9. května 2013

Eat your art out

Člověk vnímá estetiku plného talíře jen pár vteřin, těch, kdy se pustí do jídla.
Zuzana

Ve skutečnosti docela obyčejně vyhlížející jídlo může být stejně uspokojující, jako nazdobená 'haute cuisine', pokud je to obyčejně vypadající jídlo dobře ochuceno. Nicméně v době kulinářského šílenství, kdy šéfkuchaři, jako je např. Heston Blumenthal, jenž vyrábí nazdobené, všelijak nakroucené a urovnané speciality s uměleckou zručností, není překvapivé, že si některá z nich našla cestu do galerie. Příkladem je výstava Cake Britain, kde byla zahrada plná exotických květin nejrůznějších barev, které měly na svých kořenech hlínu a hmyz, sametové květiny byly pokryté mouchami a brouky, všechno z cukrových polev, moučníků a marcipánu - kompletně jedlá a poživatelná exhibice. Výstava v London's Future Gallery byla - velmi vhodné ;) - sponzorovaná firmou Tate & Lyle Sugar a oslavila narození nové britské umělecké scény, která užívá želé, koláče a bonbóny atp., namísto malířských barev a pláten. Vše vymyslela skupina The Mad Artists Tea Party a kurátorem výstavy byla Lily Vanili (s odpovědností i za cukrovou zahradu). Veškeré produkty umělců a cukrářů byly zhltány během 72 hodin, kdy byla výstava otevřena.

Není to poprvé, kdy umělci slaví jídlo. Umělec Kadia Attia vyrobil model alžírského města z kuskusu, který byl zakoupen v Tate Modern letošního května. Attia je jeden z tvůrců, kteří začínají bourat hranici mezi uměním a stravováním. Sam Bompas a Harry Parr, zvaní the "Jellymongers" jsou proslavení sochami ze želé, zejména trasparentní kopií katedrály svatého Pavla, která zaujala jejího architekta Christophera Wrena. Inspirovalo je osmnácté století s tehdejším nápadem 'performance dining" - údajně s velmi originálními výsledky. Výše zmíněný pár Jellymongers měl taky výstavu zvanou Occult Jam v Barbican Gallery jako část výstavy Surreal House. Džemy a marmelády vyrobil z prazvláštních ingrediencí, např. ze dřeva z Nelsonovy lodi (Nelson's ship thé Victory) a slaninu z vlasů princezny Diany. Na výstavě Cake Britain zmíněné duo umělců naplánovalo obrovskou středovou koblihu s nápady digitálního umělce Jasona Freeny(ho).

Umělkyně Prudence Emma Staite z Gloucestershire, posedlá jídlem, která je tvůrkyní prvního čokoládového pokoje, rovněž vystavovala Cake Britain. Během voleb vyprodukovala precizní portréty vůdců politických stran z pizzového těsta, bazalky a mozzarelly. Na Cake Britain se zúčastnila se společnou kreací s George Morton-Clark, nazvanou 'marcipán a cukrová poleva'. Pár mužských polobotek z lékořice, vyrobených Andy Yoder(em), je v Saatchiho sbírce. A postel Antony Gormley(ho) udělaná z chleba byla vystavena v Tate Liverpool. Umělci používají jídlo, protože je to užitečný a žertovný prostředek k reprezentaci něčeho jiného. Nicméně konkrétně Yoder, Attia a Gormely by byli pravděpodobně otřeseni, kdyby nějaký návštěvník výstavy z jejich děl uždibnul či ukousnul. Existuje určitá dichotomie mezi umělci a konzumenty jídla.

Naopak Staite, například, by nebyla zrovna spokojena, kdyby lidí nejedli její práci, kterou vymýšlí a vytváří tak, aby vyvolávala v milovnících jídla až mučivé pocity. Prý opravdu ráda vidí, jak si lidí z jejího umění ukusují. Říká: "Často strávím měsíce vymýšlením těchto nápadů a pak je to vystaveno a sežvýkáno. Ujídání z Obamovy tváře vyrobené ze sýra (cheddar) je mnohem zajímavější, než jíst normální cheddar." Zkouší bojovat s tím, co sama nazývá 'kultura hotových jídel', vysíláním jistého vzkazu: lidi by měli svoje konzumentství opatrněji zvažovat. Dává do jídla magickou zpátečku. Vidí-li někdo čokoládovou pohovku v životní velikosti, většinou řekne, že je to ohromné a úžasné. Pak někde jí čokoládu a místo toho, aby ji zhltal a zahodil obal, uvažuje přece jen víc o tom, co jí.

Pohrávání si se smyslovými normami a přidávanou dimenzí chutí a vůni může prý poskytovat nekonečné možnosti. Vanili - zároveň s Alexandrem Turveyem odpovědná za poživatelnou zahradu v Cake Britain - si toto velmi dobře uvědomuje. Zahrada je s těmi všemi krásnými květinami pokrytými hmyzem a mouchami, které se dají jist, mírně morbidní. Je to hra s vnímáním, vytvářením věci, které vypadají odpudivě, ale skvěle chutnají: element představení a synaesthesie. Fakt, že pokud ty umělecké výtvory zůstanou nesnězeny, stane se z nich plesnivý humus, ztratí formu, přitáhnou skutečné mouchy a skončí jako páchnoucí masa ničeho, je součást jejich přitažlivosti. Nekompromisnost je vitální, protože jestli se návštěvník výstavy z jídla netěší a nejí ho, bude navždy ztraceno. Jezení uměleckých objektů je velmi uspokojivé, neboť přítomny jsou chuť, dotek, vůně i vizuální požitek. Královna šéfkuchařů z osmnáctého století (tuším Antoine Careme), pronesla tuto slavnou větu: "Existuje pět druhů umění - sochy, malby, poezie, hudba a architektura. Cukrář je jediný umělec, který zvládne naráz čtyři z nich."

Stačí pozorovat hordu žroutů, kteří sežvýkají a spolykají umělecké výtvory a opatříte si všechny ingredience potřebné pro 'food artist'. Možná šéfkuchař Blumenthal příště něco dodá do Tate Modern. ;-)

24 komentářů:

  1. Umění, které skončí v žaludku, je také pěkná kuriozita. Docela věřím, že jedlík pak jídlo nezlupne hltavě, aniž by si ho alespoň trochu prohlédl.
    Ale myslím si, že příprava děl alespoň nezabere tolik času, jako když někteří tvoří velké a detailně propracované stavby z ledu nebo písku, např. hrady nebo postavy lidí.

    OdpovědětVymazat
  2. Na jednu stranu mi to přijde zajímavé, originálí i krásné co do umělecké hodnoty a na druhou šílené jako celý dnešní svět. Jedni hladoví a druzí užví, co by vymysleli za ptákovinu, jen aby zaujali. Celé dohromady mi na to sedí známé rčení "neví, co roupama." Nikoli S roupama
    Já se držím raději na zemi.

    OdpovědětVymazat
  3. [2]: zase plno chyb - "druzí už neví" tam mělo být.
    Alespoň vidíš, že tvůj článek ve mně vzbudil nějaké emoce

    OdpovědětVymazat
  4. Mně takového umění nijak zvlášť neoslovuje. Připadá mi to docela zbytečné.

    OdpovědětVymazat
  5. Je to docela kuriózní umění. Abych řekla pravdu, taky mě to moc neoslovuje - je to trochu taková "rozežranost", jak se u nás říká. Ale teď mě napadlo, že vlastně taky jednou za rok tvořím malá dílka z jídla - v době Vánoc, kdy zdobím perníky. Ale to se samozřejmě nedá srovnávat.

    OdpovědětVymazat
  6. Mne to cele lezi NESTRAVNE v zaludku, pretoze ma hneva, ze som o tom nic nevedel. Dakujem teda srdecne za informaciu na vysost poucnu. Bravo!

    OdpovědětVymazat
  7. Myslím, že až uměleckou formu mají také naaranžované stoly s jídlem na rautech. Uprostřed je např. jeseter, kolem exotické ovoce, skleněné džbány s nápoji, skvostné zákusky.
    Možná by se to dalo označit jako "konzumní" architektura, podobně jako je bytová nebo zahradní architektura. Ovšem na konci rautu to vypadá, jak kdyby se tam přehnal tajfun, zbytky jídla, víno rozlité na ubrusech, rozházené talíře. A veškeré umění se s libými pocity rozprostírá v žaludcích.

    OdpovědětVymazat
  8. Nu ostatně, mnoho lidí dennodenně dělá to samé, když zkrášluje podávání pokrmů. Jen tohle je trochu megalomanské, ale třebas to pak končí rozdáváním porcí třebas bezdomovcům. :))

    OdpovědětVymazat
  9. Na jednu stranu je to úžasný nápad, na druhou stranu hodný zamyšlení, v době, kdy část lidí trpí podvýživou, pořádat takovéto výstavky.
    Ale zase, i kdyby tyto kreace nevytvářeli, část lidí bude trpět podvýživou dál, takže o nic nejde.
    Ale je fakt, že vidět tohle jedlé umění, nenapadlo by mě z něho uždibovat, abych to nějak nepokazila. Je v tom omezenost a nekreativita? Nebo čirá slušnost k cizí práci? Těžko říct.

    OdpovědětVymazat
  10. To jsem na štěstí ušetřený. Mám rád prostá jednoduchá jídla.

    OdpovědětVymazat
  11. Myslim, ze vzkaz je tady:" Zkouší bojovat (Emma Staite) s tím, co sama nazývá 'kultura hotových jídel', vysíláním jistého vzkazu: lidi by měli svoje konzumentství opatrněji zvažovat. Dává do jídla magickou zpátečku. Vidí-li někdo čokoládovou pohovku v životní velikosti, většinou řekne, že je to ohromné a úžasné. Pak někde jí čokoládu a místo toho, aby ji zhltal a zahodil obal, uvažuje přece jen víc o tom, co jí."Milos se v prvnim prispevku vyjadruje podobne. Jinak vsechny prispevatele zdravim a omlouvam se za malou ucast, malo casu a hodne prace. Hezkou nedeli preju - a taky pekny svatek maminkam.

    OdpovědětVymazat
  12. Sorry, ted se divam ze v CR ma dnes svatek Pankrac. ;)

    OdpovědětVymazat
  13. [12]: Zuzano, ale svátek matek je také, posílám proto pozdrav do NYC, zdravím však, i kdyby svátek nebyl.
    Počasí střídavě oblačno, zmrzlí ale nepřišli.
    Mladší syn jel s partou do Kolína na tandemový seskok padákem, tak jsem dost napnutý, jak to dopadne, doufám, že mamince nepřinese smutný dárek a vrátí se živý.

    OdpovědětVymazat
  14. [7]: Jéje, to je krásně napsané. Muž píše poutavě o jídle. Já bohužel znám muže, který zasedne ke stolu a než já vezmu do ruky příbor - má prázdný talíř! Občas si říkám, proč si dávám na vaření tak záležet, když to shltne rychleji než pes!

    OdpovědětVymazat
  15. [13]: Synek je určitě šikula po tátovi, a tak se vám vrátí živý, zdravý a určitě s kytičkou pro tvou paní!   

    OdpovědětVymazat
  16. Škoda, tenhle článek pro mě přišel pozdě, jinak bych jistě připravil na svou výstavu jedlé fotky .

    OdpovědětVymazat
  17. Ivet, mate-li na mysli clanek, tak ten nenapsal muz a to ani Milos. V pripade, ze pisete o tomto clanku, podivejte se, kdo clanek podepsal. Uz se to tu stalo mockrat, ze byli autori clanku zameneni.
    Jestli ale pisete o Milosovych komentarich, pak je to samozrejme nedorozumeni.

    OdpovědětVymazat
  18. [17]: Ano, reagovala jsem na Milošův komentář č.[7]:-takže nedorozumění.
    Já vím, že články odborné píšete vy Zuzano, píšete na jeden blog vlastně dva blogeři, to já ale vím od začátku co si Miloš blog zakládal.
    Víte, Miloš chodí občas ke mně na blog a tak se ho snažím někdy poškádlit i já zas na oplátku tady na vašem společném blogu.

    OdpovědětVymazat
  19. Jiste, beru, Ivet, v Milosove komentari #7 vsak nic 'poutaveho' zrovna o jidle nenachazim, ( i kdyz jsou to vtipne poznamky), tim mene jako vzor protikladu k muzi, jenz pravidelne hlta jidlo aniz by pockal na svoji partnerku. :) Nedavalo to smysl, ale pokud pisete o skadleni a dobirani si, pak je to jina.
    Bylo tady tech zamen paknych par, tak jsem rada, ze tohle je jenom nedorozumeni. Vim, ze Milos pravidelne navstevuje spratelene blogy, ja na to, bohuzel, nemam cas i kdyz asi prichazim o hodne.

    OdpovědětVymazat
  20. [19]: právě ty jeho vtipné poznámky Zuzi o ty šlo.
    Asi jsem to špatně napsala, tak radši ty mé nesrozumitelné komentáře vymažte, ať nedochází k nejasnostem. Díky!Moje povídání o hltajícím muži, bylo jenom takové přirovnání,že některý muž nevnímá jídlo jako "umění", natož, aby vnímal co vůbec na talíři má!

    OdpovědětVymazat
  21. [20]: Ivet, proč bychom měli tvé komentáře mazat? Já jsem tu všeho všudy smazal jen jeden svůj komentář, kde jsem měl plno překlepů a dokonce i gramatickou chybu, že jsem ho raději pak vložil opravený znovu, a ještě jedno upozornění, že komentář zmizel ve spamu, komentář jsem z "koše" vylovil a to upozornění pak smazal, protože už bylo zbytečné.
    Všechno se to vysvětlilo, ne?
    Myslím si, že záměny autorů se objevovaly spíše v minulosti, dnes už ne, protože naši návštěvníci vidí odlišný styl i zaměření článků.

    OdpovědětVymazat
  22. Ivet, je to v poradku, Milos ma pravdu. O nic uz nejde, bylo to skutecne nedorozumeni a chyba je spis na me strane. Omluva.

    OdpovědětVymazat
  23. Jeden blog s dvěma autory občas zmate. To se stává...

    OdpovědětVymazat
  24. [23]: A co teprve jedna autorka se dvěma jmény.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Henri Matisse - fauvismus

Henri Matisse (1869-1954) se k malířství dostal úplnou náhodou, pocházel z rodiny obchodníků a dostalo se mu vzdělání, vystudoval práva a p...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)