Němečtí vědci objevili nový způsob potírání bakterie odolné současným antibiotikům

Vědci vyvinuli v myších proces, který bojuje proti bakterii, již není možno léčit běžnými antibiotiky.
Zuzana

Nálezy by mohly mít pozoruhodný význam pro boj s bakterií získávanou v nemocnicích. Víc než čtyři miliony pacientů ročně dostanou infekci během pobytu v evropských nemocnicích. Nejčastější příčinou je druh bakterie zvané Staphylococcus aureus, známý jako MRSA, který je resistentní vůči antibiotikům. Vědci z University of Wuerzburg a Helmholtz Center pro výzkum infekcí v Braunschweigu teď našli nový postup jak zmíněnou infekci léčit. Vyvinuli protilátku, která specificky cílí na MRSA v myších.

Participující výzkumníci tvrdí, že uspěli v aktivování obranného mechanismu proti Staphylococcus pathogenu v myších s pomoci protilátek. Vědci z institutu Molecular Infection Biology se v posledních letech zabývali myšlenkou na potírání bakterie, resistentní vůči antibiotikům, protilátkami. Tyto protilátky se samy napojí na specifický bod na bakterii, takže bod označí a očistné buňky mohou bakterii najít a zlikvidovat. Vědci pracovali na vývoji protilátek v myších. Protilátky umožní zviditelnit bakterii imunnímu systému. I když antibiotika již nejsou rezistentní vůči těmto bakteriálním druhům, protilátky stále mají šanci je zlikvidovat. V pokusech na myších byly imunitní systémy schopny zabít s pomoci protilátek o třicet procent pathogenů víc než bez nich, což je dle výzkumníků obrovská výhoda, která ušetří mnoho životů.

Bakterii Staphylococcus má většina lidí na kůži a pokud jsou zdraví, nezpůsobuje jim žádné problémy. Ale je to velice flexibilní bakterie a může být extrémně agresivní. Jestliže pathogeny napadnou pacienta se sníženou imunitou, mohou způsobovat infekce, které vyléčit je extrémně těžká věc. V nemocnicích se jedná o takové pacienty, kteří právě prodělali operaci, jsou na oddělení intenzívní péče a jejich imunitní systém ještě nefunguje, jak by měl.

Další krok zahrnuje převádění protilátek z myší na lidi. To znamená, že molekuly bude nutné "humanizovat" tak, aby lidské tělo nevyvinulo protilátky proti myším protilátkám a neodmítlo je. To znamená používat pouze část protilátky, která zakotví v bakterii a vybuduje zbytek molekuly uměle, aby vyhovovala lidskému organismu. Jestliže všechno půjde podle plánu, očekává se, že první klinická studie proběhne na konci roku. Tam se teprve přijde na to, které druhy infekcí konkrétně jsou vhodné pro tento druh léčení. Vědci publikovali výsledky dosavadního zkoumání v posledním čísle časopisu Antimicrobial Agents and Chemotherapy.

(volně přeloženo z angličtiny)

Leonardo da Vinci (1) - vynálezce

Leonardo da Vinci (1452-1519) je přes malý počet obrazů považován za největšího malíře renesance a jednoho z největších malířů vůbec. Přitom obrazů s ním spojených je jen asi 15 a u některých je navíc jeho autorství sporné, např. u obrazů Madona Litta z Ermitáže a Dáma s perlami z milánského muzea Ambrosiana, ten druhý jsem již viděl vystavený jen jako dílo Leonardova žáka Ambrogia de Predis. Mnohá Leonardova díla jsou zahalena tajemstvím (úsměv Mony Lisy, symbolika hranostaje z obrazu Dáma s hranostajem a freska Poslední večeře Páně dokonce byla Danu Brownovi inspirací k napsání románu Šifra mistra Leonarda (The Da Vinci Code), který byl i zfilmován).

Jestliže o někom řekneme, že je renesančním člověkem, míníme tím člověka hlubokých znalostí a všestranných zájmů a právě takovým byl i Leonardo. Malířství bylo jen jednou z mnoha činností, kterým se věnoval, a možná ani ne tou hlavní. Velmi se zajímal o vědu a techniku, např. astronomii, anatomii lidského těla, stavitelství a architekturu, a vedle přípravných skic k obrazům se dochovaly stovky konstrukčních náčrtů s návrhy nových technických zařízení i praktických předmětů, které však byly realizovány až o několik set let později. Příkladem jsou stroje umožňující létání, vojenská technika, nejrůznější měřicí přístroje (např. anemometr na určení rychlosti větru) anebo kontaktní čočky.

Letos v červnu jsem při dvoudenním pobytu v Košicích navštívil Technické muzeum a v něm viděl zajímavou výstavu Leonardo da Vinci - geniální vynálezce. Protože za 1 € bylo možné fotografovat, alespoň několik příkladů Leonardových vynálezů můžu představit. Výstava trvá do 31. října a ještě ji lze stihnout. Prezentuje reprodukce Leonardových konstrukčních návrhů a podle nich zhotovených zařízení.

U umělce poněkud překvapuje velké množství návrhů válečné techniky. Na prvních snímcích je Leonardova představa tanku. Má 4 ozubená kola, která jsou připojena k převodovému mechanismu tvořenému 4 hnacími koly s cívkou, pohybovala se pomocí klik. Kliky mělo ovládat 8 mužů tak, aby tank mohl jet kterýmkoliv směrem.

U kulometu s velkým počtem vějířovitě rozmístěných hlavní se výška nastavuje šroubovicovým systémem.

Houfnice má nastavitelný sklon podle nastavení kolíků na půlkruhovém profilu. Tím však Leonardovy zbraně ještě nekončí, na výstavě ještě byla kuš a katapult na vrhání kamenů a zápalných "bomb".

Velkou pozornost Leonardo věnoval věčné touze lidstva létat. Nápadů na různá vznášedla, větroně, vrtulník, …, vymyslel neméně tolik jako válečných zbraní.

Tiskárenský stroj je založen na kombinaci tlačného systému a posuvného válce s písmeny umístěnými na válečcích. Lis byl určen na lisování oliv a je příkladem mechanizace v zemědělství. Leonardo navrhl i automat, jakéhosi předchůdce robota, který má podobu lidského těla, nervy a svaly v něm zastupují provázky, namísto kloubů jsou kladky.

Na závěrečné trojici snímků je něco pro sportovně založené - bicykl, člun, kde jako vesla slouží kolesové mlýny, a posledním je padák.

Thomas Houseago

Thomas Houseago se narodil r. 1972 v Leedsu a vyrostl v Yorkshire.
Zuzana

Koncem devadesátých let studoval umění na londýnské universitě Central St. Martin a později v Amsterdamu. Nakonec se přestěhoval do Los Angeles, kde nyní žije. Je to figurativní sochař a pracuje často s materiály, jako je sádra a překližka a jeho práce ukazuje k směrům, jako je kubismus a futurismus a k historii a tradici sochařství. Vedle umělců jako je jeho občasný spolupracovník a soused Aaron Curry - Houseago je součástí nové generace, která se dívá zpátky do modernismu a na starší druhy sochařských prací pohledem člověka jednadvacátého století.

Houseagovy sochy jsou odvážné. Dělá obrovské, neučesané figury z hrudek neuspořádané sádry, vybudované kolem viditelných armatur z rezavých kovových tyčí. Ať už dřepí, lezou nebo stojí s nohama obkročmo, jejich provokativní pozice a lepivý materiál naznačují sex a násilí. Mohou to být idoly primitivního kultu, připomínající primitivními škraboškami a zdeformovanými, hranatými těly prostitutky zobrazené Picassem v Les Demoiselles d'Avignon (Avignonské slečny). Zároveň ale Houseagovy monumentální práce vypadají jako ošoupané, zdrsněné verze sněhového mramoru klasických soch masivních, uhlazených, jemně tvarovaných forem Henryho Moorea.

Obrovská monstra, masky s kulatýma očima na hlavách robotů a verze triumfálních oblouků se pravidelně v jeho práci opakují, nejen jako sochy, ale ve dřevě, jutě a kresbách tužkou. Zatímco monstra se nazývají například Minotaurus nebo Kyklop, práce mají spíš kvalitu Frankensteina. Na jeho samostatné výstavě, končící letos v únoru v Modern Art Oxford, ústředním bodem byla hrbící se obluda nazvaná 'Baby', která se poprvé objevila již před rokem na Whitney Biennial. Polovina muskulární formy je ze sádry, druhá polovina ze zploštělých povrchů, které na sobě mají čáry tužkou. Socha vypadá připravena k akci, nebo přinejmenším připravena učit se první dětské krůčky - až tedy na to, že je téměř tři metry vysoká. Figurativní práce toho druhu vidíme obvykle jen na válečných památnících nebo sochách diktátorů. Ale pro Houseaga je to způsob, jak zkoumat míru rozsahu, hmoty, fyzické přítomnosti a gravitace, nebo - jak se sám vyjádřil, něco, co vypadá, jakoby na člověka padalo.

Citron, heavy metal z Ostravy

Je dost těžké vymezit pojem heavy metal a zřetelně jej odlišit od hard rocku, např. v článcích z Wikipedie jsou skupiny Led Zeppelin, Deep Purple, Black Sabbath a Uriah Heep počítány mezi reprezentanty heavy metalu i hard rocku. Podle mého laického názoru všechny patří spíše do hard rocku a navazují na Jimiho Hendrixe a Erica Claptona Pro hard rock bylo charakteristické, že proti písničkové éře Beatles, Mamas and Papas, Beach Boys apod. byla zdůrazněna instrumentální složka skladeb, projevující se v přitvrzení ve zvuku, virtuozitě kytaristů (Jimmy Page, Ritchie Blackmore, Randy Rhoads), různých efektech (booster a wah-wah (kvákadlo) u kytar) a využití Hammondových varhan. Řada skladeb těchto skupin má umělecké kvality a myslím i nadčasovou hodnotu. U heavy metalu je naproti tomu hudební složka dost zjednodušena, dominantní je dunící baskytara a bicí, dvě (nevýrazné) sólové kytary a vysoké hlasy zpěváků, často přecházejících až do ječení. To elektrizovalo fanoušky, kteří se houfovali pod podiem a točili železem nastřílenými koženými bundami nad hlavou a křičeli na kytaristy "Hobluj!" Celkový dojem z heavy metalu pak byl, jakoby kolem projížděl tank.

Mezi nejvýraznější představitele heavy metalu patří skupiny Iron Maiden, Motorhead, Judas Priest, Accept a AC/DC.

Pro větší názornost alespoň jedno video - skupina Accept a její skladba příznačně nazvaná Metal Heart. Ještě než skončí její druhá minuta, skupina přivádí do varu své fanoušky motivem z Beethovenovy skladbičky Elišce (Für Elise), ke které dospěje každé dítě po roku cvičení na klavír.

U nás se rozkvět heavy metalu datuje 80. lety a věnovaly se mu zejména pražské skupiny Vitacit a Arakain, Titanic a Kern v Brně, částečně plzeňská Odyssea, na Slovensku Tublatanka, v době největší popularity tohoto stylu po něm "pragmaticky" pošilhával i Olympic (nejvíc asi v titulní písni alba Když ti svítí zelená), ale určitě nejpopulárnější byl Citron z Ostravy, která svým těžkým průmyslem a výrobou oceli měla k heavy metalu celkem přirozeně nejblíž. Historie skupiny začíná v polovině 70. let, já jsem ji však zaregistroval až v 80. letech, v době, kdy se po mnoha změnách sestavy dostala na špičku popularity našeho rocku. Album Plni energie z r. 1986 se prodalo v dnešní době neuvěřitelném počtu půl milionu kusů. Všechny skladby alba (a nejen jeho) jsou ve zkrácených audioukázkách dostupné z oficiální stránky skupiny.

Na YouTube jsou některé skladby k poslechu celé, např. Ocelové město nebo Zahradní slavnost. Já však mám od Citronu nejradši skladbu Už couvám, heavy metalovou baladu, která vyšla o rok dříve na singlu. Tu poslouchám dodnes.

Tuto skladbu si zřejmě považují i samotní členové skupiny, protože ji natočili a na koncertech hráli v mnoha podobách a s různými zpěváky, mně se nejvíce líbí výše uvedená verze se Stanislavem Hranickým.

Žádným velkým fandou Citronu (a heavy metalu vůbec) jsem sice nikdy nebyl, ale koncert v Brně jsem si nenechal ujít. Byl dost zvláštní v tom, že Hranický si těsně předtím zlomil nohu a měl ji celou v sádře a při pohybu ji vlekl, jakoby ji měl dřevěnou. Zřejmě to omezovalo i koncertní činnost skupiny, která byla na svém vrcholu, a spoluhráči to vyřešili tak, že Hranického nahradili Ladislavem Křížkem, který do Citronu přešel ze skupiny Vitacit.

Křížek je hlasově mimořádně disponovaný s velkým rozsahem, později dokonce nazpíval s operní pěvkyní Evou Urbanovou duet z Fantoma opery. Zvládal i exponované výšky, kde by jiní zpěváci již hlasově nestačili a zpívali fistulí. Jeho projev i zženštilý zjev se však podle mě k heavy metalu moc nehodil a když skladbu Už couvám nově nazpíval pro album Radegast, vydané v r. 1987, myslím, že ji hlasovými exhibicemi a samoúčelnými změnami melodie úplně zmršil. I tohle album bylo úspěšné a prodalo se 300 tisíc kusů.

Angažování Křížka se Citronu nakonec nevyplatilo, protože zpěvák z Citronu odešel a založil si novou skupinu Kreyson a zároveň přetáhl nejvýraznějšího kytaristu Citronu Jaroslava Bartoně. Z jeho éry u Citronu byla asi nejpopulárnější skladba Už zase mi scházíš a za zmínku stojí i píseň Kam jen jdou, lásky mé, kterou Křížek složil a nazpíval s půvabnou zpěvačkou Tanjou.

Křížek později sklouzl až do popu a se svým bratrem Miroslavem vytvořil duo Damiens, s nímž by asi mohli po menším nalíčení vystupovat v thajských go go barech jako ladyboys, viz skladba Mám tě rád.

Skupiny Citron i Kreyson vystupují i dnes, Citron opět se Stanislavem Hranickým a stále hraje mou oblíbenou Už couvám, na YouTube je např. živá verze z r. 2010, kde ji Hranický zpívá v duetu s Markétou Konvičkovou a dá se najít i nejstarší verze z r. 1983, nahraná pro pořad Studio B brněnské televize.

Google přece jen trochu 'zlý'?

"Internetová neutralita" je pravidlo, které provází internetový vývoj po desítky let.

Zuzana

Jednoduše řečeno, znamená to, že každý má rovnocenný přístup k internetu. Pošlete-li e-mail tetičce Julince, má stejnou důležitost, jako googlování po videu nějaké 'celebrity' nebo multimilionová internetová televize Ruperta Murdocha.

Tato neutralita je atakována už roky. Bitevní linie se posunula a jaksi příliš komplexně sleduje detaily, ale kontura je docela jednoduchá. Podniky v obchodním kontextu všeobecně podporují netovou neutralitu. Chtějí své údaje dodat tak rychle jako každý jiný, aniž by musely platit speciální poplatky. A naopak, firmy jako Verizon nebo AT&T chtějí, aby se to změnilo. Chtějí mít možnost účtovat vyšší poplatky za lepší služby.

Během Bushovy éry FCC (Federal Communications Comission) začala z netové neutrality couvat, ale přece jenom vydala jistá pravidla a očekávala, že se jimi budou poskytovatelé servisu řídit. V dubnu 2010 soud rozhodl, že FCC nemá žádnou autoritu regulovat neutralitu na netu. O měsíc později prezident FCC Julius Genachowski oznámil, že se pokusí 'překlasifikovat' poskytovatele internetového servisu, aby docílil změnu internetových pravidel. Jedná se o regulační proces, jenž bude trvat přinejmenším měsíce. Problém je ten, že Google, který byl doposud razantním obhájcem netové neutrality a zároveň firma, jejíž neformální motto je 'nebuď zlý', se očividně rozhodl, že nakonec přece jen nějaká ta troška zla neuškodí.

Google a Verizon - dva vedoucí hráči v internetových službách a obsahu - se blíží k dohodě, která ev. může umožnit Verizonu určitý obsah urychlit, pokud ti, kteří jej tvoří, budou ochotni platit za taková privilegia. Taková dohoda by mohla zničit kdysi tak posvátné, nedotknutelné internetové pravidlo, známé jako internetová neutralita, v níž nikdo nemá privilegia a přednosti a všichni jsou si rovni. Namísto této neutrality bychom mohli ev. brzy spatřit a zažít nový, stupínkový systém, který, zrovna jako kabelová televize, uvalí vyšší ceny jako prémiové stupně internetových služeb.

Problém je jasný: jestliže to Google udělá, spustí závody ve zbrojení. Mohou si Yahoo a Microsoft skutečně dovolit být pozadu? Nebo Disney a nebo Fox? Jednou budou podepsána speciální privilegia a budeme mít dvoustupňový internet. Na jednom stupínku budou podniky s penězi. Na tom druhém, nižším stupínku, budou ostatní. A nemylte se. Jestliže zmínění poskytovatele obdrží lepší servis, každý jiný poskytovatel zcela určitě skončí s horším servisem, než měl dosud.

Načerpáno a volně přeloženo ze zatím stále neutrálního internetu.

Rotterdam (2) - vyhlídková věž a mosty

V Rotterdamu není jen zajímavá moderní architektura, ale město se pyšní i třemi stavbami, které jsou vyspělými technickými díly. Jsou jimi vyhlídková věž Euromast a dva mosty - Erasmův a Vilémův.

Euromast má 185 m, což je sice jen 1/3 výšky CN Tower v Torontu, i tak však dojem z výjezdu na vrchol věže je úchvatný. V necelých 100 m je restaurace a terasa s vyhlídkou a když jsme tam byli my, jeden nadšenec pro bungee jumping se právě chystal ke skoku. Přípravy a instruktáž byly velmi pečlivé, už to vypadalo, že se nic dít nebude, ale nakonec odvážlivec přece jen zmizel za hranou terasy. Lepší je však pozorovat skoky zespodu, jak se nám to kdysi poštěstilo ve Vídni pod Dunajskou věží (Donauturm).

Tato terasa ale není nejvyšším bodem, kam se dá na věži dostat. Na tubus horní části je nasazen prstenec, do kterého je možné nastoupit a s ním vyjet těsně pod vrchol věže. Při jízdě jsem pocítil úzkost, protože při pohybu vzhůru se prstenec otáčel kolem své osy a z pohledu návštěvníka tedy jeho trajektorie měla podobu spirály, navíc v podlaze jsou skleněné průzory k náhledu na otáčející se a rychle se vzdalující zem. Když si teď prohlížím fotografii, vidím velmi "módní" kombinaci ponožek v sandálech. :-)

Z věže Euromast se naskýtá vyhlídka na celý Rotterdam, několik pohledů bylo už v minulém článku, zde jsou další čtyři. Bílá budova v popředí druhého ze snímků patří rotterdamské Erasmus University, sídlí v ní lékařská fakulta, která se svými 114 m byla od svého dokončení v r. 1969 až do r. 1991 nejvyšší budovou Holandska, dnes jen v Rotterdamu se propadla na 9. místo. Následuje pohled na čínskou restauraci z ptačí perspektivy a konečně na čtvrtém, velmi nekvalitním snímku, jsou nezřetelně vidět oba rotterdamské mosty, bílý v popředí je Erasmův a vzadu Vilémův, který má červenou barvu.

Ještě než přejdu k rotterdamským mostům detailněji, dovolím si malé odbočení. Podle konstrukce mostů lze rozlišit 6 základních typů - nosníkové, obloukové, konzolové, visuté, zavěšené a příhradové, přičemž některé mosty mohou být navíc zvedací, aby umožňovaly průjezd velkým lodím.

Z těchto typů se trochu pletou visuté a zavěšené mosty. Základem visutého (suspension) mostu jsou lana (nebo řetězy) s pevně ukotvenými konci, volně visící mezi dvěma pylony (věžemi), na něž jsou zavěšena přídavná svislá lana, která drží mostovku (část konstrukce sloužící k přejezdu/přechodu). Právě tyto typy mostů umožňují největší rozpětí, příkladem je Golden Gate Bridge v San Franciscu (věže mají výšku 227 m, rozpětí mezi nimi je 1280 m a celková délka mostu 2737 m), který je vidět v záhlaví blogu, nebo Brooklynský most v New Yorku. Zavěšené (cable-stayed) mosty se liší od visutých tím, že lana jsou připevněna k pylonům a přímo drží mostovku, proto jsou napnuta; některé zavěšené mosty jsou asymetrické jen s jedním pylonem (např. Nový most v Bratislavě nebo most přes Mariánské údolí v Ústí nad Labem) a takovým je i Erasmův most.

Ze zavěšených mostů se mně nejvíce líbí právě oba mosty v Rotterdamu. Erasmův je navíc zvedací a Vilémův je dokonce na titulní straně knihy Mosty - 75 nejimpozantnějších mostů, lávek a viaduktů světa od Iana Penberthyho, kterou v r. 2009 vydalo nakladatelství Computer Press v Brně.

Erasmův most má jediný, 139 m vysoký pylon tvaru obráceného Y, hlavní zavěšené pole je 280 m dlouhé, zvedací část 89 m a celý most měří 802 m. Most se po svém dokončení v r. 1996 stal symbolem Rotterdamu.

Vilémův most má rozpětí pylonů 270 m, jejich výška je 65 m a celková délka mostu je 318 m. Na 2. fotografii je patrné lano se zvláštními spojkami, které brání kmitání mostu.

V blízkosti Vilémova mostu se nachází Bílý dům, zmiňovaný v předchozím článku.

Vzhledem k většímu počtu snímků minule slibované Museum Boijmans van Beuningen bude někdy jindy.

Organické mléko je zdravější

Britský těžce zkoušený organický sektor dostal velkou podporu ve studii, která shledala, že organické mléko je zdravější než neorganické.

Zuzana

Studie, která analyzovala 22 druhu mléka prodávaného v supermarketech, přišla na to, že organické mléko má méně škodlivých nasycených tuků a víc prospěšných mastných kyselin než konvenční mléko. Zatímco 'the Newcastle University' neřekla přímo, že zákazníci by měli přejít na organické mléko, hlavní vedoucí výzkumu Gilian Butler to v debatě o své studii silně doporučila, proti dřívějším studiím, které tvrdily, že organické mléko sice obsahuje omega 3 fatty acids, ale jsou to tzv. 'short chain' kyseliny, tedy podskupina mastných kyselin (s méně než 6 carbony), a tudíž ne tak prospěšné jako tzv. 'long chain' kyseliny, obsažené v tučných rybách (s 8 - 10 carbony). Minulé studie, podporované londýnskou školou hygieny a něčím, co se nazývá 'Tropical Medicine', také tvrdily, že organické jídlo bez chemických hnojiv a pesticidů není zdravější než konvenční jídlo. Konzumace organického jídla proto v Británii silně poklesla. Další důvod poklesu je ekonomická krize.

Mezi lety 2006 - 2008 nová studie, publikovaná v 'Journal of Dairy Science', vyzkoušela 22 druhu mléka, z toho 10 organických. Gilian Butler, manažerka projektu pro 'Nafferton Ecological Farming Group' řekla, že chtěli stav na farmách srovnat se stavem v supermarketech. K jejich překvapení našli v obchodech mezi organickým a konvenčním mlékem ještě větší rozdíl. At dělali zkoušky organického mléka v létě nebo v zimě, celý rok bylo organické mléko pozoruhodně lepší kvality než konvenční. Butler spojila nižší kvalitu konvenčního mléka s horším způsobem pasení dobytka, nekvalitnějšími pastvinami a s ničením jetele chemickými hnojivy. Konvenční mléko mělo také horší výživnou hodnotu. Výsledky ukazují na větší jednotnost ve způsobu krmení na farmách s organickým mlékem. Nenašli na farmách nikde velké rozdíly ve složení tuků. Byli však velmi překvapeni rozdíly v různých druzích konvenčního mléka, s tím, že dražší konvenční mléko často nebylo lepší než levnější.

Závěr dle Gilian Butler tedy zní: organické produkty dodávají přírodním způsobem větší příjem výživově žádoucích mastných kyselin, vitaminů a antioxidantů a to bez zvýšených dávek méně žádoucích mastných kyselin. A budeme-li pít organické mléko namísto konvenčního, můžeme prý snížit příjem nasycených tuků o 30 - 50 procent. Z uvedených důvodů Gilian Butler mléčné organické produkty silně doporučila.

Rotterdam (1) - moderní město zrozené z válečných ruin

Rotterdam je se 600 tisíci obyvatel po Amsterdamu druhým největším městem Holandska a až do r. 2004, kdy ho předstihla Šanghaj, byl největším přístavem světa. Přitom však není přímořským městem a od Severního moře ho dělí 42 km. Rozmachu města hodně napomohlo to, že 35 km od moře má řeka Maas soutok s Rýnem, a tím se otvírají dopravní cesty do Německa. Po řece je možné si udělat vyhlídkovou jízdu lodí, ta je ale poněkud fádní, protože na březích není vidět téměř nic jiného než jeřáby a hory kontejnerů gigantického přístavního komplexu Brána (do) Evropy (Europoort/Gateway to Europe), plavba však Severního moře nedosáhne a asi po 20 km se loď vrací zpět.

Protože Rotterdam nikdy nebyl sídelním městem, vždy byl ve stínu Amsterdamu, navíc v květnu 1940 bylo jeho centrum zničeno kobercovými nálety německého letectva.

Válečné události připomíná socha Zbořené město (The Destroyed City), jejímž autorem je francouzský sochař běloruského původu Ossip Zadkine (1890-1967), významný představitel kubismu v sochařství. Najdeme ji v části Leuvehaven nedaleko Erasmova mostu, který je symbolem Rotterdamu.

Těžce poničena byla i pozdně gotická bazilika Grote (nebo také St. Laurenskerk) z 15. století, vzhledem k její historické hodnotě byla v 50. letech znovu postavena. Před ní stojí socha slavného rodáka, filosofa a humanisty Erasma Rotterdamského (1467-1536). V Rotterdamu si jej považují, protože se po něm jmenuje nejen most, ale i místní univerzita. Ze starších budov stojí za zmínku ještě Bílý dům (Witte Huis/White House) z r. 1898, který ve své době s 10 podlažími a výškou 45 m byl nejvyšší kancelářskou budovou v Evropě, a válku přežila i monumentální radnice v renesančním stylu se 70-metrovou hodinovou věží, postavená v letech 1914-1920. Jiné významnější historické budovy už ve městě nejsou.

Právě destrukce města dala v poválečné obnově příležitost oprostit se od tradičního stylu a cihlové stavby, tak typické pro Holandsko, je zde dnes umění najít.

Ve městě vyrostly nejvyšší stavby v zemi, vyhlídková věž Euromast má 185 m, mrakodrapy se pnou do výše 150 m a byly postaveny dva impozantní mosty přes řeku Nieuwe Maas (Erasmův a Vilémův). Díky těmto stavbám si Rotterdam vysloužil přezdívku "Manhattan na řece Maas".

Dominantou předchozího snímku je budova pojišťovací společnosti Nationale Nederlanden, vysoká 151,3 m. Na dalším snímku vyšší z dvojice mrakodrapů je Montevideo Tower, obytný mrakodrap (139,5 m), který s velkým písmenem M na střeše, otáčejícím se podle směru větru, dosahuje 152,3 m.

Budova s věžičkami, která se krčí mezi mrakodrapy, je luxusní Hotel New York. Trochu lépe je vidět na dalším snímku, dopravní spojení k hotelu pro jeho návštěvníky zajišťuje historicky vyhlížející vodní taxi.

Telekomunikační společnost KPN má sídlo v KPN Telecom Tower (96 m), které navrhl architekt Renzo Piano. Na budově je zajímavá nakloněná stěna podepřená ocelovým sloupem. Celá stěna je vybavena diodovými svítidly a večer slouží jako zdaleka viditelný reklamní billboard. Budova s přesahující částí, připomínající periskop ponorky, je Hotel Inntel.

Moderní architektura Rotterdamu se však nesoustřeďuje jen na mrakodrapy a obchodní domy. Z těch ostatních jsou nejslavnější dvě obytné stavby v sousedství stanice metra Blaak - 1. "stromořadí" krychlových domů na pilířích od architekta Pieta Bloma z r. 1984, známé jako Blaakský les (Blaak Forest), kde krychle tvoří korunu stromů, jeden z apartmánů je přístupný jako muzeum; 2. 61 m vysoká budova Blaakská věž (Blaak Tower), pro kterou se však pro její tvar vžilo označení Tužka (Potlood/The Pencil).

Pozoruhodná budova omotaná žlutými rourami je knihovna (Bibliotheek Rotterdam/The Rotterdam Library). Ročně ji navštíví 3-4 miliony lidí, vedle knižního fondu je její součástí i divadlo a diskotéka.

I když řada fotografií byla pořízena z věže Euromast, záměrně jsem ji vynechal a stejně tak fotografie, které zobrazují Erasmův a Vilémův most, o nich a o Museum Boijmans van Beuningen zase příště.