V poslední době se dost píše o Alzheimerově nemoci, prý je to nemoc chytrých žen (to asi nebude můj případ), ale ty příznaky! - mimo jiné "ztráta zájmu o okolí, zapomínání, hledání věcí, nesmyslné činnosti, …"
Čím dál víc na sobě pozoruju, že na mě zřejmě leze. Okolí vůbec nevnímám, z fotografií budov v Brně, které nejsou zachyceny celé (znázorňují detail nebo vyšší patro), málokdy dokážu určit, oč se jedná, u lidí jako kdybych se díval skrz ně, aniž bych si všiml, kolem koho jsem šel a jak vypadal (kdybych měl poskytnout svědectví při vyšetřování nějakého případu, byl bych nepoužitelný), a při závislosti na internetu, kdy ze všech stránek útočí nadsazené titulky, senzacechtivé zprávy, sex, celebrity a neštěstí všeho druhu, kolik jen těch povrchních textů jsem nesmyslně přečetl a mohl (a měl) dělat něco užitečnějšího.
Několik příkladů postupujícího rozkladu osobnosti:
1. Jdeme s chotí nádražním podchodem, když vystoupíme na ostrůvek MHD, drahá mě informuje: "Paní z toho páru, co šel před námi, je prof. Pokorná z Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Podle sportovního oblečení asi byla s manželem na turistickém výletu." Musel jsem přiznat, že jsem si je vůbec nevšiml (kdyby nás míjela mladá slečna v tričku a bez podprsenky, možná bych byl víc v obraze).
2. Brněnská alternativní skupina Ještě jsme se nedohodli druhou část videa k písni Koni a žulánci natočila na střeše budovy v centru města (je to poznat podle záběrů do okolí, kde je vidět např. katedrála sv. Petra a Pavla), ale kde přesně to bylo, jsem nepoznal a musel se nechat poučit všímavějšími.
Kdo v Brně bydlí, nebo ho alespoň trochu zná, může tipovat.
3. Ve vlaku nebo MHD, aby cesta rychleji utíkala, si čtu. Po dočtení jedné knihy otvírám další, a proto se musím starat o přísun nových titulů. Čtu většinou uznávané autory, ale někdy i ty módní, abych se někde svou neznalostí neztrapnil.
Např. Charles Bukowski - přečetl jsem od něho několik knih, z těch asi 15, co měli v knihkupectví v regálu, jsem jako první vybral Zápisky starého prasáka (pamatuji si z ní nejvíc to, že prý poznal 2500 k.nd (písmenko si už domyslíte)). Ještě mně utkvělo (a tím to skoro končí), že autor doslovu s tím polemizuje, podle věrohodných zdrojů Bukowski byl plachý samotář, který první sexuální zkušenost měl ve 24 letech s prostitutkou.
Robert Fulghum - jeho knih na polici byl také větší počet. Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce se mně nezdála příliš atraktivní, ale svazek Už hořela, když jsem do ní lehal vypadal nadějně. Představoval jsem si vášnivou erotiku, kdybych si ale předtím přečetl, že spisovatel byl pastorem a 25 let kázal v kostele, musel bych poznat, že jsem se těšil zbytečně. Drobná povídka popisuje záchranu staříka z hořícího bytu. Když se ho ptali, jak požár vznikl, řekl, že neví, protože postel už hořela, když si do ní lehal.
4. Filmař Woody Allen je známý skrblík, natáčí nízkonákladové filmy, herci (a to i hvězdy) mají velmi malé honoráře, ale hráli by možná i zadarmo, protože být součástí Allenových filmů se považuje za čest a Allen navíc ví, jak přilákat i diváky. Jeden z jeho nejúspěšnějších filmů se jmenuje Všechno, co jste chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat. Viděl jsem ho mezi prvními.
Trochu mě utěšuje, že příznaky duševní nepřítomnosti pozoruju i u jiných.
5. Vlakem jezdím celkem pravidelně, a proto jsem si pořídil InKartu. Průvodčí pak kontrolují, zda mám na slevu nárok. Jedna z nich, kterou potkávám dost často, vždy důkladně jízdenku prozkoumá, podívá se na mě a na fotku na kartě a pak teprve ji přiloží ke svému velmi pomalu načítajícímu strojku, z něhož na displej vyjede údaj, dokdy karta platí. Někdy ji vidím i při návratu a tehdy mám tisíc chutí jí říct, že když karta byla platná ráno, bude platit i odpoledne.
6. V naší samoobsluze Albert máme pokladní, které doma říkáme spící panna. Když koupím 10 stejných jogurtů, na čtečce odkliká každý samostatně. Kolik peněz má vrátit, nikdy nepočítá z hlavy, ale naučeným úkonem na pokladně, nesmí se jí však k tomu dát nějaká stravenka, to ji vyvede z míry, odpočítat ještě navíc např. 2-krát 70 Kč je už na ni nadlidský výkon. Tváří se přitom tak nešťastně, že ji raději napovídám.
Povrchní upoutání je základem bulvárních novin a časopisů, jenže ve snaze přežít se bulvarizují i ty tzv. seriózní listy.
7. Když jsme dřív někam cestovali letadlem, k mání byl pestrý výběr, např. New York Times, ale mám pocit, že nabídka se teď značně zúžila (anebo už příliš využíváme nízkonákladové společnosti?), vrcholem byl náš poslední let s Travel Service/Smart Wings, kde měli jen Blesk. V autobusech Student Agency k tomu už také směřují. Vzpomínám si na jeden bombastický titulek z této tiskoviny: Karel Šíp - Dohnalo ho svědomí. Říkal jsem si, co asi hrozného provedl, někoho znásilnil nebo zabil, tíží ho pocit viny a teď se přiznal? Ve skutečnosti šlo o to, že když jeho syn byl malý, bavič jezdil za kšefty a na syna neměl čas, ten se proto nestal dalším bavičem a dnes je finančníkem.
A takovými "problémy" nás denně krmí. Přirozenou obranou je nesledovat, nevnímat (TV jsem ze života vypustil před více než 5 lety), tím se však můžeme ochudit i o užitečné informace. Chce se zvolat staré heslo: "Je třeba oddělit zrno od plev!" Ale jak? Toť otázka přímo hamletovská.
P.S. 1.10.2016: Ve videu je střecha funkcionalistického paláce Alfa, postaveného v 30. letech podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse, který pasáží spojuje ulice Jánskou a Poštovskou s náměstím Svobody.