vařeného rýžového piva, na němž si chodí pravidelně pochutnávat. Aby slony odradili od řádění ve svých obydlích při hledání lahodného truňku, vesničané používají 'chilli kuličky', tj. sušené, roztlučené papričky, mixované se sloním trusem a vodou, které nechají vysušit. Když se sloni blíží k vesnici, kuličky se zapálí a vysílají štiplavý, zapáchající, ostrý kouř, jenž je slonům odporný a žene je zpět do lesa.

Chester Zoo v r. 2004 přišla s Assam Haathi Project s cílem redukovat konflikty mezi slony a lidmi. Projekt financovaný Defra's Darwin Initiative uvedla užívání chilli paprik jako jeden z několika zastrašujících prostředků. Projekt, jenž v současné době pokrývá šest vesnic a 800 domácností, je tak úspěšný, že byl v současné době rozšířen a bude se rozvíjet do dalších osmi vesnic, které v současnosti prodělávají zmíněné potíže se slony v oblasti. Ačkoliv pořád dochází k nějakému pustošení úrody v oblasti projektu, nedošlo zatím k žádným fatalitám ani u slonů, ani u lidí, kteří se účastní programu, a naopak došlo k pozoruhodné redukci u téměř 90 procent sloních nájezdů v některých oblastech. Vedoucí projektu ochránců přírody Alexandra Zimmerman, která pracuje na projektu v oblasti, vysvětluje, že to není pouze záležitost kontroly pohybu slonů, jde také o stimulování vesničanů a fungující a ekonomickou cestu k řešení problému.

Tradiční povaha zmírňovacích metod umožňuje komunitám realizovat tyto metody s minimálním výcvikem. Ve studii Sonitpur District bylo zjištěno 87-procentní zlepšení, co se týká poškození úrody za posledních pět let. Pro vesničany v oblasti to má signifikantní dopad, například vesnice v Bangkandě teď pěstuje plodiny na půdě, která po mnoho let zůstávala nekultivovaná právě kvůli hrozbě sloního řádění. Ochránci přírody doufají, že rozšíření programu pomůže žít sloní i lidské populaci v harmonii.

Beatles - When I'm Sixty-Four

Nedávno jsem listoval v knize Alana Aldridge Beatles v písních a obrazech, kterou v r. 1969 vydalo hudební nakladatelství Panton. Pamatuji si, že peníze na její koupi jsem si vydělal na jednodenní brigádě (brousil jsem odlitky ve strojírenském podniku) a protože šlo o jeden z mých prvních výdělků, má pro mě i z tohoto důvodu zvláštní kouzlo.

Kniha obsahuje vybrané texty, které jsou výtvarně dotvářeny obrazy, kresbami a kolážemi autora knihy a dalších 43 přispěvatelů. Jsou v ní samozřejmě i fotografie členů skupiny. Řada zobrazení má erotický charakter, např. na jedné fotografii je nahá žena omotána horskou dráhou, po níž sjíždějí pánové v buřinkách, dráha začíná na hlavě a končí v klíně.

Text písně When I'm Sixty-Four (Až mi bude 64) doprovázejí fotografie starce, který vypadá asi na 100. Takto si mládež představuje starší spoluobčany ;)

Píseň se objevila na velmi ceněném albu Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band z r. 1967.

A jak si věk po šedesátce představoval ve svých 24 letech Paul McCartney, kdy ji složil a také s Beatles nazpíval, je patrné z jejího textu:

When I get older losing my hair many years from now,
will you still be sending me a Valentine birthday greetings, bottle of wine?
If I'd been out till quarter to three would you lock the door?
Will you still need me, will you still feed me when I'm sixty-four?

You'll be older too and if you say the word, I could stay with you.
I could be handy, mending a fuse when your lights have gone.
You can knit a sweater by the fireside Sunday morning go for a ride,
doing the garden, digging the weeds, who could ask for more?
Will you still need me, will you still feed me when I'm sixty-four?

Every summer we can rent a cottage, in the Isle of Wight, if it's not too dear,

we shall scrimp and save, grandchildren on your knee, Vera, Chuck and Dave.
Send me a postcard, drop me a line, stating point of view indicate precisely what you mean to say,
yours sincerely wasting away, give me your answer, fill in a form mine for evermore.
Will you still need me, will you still feed me when I'm sixty-four?

Skličující je opakující se verš Will you still need me, will you still feed me when I'm sixty-four?, tj. Budeš mě stále potřebovat, budeš mě stále živit, až mně bude šedesát čtyři? Jenže sloveso to feed vedle živit má i význam krmit a to evokuje představu nemohoucího člověka, kterému je nutné podávat stravu do úst.

Optimističtěji viděl v mladém věku život ve stáří Mick Jagger, zpěvák skupiny Rolling Stones. Její velký fanda, režisér Martin Scorsese, jí věnoval film, který vytvořil ze svých rozhovorů se členy skupiny a nahrávek koncertů z rozpětí více než 30 let. V jednom rozhovoru se mladého Micka Jaggera ptá, zda si dovede představit, že po šedesátce bude ještě běhat po pódiu. Ten lakonicky odpověděl: "Samozřejmě."

V minulém týdnu jsem viděl plakát skupiny Olympic, která se vydává na další turné. Její zpěvák, kytarista a skladatel Petr Janda se v tomto roce dožil 70 let a dokonce se mu nedávno s x-tou manželkou narodilo y-té dítě.

Nahlédl jsem na Wikipedii a zjistil, že Paul McCartney se narodil 18. června 1942, za týden tedy i on bude mít 70 let.

Sire, živit nepotřebujete, ale ať vás hodně dlouho nikdo nemusí krmit a tvůrčí invence vás neopouští a dál rozdáváte radost svým posluchačům.

Jak může vitamín D ochránit proti rakovině

Vědci objevili, jak hmota může kontrolovat činnost genů.

Zuzana

V nedávných výzkumech vědci zjistili, že vitamín D chrání tělo proti celé škále vážných nemocí. Váže se k DNA tělesných buněk, přímo kontroluje geny, a tudíž zasahuje proti nemocem, jako např. sclerosis multiplex, cukrovka nebo rakovina. Poprvé vědci našli přímý důkaz, že vitamín D, který na slunci pleť produkuje, kontroluje network genů, dávaných do spojitosti s velkým množstvím zdravotních poruch.

Ačkoliv i mnohé předešlé výzkumy prokázaly spojitost mezi nedostatkem vitamínu D a autoimunními nemocemi jako sclerosis multiplex, revmatická artritida a cukrovka typu 1, nemohli až dosud přijít na to, jak je možné, že nedostatek zmíněného vitamínu může způsobit tolik rozličných zdravotních problémů. Poslední studie prokazuje, že vitamín D se váže přímo k částicím lidského genomu, který uzavírá geny, spojované s těmito vážnými poruchami, což způsobuje, že imunitní systém napadá tělesnou tkáň. Neurolog profesor George Ebert z nemocnice v Radcliffe v Oxfordu prohlásil, že překvapivé množství genů, které jsou zvýrazněny studiemi, týkajícími se genů co do autoimunního systému a rakoviny, jsou nejspíš regulovány vitamínem D. Je tu prý sice nepřímý, ale velmi zajímavý důkaz, že vitamín D hraje hlavní roli v klíčovém geneticko-environmentálním vzájemném působení, které nás vystavuje nemocem.

Obrovské množství lidí totiž trpí nedostatkem vitamínu D, jenž sice může být přijímán v malých dávkách v potravě, ale hlavně je produkován pletí, vystavenou slunečnímu záření. Poznatky ukazují, že nedostatkem vitamínu D trpí hlavně lidé žijící v severnějších zeměpisných pásmech s menším slunečním zářením. Výzkumníci, které dotuje " Wellcome Trust", analyzovali lidské buňky, stimulované aktivní formou vitamínu D. Přišli na to, že příjemce bílkovin vitamín D spojuje dohromady 2 776 míst podél genomu DNA. Taky zjistili, že vitamín má podstatný vliv na změny činnosti 229 genů poblíž těchto míst. Nadbytek genů, spojovaných s množstvím autoimunních onemocnění, má zřejmě něco společného s regulací vitamínu D. Vědci zatím prý nemohou říct, že je to ta pravá příčina a pravý vliv, ale zároveň také tvrdí, že to nemůže být náhoda. Existuje podstatná dispozice mezi zvýrazněnými geny a rolí, kterou hrají v autoimunních onemocněních. Ty, jak se ukázalo, jsou regulovány vitamínem D.

Jestliže studie, publikovaná v časopise Genome Research, bude podpořena dalšími výzkumy, mohlo by se vysvětlit, proč vitamín D hraje tak důležitou roli v širokém spektru nemocí a proč lidé, žijící v severnějších zeměpisných pásmech, vyvinuli během mnoha generací bílou pleť, která absorbuje sluneční záření mnohem účinněji, než tmavá pleť. Sreeram Ramagopalan z Wellcome Trust Centre for Human Genetics na Oxford University řekl, že výsledky výzkumu naznačují, že vitamín D je velmi důležitý. Pokud těhotné matky a děti budou brát doplňky vitamínu D, mohlo by to mít velice prospěšný dopad na jejich zdraví v pozdějším životě.

Vitamín D je produkován pletí přírodní cestou, ale pouze na přímém slunci. Sluneční záření obsahuje UVB, které převádí všude přítomnou substanci, zvanou 7-dehydrocholesterol, na vitamín D3. To může být převedeno játry a ledvinami na biologicky aktivní formu vitamínu D. Vitamín D je taky přítomen v relativně velkém množství v rybách, korýších a škeblích a v menším množství ve vejcích a mléčných produktech. Nejsnazší cesta, jak dostat dostatečné množství vitamínu D, je vystavit pleť denně slunečnímu záření - stačí pár minut.

Paříž (1) - Musée d'Orsay, chrám impresionismu

Musée d'Orsay se nachází blízko Louvru, na druhém břehu řeky Seiny, a vžilo se pro něj označení chrám impresionismu. Obraz Impression, soleil levant (Imprese, východ Slunce) Claude Moneta, podle něhož byl umělecký směr pojmenován, zde však nenajdeme, je totiž ve sbírce jiného pařížského muzea - Musée Marmottan. Ještě než se otevřely výstavní prostory d'Orsay, byli impresionisté k vidění zejména v Musée du Jeu de Paume, které je dnes zaměřeno na soudobé moderní umění a změnil se i jeho název na Galerie nationale du Jeu de Paume. Budova d'Orsay byla původně nádražím, ale po rekonstrukci byla r. 1986 otevřena jako muzeum. Nádraží ještě připomínají velké hodiny ve vestibulu.

Když jsem byl v d'Orsay naposled (r. 2008), bylo ještě možné obrazy fotografovat bez blesku, podle informace známého, který tam byl loni, už to povoleno není. Několik málo vlastních fotografií si dovolím sem vložit, díla jsou sice většinou notoricky známa a na webu lze najít profesionální fotky bez odlesků reflektorů, na těchto jsou však vidět i rámy obrazů.

Určitě nelze vynechat obraz Snídaně v trávě Édouarda Maneta, který na výstavě r. 1863 v Salonu odmítnutých vzbudil velké pohoršení, přitom námět dvou (polo)nahých žen a oblečených mužů Manet převzal z obrazu Venkovský koncert (nebo také Koncert v přírodě) benátského renesančního malíře Giorgiona, který ho namaloval zhruba 350 let předtím, ten je vystaven hned "vedle" v Louvru.

Dalšími ukázkami jsou dva obrazy klasiků impresionismu - Vlčí máky Claude Moneta a Swing Augusta Renoira, které doplňují tři obrazy malířů, kteří bývají řazeni mezi postimpresionisty - Doškové domky v Cordeville Vincenta van Gogha, A zlato z jejich těl Paula Gauguina a Zátiší s cibulí, jehož autorem je Paul Cézanne.

V muzeu je možné vyjít i na střechu, která vedle Eiffelovky, mrakodrapu Tour Montparnasse (210 m), Vítězného oblouku a Velkého oblouku (Grande Arche) v La Défense je dalším místem, odkud je pěkná vyhlídka na pařížské pamětihodnosti. Na snímku úplně vpravo je zachycena malá část Louvru a v pozadí chrám Sacre Coeur na Montmartru.