14. prosince 2018

Pieter Bruegel starší - na výstavě ve Vídni (+ něco navíc)

Hieronymus Bosch (1450-1516) a Pieter Bruegel starší (mezi 1525 až 1530, 1569) jsou nejvýznamnějšími nizozemskými malíři 15. a 16. století. Jejich obrazy jsou charakteristické velkým počtem postav a využíváním symbolů k uměleckému sdělení. U Bosche je patrné pranýřování neřestí a zkaženosti světa, obrazy jsou plné zrůd, propletených lidských těl a jejich vnitřností, Bruegel je lidovější, velmi často zobrazuje výjevy z vesnického života, do nichž ale nezřídka vkládá ironii.

V češtině se nepořádek a zmatek označuje také jako brajgl a v tom se někdy vidí spojitost s Bruegelem a jeho přelidněnými obrazy, protože jméno malíře u nás většinou slyšíme vyslovovat brojgl. Správná výslovnost je ale jiná, a sice bröchl (brechl). Jak je z data úmrtí patrné, letos od něj uplynulo 450 let a Kunsthistorisches Museum ve Vídni k němu uspořádalo světovou výstavu, kde je k vidění 30 z celkového počtu 43 známých obrazů malíře, doplněných polovinou ze 60 dochovaných kreseb. Vídeňské muzeum je k ní také nejpovolanější, protože vlastní 12 Bruegelových originálů.

O výstavu je mimořádný zájem a je třeba si předem rezervovat čas návštěvy. Internetové rezervace jsou až do 13. ledna, kdy výstava končí, vyprodány, další jsou vyhrazeny pro návštěvníky na pokladně, je však iluzorní očekávat, že ji získáme na tentýž den. Poprvé jsem byl ve Vídni ve středu 5.12., jenže vývěska Today sold out mě přinutila změnit program, koupil jsem lístky s rezervací na 8.12. a šel na jiné 4 výstavy (Claude Monet v Albertině, Gustav Klimt v budově Secession, Egon Schiele v Belvederu a do Gemäldegalerie der Akademie der bildenden Künste, která ale v současnosti má kvůli rekonstrukci své sbírky včetně Boschova triptychu Poslední soud přemístěny do Theathermuseum naproti Albertiny).

Příjemným překvapením bylo, že na Bruegelově výstavě je až na výjimky možné obrazy fotografovat bez blesku. Nejobtížnější je tak dostat obrazy do záběru, protože před každým se tísní desítky návštěvníků.

Senoseč (1565) patří do pětice obrazů ročních dob. Patřila ke klenotům Národní galerie v Praze, ale v restituci se vrátila Lobkowiczům a z expozice na zámku v Nelahozevsi byla nakonec přemístěna do Lobkovického paláce na Pražském hradě. Vystavovatelé si zápůjčku obrazu zřejmě také velmi považují, plakát s jeho reprodukcí visí na vstupních dveřích do muzea.



Další tři obrazy z cyklu ročních dob vlastní Kunsthistorisches Museum ve Vídni a poslední je v Metropolitan Museum of Art v New Yorku. Původně byl ještě šestý, ale ten se nedochoval.

Z Vídně jsou následující:
Lovci ve sněhu (1565) táhnou zimní krajinou se smečkou psů, ale skromným úlovkem, lépe jsou na tom vesničané v levé části obrazu, kteří se chystají na zpracování poraženého čuníka a můžou se těšit na zabijačkové lahůdky. A k zimě také patří bruslení. Impozantní horské štíty v pozadí jsou vzpomínkou na pobyt malíře v Itálii.



Pochmurný den (1565) má pro Bruegela typické složení několika samostatných částí. V pozadí je vidět působení přírodních živlů, na rozbouřené hladině se zmítají lodě a námořníci bojují o život a v popředí vesničané likvidují následky polomů tuhé zimy, opravují svá obydlí a chystají se na příchod jara.



Návrat stáda (1565) zachycuje začátek podzimu. Černé bouřkové mraky naznačují zhoršující se počasí, typické pro tuto roční dobu.



Do obrazu Dětské hry (1560, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) Bruegel vtěsnal kolem 230 dětí dovádějících u 90 typů her.



Podobně davový charakter má obraz Zápas masopustu s půstem (1559, Kunsthistorisches Museum, Vídeň). Masopust "reprezentuje" korpulentní karnevalový princ na sudu, který má na svém kopí napíchnuté sele a šermuje s hubenou paní půstu na vozíku. V masopustní skupině vlevo se lidé baví, tančí a hodují, půst v pravé části symbolizuje chudoba, návštěva kostela a přijímání almužny.



Malíř v mládí strávil 2 roky v Itálii, aby se seznámil s díly renesančních mistrů, ale ještě víc na něj zapůsobila alpská krajina. Z Itálie si odnesl jen kresby a Pohled na Neapol (1563, Galleria Doria Pamphilj, Řím), který se k italskému pobytu váže, namaloval až asi 10 let po návratu.



Biblický příběh o třech mudrcích z Východu (označovaných jako Tři králové) a jejich návštěvě Betléma s dary pro Ježíše krátce po jeho narození Bruegel zpodobnil ve dvou obrazech:
Klanění Tří králů ve sněhu (1563, Winterthur, sbírka Oskara Reinharta) a Klanění Tří králů (1564, National Gallery, Londýn).





V obraze Kristus nesoucí kříž (1564, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) se malíř během jednoho roku posunul k době předcházející Kristovu ukřižování.


Rovněž dvě verze má Stavba babylonské věže. První z r. 1563 opět vlastní Kunsthistorisches Museum ve Vídni, druhou, zřejmě pozdější, má ve sbírkách Museum Boijmans van Beuningen v Rotterdamu.

Podle bible při potopě světa Noe na arše zachránil svou rodinu (manželku a tři syny s jejich manželkami) a zástupce zvířecích druhů a jeho potomci pak postupně osídlili celou Zemi. Protože pocházeli z jednoho rodu, mluvili jedinou řečí.
Když už si mysleli, že se všemu naučili, rozhodli se postavit věž sahající až do nebes, kde by zase všichni společně žili na jednom místě, aniž by k tomu potřebovali Boha.
Bůh se rozhodl jejich pýchu potrestat tím, že každý začal mluvit jiným jazykem a kvůli neschopnosti se dorozumět a vzniklému zmatku (odpovídající hebrejské slovo dalo místu název Bábel, v češtině uváděném jako Babylon) nebylo možné rozestavěnou věž dokončit.

Obrazy i podoba věží se dost liší. Malba z Vídně je asi 4-krát větší, na druhé straně poměr výšky věže vůči okolním domům je na obrazu z Rotterdamu více než dvojnásobný. Věž na prvním obrazu je jako kdyby z jednoho kusu skály, kdežto v druhém případě celá postavená lidmi. Na vídeňském obraze je v popředí vlevo vidět postava biblického lovce Nimroda a jeho družiny, který podle židovského učence a historika Josepha Flavia z 1. století našeho letopočtu stavbu babylonské věže zahájil.
Monstrózní nedokončená věž již pronikající mraky svým náklonem ohrožuje v porovnání s ní titěrné domy v okolí.




Následující obraz Sebevražda Saula (1562, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) v levé části zachycuje jak Saul, první izraelský král, v beznadějné situaci boje proti Pelištejcům (Filištínům) nalehl na meč a proklál se jím.



Bláznivá Markéta (1563, Museum Mayer van den Bergh, Antverpy) vede armádu žen do pekla udělat tam pořádek. Hříšníci z řad mužů při pohledu na ně však asi spíš než na nápravu si pomyslí, že o sex nebude nouze. Pekelné plameny a příšerky prozrazují vliv Hieronyma Bosche.



Triumf smrti (1562/63, Museo del Prado, Madrid) má také rukopis Hieronyma Bosche. Smrt přijíždí na bílém koni (v levé části dole) a lidé se v hrůze snaží uniknout.



Jak bezprostředně a družně se umí bavit lidé na vesnici, vyjadřují obrazy Selský tanec (1568) a Selská svatební hostina (1567). Oba vlastní Kunsthistorisches Museum ve Vídni.




Straka na šibenici (1568, Hessisches Landesmuseum, Darmstadt) zobrazuje tři děti tančící pod šibenicí a v levém dolním rohu chlapce se staženými kalhotami, jak se vyprazdňuje. Bezstarostnost všech aktérů v sousedství hrůzostrašného instrumentu je symbolickým vyjádřením absence respektu k autoritám.



Hlava venkovské ženy (1568, Alte Pinakothek, Mnichov) není portrétem, ale předběžnou studií k tvářím venkovanů, jimiž Bruegel zaplňoval své obrazy. Podle "krásy modelu" je vidět, jak daleko byl jejich idealizaci.


Zimní krajina s pastí na ptáky (1565, Musées royaux des Beaux-Arts de Belgique, Brusel) znázorňuje lidi bavící se bruslením a curlingem na zamrzlé řece. Vpravo dole je nastražena improvizovaná past na ptáky. Tvoří ji na jednom konci podepřené staré dveře, pod nimiž je rozsypáno obilí lákající ptáky, podpěra je ve smyčce provazu s dlouhým koncem a stačí za něj zatáhnout a dveře na zobající ptáky spadnou.
Obraz je vykládán jako podobenství o životě a jeho úskalích.



Obraz Sedlák a zloděj ptáků (1568, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) ukazuje pytláka s dvěma ulovenými ptáky, který se v rozpacích gestem snaží přesměrovat pozornost na dalšího vykradače hnízd, šplhajícího na strom.



Na výstavu byly zapůjčeny i obrazy z nespecifovaných soukromých sbírek, a to:
Opilci lezou do prasečího chlívku (1557) a biblické Kázání sv. Jan Křtitele (1566).




Dvě opice na řetězu (1562, Gemäldegalerie, Berlin) Bruegel namaloval v Antverpách a řeka Šelda (Schelde), která jimi protéká, je zobrazena v zamlženém pozadí. Spoutání řetězy má obecnější význam i pro lidskou společnost.



Mrzáci (1568, Musée du Louvre, Paříž) tančí na berlích a protézách a přes svízelné možnosti se snaží ubohé oblečení vylepšit nápaditými čepicemi a klobouky. Žena vpravo vzadu nese misku na almužny, ale žádný dobrák na dohled není.



Na závěr ještě osm obrazů, jejichž snímky mám přímo z mateřských galerií a na výstavě nejsou. Mohl být i devátý, ale obraz V zemi peciválů v Alte Pinakothek v Mnichově jsem bohužel v rámci krátkého času na návštěvu galerie minul, tehdy jsem přednostně hledal Leonardův obraz Madona s karafiátem.

Svár půstu s masopustem (Statens Museum for Kunst, Kodaň) na rozdíl od šestého obrazu shora je komorní, na vyhublých tvářích postících se názorně ukazuje, jaké to je týrat se hladem.



Obraz Nizozemská přísloví (1559, Gemäldegalerie, Berlín) údajně zachycuje 120 rčení a přísloví. Společným jmenovatelem je nabádání malíře, aby se lidé vyvarovali pošetilého jednání, např. přinášet světlo ve vědrech (známé z Kocourkova), házet růže sviním (my říkáme perly), házet peníze do vody (pro štěstí, které tím stejně nezískáme), …





Žně (1565, Metropolitan Museum of Art, New York) jsou pátým z dochovaných obrazů ročních dob (zbývající čtyři jsou v úvodu článku). Práce vesničany očividně vyčerpala, a to jí ještě tolik zbývá.   







Kázání svatého Jana Křtitele (1566) vlastní Szépművészeti Múzeum v Budapešti. Obecenstvo shromážděné na lesní mýtině upíná svou pozornost na postavy Jana Křtitele a Krista.




Poslední čtyři obrazy vystavuje Musées royaux des Beaux-Arts de Belgique v Bruselu: Svržení padlých andělů (1562), Zápis v Betlémě (1566), (bohužel s odrazem stropního světla ještě třetí) Klanění Tří králů a Ikarův pád. U posledního obrazu je Bruegelovo autorství nejisté, pojetím, kde v centru obrazu jsou orající rolník a pasák ovcí a rozpláclý hlavní hrdina je jen nezřetelně vidět v pravém dolním rohu, aniž by se o něj kdokoliv z nich zajímal, odpovídá Bruegelově stylu, dnes se však již předpokládá, že jde o kopii ztraceného originálu.   






20 komentářů:

  1. Nejvíc mne zaujaly o rázy zasněžené krajiny, babylonska věž a hrající se děti... Podobnost s obrazy Hieronyma Bosche je opravdu nápadná... Jinak mám doma knihu Fantastické a magické...kterou se vydavatel rozhodl ilustrovat obrazy Hieronyma Bosche.. (a na přebalu je fotografie Jana Saudka..)   

    OdpovědětVymazat
  2. Velmi ráda jsem absolvovala výstavu ve Vídni s tebou, díky. Tedy myslím zde na tvém blogu ve tvé krásné reportáži.

    OdpovědětVymazat
  3. Milošu, máš nápad, co představuje ten zhruba 10m vysoký kulovitý objekt s okénky, vyčuhující vpravo zpoza stromu na posledním obraze?

    OdpovědětVymazat
  4. [1]: Jane, díky za výbornou informaci, tu knihu se budu snažit pořídit.[2]: Škoda j
    en, že jsme tam nebyli spolu . Třeba příště, ve Vídni se stále něco děje :).[3]: Opravdu nevím, domnívám se, že jde jen o klam, věž kostela napravo s listím nad větví vytváří zdání oblouku, ale myslím, že dál už nepokračuje.

    OdpovědětVymazat
  5. Hmm, asi jó.
    Optický klam(můj )

    OdpovědětVymazat
  6. Podezřívám oba malíře, že měli honorář nasmlouvaný podle počtu zobrazených osob.

    OdpovědětVymazat
  7. Našla jsem zajímavé detaily z biografie P. Bruegela:
    http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=189
    Je obdivuhodné i dojemné když se člověku podaří zanechat nesmrtelný odkaz lidstvu navzdory svému krátkému životu. Z Bruegelových obrazů je zřejmá poctivá snaha o sdělení myšlenek realistickým způsobem, perfektně zvládnutou řemeslnou stránkou malířství. Jsou mi mnohem bližší, než díla "moderních malířů".

    OdpovědětVymazat
  8. Zajímavá dílka, obzvláště postavy na nich, takové zvláště vymalované, tvarované, nevím přesně, co mě na nich tak zaujalo.
    Hlava venkovské ženy je vskutku děsivá.

    OdpovědětVymazat
  9. Miloš! Fantastická reportáž, rozbor, analýza tohto velikána, ktorý pre nás nahradil vtedy nemysliteľný film, video.
    Breughelov milujem, ich tvorba je vyslovená "Märchen"...Viedeň je dnes asi trochu Paríž minulého storočia, tie výstavy som videl aspoň z vonku, lebo s mojou invaliditou som si ešte netrúfal vliezť donútra. Možno ešte raz inokedy, neskôr...

    OdpovědětVymazat
  10. Jen takový všetečný dotaz k obrazu "Zimní krajina s pastí na ptáky": A je to skutečně past? Dala jsem si maximální zvětšení na monitoru. Já tam ten provaz přesvědčivě nevidím. Připadá mi, že dřevěná deska je poměrně solidně podepřené podpěrou typu T. Spíš bych celé zařízení brala jako ochranu zobu před padajícím sněhem.

    OdpovědětVymazat
  11. [11]:Máme to stejně, ale nechtěl jsem zpochybňovat, po tom fiasku s kostelem...
    Imo, stejně divné-celý obraz sic z nadhledu, ale perspektiva ukončení pravého okraje střechy je"přepísklá" a vytváří(úmyslně?) právě ten optoklam, na který jsem poukázal.
    Ale dosti detailismu, všechny obrazy super, ta typologie lidiček na nich nedostižná...
    Ničím a nikým nerušený večer přeju

    OdpovědětVymazat
  12. [5]: A v celé své složitosti :).[6]: Ale úplně jistý si nejsem.[7]: Zase to ale mělo nevýhodu, že těch obrazů namalovali poměrné málo, Bruegel kolem 40 a van Gogh, který se dožil srovnatelného věku, asi 900.

    OdpovědětVymazat
  13. [8]: Stránky Artmuseum znám, tentokrát jsem je ale opomněl a až teď tam vidím, co mně nebylo jasné. Jméno malíře mám zafixováno jako Brueghel a dokonce jsem to v názvu článku a celém textu takto původně měl, ale pak jsem si na fotkách výstavy všiml, že ho uvádí v podobě Bruegel (tedy bez "h"), v 6. díle Dějin umění José Pijoana je také Bruegel, proto jsem to všude opravil. A na Artmuseu vysvětlují, že původně se podepisoval Brueghel a později to zjednodušil na Bruegel. Jeho synové (a také kvalitní malíři) si však ponechali delší podobu jména, proto mě to mátlo. Jinak ti synové se tematicky od otce liší. Např. Jan Brueghel starší hodně maloval vázy s květinami.Obrazy jsou realistické, ale Bosch, který Bruegela hodně ovlivnil, je někdy považován také za prvního surrealistu, protože jeho příšery by se dobře vyjímaly ve sci-fi filmech.[9]: Vyhrál si s nimi.
    Ta žena je pěkné strašidlo :).[10]: Vídeň je na výstavy skvělá, jezdím tam na ně každý rok. Ale dost se jí blíží Budapešť. Zmiňoval jsem to v článku http://mish-mash.blog.cz/1503/budapest-2-mesto-vystav.

    OdpovědětVymazat
  14. [11]: Díky za podnětnou "reklamaci" .
    Pro články fotky hodně zmenšuju (na velikost kolem 100 kB a původně mají 5-7 MB), tím se leccos ztrácí a při zvětšování ze zmenšeného snímku je to pak znát, ale i při zvětšování z originální velikosti fotografie tam opravdu žádný závěs není vidět.
    V anglické popisce k obrazu byl zmíněn "string" (tj. provaz, struna, lanko, ...), ale teď jsem si uvědomil, že to asi bylo jinak, provaz byl spojen s podpěrou a zatáhnutím za něj dveře na zobající ptáky spadly. V tomto duchu jsem to opravil.

    OdpovědětVymazat
  15. Mnohokrát děkuji za příjemnou procházku s průvodním slovem, mnohé jsem se od tebe dověděla a zaujal mne obraz Zimní krajina, několikrát jsem se k němu vracela.
    Krásnou adventní neděli, tobě i celé rodině přeji

    OdpovědětVymazat
  16. [12]:[16]: Díky za přání, také přeji hezké a (pokud možno ) poklidné předvánoční dny.[16]: Na výstavě bylo také několik obrazů z okruhu Brueghelových žáků a napodobovatelů a mezi nimi i kopie Zimní krajiny s pastí na ptáky (je možná i hezčí, zářivější, originál je proti ní pošmourný). V informacích u kopie dokonce uváděli, že ze všech Bruegelových obrazů je Zimní krajina kopírována
    Je vidět, že dokážeš vnímat kouzlo obrazu jako malíři :).

    OdpovědětVymazat
  17. [17]: při přepisování komentáře mně vypadlo:
    ... kopírována NEJČASTĚJI A EXISTUJE JIŽ 130 KOPIÍ

    OdpovědětVymazat
  18. Bruegel mi ve svých zobrazeních postav připomíná trochu naivisty, ale jeho vzdálené krajiny jsou dokonale propracované, obdobně jako u Leonarda. Dohromady však vytvářejí zajímavé a živé obrazy.

    OdpovědětVymazat
  19. velký obdiv tomu, kdo ty obrazy maloval

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Henri Matisse - fauvismus

Henri Matisse (1869-1954) se k malířství dostal úplnou náhodou, pocházel z rodiny obchodníků a dostalo se mu vzdělání, vystudoval práva a p...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)