7. května 2021

Levočské vrchy, Mariánska hora a Levoča

Tam okolo Levoči, tam se voda točí, ktorá nemá frajíra, nech tam do něj skočí,“ se zpívá v slovenské lidové. Určitě lepší nápad je ale v okolí Levoče se projít Levočskými vrchy, zastavit se na poutním místě Mariánska hora a nakonec si prohlédnout i samotné město, jehož historické centrum je od r. 2009 zapsáno na seznamu UNESCO. 

Začátek trasy jsme měli na autobusové zastávce v malé obci Uloža s méně než 200 obyvateli, která leží v nadmořské výšce 884 m. Protože Levočské vrchy jsou poměrné ploché, nejvyšším je Čierna hora (1290 m n. m.) v jejich severní části a my jsme se šli po jižní straně, asi po čtvrthodině jsme narazili na kótu Zimná hôrka (952 m n. m.) a vyšší se již neobjevila.



A opět po krátké době se dostáváme na rozcestí Při diablovom vrchu (870) s výhledem na zalesněné svahy vrchů. 



Ve výřezu mapy jde o místo v pravé části, kde se kříží červená trasa s modrou. Diablov vrch, severněji od tohoto rozcestí, jsme vynechali, protože ležel opačným směrem než náš cíl. Po modré značce na jih dojdeme až do Levoče. 



Po rozkvetlých loukách přicházíme k místu Kúty (840).








Krajina má stále stejný ráz a vyjadřuje to i další turistická značka Druhá lúka (768). A 20 minut odtud je poutní místo Mariánska hora (782) nad Levočou. 

Znavení poutníci (tentokrát ale nebylo z čeho) mají důvod se zastavit a meditovat.


Cílem poutí na Mariánskou horu je Bazilika Navštívenia Panny Márie. Hlavní se koná vždy první víkend v červenci. 




Základní kamen kostela byl položen v r. 1903, současnou podobu však získal až po válce r. 1922. Na baziliku minor byl povýšen papežem Janem Pavlem II. v r. 1984 a při jeho návštěvě o 11 let později se zde sešlo 650 tisíc poutníků.  



A na papeže vzpomněli i po letech hudební formou.



Poblíž baziliky je několik menších staveb a kaplí a nachází se zde i křížová cesta.



Kromě zimního období je kostel otevřený a zdarma je možné nahlédnout dovnitř. 




Vedle oltářů a varhan zaujmou vitráže a množství řezbářských prací.




Alejí Jana Pavla II. s pěti kapličkami se dostaneme do centra Levoče. Tento úsek cesty má asi 2 km. 



Levoču, historické město s necelými 15 tisíci obyvatel, 26 km za Popradem ve směru na Prešov, máme před sebou jak na dlani. Štíhlá bílá věž uprostřed patří Chrámu sv. Jakuba, který uchovává gotický skvost - oltář Mistra Pavla z Levoče.   




Do města vstoupíme Košickou bránou a za hradbami po levé straně je částečně vidět průčelí barokního Kostela Ducha svatého, postaveného společně s klášterními budovami v letech 1748-1755.



Na dalším snímku je to naopak, brána až na věž je skryta za stromy. 



Evangelický kostel v empírovém slohu (tj. císařském slohu francouzského klasicismu z éry Napoleona) byl dokončen v r. 1837. 




Hlavním magnetem Levoče je Chrám sv. Jakuba. Základní podobu v gotickém slohu získal na konci 14. století, v průběhu staletí byl však několikrát přestavován a věž byla dokončena r. 1885.  




V chrámu se nachází oltář z lipového dřeva, jehož autorem je řezbář a sochař Mistr Pavel (Majster Pavol) z Levoče. Vytvořil jej v letech 1507-1517 a s výškou 18,6 m je (údajně) nejvyšším oltářem na světě. V chrámu je zakázáno fotografovat a v knižních průvodcích Levočou i samotným chrámem je chráněn copyrightem. Hlavní část oltáře je ale reprodukována v článku Dílo Mistra Pavla z Levoče a záběry celého oltáře lze najít Googlem

Dům, kde Mistr Pavel žil, je dnes muzeem



Chrám sv. Jakuba sousedí s další významnou památkou města – radnicí s renesančními arkádami (oblouky podepřenými sloupy) a malbami, které symbolizují ctnosti (střídmost, opatrnost, udatnost, trpělivost a spravedlnost).  





Na několika záběrech byla vidět mřížovaná kovová klec. Je to pranýř, v němž od středověku bývali vězněni drobní kriminálníci a ponecháni napospas psychickému i fyzickému týrání rozhořčenými občany z davu přihlížejících. V detailu vypadá takto:



K mučení a tělesným trestům (např. bičování) se však více „hodily“ pranýře z dřevěných klád s otvory pro hlavu a ruce. Tento typ je na nádvoří vodního hradu Trakai u Vilniusu (a vedle je i klecový pranýř).

V parčíku stojí socha Ludovíta Štúra (1815-1856), hlavního představitele slovenského národního obrození, který mimo jiné kodifikoval spisovnou slovenštinu a podílel se na založení Společnosti česko-slovenské, působící ve Vídni, v Bratislavě a řadě dalších slovenských měst, mezi nimi i v Levoči.  




Thurzův dům (Thurzov dom) s novorenesanční sgrafitovou výzdobou z let 1903–1904 vznikl spojením dvou budov z 15. století a cenný je zachovalou renesanční atikou (dekorativním prodloužením fasády po celé šířce domu).



A na závěr ještě pohled na měšťanské domy na nám. Majstra Pavla. Krupekov dom v zelené barvě a s malbami kdysi patřil polskému kupci Sebastianu Krupkovi. Jeho zvláštností je i kamenná „mříž“ vytvářející 3D efekt.   




Z bočních ulic se naskýtají průhledy na Mariánskou horu s poutním kostelem.



27. dubna 2021

Peleș a Pelișor - zámky rumunských králů

V centrální části Rumunska, na úpatí pohoří Bucegi, nejvýchodnější částí Jižních Karpat, leží město Sinaia, které s přibližně 10 tisíci obyvatel patří k menším, ale turisticky velmi atraktivním. A to nejen horami, kam se můžeme vyvézt lanovkou, ale také třemi významnými pamětihodnostmi: klášterem Sinaia z r. 1695 (bude v samostatném textu), podle nějž vznikající město získalo jméno, a dvěma zámky. Peleș je větší, menší se jmenuje Pelișor, a protože jsou blízko sebe, někdy se pro oba používá společné označení komplex Peleș. V českých textech často bývají psány v podobě Peleš a Pelišor.      

Základní kámen zámku Peleș byl položen r. 1873, kdy si Sinaiu pro své letní sídlo zvolil Karel I. (Carol I), vládce Spojeného knížectví Rumunska (vytvořeného z knížectví Valašska a Moldávie). Karel I. byl původně německým princem z rodu Hohenzollernů a jejich dynastie pak Rumunsku vládla až do r. 1947. 

R. 1881 Rumunsko získalo nezávislost na Osmanské říši, Karel I. byl korunován prvním králem vytvořeného Rumunského království a již o dva roky později byl zámek otevřen a král jej začal využívat. 

V r. 1893 byl český architekt Karel Zdeněk Líman pověřen přestavbou zámku a práce trvaly až do r. 1914. Po úpravách má přes 170 místností, které svým vybavením prezentují tematicky zaměřené styly různých národů (italský, francouzský, turecký, maurský, …). Na vnější podobě zámku se architekt výrazně podepsal stavbou věží, centrální věž je vysoká 66 m. Tu si král už příliš neužil, protože krátce po zahájení 1. světové války v říjnu 1914 zde ve věku 75 let zemřel. 



Zámek byl postaven v německém novorenesančním slohu s klasickým sloupovím a věžičkami německé architektury (viz Neuschwanstein), jak je ale obvyklé pro stavby v hornaté krajině, jeho fasádu dotváří dřevěné prvky.




Terasy kolem zámku zdobí velký počet soch.







A samozřejmě nemůže chybět socha krále Karla I. v hrdém postoji.




Každý král je současně vojevůdcem, a to symbolizují děla.



Nádvoří zkrášlují nástěnné malby.




V zámku bohužel není povoleno fotografovat, proto zařazuji alespoň jeden snímek naskenovaný z tištěné brožury Peleș – Sinaia National Museum. Znázorňuje vstupní halu zámku s bohatou dřevěnou dekorací z vídeňské dílny Bernharda Ludwiga.



Následující dvě fotografie ukazují horský masiv v pozadí zámku a pohled z lanovky.




Karel Zdeněk Líman jako dvorní architekt rumunského královského dvora na přelomu 19. a 20. století pro Ferdinanda I., synovce krále Karla I. (a Karlova následníka na trůnu, protože Karel I. neměl mužského potomka), poblíž zámku Peleș postavil menší zámek Pelișor („Malý Peleș“).





Řada fotografií z interiéru „pelíšku“ je na stránce architekta Límana ve Wikipedii

Na zámku Peleș se v r. 1921 narodil poslední rumunský král Michal I. (Mihail I) a žil zde až do r. 1947, kdy byl komunistickým režimem donucen k abdikaci. Brzy poté Rumunsko opustil, následně byl zbaven rumunského občanství, zámek byl zkonfiskován a zpřístupněn návštěvníkům jako muzeum. V r. 1975 ho však generální tajemník Komunistické strany Rumunska Nicolae Ceaușescu pro veřejnost uzavřel a využívat jej pak mohli jen straničtí a vládní prominenti. Ceaușescu sem jezdil jen výjimečně, protože se mu prý nelíbil.

Po pádu komunistického režimu se Michal I. chtěl do Rumunska vrátit, ale tehdejší prezident tomu bránil a občanství získal až ve funkčním období dalšího prezidenta v r. 1996. Na restituované rodové sídlo se natrvalo vrátil v r. 2008, přesněji na Pelișor, na zámku Peleș si vyhradil jen několik místností, ostatní ponechal k prohlídkám. Éra rumunského královského rodu se uzavřela r. 2017, kdy Michal I. ve věku 96 let zemřel.       

K významným počinům architekta Límana vedle komplexu Peleș patří také úprava interiérů „Drákulova“ hradu Bran v letech 1924-1929. O něm více v dřívějším článku.

Aktuální článek

Levočské vrchy, Mariánska hora a Levoča

„ Tam okolo Levoči, tam se voda točí, ktorá nemá frajíra, nech tam do něj skočí ,“ se zpívá v slovenské lidové . Určitě lepší nápad je ale v...

10 nejčastěji zobrazovaných článků