31. října 2023

François Boucher - rokoko, markýza de Pompadour, akty a Diderotovo znevážení

Na baroko a jeho klon manýrismus navázalo rokoko, kdy místo šerosvitu či temnosvitu se barvy obrazů prozářily, a stejně tak se změnily i náměty, biblické příběhy, ukřižovaného Krista a svatou rodinu vystřídaly galantní scény, elegantní róby dam z lepší společnosti, a pokud se malíři obraceli k příběhům z řecké mytologie, bohyně byly často znázorňovány nahé či polonahé jako erotické symboly.      

Malíři tehdy také mnohdy působili ve službách krále a vyšší šlechty jako dvorní portrétisté a jejich typickým představitelem byl François Boucher (1703-1770), jehož si velmi oblíbila markýza de Pompadour (1721-1765), milenka francouzského krále Ludvíka XV., kultivovaná žena podporující umění a vědu a současně sama umělecky nadaná. Boucher ji portrétoval opakovaně a dvěma z nich obrazovou část uvedu. První z r. 1756 je ze sbírek Alte Pinakothek v Mnichově, další z r. 1759 ve Wallace Collection v Londýně.




Následující fotografie obrazů jsou nejčastěji z Musée du Louvre v Paříži a Wallace Collection v Londýně, ve zkratce budu psát jen Louvre a Wallace. 

Diana v lázni (nebo také Diana odpočívající po koupeli) (1742, Louvre), bohyně lovu, je v Boucherově podání místo s lukem a toulcem zobrazena smyslně nahá ve společnosti nymfy.       





Dvě polonahé ženy jsou i na obraze Bakchus a Érigoné (1745, Wallace). Bakchus, bůh vína a nespoutaného veselí zatoužil po Érigoné a aby krásku svedl, proměnil se v trs hroznů. Dvojice nahých žen vyvolávají podezření, že malíře vzrušovala lesbická láska.   



Ke stejné sérii patří i obrazy čtyř ročních období. Tři z nich z Wallace Collection v Londýně, Jaro (1745), Letní pastorála (1749) a Podzimní pastorála (1749), jsou na následujících fotografiích. Pastorálou se myslí idylické zobrazení venkovského života, nejčastěji s pastýři.  






V podobném duchu jsou i obrazy Pastýř hrající pastýřce (1747-1750, Wallace), Pastýř pozorující spící pastýřku (1743, Wallace) a Rybář (1759, Kunsthalle, Hamburk). Druhý ze zmíněných obrazů se uvádí také pod názvem Dafnis a Chloé podle starověkého milostného románu z pastýřského prostředí. 






K mytologickým námětům patří také obrazy Únos Európy (1732-1734, Wallace) a druhá verze z Louvru (1747), únoscem byl Zeus proměněný v býčka. 







I obraz Vulkánova kovárna má dvě verze, jsou z let 1747 a 1757 a obě vystavuje Louvre. Druhý má také alternativní název Vulkán předává Venuši zbraně pro Aenea. Vulkán byl mytologickým bohem ohně a kovářství a Aeneas, syn bohyně Venuše, válečník v boji o Tróju. 





Merkur je římským bohem obchodu, ale v řecké mytologii mu byly přidány další vlastnosti, mezi nimi výmluvnost a veselí, proto přirozeně měl blízko k Bakchovi. Boucher oba znázornil v obraze Merkur svěřuje nemluvně Bakcha nymfám (1733, Wallace).



Auroru známe jako křižník ruských revolucionářů z r. 1917, původním významem je však bohyně úsvitu, případně červánků. Protože Aurora měla mezi bohy řadu milenců, Afrodité (bohyně lásky, sexuality, plodnosti a krásy) ji proklela tím, že se neustále zamilovávala do smrtelníků. Jedním z nich byl Kefalos a Bouchera to inspirovalo k obrazu Aurora unáší Kefala (1764, Louvre).



Vertumnus je mytologickým bohem ročních období a krásnou Pomonu svedl tím, že odmítnutí ctitele by mohlo mít za následek proměnu v kámen. Boucherův obraz Vertumnus a Pomona z r. 1763 je k vidění v Louvru.  



Rinaldo a Armina (1734, Louvre) jsou Boucherovým odkazem k barokní epické básni Osvobozený Jeruzalém z r. 1580 od Torquata Tassa.



Tematickou výjimkou je obraz biblického příběhu Gedeonova oběť (1728, Louvre), kdy Gedeon byl vyvolen Bohem, aby vysvobodil izraelský lid z útisku Midjánců. Na oltář Boha pak přinesl oběť v podobě býka a s hrstkou spolubojovníků nepřítele porazil.   



K idylickým znázorněním krajiny patří Venkovská idyla (1735, Alte Pinakothek, Mnichov), Pastorální krajina s řekou (1741, Alte Pinakothek, Mnichov), Les (1740, Louvre), Most (1751, Louvre), Vodní mlýn (1751, Louvre) a Říční krajina se zříceninou a mostem (1762, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid).







Název obrazu Odpočinek u studny (1735, Alte Pinakothek, Mnichov) je v anglickém názvu Rest at a Well slovní hříčkou. Dá se totiž chápat i v rozkazovacím způsobu Odpočiň si u studny, což ale nemá žádný vztah ke studni, myslí se tím to, co je možné říct nemocnému, unavenému či ospalému člověku. 



Obrazy Malíř ve svém ateliéru (1730-1735, Louvre) a Mladá dívka v parku (1765-1770, National Gallery of Ireland, Dublin) se od většiny Boucherových děl odlišují. 





Boucherova záliba v aktech pronikla i do tak nevinně nazvaných obrazů, jako jsou Východ slunce (1753, Wallace) a Západ slunce (1753, Wallace). 







U obrazu Odaliska (1745, Louvre) to ale nepřekvapí, když odaliskou se rozumí otrokyně tureckého sultána, která mohla povýšit na konkubínu a v ideálním případě až na jednu z manželek.



A právě takové obrazy (a zejména Diana v lázni z úvodu textu) se staly terčem kritiky vlivného osvícenského filosofa Denise Diderota (1713-1784), který je považoval za necudné, vyumělkované a nepřirozené (dnešními slovy kýčovité) a Bouchera označil za malíře prodejných žen. Umělci, který se hřál v přízni královského rodu, tím zničil pověst, společnost se od něj odvrátila a o jeho obrazy přestal být zájem.

V dějinách umění však Boucher má neopominutelný význam, vedle barevně dokonalých kompozic byl i vynikajícím kreslířem, ilustroval knihy a souborné vydání Molierových her, navrhoval tapisérie. V malbě se sice nesnažil zachytit psychologii postav jako Antoine Watteau (1684-1721), který kromě honosných rób členů vybrané společnosti maloval i šašky a jejich často smutný a nuzný život, na druhé straně Boucher nikdy nedospěl k frivolnosti obrazu Houpačka třetího z nejvýznamnějších rokokových malířů Jeana-Honoré Fragonarda (1732-1806), kde dáma se houpe na vysokém závěsu s koketně předkopnutou nožkou a zespodu ji pozoruje kavalír a přitom jí zřejmě hledí pod sukni.  

Watteaua, Fragonarda a jejich obrazy přiblížím v některém z příštích článků o výtvarném umění.

20. října 2023

Bukovanský mlýn a Cesta českých panovníků

Nedaleko Kyjova se nachází obec Bukovany a v jejím katastru uprostřed polí zajímavé výletní místo Bukovanský mlýn. V r. 2016 jsme tam byli na svatbě jedné neteře a před několika týdny si sami zajeli podívat se, co nového přibylo. 

Manželský pár podnikatelů Josefa a Zdenky Kouřilových okolí totiž neustále zvelebuje a rozšiřuje o volnočasová zařízení. V r. 2004 zde byla postavena replika holandského větrného mlýna a uvnitř něj je malé muzeum vybavení venkovských chalup. Ochoz v horní části mlýna slouží i jako rozhledna a některé z následujících fotografií jsou z něj.  







Původní selská stavení dnes nabízí ubytovací služby. 





Je zde také výborná restaurace, kam je nutné si návštěvu pro rodinnou společnost rezervovat nejméně 3 týdny předem. 





Umělohmotnou nádrž nahradil do země zabudovaný zděný bazén. 






Můžeme si zahrát minigolf, děti se bosy proběhnout po „trati“ různorodých povrchů.  





I zvířectvo je k vidění a na vzdáleném horizontu na Babím lomu (podle blízké obce Strážovice místními přezdívaném Strážovská hora), nejvyšším kopci Kyjovské pahorkatiny s nadmořskou výškou 417 m, se vypíná vysílač Českých radiokomunikací.





V r. 2017 byla v sousedství mlýna vysazena Alej vzpomínek (především) z lip a javorů od 161 rodin z Bukovan a blízkého okolí, které jí chtějí vyjádřit úctu svým předkům.     





Smyslem textu však není dělat reklamu místu, které to již ani nepotřebuje, ale přiblížit unikátní sochařskou galerii pod otevřeným nebem. Majitelé mají zřejmě zálibu v historii a oslovili akademického sochaře Václava Poliána, aby alej zkrášlil sochami postav z úsvitu našich dějin. V září 2018 zde byly instalovány první 4 pískovcové sochy a současně umístěno dalších 74 podstavců pro plánovaný počet 78 soch Cesty českých panovníků od praotce Čecha po Karla I,, které by umělec měl dokončit do r. 2030. 




Nepočítal jsem, kolik jich je již hotových, ale je patrné, že Václav Polián ve svém díle značně pokročil. Návštěvníky k návratu teď láká i zvědavost, co je nového, zvlášť když na zatím neosazených podstavcích jsou již vyryta jména budoucích soch. 

A na některé z hotových se můžeme podívat v detailnějších záběrech.












Aktuální článek

Luzern a hora Titlis

Luzern (v češtině uváděný ve fonetické podobě Lucer n německého názvu) leží v centrální části Švýcarka a žije v něm přibližně 80 tisíc obyv...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)