25. května 2013

Modern Life

V tomto článku chci upozornit na amerického malíře Edwarda Hoppera a díla, která byla k vidění na jeho poslední výstavě 'Modern Life' ve Whitney Museum of American Art před dvěma lety.

Zuzana

O Hopperově životě a díle je možno se dovědět na mnohých internetových stránkách, (zejména ti zájemci, kteří čtou anglicky, jakých je v ČR jistě obrovské množství), tedy jen stručně. Hopper taky nedává rozletu fantazie a spekulacím prostor. Dostanete jenom to, co vidíte, přehledně, organizovaně a s neuvěřitelnou čistotou. To, řekla bych, má Hopperova práce společné s minimalismem. Hopper nenaznačuje, on to jasně říká: Cením čistotu stylu a jednoduchost, na které se např. minimalisti mohli hodně poučit. Možná taky jeho práce připomíná obrazy Maurice Utrilla. Na druhé straně Hopper neprovokoval a nepřicházel s něčím zvlášť novým, tudíž umělecký úspěch už za jeho života je celkem pochopitelný.

Edward Hopper zůstává čtyřicet let po své smrti jedním z nejznámějších amerických umělců dvacátého století. Hopperovy krajiny a strohé obrazy velkých měst i malých městeček a interiérů jsou zajímavé díky velmi zvláštní osamělosti zobrazovaných míst, emotivnímu užívání světla a výjevům, zobrazujícím vlhké ranní slunce, filtrující prázdné pláže, oslňující žárovky v hotelových pokojích a hru stínu na budovách a vylidněných ulicích. Narodil se v r. 1882 v Nyack, New York (u Hudson River). Od dětství jevil zájem o umění a přirozený talent pro kompozici a kresbu a v osmnácti letech začal studovat u známého realisty, malíře Roberta Henriho v New York City. Mezi lety 1906-1910 podnikl dvě cesty do Evropy, včetně několika návštěv Paříže, kde se seznámil taky s fauvismem a kubismem. Nicméně - na rozdíl od mnohých jiných amerických malířů - zmíněné umělecké styly nikdy nezkoušel, nenapodoboval ani nekopíroval a zůstal záměrně u svého původního stylu - kvintesenčního amerického umění.

V polovině dvacátých let minulého století Hopper maloval vylidněné přímořské scenérie a drsné městské prostředí - pro Ameriku tak typické. Pocit izolovanosti prostupuje celou Hopperovu uměleckou práci. Figury na obrazech, procházející denním životem v kancelářích, restauracích, kinech, hotelech i venkovských domech, jsou buď osamělé, nebo psychologicky distancované od dalších lidí na témže místě. Hopperovy akvarely, především obrazy krajin a moře, poskytují o něco optimističtější svět. Se svojí ženou Jo strávil hodně času a pobřeží New England a jeho obrazy majáků, lodí a námořních výjevů a lokální architektury, stěží kdy zahrnují lidské postavy. V těchto obrazech se Hopper soustředil téměř výhradně na sluneční světlo a dramatické stíny v přírodě i na budovách.

Hopper vždycky uměl uhodit na strunu amerického publika a jeho malby měly na výstavách obrovské úspěchy i za jeho života. Po smrti v r. 1967 (bylo mu 84 let) a po smrti jeho ženy v r.1968, Hopperovo celé umělecké dílo, to znamená olejové malby, akvarely, ilustrace a archivní materiály - byly odkázány Whitney Museum of American Art. Museum zorganizovalo několik posmrtných výstav, včetně hlavní retrospektivní výstavy v r. 1980 a výstavu 'Edward Hopper and the American Imagination' v r. 1995. Poslední se konala na přelomu let 2010 a 2011 a zúčastnilo se ji i několik dalších známých umělců, podrobnosti jsou v následujícím odkazu:

14 komentářů:

  1. Hopper je aj pre mna najamerickejsi vystihovatel tej cudnej atmosfery Ameriky, aspon tak, ako to posobilo na mna. Nieco neuveritelne tazko definovatelne vyzaruju jeho (az melancholicke?) kompozicie.

    OdpovědětVymazat
  2. Vdaka za priblizenie ... jeho tvorbu som nepoznala. Zaujimava. Kompozicia ...hmm...zaujalo ma svetlo a tien.

    OdpovědětVymazat
  3. Zuzano, teď jsem si říkal, jestli to není Hopper, který prostřílel Warholův obraz Mao Ce-tunga, o kterém jste psala dříve, ale jak porovnáním vidím, jde jen o shodu příjmení, ten druhý byl Dennis.
    Nechci se pouštět do větší debaty, když nejsem odborník, avšak podle ukázky i velkého seznamu obrázků http://www.google.cz/search?hl=cs&site=imghp&tbm=isch&source=hp&biw=1600&bih=738&q=Edward+Hopper&oq=Edward+Hopper&gs_l=img.3..0l2j0i24l8.2718.8007.0.9410.13.7.0.6.6.0.98.603.7.7.0...0.0...1ac.1.14.img.BnWFOYLeBCE mně Hopperovy obrázky zase tak minimalistické nepřipadají a proti Utrillovi se zase tématicky odlišuje, že tolik nezobrazuje bezútěšné, pošmourné ulice, kde málokdy je vidět živáčka.

    OdpovědětVymazat
  4. Milosi, zdravim, co se tyka minimalismu, pokud jste necetl mezi radky a cetl jen to, co jsem napsala, tak vite, ze jsem nikde nenapsala, ze Hopper byl minimalista ( Hopper je taky o jednu generaci starsi nez minimalisti). Co jsem o jednoduchosti a prehlednosti ( a strohosti) Hopperova stylu napsala je v tom prvnim odstavci.
    Pokud jde o srovnani s Utrillem, rekla bych, ze me ke srovnani privedla podobna atmosfera, kde u obou umelcu je citit jakasi bezutesnost a odlistenost prostredi, ktere malovali.
    Vsak si vzpomente, na toto tema jsme uz diskutovali pred dvema lety. :)

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: Vzpomínám si, tehdy jsem nepodloženě tvrdil, že na Utrillových obrazech se nevyskytují živější barvy, např. červená, jako je zde na Hopperově obraze.
    Ale uznávám, že "přehledný, organizovaný" styl je jen jeden rys podoby s minimalismem a ne minimalismus sám.

    OdpovědětVymazat
  6. V tomto ohledu jsem naprostý analfabet a nemohu se zapojit do diskuse, ale jeden postřeh mě při prohlížení Hopperových děl napadl - výrazný kontrast. Ta zářivá barevnost jako z plakátu oproti osamělosti; je to hodně působivé a až bezútěšné.

    OdpovědětVymazat
  7. Ano, je to az 'strojovy' dojem. Zariva cistota barev a tvaru zdanlive uplne bez emoci.Shodou okolnosti Hopperuv synovec byl  sveho casu kolega meho manzela a pratelime se s nim dodnes. Ten si vzpomina, ze jeho stryc (jeho otec a Hopper byli bratri)se pri sporadickych rodinnych navstevach jevil jako nemluvny a nespolecensky clovek.Mimochodem, Hopperuv synovec je velmi dobry surrealista. (Kresli a maluje ve volnem case).
    Preji vsem hezkou nedeli.

    OdpovědětVymazat
  8. Nejsem v tomhle moc kovaná, obrazy se mi líbí hodně, líbí celkově a nelíbí a hnusí se mi.
    Tyto obrazy by se mi asi líbily celkově.
    Mám ale stejně pocit, že s dnešními technikami, dnešními možnostmi se vyrojilo tolik malířů, že začínají splývat a jejich originalita se tím snižuje. I když originální jsou...
    Ale pořád lepší, když se maluje, než když se bourá a ničí.
    Tohle bylo pěkné představení jednoho z malířů, o kterém jsem nikdy neslyšela.

    OdpovědětVymazat
  9. Jméno je mi trochu známé, už jsem někde ukázky viděla, mám ráda, když je zdůrazněný motiv- záměr. Ty obrazy se mi líbí, ač znalec nejsem.

    OdpovědětVymazat
  10. [3]: Miloši, díky za ten odkaz. Mohla jsem si udělat lepší představu o malířově tvorbě a musím říct, že se mi líbí a že bych si pár obrázků dokázala představit u nás doma na zdi.

    OdpovědětVymazat
  11. Jméno ani tvorbu neznám, protože jsem absolutní neznalec.

    OdpovědětVymazat
  12. [7]: Zuzsno, závidím vám vidět skutečné umělce zblízka.
    Zajímavé je, že Hopper přes tu uzavřenou povahu se dokázal prosadit. Zajímaly by mě i obrazy surrealisticky zaměřeného synovce, surrealisty a impresionisty mám totiž v malířství asi nejradši.
    Teď jsem byl v Berlíně na výstavě Dalího, ale ta mě dost zklamala, protože za poměrně vysoké vstupné 11 EUR tam vystavují jen kresby a fotografovat se nic nesmí.

    OdpovědětVymazat
  13. [12]: Zuzano, omlouvám se za zkomolení jména.[10]: Strýček Google nikdy nezklame.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Anton Pavlovič Čechov - <i>Racek</i> v Mahenově divadle

Z nejznámějších dokončených divadelních her A. P. Čechova (1860-1904) po Višňovém sadu (1904), Strýčku Váňovi (1899) a Třech sestrách (19...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)