Nepečený dortík s jablky, datlemi a vlašskými ořechy

Zde je (třeba i vánoční) recept na (imho) velice dobrý a zároveň zdravý, nepečený desert, který kromě manganu a mědi obsahuje i slušnou dávku mastné kyseliny omega 3 (2.84 g). 15 dkg porce má 340 kalorii.

Zuzana

Příprava trvá kolem 30 minut, chlazení asi 60 minut.

Přísady: napřed udělejte krustu. K tomu potřebujete 25 dkg vlašských ořechů, 15 dkg datlí a špetku mořské soli.

Náplň do krusty: 3 zelená jablka, šťáva z jednoho citronu v 1/2 litru vody, 1/3 čajové lžičky skořice, 1/2 čajové lžičky nového koření, 1/8 čajové lžičky hřebíčku, (nové koření a hřebíček roztlučené), 2 polévkové lžíce medu, 1, 5 dcl jablečného džusu a 10 dkg hrozinek.

Příprava

1. Vlašské ořechy a vypeckované datle dejte do procesoru a dobře je rozmixujte. Mají být dobře rozemleté, ale ne zcela hladké, směs má být spíš hrubší. Směs potom rovnoměrně rozprostřete do asi 23 cm (v průměru) dortové formy. Krustu ve formě dejte chladit do ledničky.
2. Jablka nakrájejte na čtvrtky, zbavte je jádřince a čtvrtky jablek nakrájejte na asi 6 mm plátky. Nakrájená jablka přelijte citrónovou vodou a proceďte v cedníku.
3. Nakrájená jablka dejte do pánve s ostatními přísadami a vařte asi 10 minut za střední teploty a neustále míchejte.
4. Vyndejte jablka z pánve lžící s drážkami, dejte je do misky a nechte kompletně zchladnout.
5. Zredukujte tekutinu na pánvi na polovinu a nechte ji rovněž zchladnout.
6. Vychlazenou krustu v dortové formě vyplňte zchladlými jablky a zredukovaný zchladlý sirup z pánve rozetřete na jablka.

A pozor: Krusta je vynikající, pokud je připravena správně. V první řadě je důležité vybrat pevné datle, které nejsou příliš lepivé. Zde jsou doporučovány datle Zahidi. Krustu je lepší procesovat ve dvou dávkách a nerozmixovat moc do hladka. Jedna dávka by se neměla procesovat déle než 40 vteřin. Jestliže krustu rozmixujete příliš, bude mazlavá a kašovitá - nebude mít žádoucí konzistenci. Na druhé straně - není-li rozemletá dost, nebude držet pohromadě. Takže návod 40 vteřin na jednu dávku je třeba dodržet přesně. Můžete zkusit odhadnout konzistenci krusty podle uvedeného obrázku.

Enjoy!

Přeji všem hezké vánoční svátky a dobrý, zdravý rok 2014. A pozor na kocovinu! ;)

Vyšší vzdělání může lépe pomoci v boji s hrozící demencí ve starším věku

Navazuji na debatu pod článkem o výzkumu ohledně Alzheimerovy choroby.

Zuzana

Výzkum, jehož výsledky dodatečně uveřejňuji, do jisté míry potvrzuje, že předpoklad tazatelů byl správný. Studie z července 2010 ukazuje, že lidé s vyšší úrovní vzdělání jsou schopni lépe čelit mozkovým změnám vedoucím k demenci, což může u nich vysvětlit nižší procento rizika. Nedávný výzkum ukázal, že každý rok vzdělání navíc je spojen asi s 11 % redukcí rizika demence. Není ale jasné, zda to způsobuje vysoká úroveň vzdělání sama, nebo i další faktory s ní spojené - např. lepší životní styl a finanční status, viz studie o vlivu vzdělání na srdeční choroby, o níž byl jeden z nedávných úvodníků: Nemoci srdce úzce spojeny s úrovní vzdělání.

Nová studie přišla na to, že mozkové změny vedoucí k demenci se týkají lidí různých úrovní vzdělání, ale ti s vyšší úrovní mohou efekty snadněji eliminovat. Vědci zkoumali mozky 872 lidí, kteří se zúčastnili ve třech rozsáhlých výzkumech stárnoucí populace v Evropě. Účastníci vyplnili dotazníky ohledně svého vzdělání. Předešlý výzkum prokázal, že není jednoznačný vztah mezi diagnózou demence během života a změnami, které lze najít v jejich mozku poté, kdy zemřou. U jednoho případu lze najít v mozku spoustu patologických změn, u druhého jenom velmi málo a přece oba trpěli demencí, jak řekla spoluautorka studie Dr. Hannah Keage z University of Cambridge v Anglii. (Tuto informaci uváděla i studie o Alzheimerově chorobě). Dr. Keage řekla, že vzdělání v raném věku zřejmě lidem usnadňuje úspěšně se utkat se spoustou změn v mozku předtím, než se demence skutečně dostaví.

Studie, která byla publikována v r. 2010 v srpnovém čísle časopisu Brain, je velmi důležitá, protože na světě žije velké množství stárnoucí populace. Zmíněná studie údajně poskytuje velkou podporu investicím do vzdělání v mládí a může tím pádem mít velký vliv na společnost a délku života lidí. Je tedy velmi relevantní co do rozhodování o důležitosti uvolňování dotací na vzdělání, tolik souvisejícího s lidským zdravím.

Dramatické výsledky v pokusech o léčení rakoviny kůže

Před časem jsem psala v článku Jak může vitamín D ochránit proti rakovině o potřebě a užitečnosti vitaminu D, který člověk nejsnáze získá pobytem na slunci. Dnešní článek ale ukazuje, že ač je pobyt na slunci kvůli potřebě zmíněného vitamínu doporučován, měl by být pouze minimální, skutečně stačí jen těch několik minut.

Zuzana

Přehnané slunění způsobuje rakovinu kůže, z níž nejnebezpečnější forma je maligní melanom. Jsou tu ale nové, nadějné zprávy:

Dle posledních výzkumů a testů - pilulky na pokročilou rakovinu kůže pro pacienty se speciálním genetickým složením mají dramatické účinky. V 80 procentech pacientů, kteří jsou novými pilulkami léčeni, se jejich nádory zmenšily. Vybraní pacienti měli mutace v BRAF genu, což se stává ve 40 až 60 procentech pacientů s kožní rakovinou.

Zmínění pacienti měli maligní melanom, který se začal šířit. Lék, zvaný PLX4032 potlačuje chybný BRAF, a tak předchází stimulaci rakoviny. Hlavní výzkumník Dr. Paul Chapman z Memorial Sloan-Kettering Cancer Centre v New Yorku řekl, že vidí spoustu nádorů, které se rapidně zmenšují a u některých pacientů dramatické zlepšení kvality života. Dle jeho názoru jsou to začátky personálně přizpůsobené medicíny v případech maligního melanomu. Celkem 87 pacientů se účastnilo druhé fáze studie a bylo léčeno zvětšenými dávkami PLX4032. 2 kompletní odezvy a 24 částečných odezev bylo patrno u 32 pacientů, kteří byli léčení plnými dózami nového léku. Zmenšení nádorů bylo patrno na všech místech, kde rakovina byla přítomna, včetně jater, tenkého střeva a kostí.

Momentálně se experimentu stále účastní 16 pacientů a výsledky jsou publikovány v New England Journal of Medicine. Experiment se posunuje k třetí fázi. Lékaři prohlašují, že nikdy předtím neviděli 80 procentní úspěch, pokud jde jak o maligní melanom, nebo kterýkoliv jiný celistvý nádor a považují dosavadní výsledky za pozoruhodné. Ve třetí fázi se bude zjišťovat, zda výsledky jsou dlouhodobé a zda tento druh léčení skutečně může dlouhodobě zlepšit pacientovu kondici a jeho šanci na přežití. Doufají, že vyvinou další lék, kombinaci PLX4032 s dalším 'anti-melanoma' lékem, který by účinky ještě umocnil.

Na maligní melanom umírá ročně spousta lidí. Nemoc je způsobena přehnaným sluněním. Jestliže se najde až v pozdějším stadiu, rakovina je smrtelná a šance na vyléčení nepatrná. Bevis Man z British Skin Foundation řekl, že pokud jde o boj s rakovinou, dosavadní výsledky jsou jistě důvodem k velkému optimismu. Nicméně nedává nikomu zelenou, aby riskoval na slunci jen proto, že se našel lék. Fakt je, že maligní melanom zabije ročně kolem 2000 lidí jenom v UK.

Prozatím je nutno soustředit se hlavně na prevenci, takže varování ohledně přehnaného slunění zůstává prioritou.

Vysvětlení termínu BRAF zde: BRAF (gene)

Horní třída se skutečně dívá na lidi "shora"

Nové výzkumy ukázaly, že životospráva přímo ovlivňuje výšku našeho těla - a úroveň života.

Zuzana

Dlouho se věřilo (a stále se věří), že horní třída se dívá na střední a nižší třídu shora. Horní třída se eventuálně může dívat na zbytek populace shora z pocitu ekonomické a společenské převahy, ale hlavně je doslovně vyšší, jak zjistili vědci. Třicet let výzkumu předních ekonomů, biologů, historiků a demografů potvrdilo vysoko se tyčící status "vznešených a mocných". Knihu s názvem "The Changing Body", v níž je vše popsáno a zaznamenáno, vydalo nakladatelství Cambridge University Press. Autoři došli k závěru, že je tu přímé spojení mezi výškou těla a ekonomickým statusem. V posledních 300 letech se to ukázalo mnohem víc než v předešlém tisíciletí a změny jsou příliš rapidní na to, aby byly čistě evoluční.

Tajemství je údajně druh výživy. Před 200 lety byly rozdíly mezi tělesnou výškou pracující a horní třídy skutečně podstatné, jak řekl Sir Roderick Floud, hlavní ekonomický historik a jeden z vedoucích týmu autorů výzkumu a knihy.

Na konci 18. století a na začátku 19. století srovnání mezi chlapci z londýnských chudých čtvrtí a chlapci ze Sandhurst Royal Military Academy - to jest dětí šlechty, duchovních, námořních a armádních důstojníků - ukázalo, že chlapci z chudších rodin byli menší než děti z horních vrstev - a to asi z 90 procent. Chlapci z horní třídy byli dobře živení a v té době relativně vysocí, přesto ale byli pořád o hodně menší, než titíž chlapci dnes, jak pravil Sir Roderick. Nicméně chlapci z dělnické třídy byli tak malí, že kdybyste je dnes vzali k lékaři, asi by vás úřady pronásledovaly pro zanedbávání dítěte. V r. 1780 průměrná výška čtrnáctiletých hochů z dělnické třídy byla 1,3 m, zatímco stejně staří hoši z horní třídy měřili v průměru 1,55 m.

Roli hrají také oblastní rozdíly. Skotové před dvěma stoletími byli o 2,3 cm vyšší než ti, kteří žili v jižní Anglii, zatímco Norové byli mezi nejmenšími národy v Evropě. Skotové (dospělí muži) dnes měří v průměru 1,73 m a jsou tedy v průměru menší než ti, kteří žijí v jižní Anglii a měří 1,75 m, zatímco Norové jsou druzí nejvyšší v Evropě a překonávají je pouze Holanďané. Professor Bernard Harris, jeden z autorů knihy, řekl: "Podstatné zlepšení ve stravování a zdravotnictví na jihovýchodě předběhlo zlepšení ve Skotsku a odráží zřetelně ekonomické i sociální změny za posledních 200 let. Sir Roderick řekl, že průměrná výška v zemích Evropy (nebo té které oblasti v zemi) jasné odráží, jak si ta země i oblast vedou. Jestliže je hodnotíte podle výšky, víte, jaký je jejich hrubý domácí produkt. Spojení mezi výškou a ekonomickou situací se ukázalo ve výzkumu jasně. Výzkumy prokazují, že vysocí lidé bývají i úspěšnější a ekonomický úspěch plodí vysoké lidi. Lze položit otázku: "Jsi dobře placen proto, že jsi vysoký, nebo jsi vysoký, protože jsi z bohaté rodiny?" Robert Fogel, nositel Nobelovy ceny za ekonomii a spoluautor knihy, řekl: "Je tu evidence, že zaměstnavatelé a voliči dávají přednost vyšším lidem před menšími. Jeden z psychologických faktorů - pokud jde o voliče - může být i ten, že se rádi díváme na svoje vůdce "up" - budí v nás větší respekt.

Zároveň se rozhodně nezmenšuje trend dlouhověkosti, spíš naopak a to navzdory obavám, zda bude na světě dost zdrojů, aby se populace mohla uživit. Polovina mladistvých dnes předpokládá, že bude žít do sta let. Fogel předpověděl, že budoucí generace bude žít do 130 let. Jeho pra-pra-vnuci se prý budou ptát: "Je to skutečně pravda, že lidí narození v r. 1930 žili v průměru jenom do osmdesáti let?" Jedna z věcí, kterou vědci vyzkoumali, je i ta, že je tu velké zvýšení v očekávání dlouhého života (v průměru asi dva roky na dekádu).

A z toho plyne poučení: šplhejte pilně na sociálním žebříčku. :)

What is tinnitus?

Zvonění v uchu není v mnoha případech vážný problém, spíš je to nepříjemná věc, která většinou rychle odejde.

Zuzana

Není to nemoc sama o sobě, ale symptom nějakého problému v pozadí. Trpí tím spousta milionů lidí. V naprosté většině případů může ten zvuk slyšet pouze pacient.

Tinnitus může vzniknout ve třech částech ucha = vnějším, středním a vnitřním, nebo může být způsoben i abnormalitou mozku. Některá zvonění v uších jsou normální jev. Kdo vejde do zvukotěsné kabiny, kde venkovní zvuk je redukován, náhle si tyto normální zvuky uvědomí. Běžně si to lidí neuvědomují, protože hluk a zvuky všude kolem to maskují. Má-li člověk v uších vosk neboli 'špunt', nebo nějaký předmět, který se mu dostane do ucha a blokuje okolní zvuky, víc si uvědomuje a slyší zvuky ve vlastní hlavě. Zvonění v uchu může taky způsobit tekutina, infekce, nemoc středního ucha nebo problém s ušními bubínky. Taky lze slyšet zvonění ve vlastních uších při změně atmosférického tlaku.

Jedna z nejčastějších příčin tinnitu je poškození mikroskopického zakončení nervu ve vnitřním uchu. Pokročilejší věk je všeobecně doprovázen určitou dávkou poškození tohoto nervu a následným hučením v uších a ušními šelesty. Příčinou těchto zvonění je i pravidelný pobyt v nadměrně hlučném prostředí. Přílišný hluk taky ničí sluch. Spousta lidí si tohoto nebezpečí není, bohužel, tak úplně vědoma. Tinnitus mohou způsobit i jisté medikamenty, jako například aspirin, eventuálně nemoci vnitřního ucha, jako Menierův syndrom. Zvonění v uších může taky být (v řídkých případech) symptomem vážných nemoci, jako aneurysm, nebo mozkový nádor. (U dlouho ženatých mužů i s jinak zdravým sluchem se pak vyskytuje syndrom zvaný 'ochranný útlum' neboli 'šumění vodopádu', šum, který muži slýchávají místo ženina hlasu během domácích rozepří.)

Zvoní-li vám často v uších, nečistěte si uši vatami na špejli, protože těmi můžete zatlačit ušní vosk k ušnímu bubínku, což může způsobit tinnitus. Máte-li vysoký tlak, který rovněž způsobuje zvonění v uších, berte na to medikamenty. Pracujete-li v hlučném prostředí, užívejte ušní chrániče. Totéž učiňte v jakémkoliv příliš hlučném prostředí. V každém případě se poraďte s lékařem, zvlášť věříte-li, že zvoní-li vám zrovna v uchu, někdo na vás intenzivně myslí. ;)

A zde je odkaz na můj článek z loňského září, který s tímto úvodníkem má jistou souvislost:

John Cage

Nemoci srdce úzce spojeny s úrovní vzdělání

Nejnovější studie zjistily, že čím nižší vzdělání, tím větší riziko srdečního selhání.

Zuzana

Výzkumníci už dříve zjistili, že vzdělání nižší úrovně silné ovlivňuje ekonomickou situaci jednotlivců a poslední výzkum k této evidenci přidává přímé spojení chudoby s nemocí srdce. Výzkum taky potvrdil, že prevence srdečního selhání musí začít v raném věku. Postupné selhávání srdce je chronický stav, v němž srdce ztrácí schopnost pracovat tak efektivně, jak to tělo vyžaduje a způsobuje symptomy jako únavu, ztížené dýchání a vodu v končetinách. V polovině případů je příčinou zablokování srdečních tepen. Další hlavní důvody jsou nekontrolovaný a neléčený vysoký krevní tlak a cukrovka. Několik studií přišlo na to, že lidi s nízkým příjmem a menším vzděláním mají mnohem vyšší počet koronárních nemocí, ale stále se vědělo málo o jejich riziku srdečního selhávání. Nová studie, která zahrnula víc než 18 600 dospělých Dánů a trvala dvacet let, shledala, že u těch s nejvyšším vzděláním, tedy s vyšším než desetiletým pobytem ve škole, byla pravděpodobnost, že budou přijati do nemocnice se srdečním selháním o 30% menší, než u lidí s nejnižším vzděláním (ve škole pod osm let). Muži a ženy, jejichž úroveň vzdělání - pokud jde o počet odstudovaných let - byla někde uprostřed, se zároveň ocitají i ve střední úrovni rizika srdečního selhání, tj. je u nich o 25 % menší pravděpodobnost, že budou hospitalizováni kvůli nemoci srdce. Výsledky studií, publikované v European Heart Journal, však nedokazují, že nízká úroveň vzdělání sama o sobě je tím pravým důvodem zvýšeného rizika.

Vědci zahrnuli do výzkumu faktory související se životním stylem, jako váhu, kouření, úroveň cholesterolu a cvičební aktivitu všech účastníků a zjistili, že existuje evidentní spojení mezi vzděláním a srdečním selháním. Podle výzkumníků jednou z možností je, že lidi s menším vzděláním a nižším příjmem s menší pravděpodobností dostanou včasný, agresivní způsob léčby srdečního selhání nebo rizikových faktorů této nemoci, jako je např. vysoký krevní tlak nebo cukrovka. Poukazují také na čím dál větší sociální rozdíly, které značně přispívají k šíření obezity, cukrovky a kouření. Podle nich proto bude nezbytné odvrátit nebezpečí těchto problémů hlavně u mladých lidí a pokoušet se zmenšit sociální propast, aby mladí lidé dostali adekvátní prevenci.

Výsledky výzkumu jsou založeny na zkoumání 18 616 dospělých lidí z Kodaně, kteří zpočátku výzkumu neměli žádnou srdeční nemoc. Ti byli sledováni od r. 1976 - déle než 21 let. 2 190 účastníků bylo v průběhu výzkumu odvezeno do nemocnice kvůli srdečnímu selhání. Z účastníků, kteří měli nejnižší vzdělání, bylo kvůli zmíněné nemoci hospitalizováno 18 % mužů a 15 % žen. U pacientů s nejvyšším vzděláním se jednalo o 13 % mužů a 6 % žen.

Vědci ale zdůraznili, že je nezbytný další výzkum k přesnějšímu odhalení příčin, proč menší vzdělání vede k většímu riziku. Zatím by si lidi měli uvědomovat, že srdečnímu selhání se dá předcházet a riziko může být značně redukováno tím, že přestanou kouřit, osvojí si zdravé návyky ve stravování, budou pravidelně cvičit a udržovat normální váhu.

One cure for all?

Příliš mnoho některých vitamínů může poškodit lidské zdraví.

Zuzana

Dle názoru spotřebitelských kontrolních 'orgánů' - konzumenti, kteří si chtějí zlepšit zdraví vitamínovými doplňky, mnohdy vyhazují peníze z okna nebo dokonce své zdraví ohrožují, protože příliš mnoho vitamínových doplňků je opatřeno nesprávným a zavádějícím označením a informace jsou nedostatečné. Podle slov ředitele Petera Vicary-Smitha chemici našli v klíčových supermarketech i malých obchodech v Londýně množství příkladů nepodložených tvrzení, co se vitamínových doplňků týká. Největší viníci jsou firmy, které tvrdí, že jejich vitamíny udržují zdravé kosti a klouby.

Vědci shledali, že vitamínové produkty, které obsahují vysoké dávky vitamínu B6 a beta-carotenu nevarují na nálepkách konzumenty, že příliš velké dávky těchto vitamínů jim mohou škodit. Navíc - týká se konkrétně UK - byl proveden výzkum u 1263 konzumentů beroucích pravidelně vitamínové doplňky. Třetina z nich si dle výpovědi vůbec neuvědomuje, že příliš vitamínů může jejich zdraví velmi poškodit. Spotřebitelští 'watchdogs' upozornili European Commission, aby se této věci ujala. Jsou znepokojení tím, že lidé zbytečně riskují zdraví a ke všemu platí víc peněz za spoustu produktů, na bázi jakýchsi tvrzení, která nejsou podepřena vědeckými důkazy. Přejí si, aby European Commission co nejdříve zveřejnila seznam vědecky akceptovaných a naopak neakceptovaných nebo odmítnutých tvrzení o zdravotních benefitech. Prohlásili, že si nepřejí, aby konzumenti byli neustále balamuceni a bulíkováni tvrzeními, kterým nelze důvěřovat.

Poněvadž tento problém se zdaleka netýká jenom UK, ale objevuje se prakticky všude, zveřejňuji ho zde zejména pro lidi, kteří věří, že vitaminy jsou 'one cure for all' (diseases) a kteří věří každému tvrzení na nálepkách, navzdory tomu, že podobných varování v minulosti přišlo x - článek v Independent, z něhož volně čerpám, není nic nového. S vitamíny je to asi jako s tím archaickým, příslovečným 'dobrým sluhou a špatným pánem'.

Alpha-carotene

Jezte mrkvičku a nezapomeňte na pomeranče.

Zuzana

Poslední studie prokázaly, že lidé s vysokou hladinou 'alpha carotene' v těle žijí déle. Je prý míň pravděpodobné, že dostanou srdeční nemoci a rakovinu. Výzkumníci z Center for Disease Control and Prevention analyzovali hladinu v krevních vzorcích víc než 15 000 dospělých, kteří se účastnili studie National Health and Nutrition Examination Survey, známou jako Nhanes (od r. 1988-1994). V r. 2006 pak výzkumníci spočítali, že 3 810 participantů mezitím zemřelo. Převážně přežili ti s vysokou hladinou 'alpha-carotene' (vědci přitom zahrnuli i faktory jako věk, BMI a kouření).

Lidé s vysokou koncentrací zmíněného antioxidantu tedy přežívají podstatně déle, než ti s nízkou a nejnižší hladinou. Ti se střední hladinou stále mají daleko větší šanci na delší přežití než lidi s nejnižší hladinou 'alpha-carotene'. Epidemiolog Dr. Chaoyang, jehož studie byla publikována online 22. listopadu 2010 v Archives of Internet Medicine, to označil za dramatický výsledek. Studie v laboratořích shledaly, že 'alpha-carotene' zamezuje růstu rakovinových buněk. Takže potraviny bohaté na 'alpha-carotene' vás mohou ochraňovat před poškozením buněk volnými radikály, dodat dostatečné množství vitaminu A, zlepšit funkci imunního systému a napomáhat reproduktivnímu systému. Ještě větší množství potravin bohatých na 'alpha-carotene' by měli dostávat kuřáci a denní konzumenti alkoholu. Pitím a kouřením se jim hladina zmíněného antioxidantu v těle snižuje a riskují tedy poškození buněk volnými radikály. Kuřáci a pijáci se tedy vystavují riziku nadměrného bujení, které vede k rakovinám.

'Alpha-carotene' je jeden z přibližně 50 karotenoidů (ze známých 600), které tělo může přeměnit na retinol, aktivní formu vitaminu A. Jídlo, obsahující tento antioxidant, může předejít nedostatku vitaminu A v těle. Zároveň s 'beta-karotenem' a 'beta-cryptozanthinem', 'alpha-carotene' je mezi nejvíc konzumovanými karotenoidy v severoamerické stravě. V současných letech karotenoidy, zahrnující 'alpha-carotene', přitahují pozornost jako potenciální protirakovinové sloučeniny, které zároveň fungují i proti stárnutí. 'Alpha-carotene' je mocný antioxidant, chránící tělesné buňky proti poničení, způsobenému volnými radikály.

Ke své schopnosti zlepšovat imunitu, karotenoidy zahrnující 'alpha-carotene', mají i schopnost stimulovat buňky ke komunikaci. Vědci teď věří, že slabá komunikace mezi buňkami může být jednou z příčin nadměrného bujení, které vede k rakovině. Podporování komunikace mezi buňkami karotenoidy může hrát - a patrně hraje - velkou roli v prevenci rakoviny. 'Alpha-carotene' najdeme v koncentrované formě v potravinách, jako např. mrkev, pomeranče, jablka, mandarinky, špenát, zimní dýně, salát 'romain', brokolice, rajčata, zelené fazolky, sladké brambory, avokádo, čerstvý tymián atd.

Dlouhodobý nedostatek toho antioxidantu v jídle může způsobit poškození tkání volnými radikály a zvedne riziko chronických nemocí, jako jsou nemoci srdce a rakovina. Jak už bylo zmíněno, nejvíc ohroženi jsou kuřáci, pijáci alkoholu a lidi, kteří konzumují minimum potravy, obsahující zmíněný antioxidant. Karotenoidy taky mohou hrát pozitivní roli ve spoustě nemocí, jako například astma, oční zákaly, rakovina děložního čípku, srdeční nemoci, rakovina hrtanu, neplodnost u obou pohlaví, zánět kostních kloubů, zápal plic, rakovina prostaty, revmatické záněty, rakovina kůže, AIDS, angína pectoris atd. Vaření v určitých případech umožňuje tělu tento antioxidant lépe absorbovat (týká se např. mrkve, špenátu, rajčat atp.). Samozřejmě výzkumy budou pokračovat.

Zásadní genetický objev vede ke snižování rizika srdečních chorob

Vědci našli dosud největší množství genů spojovaných se zvýšeným rizikem srdečních nemocí. Došlo k tomu ve vědecké studii, jež by mohla pomoci najít cestu k situaci, kdy doktoři budou schopni nabídnout genetické testy, které budou identifikovat lidi s největším rizikem srdečních nemocí a mozkových mrtvic.
Zuzana

Genetické základy srdečních nemocí jsou pevně ustanoveny - to vysvětluje, proč někteří lidé žijí dlouho navzdory nezdravému životnímu stylu, zatímco druzí umírají mladí. Pouze dekódování lidského genomu, kdy vědci budou schopni určovat aktuální geny, které jsou poškozeny, může vést k výše zmíněným změnám v léčení a k progresu snižování rizika srdečních chorob.

Jedna z největších studií dosud zahrnovala 140 000 lidí z US, Islandu, Británie a dalších zemí v Evropě. Vědci identifikovali 13 genetických mutací ze třech bilionů sekvencí v lidském genomu, z nichž každá prokazuje malé, ale přece jen pozoruhodně zvýšené, riziko koronární srdeční nemoci.

Ti, kteří zdědili konkrétní kombinaci těchto genetických variací, nazývaných "single nucleotide polymorphisms", mají zvýšené riziko srdečního onemocnění, zvlášť pokud si osvojí nezdravý životní styl, například konzumují stravu bohatou na nezdravé tuky bez pravidelného cvičení. Profesor Thomas Quertermous ze Stanford University v Kalifornii řekl, že tyto nové objevy umožní vědcům na celém světě lépe porozumět kořenům příčin koronární arteriosklerózy a možná povedou k novým důležitým lékům a terapiím, které nakonec zcela zredukují riziko infarktu. Profesor přiznal, že zatím vědci stále dost dobře nerozumí molekulárním cestám, které jsou spojovány s procesem v cévních stěnách. Studie funkce genů v těchto genových oblastech by je údajně mohla vést k poznání a k metodám, jakým způsobem blokovat proces budování plaku na cévních stěnách. V současnosti neexistují léky, které se přímo zaměřují na cévní stěny.

Abychom našli genetické mutace, musíme srovnávat veškeré genomy lidí se srdečními nemocemi i bez nich - což je proces, podobající se hledání jehly v kupce sena. Mluvíme o hledání několika málo základen a hledáme ve 3 bilionech základen v našem kódu DNA. Ty jsou u některých lidí rozdílné a ten rozdíl vede ke změnám ve funkci genů nebo sady genů, které mění riziko srdečních chorob" - vyjádřil se profesor Quertermous.

Citové vyhoření

Tuším, že dle Koukolíkovy definice deprivanta jde o inteligentního nekriminálního psychopata, který je společnosti nebezpečný tím, že mu jsou naprosto cizí morální pojmy jako svědomí, pravda, odpovědnost nebo soucit.

Zuzana

Deprivant jde výhradně za svými výhodami. Ze své inteligence společnosti nic neposkytuje, užívá ji výhradně ke svému prospěchu. Dovolím si zapochybovat, že takový deprivant kdy 'přešlapoval na okraji společnosti a potupně se styděl na svoji citovou nedostatečnost'. Tito lidé - dle Koukolíka - mají tendenci vrhat veškeré své úsilí na získání moci a majetku jako náhradní program lidství, postrádající altruismus a tvořivost. Inklinují sdružovat se do větších skupin. Destruktivně se chovají k citovým a morálním hodnotám, které sami postrádají. Houfně se takové typy budou jistě vyskytovat mezi politiky.

Koukolík, jak tomu snad trochu rozumím, dává deprivaci do spojení s mnoha faktory, kromě dědičnosti a jiných velmi složitých vlivů i s násilím ve společnosti nebo hmotnou bídou, výchovou rodičů, přílišnou zaměstnanosti a následnou uštvaností matky, asociálním prostředím, v němž některé děti vyrůstají, absencí dotyku atd.

Pokud jde o přepracovanost, údajně vede k tzv. citovému 'vyhoření'. Unavené ženy nemají sílu se starat o děti ani cit rozdávat či přijímat. Na vzorku americké populace se výzkumem ukázalo, že víc než polovina zúčastněných (10 000 lidí) je závažné citové postižena. Navíc postrádají něco, co vypadá navenek komicky: dotyky. Chybí jim totéž jako výše zmíněným dětem - obyčejné pohlazení.

Zvýšený výskyt deprivantů má snad také souvislost i s médii a reklamou. Zaprvé se hemží čímsi, co se informacím pouze podobá, ale skutečně informace to ve skutečnosti nejsou. Pro mnoho lidí je těžké se v tom mediálním 'informativním' guláši vyznat. Součástí masáže médií je destruktivní násilí a sex odloučený od citového vztahu. Jestli dítě nebo pubertální jedinec žije v normálním rodinném prostředí, pak mu rodiče situaci objasní a není velká pravděpodobnost, že bude násilnické chování kopírovat. Opakem jsou děti z rodin příliš zaměstnaných rodičů, které tráví u televize moře času a nahrazují si tak reálný svět, což se na jejich chování projeví. Otázka také je, jak děti ovlivňuje internet?

Není to zdaleka jediný důvod, ale pokud se násilí a sexualita bez citu používá jako kšeft, situaci to enormně zhoršuje.

V takovém prostředí a za takových podmínek se rapidnímu přibývání deprivovaných lidí nelze moc divit.

Organizace spojených národů vydává už 14 let zprávu o lidském rozvoji. Píše se tam, že největším rizikem globalizace je to, že trestá altruistickou péči, jak o děti, tak i o jiné bezmocné, ale i o citové vztahy mezi dospělými; jsou to věci, se kterými není možno kšeftovat, nedají se prodat.

CT skeny snižují počet úmrtí na rakovinu plic

Následující zpráva proběhla médii už zhruba před dvěma roky, ale neztratila na aktuálnosti.

Zuzana

Zmiňuji se o ní proto, že mám zkušenosti s členem vlastní rodiny, jenž před několika lety měl těžký oboustranný zápal plic uprostřed horkého léta. A na jeho případu mohu tedy potvrdit, že podstoupí-li pacient níže zmíněné vyšetření včas, je šance na záchranu života. Rodinný lékař tehdy velmi zpozorněl. Zápal plic v létě není běžná věc, je to spíše jev sporadický. Po léčení silnými antibiotiky ho tedy poslal na CT vyšetření, které našlo malou noduli v levé horní plíci. Doktoři čekali, zda se nodule bude zvětšovat, k čemuž v menší míře došlo - nařídili tedy PET sken (positron emission tomography). Nález na PET skenu ukázal jistou abnormalitu. Následovala biopsy a nález byl, bohužel, pozitivní. Pacient prodělal náročnou operaci. Nodule byla na obtížném, těžko dosažitelném místě. Operace trvala dvě a půl hodiny. Jednalo se ale o operaci za pomoci videa, nebylo tedy nutné otevření hrudníku. Chirurg nemusí vložit ruce do pacientova těla, vše se kontroluje pomocí monitoru. Taková metoda značně snižuje riziko infekce, limituje zjizvení na povrchu těla a zmenšuje i pooperativní bolesti. Také značně zkracuje čas rekonvalescence. Operace proběhla před třemi roky. V následujícím období pacient několikrát prošel CT skenem a zatím, díky Bohu, byly nálezy negativní.

Podle poslední rozsáhlé vědecké studie, která se zabývala tím, jaký vliv má vyšetřování kuřáků pomocí computer tomography, používání CT namísto tradičního rentgenu může snížit procento úmrtí na rakovinu plic o 20 %. Předešlé výzkumy ukázaly, že spirálové CT skenování může objevit malé nádory v raných stadiích mnohem efektivněji než tradiční rentgen. Ale než se objevily poslední výsledky zmiňovaného výzkumu, stále nebyl dostatečně prokázán vliv CT skenování na úmrtnost rakoviny plic.

Ačkoliv je třeba i dalších výzkumů k určení, proč vyšetření pomoci CT skenu je tak úzce spojeno s pozoruhodným poklesem úmrtí na rakovinu plic, je tu reálný předpoklad, že ve velkém počtu objevených případů rakoviny pacienti, kteří skenováním prošli včas, byli zmíněnou metodou zachráněni. V pozdějším stádiu by jejich nemoc téměř jistě byla fatální. Výzkum vědci zahájili v r. 2002 a skončili s vyšetřováním pacientů v r. 2007. Účastnilo se ho asi 50 000 kuřáků ve 33 centrech v US, ať už z části kuřáků bývalých, kteří přestali kouřit v posledních 15 letech, nebo těch, kteří ještě stále kouřili i v době vyšetřování. Participující dobrovolníci, kteří se nabídli k výzkumu ve 33 centrech v US, kouřili v průměru jednu krabičku cigaret denně asi 30 let. Účastníci byli namátkové přiděleni k podstoupení každoročního vyšetření - někteří pomoci CT skenu a jiní konvenčním rentgenem. Poslední vyšetření skončila v r. 2007. Každé úmrtí na rakovinu plic bylo dokumentováno. Když výzkumníci zhodnotili data, objevili dvacetiprocentní pokles úmrtí rakoviny plic u těch účastníků, kteří byli vyšetřováni pomocí CT - ve srovnání s pacienty, vyšetřovanými tradičním rentgenem.

Objevilo se tedy, že CT scanning, který pomáhá objevit rakovinu ve stádiích, kdy je možno nádor odstranit (a dokonce ani nevystavit pacienta náročným chemoterapiím a ozařování s nepříjemnými vedlejšími následky), skýtá velkou naději na záchranu obrovského množství lidí, zejména těch s vyšším rizikem. Rakovina plic je na prvním místě v úmrtnosti nejen v USA, ale na celém světě, proto jsou výsledky posledních výzkumů tak důležité. Nutno však zdůraznit, že vyšetření pomocí CT rakovině plic nepředchází. Vědci zdůrazňují, že samozřejmě nejlepší prevencí je přestat kouřit.

Výzkumníci diskutovali jisté problémy spojené se CT skenováním, např. ten, že CT stojí mnohem víc než tradiční rentgeny. Pacienti jsou také vystaveni větším dávkám záření. Podle slov vědců z University of California v Los Angeles, standardní rentgen hrudníku vystavuje pacienta 0.1 milisierverts (mSv) záření, zatímco nízkodávkový CT sken použitý ve výzkumné studii byl odhadnut na průměrnou dávku 1.4 mSv. Další diskuse se týkala jistého procenta falešných pozitivních výsledků, kdy přístroj zaznamenává rakovinu plic mylně, což způsobuje traumata u pacientů, jimž přístroj takto mylně výsledky ukáže. Přibližně 25 % CT vyšetření našlo na plících abnormality, dodatečně se však ukázalo, že se nejednalo o rakovinu plic. Najde-li CT abnormalitu, pacient podstupuje biopsy plic, což přináší svoje rizika. Přesto se na základě výzkumu jeví, že výhody časného CT vyšetření zmíněná rizika vysoko převyšují.

Vlastní text + volný překlad z angličtiny (výsledky výzkumu).

Vánoční i novoroční varování II ;)

KOCOVINA

Pochopme, jak alkohol ovlivňuje naše tělo a pak můžeme v klidu vyrazit na vánoční i novoroční veselice.

Hangoverville je místo, které si nikdo nepřeje navštívit. Avšak cesta, která k němu vede, je často předmětem debaty, obzvlášť pak v sezóně společenských večírků a mohutných oslav. Neomylné symptomy jsou trefně popisované na globální úrovni. Švédi se cítí být "uhození zezadu", ti ze Salvadoru se v kocovině cítí být "celí z gumy", Francouzi vstávají s "dřevěnou pusou" a Dánům "řádí v hlavě tesaři". V minulosti se věřilo, že hlavní příčinou příznaků kocoviny je dehydratace. Nyní ale vědci věří, že příčinou nepříjemných příznaků kocoviny jsou i chemikálie, které se formují v těle, zatímco játra odbourávají alkohol.

Jakékoliv toxické látky v systému způsobují problémy. Alkohol není výjimkou. Přes žaludek se toxiny dostanou do krevního řečiště, roznáší se po těle a ničí buňky a buněčné membrány. Aby toho ještě nebylo dost, při odbourávání alkoholu se vytvoří produkt metabolismu alkoholu acetaldehyde, jenž je toxičtější než alkohol sám. Takže v podstatě dostanete do těla dvojitou dávku toxinů. Dobrá věc je ta, že acetaldehyde je automaticky atakován dalším enzymem, substancí, zvanou glutathione. Proces funguje dobře, protože glutathione dovolí acetaldehydu řádit v těle jen velmi krátkou dobu. Ale - a to je velmi důležité 'ale' - pouze tehdy, když omezíte příjem alkoholu na pár drinků. V případě, že se do těla dostanou velké dávky alkoholu, zásoba glutathionu v játrech se spotřebuje velice rychle. Acetaldehyde pak způsobí těžké bolesti hlavy a zvracení.

Ptali jste se někdy, proč se probouzíte v noci ze spánku po noci strávené na alkoholickém večírku? Alkohol povzbuzuje produkci přirozeného stimulantu. Když přestanete pít, vaše tělo reaguje jeho nadprodukcí. Nejen, že tedy neusnete hlubokým spánkem, který nutné potřebujete, ale stimulant taky způsobí únavu, podráždění žaludku a celkový pocit nevolnosti. Alkohol také povzbuzuje vylučování hydrochloric acidu v žaludku a způsobuje tím eventuálně vzkaz vysílaný mozku nervovou soustavou, že obsah žaludku zraňuje tělo a musí být vyloučen zvracením.

Jedna sklenice vína (250 ml) způsobí, že tělo vyloučí 800 až 1 000 ml vody. To je ve srovnání s jakoukoliv jinou tekutinou čtyřikrát tolik a vysvětluje to časté běhání na WC v barech a restauracích. Není divu, že po nočním řádění tělo okamžitě cítí potřebu nahradit ztracenou tekutinu, což se obvykle manifestuje pocitem 'vaty' v ústech. Bolesti hlavy jsou též důsledkem dehydratace. Tělesné orgány se snaží nahradit ztracenou tekutinu odčerpáváním vody z mozku. To způsobuje zmenšování mozku a působí na membrány, které spojují mozek s lebkou. A je tady i třetí efekt dehydratace. Časté močení vylučuje z těla sůl a draslík, minerály, které jsou naprosto nezbytné k normální nervové a svalové funkci. Poklesne-li hladina těchto minerálů, dojde k bolestem hlavy, únavě a pocitům nevolnosti.

Vyprchávání alkoholu z těla způsobuje třes a pocení - obojí běžné vlastnosti kocoviny. Když člověk přestane pít, dochází k vyprchávání alkoholu, které trvá 24 hodin. Někteří lidé léčí kocovinu dalším alkoholickým drinkem, který zpomalí vyprchávání, a tudíž zmírní symptomy kocoviny. Přehnaná konzumace alkoholu může způsobit snížení hladiny cukru v krvi (hypoglycemii) a ta následně vede k motolicím a celkové slabosti. Příliš alkoholu může způsobit i to, že se v krevním řečišti objeví molekuly cytokines - tytéž molekuly, které se uvolňují během chřipky. To vede opět k bolestem hlavy, nevolnosti a letargii, která člověka nutí zůstat v posteli, protože tělo potřebuje energii k boji bílých krvinek proti vetřelci. I hluk v prostředí, kde pijete, může ovlivnit míru kocoviny. Když pijete, váš sluch trochu otupí, což je důvod, proč v takové situaci lidi mluví hlasitě, ba někteří řvou a hulákají a hudbu pouštějí na plně pecky. Celkové vystavení decibelům pak definitivně přispěje k většímu bolení hlavy po probuzení.

Signifikantní je i depresivní povaha alkoholu. Ta zcela jistě přispívá k emocionálním pochybnostem, zejména o sobě. Dochází k přecitlivělému stavu, pro kocovinu velmi typickému. Člověk se může cítit šťasten, když pije alkohol, bohužel ale alkohol funguje velice podobně jako diazepam - nakonec pijákovi po ránu prudce ubude hladiny cukru v těle a tím pádem dojde ke značnému poklesu energie a to se projeví nejen fyzicky, ale i emocionálně. Je tu i skutečnost, že alkohol rozbíjí zásoby glycogenu v játrech. Nedostatek tohoto klíčového zdroje energie je přinejmenším částečně odpovědný za slabost, únavu a nedostatek koordinace příští ráno. Tmavší drinky jako červené víno a whisky, pak obsahují mnohem vyšší hladinu toxinů zvaných congeners (vedlejší produkt fermentace) než bílé víno a bílý tvrdý alkohol jako vodka, gin nebo bílý rum. A dražší alkohol má taky menší hladinu congeners.

Pravidelnější a navyklí pijáci mívají lehčí kocoviny, zatímco ženy, které vypijí stejně množství alkoholu jako muži, trpívají větší kocovinou. Je to spojeno s tělesnou vahou i s tím, že ženy mají nižší úroveň enzymů glutathione, což způsobuje pomalejší odbourávání alkoholu v těle. A čím starší lidí jsou, tím horší kocoviny. Starší organismus je citlivější vůči toxinům a méně schopný produkovat enzymy potřebné k boji s touto situací. Geny hrají roli též. Například 70 % lidí orientálního původu má méně efektivní formu ethanolu dehydrogenase, což je enzym potřebný k zpracování alkoholu. Po požití alkoholu velmi rychle zrudnou.

Negativní efekty kocoviny se mohou preventivně zmírnit jídlem před pitím. Velmi účinný v prevenci před účinky alkoholu je tuk, což je důvod, proč v zemích u Středozemního moře, předtím, než začnou popíjet, spolknou čajovou lžičku olivového oleje. Jako prevence je také dobrá sklenice mléka. Multivitamíny pomáhají rovněž, nahrazují ty vitaminy v těle, které jsou spotřebovány během pití díky častému močení. A jestli se chystáte na večírek, pijte hodně vody před tím, než se na něj vydáte a dejte si sklenici vody s každým alkoholickým drinkem, který si objednáte. Korejci tradičně po větším vypití alkoholu vypijí před spaním sklenici vody s medem, protože se chtějí vyvarovat prudkému poklesu cukru v krvi a zároveň dostat do těla nealkoholickou tekutinu.

Bohužel, zázračný lék na kocovinu neexistuje. Některé prášky proti bolestem mohou být efektivnější než jiné. Například aspirin neobsahuje kofein a účinkuje protizánětlivě. Naopak obsahuje něco jako prostaglandin inhibitor. Vysoká hladina prostaglandinu je spojována s těžkými kocovinami. Aspirin však hodně zatěžuje žaludek, takže nebrat v případě zvracení, nebo nemůžete-li kvůli kocovině pozřít potravu. Hodně populární jsou teď bylinky, např. milk thistle (ostropestřec mariánský), guave leaf a ginseng, které podporují 'biochemicals', pomáhající tělu zbavit se toxinů. Ale důkaz je opravdu nedostatečný s čestnou výjimkou milk thistle, u něhož je prokázáno, že poskytuje tělu ochranu proti poničení alkoholem.

Voda je velice účinná, pokud jde o zrychlení léčebného protikocovinového procesu. Jestliže to vás žaludek snese, přidejte do vody trochu soli a cukru, abyste nahradili ztracené sodium a glycogen. Ovocný džus je také velmi dobrý. Cukr pomůže zvednout energii v těle, zatímco vitaminy a výživné látky v džusu pomohou nahradit ty poztrácené a poničené během propité noci díky diuretickému efektu alkoholu. Banány a kiwi mohou napomoci v obnovení hladiny draslíku, rovněž ztracenému kvůli častému močení během pití. Pomohou také vejce, která obsahují velké množství cysteinu, který vymete zbytek toxinů z těla ven. A varujte se kávy, protože ta vás dehydruje o to víc, a pamatujte si, že smažená nebo tučná jídla požitá v kocovině iritují vás žaludek zrovna tak.

CHEERS. :)

Předvánoční varování :)

Nadváha a obezita jsou těsně spojeny se zvýšeným rizikem předčasné smrti.
Zuzana

Studie z prosince 2010 zahrnula šetření National Cancer Institute, který je součástí National Institute of Health spolu se spolupracovníky z dvanácti světových institucí. Zjistila, že "Body Mass Index" (BMI= váha [kg]/(výška [m]^2)) mezi 20 a 24,9 je spojen s nejnižším rizikem úmrtnosti u dospělých nekuřáků. Výzkumníci také získali přesný počet úmrtí, týkající se lidí s nadváhou, nebo vysloveně obézních. Předchozí studie tohoto druhu nebyly přesné a konkluzívní, závěry nejisté a rozporuplné. Buď bylo zjištěno jen lehce zvýšené riziko kvůli nadváze, jiné ukazovaly riziko dokonce spíš snížené. Organizace Centers for Disease Control and Prevention a World Health Organization definovaly normální rozsah BMI mezi 18,5 a 24,9. Nadváha začíná od 25 do 29,9. Obezita je definována jako BMI přes 30 a těžká obezita je BMI 35 a výš. Kalkulátor je zde: Calculate Your BMI (feet = stopy, inches = palce, pounds = libry; 1 foot = 30,48 cm, 1 inch = 2,54 cm, 1 pound = 453,59 gramů) a při zadání výšky v cm a váhy v kg na stránce Výpočet BMI. Obezita je v USA závažný problém. Obézním lidem hrozí předčasná smrt na srdeční nemoci, mozkovou mrtvici a určité druhy rakoviny. V současnosti dvě třetiny dospělých Američanů buď mají nadváhu, nebo jsou obézní. Ještě závažnější je fakt, že 17 procent žen a 11 procent mužů je těžce obézních (BMI 35 a vyšší). Přibližně totéž se týká Čechů, takže se nad americkými tlouštíky až zas tolik nenasmějeme. "Česká republika se v počtu obézních propracovala na přední místo v celé Evropě. Tento problém skutečně narůstá. 21 % mužů a 31 % žen je obézních. Když sečteme nadváhu a obezitu, vyjde nám u žen alarmující číslo 68 % a u mužů dokonce 72 %. Výskyt obezity a nadváhy je u nás vyšší než v evropském průměru. Oproti zbytku Evropy je u českých mužů zejména vyšší výskyt obezity, u žen je nižší výskyt nadváhy a výrazně vyšší výskyt obezity." Link na tyto informace zde: Obezita v ČR i ve světě.

Vedoucí studie Dr. Amy Berrington de Gonzales řekla přibližně toto: "Kombinaci údajů u téměř 1,5 miliónů účastníků z 19 studií jsme byli schopni vyhodnotit širokou škálu úrovní BMI a dalších charakteristik, které mohou ovlivňovat vztah mezi nadměrnou váhou a rizikem smrti. Kouření a už existující nemoci jsou silně spojeny s rizikem smrti a s obezitou. Tudíž jsme z naší analýzy tyto pacienty vyloučili, abychom srazili vlivy těchto faktorů." Výzkumníci vypozorovali podobné typy rizika, i když vzali v úvahu rozdílnosti v konzumaci alkoholu, fyzickou aktivitu a úroveň vzdělání jednotlivých participantů. Zvýšené riziko smrti v BMI 25 a výš je ve všech věkových kategoriích, ale nejmarkantnější je u lidí s nadváhou či obezitou pod 50 let.

Vědci shromáždili informace o BMI a dalších charakteristikách z dotazníků, vyplněných účastníky před začátkem každé studie. Příčiny smrti získali z úmrtních certifikátů a medicínských dat. Analýzy byly určeny pro ne-hispanické bílé lidí ve věku od 19 do 84. Výzkumníci jsou si samozřejmě vědomi vztahů mezi úmrtností ovlivněnou BMI a rozdílu u různých rasových a etnických skupin. Proto se rozhodli testovat tyto skupiny zvlášť. Výzkumy rasových a etnických skupin jsou už na cestě. Plný seznam výzkumu na NCI's BMI a All-Cause Mortality Pooling Project je k mání zde: National Cancer Institute. O Division of Cancer Epidemiology and Genetics se dozvíte tady: DCEG.

NCI vede National Cancer Program a NIH program a usiluje o dramatickou redukci zátěže rakoviny a o zlepšení životu lidí s rakovinou a jejich rodin výzkumem prevence a biologie rakoviny a školením nových vědeckých pracovníků. NIH (The National Institutes of Health) - The Nation's Medical Research Agency - zahrnuje 27 institutů a center a je součástí the U.S. Department of Health and Human Services. Je to prvořadá federální agentura na bázi klinického a translačního medicínského výzkumu. Vyšetřuje příčiny, druhy léčení a léčebné prostředky jak běžných, tak i zřídka se vyskytujících nemocí. Víc informací na tomto odkazu: NIH.

Komunikace ve dvou jazycích oddaluje příchod demence

Hovoříte-li dvěma jazyky, zabraňujete ochabování mozku, jež přichází s věkem.
Zuzana

Poslední studie, prezentovaná vědci americké 'Association for Advancement of Science' ve Washingtonu, přišla na to, že lidé, hovořící dvěma jazyky, jsou mnohem více chráněni proti Alzheimerově chorobě než ti, komunikující pouze jedním jazykem. Několik studií demonstrovalo zřetelné spojení mezi používáním druhého jazyka a kognitivním ochabováním. Bilingvismus funguje jako 'mentální gymnasium', které udržuje mozek v aktivitě i v pozdějším a pozdním věku, tvrdí vědci. Vědci přišli na to, že bilingvální pacienti s pravděpodobně přicházejícím Alzheimerem daleko spíše oddálí symptomy nemoci než monolingvální pacienti. Dvojjazyčnost ve skutečnosti dokázala oddálit příchod Alzheimera lépe a účinněji než jakékoliv léky, které jsou v současnosti předepisovány ke kontrole této nemoci.

Zjištění, že dvojjazyčnost může oddálit choroby na čtyři až pět let, je pozoruhodné. Neexistuje žádný farmakologický zásah, jehož efekt by se s tímto dal srovnat. Bilingvismus je kognitivně náročný a přispívá kognitivním rezervám úplně stejně jako další stimulující intelektuální a sociální aktivity. Vědci věří, že tento efekt je podstatně víc spojen s používáním zde zvaného "second language', než je spojen s faktory rozdílu ve vzdělání a v povoláních mezi dvojjazyčnými a jednojazyčnými lidmi. Experimenty ukazují, že to má co dělat s mnohem větší duševní námahou, kterou užívání druhého jazyka vyžaduje.

Bilingvální člověk povzbuzuje mozkovou činnost obzvláště v jedné velmi důležité oblasti, která je známá jako řídící kontrolní systém. Tento kontrolní systém s věkem chátrá, ale u bilingválních lidí je tato funkce v mnohem lepším stavu a na lepší úrovni. Dá se to přirovnat k rezervní nádrži v autě. Jestliže vám dojde benzín, můžete pokračovat v jízdě, neb máte rezervu.

Shrnuto a vědci podepsáno - současné studie ukázaly, že žonglování mezi dvěma jazyky pomáhá procvičovat mozek a udržuje ho v kondici i u starších lidí. Závěrem tedy vědci mohou potvrdit, že bilingvismus je velká výhoda. Bilingválni lidé musí 'přepínat kód', což je mentální vyjednávání mezi jazyky, které používají.

Němečtí vědci objevili nový způsob potírání bakterie odolné současným antibiotikům

Vědci vyvinuli v myších proces, který bojuje proti bakterii, již není možno léčit běžnými antibiotiky.
Zuzana

Nálezy by mohly mít pozoruhodný význam pro boj s bakterií získávanou v nemocnicích. Víc než čtyři miliony pacientů ročně dostanou infekci během pobytu v evropských nemocnicích. Nejčastější příčinou je druh bakterie zvané Staphylococcus aureus, známý jako MRSA, který je resistentní vůči antibiotikům. Vědci z University of Wuerzburg a Helmholtz Center pro výzkum infekcí v Braunschweigu teď našli nový postup jak zmíněnou infekci léčit. Vyvinuli protilátku, která specificky cílí na MRSA v myších.

Participující výzkumníci tvrdí, že uspěli v aktivování obranného mechanismu proti Staphylococcus pathogenu v myších s pomoci protilátek. Vědci z institutu Molecular Infection Biology se v posledních letech zabývali myšlenkou na potírání bakterie, resistentní vůči antibiotikům, protilátkami. Tyto protilátky se samy napojí na specifický bod na bakterii, takže bod označí a očistné buňky mohou bakterii najít a zlikvidovat. Vědci pracovali na vývoji protilátek v myších. Protilátky umožní zviditelnit bakterii imunnímu systému. I když antibiotika již nejsou rezistentní vůči těmto bakteriálním druhům, protilátky stále mají šanci je zlikvidovat. V pokusech na myších byly imunitní systémy schopny zabít s pomoci protilátek o třicet procent pathogenů víc než bez nich, což je dle výzkumníků obrovská výhoda, která ušetří mnoho životů.

Bakterii Staphylococcus má většina lidí na kůži a pokud jsou zdraví, nezpůsobuje jim žádné problémy. Ale je to velice flexibilní bakterie a může být extrémně agresivní. Jestliže pathogeny napadnou pacienta se sníženou imunitou, mohou způsobovat infekce, které vyléčit je extrémně těžká věc. V nemocnicích se jedná o takové pacienty, kteří právě prodělali operaci, jsou na oddělení intenzívní péče a jejich imunitní systém ještě nefunguje, jak by měl.

Další krok zahrnuje převádění protilátek z myší na lidi. To znamená, že molekuly bude nutné "humanizovat" tak, aby lidské tělo nevyvinulo protilátky proti myším protilátkám a neodmítlo je. To znamená používat pouze část protilátky, která zakotví v bakterii a vybuduje zbytek molekuly uměle, aby vyhovovala lidskému organismu. Jestliže všechno půjde podle plánu, očekává se, že první klinická studie proběhne na konci roku. Tam se teprve přijde na to, které druhy infekcí konkrétně jsou vhodné pro tento druh léčení. Vědci publikovali výsledky dosavadního zkoumání v posledním čísle časopisu Antimicrobial Agents and Chemotherapy.

(volně přeloženo z angličtiny)

Organické mléko je zdravější

Britský těžce zkoušený organický sektor dostal velkou podporu ve studii, která shledala, že organické mléko je zdravější než neorganické.

Zuzana

Studie, která analyzovala 22 druhu mléka prodávaného v supermarketech, přišla na to, že organické mléko má méně škodlivých nasycených tuků a víc prospěšných mastných kyselin než konvenční mléko. Zatímco 'the Newcastle University' neřekla přímo, že zákazníci by měli přejít na organické mléko, hlavní vedoucí výzkumu Gilian Butler to v debatě o své studii silně doporučila, proti dřívějším studiím, které tvrdily, že organické mléko sice obsahuje omega 3 fatty acids, ale jsou to tzv. 'short chain' kyseliny, tedy podskupina mastných kyselin (s méně než 6 carbony), a tudíž ne tak prospěšné jako tzv. 'long chain' kyseliny, obsažené v tučných rybách (s 8 - 10 carbony). Minulé studie, podporované londýnskou školou hygieny a něčím, co se nazývá 'Tropical Medicine', také tvrdily, že organické jídlo bez chemických hnojiv a pesticidů není zdravější než konvenční jídlo. Konzumace organického jídla proto v Británii silně poklesla. Další důvod poklesu je ekonomická krize.

Mezi lety 2006 - 2008 nová studie, publikovaná v 'Journal of Dairy Science', vyzkoušela 22 druhu mléka, z toho 10 organických. Gilian Butler, manažerka projektu pro 'Nafferton Ecological Farming Group' řekla, že chtěli stav na farmách srovnat se stavem v supermarketech. K jejich překvapení našli v obchodech mezi organickým a konvenčním mlékem ještě větší rozdíl. At dělali zkoušky organického mléka v létě nebo v zimě, celý rok bylo organické mléko pozoruhodně lepší kvality než konvenční. Butler spojila nižší kvalitu konvenčního mléka s horším způsobem pasení dobytka, nekvalitnějšími pastvinami a s ničením jetele chemickými hnojivy. Konvenční mléko mělo také horší výživnou hodnotu. Výsledky ukazují na větší jednotnost ve způsobu krmení na farmách s organickým mlékem. Nenašli na farmách nikde velké rozdíly ve složení tuků. Byli však velmi překvapeni rozdíly v různých druzích konvenčního mléka, s tím, že dražší konvenční mléko často nebylo lepší než levnější.

Závěr dle Gilian Butler tedy zní: organické produkty dodávají přírodním způsobem větší příjem výživově žádoucích mastných kyselin, vitaminů a antioxidantů a to bez zvýšených dávek méně žádoucích mastných kyselin. A budeme-li pít organické mléko namísto konvenčního, můžeme prý snížit příjem nasycených tuků o 30 - 50 procent. Z uvedených důvodů Gilian Butler mléčné organické produkty silně doporučila.

Vědecké testy čichu a vůní

Vědci si kladou otázku, proč jsou někteří lidé sensitivnější vůči vůním než druzí.
Zuzana

V r. 2004 američtí 'neuroscientisté' Linda Buck a Richard Axel dostali Nobelovu cenu za identifikaci genů, které kontrolují čich. Výsledky poprvé publikovali na začátku devadesátých let. Přišli na to, že každý z nás má svůj vlastní, osobní, olfaktorický svět. Andreas Keller je genetik, který pracuje v Rockefeller University v New York City. Na přednáškách často říká, že každý člověk má jinou sadu receptorů, a tudíž každý pociťuje vůni jinak. Keller navíc věří, že každý individuální člověk má přinejmenším jednu vůni, kterou není schopen rozeznat vůbec, jednu specifickou ztrátu čichu, kterou zdědil se svým olfaktorickým aparátem.

Lidský nos údajně obsahuje zhruba 400 olfaktorických receptorů. Každý z nich reaguje na několik vůní a každý z nich je zakódovaný jiným genem. Pokud se nejedná o identická dvojčata, žádný člověk nemá stejné genetické složení těchto receptorů. Podle Doron Lancet z Weizmann Insitute of Science v Izraeli je to tím, že tyto geny shromažďují mutace evolucí. To se běžně dělo u čeledi lidoopů a jedno možné vysvětlení je, že čich postupně začal být pro přežití méně důležitý a byl do určité míry nahrazen barevným viděním - např. jako indikátor zkaženého ovoce, nebo rozeznavatel potenciálně jedovatého dravce.

Když dojde ke škodlivé mutaci u určitého genu, tento gen přestane produkovat jako fungující receptor a stane se tak zvaným pseudogenem. Ale, říkají vědci, ačkoliv všichni lidi mohou mít tytéž proporce čichových pseudogenů, každý může být jiný. Výsledek je ten, že každý jedinec má rozdílný genetický čárový kód a rozdílnou kombinaci čichové citlivosti. Genetická variabilita se odráží ve variabilitě chování. Keller s kolegy to demonstroval, když se ptal 500 lidí, aby ohodnotili 66 vůní, jejich intenzitu a příjemnost. Reakce pokryly celou škálu - od intenzivní ke slabé, od příjemné k nepříjemné. Nejvíc reakcí se pohybovalo někde uprostřed. Výzkumníci také testovali lidské podvědomé reakce na vůně pomoci mnohem slabších dávek. Během testování si dobrovolníci nebyli vědomi, že něco čichají, ale projevili psychologické reakce na vůně, například zvýšeným pocením.

Keller řekl, že během měření vypozorovali velkou variabilitu - a možná ještě větší v měření podvědomých reakcí, než vědomých. Jedna sloučenina, kterou lidi vnímali rozdílně, je tzv. androstenone, látka, která je produkována kančími varlaty a je také přítomna v potu některých lidí. Asi 50 procent lidí na androstenone nereaguje. Pro 35 procent lidí znamená velmi silný a zatuchlý zápach moče a pro 15 procent je to květinová, pižmová, lesní vůně. Ze specifických ztrát čichu, které byly dosud identifikovány, se většina týká až 3 procent populace. Ti například nemají schopnost cítit vanilkovou vůni. V r. 2007 Keller a kolegové spojili specifickou ztrátu čichu (pokud jde o androstenone) s genem nazvaným OR7D4. Bylo to první takové spojení s genem týkajícím se chování v oblasti čichu, ale přesvědčilo Kellera, že lidské čichové slepé zóny mohou být přímo spojovány s jejich genetickým složením.

Na University of Dresden v Německu Thomas Hummel a kolegové zkouší identifikovat další, podobná spojení prováděním genetických analýz u lidí, kteří mají určitou společnou ztrátu některého čichu, aby přišli na to, které receptory jim chybí. Studie, která zahrnuje 3 000 dobrovolníků, už ukázala, že pokud jde o ztrátu určitého druhu čichu, všechny vůně nejsou pro ně stejné. Specifické ztráty čichu jsou pozoruhodně spojené s molekulární váhou odoru, řekl Hummel. Tyto ztráty čichu se stávají běžnějšími, čím vyšší je molekulární váha vůně. Hummel má za to, že důvod je ten, že malé, jednodušší molekuly se pravděpodobně lépe vážou se spojovacími kapsami několika receptorů, tím jsou tyto vypátratelnější, i když jeden z receptorů není funkční. Na druhé straně těžší, komplikovanější molekuly se mohou vázat pouze s jedním specifickým receptorem, a tak se stanou nevypátratelnými, jestliže gen tohoto receptoru se stane pseudogenem.

Většina 'partnerů' těch 400 olfaktorických receptorů, tak zvaných primárních vůni - zůstává zatím jen snem výrobců parfémů. Sní o tom, jaké by měli možnosti, kdyby tuto záhadu objevili. Ačkoliv každý receptor se může vázat pouze k jedné nebo jen velmi málo vůním, spouštějící elektrický signál mozek přijímá jako důsledek kombinace signálů ode všech receptorů. Je to kombinační nebo kombinatorická síla, která vytváří bohatství našich olfaktorických světů. Přemýšlejte, co může udělat malíř se třemi primárními barvami a šéfkuchař s pěti kategoriemi chutí a představte si, co by mohl výrobce parfému udělat s paletou 400 primárních vůní.

Lancet říká, že genetické prostředky, které jsou nyní po ruce, by mohly pomoci výzkumníkům vyřešit další hádanku: proč někteří lidé jsou sensitivnější na různé vůně i pachy než druzí. Jeden z 5 000 lidí je narozen bez jakékoholiv čichového smyslu, zatímco na druhé straně spektra jsou individua, která mají mnohem větší čichovou sensitivitu, než je průměr. Ti by se dali velmi dobře použít v parfémovém průmyslu. Má za to, že biologickým viníkem nejsou v tomto případě čichové receptory samy o sobě, které jsou odpovědné za specifické ztráty čichu, ale proteiny, které zajišťují účinný převod signálů vyvolaných těmi receptory do vyšších oblastí mozku - přenosové cestičky, o které se dělí všechny receptory. "Fascinující je myšlenka, že bychom mohli objevit gen nebo geny, které tvoří základ všeobecné sensitivity k vůním." A implikace nového výzkumu jde do větší šířky než vůně. Většina našich vnímání chutí přichází z vůně jídla, která stimuluje naše čichové receptory. Nádherné potěšení z čerstvého rajčete je prakticky pouze v našem nose. Vědomí individuálních variací vůní se již přeneslo do světa vína a spustilo debatu o tom, jakou cenu rada experta ve skutečnosti má, když i experti mají rozličné čichové vjemy a schopnosti - a tudíž i ochutnávací schopnosti.

Věda čichu a vůní by mohla dokonce osvětlit určité vzorky lidských nemocí. Nyní je už známo, že mnoho nemocí je vícemocných neboli polygenních - což znamená, že jsou to produkty kumulativních, malých efektů spousty genů, zrovna jako škála čichových senzitivit je produktem určité kombinace genů a pseudogenů. V obou případech, efekt jednotlivé mutace je minimální, a mutace se šíří lehce mezi populací. Na druhé straně u monogenických nemocí, např. u hemofilie, jednotlivá mutace je tak ničivá, že přírodní selekce všeobecně vede k eliminování zničením individua předtím, než on nebo ona dosáhne reproduktivního věku.

Běžné prášky proti bolestem mohou být nebezpečné

Vědci varují, že běžně užívané prášky proti bolestem, které je možno koupit volně v každé drogerii i supermarketu, např. ibuprofen, zvyšují dvojnásobně i trojnásobně riziko infarktu a mozkové mrtvice.
Zuzana

Lidí, kteří berou prášky jen tu a tam, třeba při občasné bolesti hlavy či menstruačních bolestech, se to pravděpodobně tolik netýká. Starší pacienti s artritis (zánětem kloubů) a srdečními problémy, kteří berou prášky pravidelně a ve větších dávkách, podstupují mnohem větší riziko. Výzkumníci ve Švýcarsku analyzovali 31 výsledků studií, které zahrnovaly 116 429 pacientů, aby odhadli kardiovaskulární riziko nesteroidálních, protizánětlivých léků ve srovnání s placebem. Předchozí výzkum naznačoval zvýšené riziko kardiovaskulárních problémů spojených s léky proti bolestem. Nyní vědci přišli na to, že ibuprofen zvyšuje riziko trojnásobně, zatímco léky jako diclofenac a etoricoxib zvyšují šanci na mozkovou mrtvici či infarkt čtyřikrát. Naproxen je údajně nejmíň škodlivý ze všech prášků proti bolestem, které byly analyzovány. Studii publikoval britský Medical Journal.

Vedoucí studie profesor Peter Juni, hlava 'Institute of Social and Preventive Medicine' v Bernu ve Švýcarsku, řekl toto: "Berete-li prášky v akutní kondici, jako je třeba silná bolest hlavy, nemáte-li žádné srdeční problémy, máte-li normální cholesterol, nekouříte-li a není-li vám zároveň víc než 65 let, riskujete méně, než lidé se zmíněnými kondicemi. Riziko (i u podstatně mladších ročníků) je jednoznačně vyšší u lidí s chronickými bolestmi a srdečními problémy, neb ti už stejně mají větší riziko právě kvůli zmíněným kondicím a berou-li na to jmenované prášky, zvyšuje se jejich riziko dvakrát až třikrát. Nejbezpečnější je údajně naproxen, který ovšem dráždí žaludek a tudíž zas vyžaduje další prášky, které negativní účinky naproxenu maří (a ty mají zase jiné vedlejší účinky).

Profesor Juni potvrdil, že výzkum osvětlil nedostatek bezpečnosti a efektivnosti běžných a často užívaných prášků proti bolestem. " Paracetamol není moc efektivní v eliminování muskuloskeletární bolesti a má vedlejší negativní účinky, protože poškozuje játra. Opiáty jako codeine jsou proti bolestem mnohem efektivnější, ale je tu zároveň mnohem větší riziko nepříznivých, protikladných efektů. Pak nezbývá než nefarmaceutické řešení. Lidi by se měli držet v pohybu, aktivně cvičit a udržovat nízkou váhu." Autoři studie tvrdí, že riziko se vztahuje na všechny prášky proti bolestem, včetně těch, které nebyly analyzovány a že volná dostupnost léků jako ibuprofen nebo diclofenac by měla být silné zvažována.

Kritici výsledků studie poukázali, že dózy ibuprofenu, které pacienti brali během studií, obsahovaly 2 400 mg za den, to jest dvakrát tolik, než je běžně předepisováno (tedy 200-400 mg třikrát za den na chronické bolesti).

Profesor Peter Weissberg, zdravotní ředitel v British Heart Foundation, řekl závěrem: "Poslední výzkumy potvrzují to, co je známo už několik let: užívaní nesteroidálních, prozánětlivých prášků na denní bázi (nebo příliš často) zvyšuje riziko infarktu nebo mozkové mrtvice. Nicméně pacienti s vysilujícími bolestmi budou asi zvažovat, zda riskovat, nebo zlepšit kvalitu života, jenž bývá jinak díky silným bolestem nesnesitelný." Jinými slovy, nic jiného než brát prášky jim v současné době nezbývá.

A co aspirin? Aspirin, široce užívaný nesteroidální protizánětlivý lék, nebyl do švýcarské studie zahrnut, protože se nedělaly výzkumy v tak širokém měřítku. Dosavadní výzkumy ukázaly, že aspirin v malých dávkách chrání srdce. Nicméně vedoucí studie profesor Petr Juni z University of Bern se nechal slyšet, že braní velkých dávek, potřebných k utišení velkých bolestí, to jest víc než 1 gram za den, může zvýšit riziko srdeční či mozkové mrtvice stejně jako léky, zmíněné výš. Aspirin taky přináší riziko gastrointestinálního krvácení, což je nejčastější důvod, proč léčení aspirinem v případě chronických bolestí bývá lékaři zastaveno.

Ve víně je pravda a také polyphenoly

Čím víc antioxidantů ve víně, tím lépe pro nás.

Zuzana

A je zde další studie, tentokrát týmu švýcarských a amerických výzkumníků: víme, že víno je mimořádně zdravý a dobrý nápoj, samozřejmě pije-li se s rozumem. Výzkumníci, hnáni zvědavostí, proč Francouzi mají tak zdravá srdce přesto, že konzumují vydatná, kalorická jídla, plná tučných omáček, přišli na to, že to je částečně díky jejich zálibě ve víně, především červeném. A tak vynalezli zařízení, které dělá jednoduché testy vín a měří, kolik zdravých antioxidantů obsahují. To tajemství jsou polyphenoly, antioxidanty ve víně, které mají pozitivní vliv na rychlost, s níž lidské tělo a mozek stárnou a které patrně redukují riziko srdečních onemocnění, obezity, rakoviny a možná i vrásek.

Švýcarští výzkumníci z Polytechnic School of Lausanne, spolupracující s kolegy ze Stanford University v USA, vynalezli zařízení, které může rychle otestovat a změřit hladinu polyphenolů v individuálních lahvích. Zařízení bylo samo testováno na 500 švýcarských vínech a v říjnu 2010 bylo připraveno k prodeji ve Francii. Jean-Charles Hoda ze švýcarského výzkumného týmu řekl, že antioxidanty ve víně jsou dobře známé, ale tato nová zařízení umožňují přesně a rychle změřit aktuální hladinu v lahvích. Výzkum začali z medicínských důvodů, ale přišli na to, že má i velmi zajímavou komerční aplikaci.

Přístroj velikosti krabičky sirek může měřit antioxidanty v kapce vína na testovacím proužku. Předpokládá se, že bude prodáván producentům vína přibližně za € 2 000. Švýcarští výrobci z Diagnogene plánují model pro pijáky vína, kteří jistě budou mohutně nakupovat, když se jim dostane okamžitých důkazů, že to či ono víno je pro ně velmi zdravé. Přístroj také pomůže výrobcům dělat vína s větším množstvím polyphenolů. Ví se prý, že tyto antioxidanty jsou ve vinných slupkách, že červené hrozny jsou lepší než bílé a že hladina je určována délkou fermentace a dalšími faktory. Švýcarský průzkumný test ukázal, že nejlepší zdravotní účinky má pinot noir a prý ruku na srdce, je lepší dát si víno než si vzít prášek.

O pozitivních vlastnostech vína se mluví už dlouho. V r. 2006 studie britských vědců publikovala v časopise Nature: "Regulární, umírněná konzumace červeného vína je spojena s redukcí risku srdečních nemocí a sníženou úmrtností. "

Tak nevím, ale zdá se, že nám, kteří pijeme bílé, zase dost sklaplo. Studie z r. 2006, zveřejněná v 'Journal of Agricultural and Food Chemistry' naopak tehdy vyzkoumala, že na barvě vína nezáleží, protože antioxidanty se nalézají nejen v bílém i červeném, ale také jak ve slupkách, tak i v dužině hroznů. (Při výrobě červeného se slupky drtí a přidávají k dužině, zatímco u většiny bílých vín slupky jdou stranou). Ukázalo se to na pokusu na krysách ve třech skupinách: jedna skupina dostávala extrakt ze slupek, druhá z dužiny bílého vína, třetí pila jenom vodu. Výsledky ukázaly, že oba extrakty (ze slupek i z dužiny) byly stejně efektivní v ochraně krys proti indukované srdeční mrtvici a měly pozoruhodně menší počet mrtvic než krysy nalévané vodou. Extrakt ze slupek měl dle vědeckých zkoumání vysoký obsah anthocyaninů - tedy antioxidantů známých jako polyphenoly. Extrakt z hroznové dužiny neobsahoval anthocyaniny, ale byl bohatý na další typy polyphenolů, které srdce rovněž velmi příznivě ovlivňují. Pár let před výzkumem z r. 2006 vědci věřili, že největší roli v pozitivních účincích vína hraje vinná slupka, kde se nachází nejvíc antioxidantů. Jak vidíte, už tomu věří zas. Pak jim všem věřte. ;)

Cheers.

Rakovina štítné žlázy, radioaktivní záření a účinky letního času

Pod vlivem japonských událostí Američané nakupují jodid draselný (potassium iodide), tj. tablety, které chrání lidí před rakovinou štítné žlázy, způsobenou radioaktivním zářením.
Zuzana

Některé objednávky jsou od individuálních zákazníků, jiné jdou firmám, které dodávají tyto léky zaměstnancům v Japonsku. Došlo dokonce i na tabletky v prošlé záruční lhůtě, například firma Anbex daruje Japonsku dva milióny takových tablet, které už prošly, ale stále jsou efektivní. V Japonsku dodávají jodid draselný do evakuačních center poblíž elektráren, odkud jde záření. Potassium iodide, taky známý pod chemickým symbolem KI, se používá k saturaci štítné žlázy a chrání tak žlázu před radioaktivními účinky.

Podle tvrzení některých odborníků Američané, žijící na území US, tyto léky nepotřebují - tedy určitě ne z toho důvodu, proč kupují a užívají tyto léky právě teď - neboť Američané nejsou vystaveni nebezpečným dávkám radiace z japonských elektráren a je velmi malá pravděpodobnost, že k tomu kdy dojde. Ale situace v Japonsku by mohla znovu rozhořet požadavky vůči vládě US, aby dodávala jodid draselný lidem, kteří žijí poblíž US atomových elektráren.

Dodavatelé třech verzí jodidu draselného, tedy těch verzí, které jsou schváleny Food and Drug Administration a jsou volně k dostání v drogerii (nejsou na předpis) - si stěžují, že jsou stěží schopni uspokojit poptávku po léku. Firma Anbex je kompletně vyprodána, (pokud jde o zmíněný lék). Anbex prodává tablety na své webové stránce a říká, že firma je schopna vyrobit milión tablet za den a že budou mít dost velkou zásobu na začátku dubna. Některé firmy přestaly brát objednávky, jiné slibují dodat přiměřené množství. Poptávka je velká zejména na západním pobřeží US. Americký profesor medicíny na University of California (Los Angeles) a zároveň prezident of the American Thyroid Association, řekl, že i jiné formy iodinu mohou chránit štítnou žlázu, pokud se berou adekvátní dávky. Předepsaná dávka jodidu draselného pro dospělého člověka je 130 mg denně, zatímco Američané dostávají z jídla pouze tisícinu doporučované dávky. Tablety ale mohou způsobovat alergické reakce a taky v některých případech hyperthyroidism (abnormálně aktivní štítnou žlázu). Zdroje jódu v jídle: mořská zelenina, ryby, mléko, vejce, jogurt, jahody a sýr mozzarella.

Nyní se opět otevřel požadavek legislativy z r. 2002 na dodávky tablet lidem, kteří žijí v okruhu asi 25 km atomových elektráren. Representative Edward J. Markey (Massachusetts), jenž je autorem legislativy z r. 2002, řekl, že krize v Japonsku ukázala, že tablety musí být lidem, žijícím kolem atomových elektráren, dodávány. Prohlásil: "Neměli bychom čekat na katastrofální nehodu nebo na teroristický útok na nukleární reaktor v této zemi."

Letní čas

V Evropě se čas změnil 25. března, zatímco v severní Americe už jsou hodiny nastaveny na letní čas od 11. března. Odborníci říkají, že ztráta jedné hodiny spánku může ovlivnit vaše zdraví víc, než byste předpokládali - a nabízí rady, jak se přes změnu přesunout hladce. Podle Live Science (webová stránka zdraví, vědy a tak podobně) - během prvního dne změněného času dochází k většímu množství dopravních nehod, úrazů na pracovišti, infarktů a sebevražd. V rozhovoru s Live Science se ředitel National Sleep Foundation (US) nechal slyšet, že zatím se neví zcela přesně, proč ke zmíněným nehodám atp. v den posunu času dochází, protože se zatím nedělaly v tomto směru žádné studie. Fakt ale prý je, že ke zvýšenému počtu nehod v den změny času dochází. Přeladění trvá jen několik dní a WebMD nabízí tipy, jak přejít na nový čas v relativní pohodě:

1. Připravte sebe i svoji rodinu na změnu dopředu a zvykejte si po troškách.
2. Vystavujte se víc slunci.
3. Protože budete chodit spát o hodinu dřív, snažte se před spaním nepoužívat příliš moc umělého světla, používejte spíš tlumené světlo.
4. Cvičte o něco dřív, doporučuje se mezi 4-5 hod. odpoledne, protože cvičení později večer vás natolik probere, že se vám nebude chtít spát.
5. Pokud se rozhodnete brát melatonin, berte doporučenou dávku 2.5 mg čtyři až pět hodin před spaním.
6. Nedoporučuje se ani zdřímnutí přes den, zkuste zůstat vzhůru celý den, aby se vám večer skutečně chtělo spát. Když měníte hodiny, zároveň zkontrolujte kouřový detektor a baterie detektoru na kysličník uhelnatý (carbon monoxide).

:)