27. července 2014

Comino, Modrá laguna - relax s adrenalinem

Comino je malý ostrov mezi Maltou a Gozem s rozlohou necelých 3 kilometrů čtverečních. Přestože obyvatelé ostrova se dají spočítat na prstech (uvádí se jich 7) a v létě je v provozu jediný hotýlek, směřují sem ve velkém výletní lodi z přístavů na Maltě. Zajímavá je už samotná cesta, protože při ní se naskýtají krásné náhledy na pobřeží Malty s velkými útesy, skalními jeskyněmi i zástavbou s kamennými pevnostmi a výraznými kostely, ale tím nejzajímavějším je cíl cesty - Modrá laguna (Blue Lagoon), malý přístav na Cominu, kde loď na několik hodin zastaví a turisté se v tomto kouzelném koutu mohou koupat, vylézt na skály, rozhlížet se po okolí nebo jen relaxovat u dobrého jídla a pití a opalovat se - nejlépe s nějakou blízkou duší (a tělem).




Na snímku z letadla je laguna nápadná světle modrou barvou, protože má menší hloubku než okolní moře.



Aniž by to někde bylo uvedeno, koupání je zde spojeno s nečekanými překvapeními. Ve středu laguny je dost silný boční proud a slabší plavci obvykle skončí na laně, které ji odděluje od otevřeného moře. Pánové se snahou o zachování zbytku důstojnosti před svými drahými polovičkami ručkují po laně ke břehu a dámy volají o pomoc. Vždy jsou však nablízku mladí muži v loďkách, kteří dámám galantně podávají pádlo a některé (zvláště mladší) vytahují na palubu.



Už z laguny bylo zřejmé, že za skaliskem musí být silnější vlny, protože nepravidelné nárazy o skálu se projevovaly vystříknutím vody 2-3 m vysoko. Zachytit plnou výšku vodní tříště se mně nepodařilo, ale částečně je to vidět vpravo od skalní průrvy.



Na dalším snímku vpravo je patrná jiná zajímavost - jeskyně, která je zakončena úzkou spárou, za níž už prosvítá otevřené moře.



Obojí jsem chtěl prozkoumat trochu blíže. Pohled na příboj by asi byl nejlepší z terasy u skalního okna anebo z vrcholu skály, na nějž vedla vyšlapaná cesta, ale já jsem začal jeskyní. V ní jsem zjistil, že spára je dostatečně široká, abych se dostal dál na otevřené moře.

Plaval jsem asi 5-10 m od skal k terase, ale jak jsem se k ní blížil, postupně se mě zmocňoval neklid, protože jsem si uvědomil, že se stávám hříčkou vln, které mě vyzvedávají a stahují, jako kdybych klouzal po křivce sinus s roztečí 2 metry mezi protilehlými vrcholy.

Bezděčně jsem si vzpomněl na povídku Edgara Allana Poea Sestup (nebo také Pád) do Maelströmu (A Descent into the Maelström), kde autor popisuje obrovský kruhový vír u norského souostroví Lofoty, který jako černá díra stahuje a pohlcuje vše, co se mu přiblíží na dosah. V sugestivním líčení okolí mistr hororu píše: "Vpravo i vlevo, kam až oko dohlédlo, táhly se jako valy světa obrysy hrozivě černých, trčících skal, jejichž ponurost dokresloval příboj, který proti nim s věčným vytím a jekem vysoko vrhal svůj bílý, strašlivý hřbet."

Poe v povídce popisuje dramatický příběh tří bratrů, jejichž rybářskou loď vichřice hnala směrem k Maelströmu. Jednoho smetla i se zlomeným stěžněm, ke kterému se připoutal, a zbývající dva se propadli do jícnu víru. Jeho stěny měly sklon 45 stupňů a v nich kroužily trosky lodí a nábytku, kmeny, bedny a stavební dříví. V nejvyšších hladinách víru pluly předměty válcového tvaru. Toho si všiml jeden ze zbývající dvojice bratrů, přivázal se k sudu a s ním se vrhl do víru, zatímco druhý se křečovitě držel kruhu. Loď postupně klesala níže, až se úplně potopila, sud však vystoupal nahoru a když ustal příboj, na chvíli zmizel i vír a poslední bratr se zachránil.

Zde však žádný soudek, jehož by se dalo chytit (anebo jsem se z něj mohl naposled napít), nebyl. Jak se vlny tříštily o skálu, pokoušel jsem se toho využít a na hraně skály se zachytit, když voda byla na vzestupné křivce. Několikrát mě však zpětný proud stáhl zpět, ale přece jen se mně nakonec podařilo na pažích vzepřít, přehodit nohu přes hranu a s vyčerpáním se překulit na plošinu. Na ní se muchloval mladý pár, který si mě ani předtím nevšímal, s omluvou "Sorry for disturbing you in making love." jsem se vypotácel přes plošinu, sklouzl do vody, přeplaval na druhý břeh a pak se už raději nekoupal.



P.S. Každý rok se utopí více než 200 osob z ČR, mužů přibližně 2krát tolik co žen.

17. července 2014

Vysoké Tatry (5) - Rysy

Rysy mají dva primáty - jako hraniční hora Slovenska a Polska jsou s nadmořskou výškou 2499,6 m nejvyšším vrcholem Polska a současně nejvyšším místem Vysokých Tater, kam lze jít bez horského vůdce. Protože polohy od 2500 m výše se už považují za velehorské, postavíme-li se na vrchol, můžeme mít pocit, že naše hlava se rozhlíží z velehor a připadat si jako Edmund Hillary a Tenzing Norgay na Mount Everestu.
I z těchto důvodu jsou Rysy asi nejpopulárnějším cílem.

Na pohled však jsou zcela nevýrazné, na rozdíl od impozantních tatranských velikánů Kriváň, Vysoká, Končistá, Gerlach, Slavkovský štít a Lomnický štít je není ze silnice východním směrem na Poprad vidět a vykouknou až v okamžiku, kdy se od Popradského plesa prokousáme klečí do trochu vyšších poloh.
Jde o dva hrbolky v pozadí nad vloženým znakem Slobodného kráľovstva Rysy (ten se nachází blízko Chaty pod Rysy), záběr je z trasy na Koprovský štít.



Kdysi prý na Rysy z polské strany vylezl Lenin, a tak snad každý straník a svazák cítil za svou povinnost se tam také ukázat. Pro mladé budovatele "světlých zítřků" to problém nebyl, hůře se však s nepsaným "stranickým úkolem" vyrovnávali netrénovaní postarší jedinci. Asi nejlépe to vyřešil Alexander Dubček, který se po sametové revoluci znovu vynořil a stejně jako v r. 1968, kdy popularitu získával i gesty u politiků nezvyklými, např. šipkou do vody za asistence kamer televize a ochomýtáním se kolem hvězdy pop-music Marty Kubišové, tentokrát se nechal vrtulníkem vysadit na sedle Váha (2337 m) a zbývajících 162 m převýšení, opět s kameramany v patách, vyšlápl. To už však nemohlo zachránit celkově trapné působení senilním dojmem působícího politika, kterému ujely všechny vlaky, a proto nebylo divu, že na někdejší slávu se mu nepodařilo navázat.
Politický kontext Rysů mně je úplně znechutil, při pobytech ve Vysokých Tatrách jsem chodil všude možně, jen tam ne.
Jen jednou jsem si je blíže prohlédl, a to z nadhledu, když jsme v malé skupině asi 5 lidí s horským vůdcem vylezli na nejfotogeničtější štít Vysokých Tater Vysoká (2547 m, na dalším snímku), který má s Rysy až po sedlo Váha společnou trasu. Rysy byly obsypány turisty jako hrouda tureckého medu vosami.



Až r. 2003 v rámci rodinného výletu jsem na výslovnou žádost synů (měli tehdy 13 a 11 let) se podvolil a i s chotí jsme je zdolali. Velkým zklamáním však bylo, že z vrcholu kvůli mlze nebylo vidět na největší jezera Vysokých Tater Morskie Oko (má rozlohu 35 ha) a Czarny Staw (20,6 ha), největší slovenská plesa jsou menší, Velké Hincovo pleso má rozlohu 20 ha a Štrbské pleso necelých 20 ha.
Ve stejném roce jsem to zkusil ještě jednou a v následujících letech znovu, ale situace se vždy opakovala. I když téměř celou trasu bylo pěkně, s přibližováním k vrcholu se počasí zhoršovalo a naděje na výhledy se pokaždé rozplynula.

O 5 let později nám jeden domorodec poradil, že je nutné se na trasu vydat brzo ráno, ještě než se začne odpařovat vláha. Byl to boj přesvědčovat rodinné příslušníky, abychom to ještě jednou zkusili. Jeden syn už s námi ani do Tater nejel, představa prázdného bytu a návštěv jeho dívky byla mnohem lákavější než horské túry. Manželka před další ztečí také odmítla, že v úspěch nevěří, a když jsem budil dalšího potomka v 5 hod ráno, konverzace s ním připomínala úvodní debatu Boba a Bobka z kresleného seriálu Králíci z klobouku: "Vstávat, jde se cvičit." "Ale proč?"

Trasa obvykle začíná na nádraží ve Štrbském Plese (1355 m), odkud po pár set metrech po silnici se dostaneme do lesa a po 1 hod a 15 minutách vycházkovým tempem dojdeme k Popradskému plesu (1500 m).



Otevřou se výhledy na serpentiny vedoucí k sedlu pod Ostrvou, odkud lze po magistrále dojít až na Skalnaté pleso pod Lomnickým štítem; při pohledu přes jezero na druhou stranu je na horizontu za horským hotelem vidět výrazný vrchol Mengusovského Volovce a vlevo o něj v pozadí menší chatky je Koprovský štít.



Od Popradského plesa postupujeme k rozcestí Koprovský štít/Rysy nad Žabím potokem (1625 m), kde se dáme vpravo a vystoupáme klečí na hranu kotliny Žabích ples (přibližně 1920 m). Tato část trasy zabere asi 1,5 hod a na vrchol zbývají přibližně 2 hod cesty.



Podél Žabích ples projdeme až na konec kotliny k místu, kde trasa začne stoupat k terase s Chatou pod Rysy.



Stoupání je zde trochu náročnější a úsek je místy zajištěn řetězy a skobami.



Chata leží ve výšce 2250 m a je v celých Vysokých Tatrách nejvýše položená.



Při pohledu zpět bylo vidět, že máme v patách mraky, proto jsme se tentokrát na chatě na občerstvení nezastavovali a pokračovali podél sněhového pole na sedlo Váha. Třetí ze záběrů je pohledem zpět a čtvrtý je již nad sedlem Váha s částečným náhledem na kotlinu Žabích ples.



Poslední metry k vrcholu.



Cedule označuje vrchol i hraniční místo, za ní už je Polsko a také propast, výstup z polské strany musí být nesrovnatelně obtížnější.



Rysy mají ještě jeden vrchol, který je na slovenské straně a má 2503 m. Je na dalším snímku.



Konečně se na nás usmálo štěstí a uviděli jsme polská plesa. Mořské oko je to vzdálenější.



Z poslední koláže je vidět, jak se nad jezera valí mraky, za 10 minut bylo celé údolí zahaleno.


13. července 2014

Návštěvní kniha

Všichni autoři mají radost, když si jejich "dílo" někdo přečte (nebo prohlédne) a pokud čtenářům stojí za to napsat i komentář, potěší to ještě více.
Komentáře totiž představují cennou zpětnou vazbu a na rozdíl od údajů z čítačů návštěvnosti se stanou součástí článku a mohou přinést mnoho dalších a zajímavých informací a názorů (třeba i polemických a úsměvných), které článek doplní a rozvinou směrem, o němž autor neměl tušení.
A za to všem komentujícím čtenářům děkuji.

V následujícím přehledu jsou uvedeni návštěvníci blogu, kteří alespoň k jednomu článku připojili komentář. Čísla za jmény vyjadřují, v jakém pořadí se do seznamu "zapsali".
První komentář se objevil až po více než půl roce od založení blogu, poslední komentátorka Lilith Uchiha má pořadové číslo 424.


A

Adele 91
Adina 351
Aileen 385
Akim 249
Albina 390
Alča 288
Alexe 349
Alo 353
alpos 380
Amálka 212
Amelie 34
Anče 186
Andie 47
Andrea 411
Andrejka 329
Anidea 165
Annika 188
Any :) 207
Axina 68

B

Bábina 148
Babsy, Babeta 14
Baryn 294
Beáta 142
Beth 98
bethere 405
Bev 59
Billie 29
Blanka 244
Bobouš 334
Butty 201

C, Č

Cleo 235
Colee 263
cumak 383

D, Ď

dancerboy 26
Daniel 280
Dáša 296
David 46
Dejdar 403
Denisa 416
Diarsie 113
Dolores 208
Dominik Valjent 369
Dominika 345
Dragell 205
DRAK 44
dvdclub 78

E

Edona 110
Ejmy 116
Egogirl 161
Egoped 36
El 160
Eleanor 287
Elfie 266
Eliam 124
Elis 203
Eliss 308
Ell-e 187
Ellie 90
Ema 105
Eva 86
Evžen 283

F

fakynn 97
FelixZ 317
Ferda 422
Fibian 255
Fredy Kruger 54
Frypat 67

G

Gabi 63
Gábi 178
gerald-czech 356
gitty93 260
Grumpy 252
Guizmo 192
GVKB 344

H

H. A. 240
Hanako 227
Hanka 24
Hanka 183
helena-b 268
Honza 315
helmii 332
Hups 197

CH

Che Guevara, Jarda 362

I

Igor 412
Iluart 132
Iris 149
Ivča 74
Ivet (Sugr) 13

J

Jago 81
Jakub 285
Jan 204
Jan Rejžek 342
Jana (z) 195
Jana (k) 217
Jana 257
Janah 229
Janinka 210
Jarka 16
Jasmine 60
jednorožec 119
Jeník 223
JiHei 106
JiříSvarc 366
Jitka 73
Jitka 225

K

K. 191
Kačka 176
Kačka 381
Kája 211
Kája 394
Kamil 95
Karča 189
Karlos 214
Katka 23
Kerr 265
Kerria 133
Kett 414
Kika 185
Kitty 144
Klárka 213
Kosma 243
krajkářka 135
Kutil 121
kybersikanovani 93

L

L. (ž) 233
L. (m) 254
L. 371
Lenča 309
Leník 222
leniile 108
Lennýs 120
Libuše 310
Lily 134
Lisi 45
Liška 395
Livien 33
Lojzo 82
Lóra 193
lovah 324
luc 140
Lúmenn je mimo, anti-lúmenn 246
Luss 141
Lu Wild 407
Lýdie 76

M

m. 118
Macin 40
Madrak 53
Maglaiz 172
Majka 299
Margaret 152
Marika 326
Markeet 181
Martin 420
Matěj 293
matka 372
Matthias 376
Maurice 167
Maxi 312
MD194 72
Melissa 297
Melkora 231
Město 7 298
Michaela 306
Mike 269
Milada 220
Milan 179
Miloš Skalka 348
Míra 83
Mirijam 409
Míša 31
Mitsuki 234
mJ 138
MOE 384
MooX 177

N

Najifka 400
Natas 115
Natty 216
Naty 62
Nellyna 363
Nigredo 365
Nikia 267

O

Obyčejný člověk 402
Opica 291
Orida 209
Ortie 336
outcry 359


P

Panda 330
Paul 387
pavel 43
Pavla 170
Pavla 202
Pepi 245
Petra 109
Péťa 290

Q

quick 131
Quintal 190

R

Ravicu 128
realistkadneska 398
Rejpal 401
Robka 21

S, Š

Sabča 75
Sarinka 175
Satine 10
Semi 364
Shari 102
Siren 352
Skye 2
Spajky 107
splaime 154
Standa 289
stuprum 168
Sugr (Ivet) 13
supice 423
Surpan 200
SV 304
sw 415
Šárka 125

T

Teeda 126
Tereza 354
Terezie 226
Terka 261
Tia 92
Timea 80
Tom 339
Tomáš (B) 292
Tomáš (D) 303
Tony 77
Topster 49
Troska 396
tva 346

U

userka 215

V

valin 50
Veki 218
vendulka21 247
Vendy 22
VendyW 18
Veronika 314
vex 3 391
Viki 301
Vikomt 219
Vlasta 258

W

wazzup 30
webpos 114
Weiler 377
Winter 421

X

xxx 275

Y

yellow 236
Yuri 137
Yves 35

Z, Ž

ZdenekP 316
Zdíša 367
zelenykavalir 25
Zítra 85
Zizzala 389
Zuzana Bradova 327
Zuzka 250

3. července 2014

Pouliční umělci (1) - hudba a tanec

S teplým letním počasím narůstá klokot v ulicích měst, restaurace zřizují venkovní posezení se slunečníky, ožívají tržiště a stánkový prodej a o zábavu se starají pouliční umělci. Jejich produkce má spoustu podob - výtvarnou (kreslíři portrétů, karikaturisté, malíři městských panoramat, graffiti umělci, kterým místo papíru nebo plátna poslouží i chodník a místo štětce sprej či barevné křídy), hudební, taneční a zařadit bychom sem mohli i artisty, žongléry, kouzelníky a polykače ohně.

Atrakcí velkých měst jsou peruánští hudebníci. Vlastně ani nevím, zda jsou z Peru, nikdy však v jejich repertoáru nechybí peruánská lidová píseň El Condor Pasa, kterou převzali i Paul Simon & Art Garfunkel. Jejich hudba je zvukově bohatá, hrají na strunné nástroje, Panovy flétny a netradiční bicí nástroje, působivé je i jejich oblečení - kožené oděvy s třásněmi, mokasíny a indiánské čelenky. Fotografie jsou z Kodaně, Bukurešti a Prahy.



Z Paříže mně nejvíce utkvěla vzpomínka na Montmartre. Seděli jsme s chotí na schodech, bylo krásné počasí, záda nám kryl monumentální chrám Sacre Coeur, na horizontu se vypínaly výškové budovy moderní čtvrti La Défense a pod námi jeden mladík krásně zpíval a hrál a díky zesilovači ovládl celé prostranství. My jsme shlíželi dolů a do dáli a měli pocit, že svět nám leží u nohou. Největší úspěch měl s písní Hotel California od skupiny Eagles.




Další snímek je z Barcelony, umělec vedle hry na flétničku přes složitý systém lanek pohyboval loutkami, které přitom chrastily svými "kostmi". Ve výřezu v pravém dolním rohu z Amsterdamu si muž ze sklenic udělal cimbál a dokázal na něj zahrát i Mozartův Turecký pochod.




I když stylem pouličních hudebníků je obvykle pop, folk, country a někdy i šanson (z ulice vyšla Edith Piaf, Zuzana Navarová zde objevila Radůzu a naopak Zaz si to už jako známá zpěvačka na ulici zkusila s hitem Je veux), občas lze narazit i na vážnou hudbu, zejména v podání houslistů.
Jednou jsem ve Vídni bloumal kolem Hofburgu a z malého náměstíčka před vstupní branou císařského paláce se ozývaly krásné operní árie. Zpíval je asi 40-letý muž jakoby jen pro potěchu sobě a přihlížejícím, protože nikde nebyla vidět krabička či klobouk na vhození peněžního ocenění.

Výborným hudebníkem je klavírista Steve Villa Massone, který hrává naproti Galerie Lafayette v Nice. Na jeho dřívější stránce, která však už není dostupná, měl uvedeno, kde všude vystupoval, vedle mnoha evropských měst měl angažmá i v jednom hotelu v Las Vegas. V Nice jsem ho viděl v r. 2007 a o tři roky později znovu. Bílé piano mezitím vyměnil za tmavé (anebo je jen nově natřené?) a ke koupi nabízí svá CD. Hraje klasiku, např. Chopinovy etudy a nokturna, ale slyšel jsem ho hrát (a výborně) i 3. větu z Beethovenovy slavné sonáty f moll, opus 57, známé pod názvem Appassionata.



Na své stránce má několik videoukázek a na jedné na jeho klavíru právě 3. větu z Appassionaty hraje známá koncertní pianistka Valentina Lisitsa, která se do povědomí zapsala nejen svým uměním a nahrávkami virtuózních děl Rachmaninova, Liszta, Chopina a Beethovena, ale i vstřícným vztahem k sociálním sítím a velkým počtem provedení dostupných na YouTube. Není proto divu, že jsou tam i jejich společné fotografie.
Myslím si ale, že klavírní repertoár se moc nehodí pro dané místo, protože lidé vracející se z koupání na Azurovém pobřeží jsou asi naladěni na jiné radosti než poslech vážné hudby. Massone hrával vždy v podvečer a zajímavé bylo, že klavír tam stál i přes den, stoličku měl položenu na něm a u toho jen vzkaz, aby ji nikdo neodnášel (= neukradl).

Hudebníci v historickém oblečení zpříjemňují prohlídky hradů a zámků koncerty na jejich nádvořích. Takovou fotku ale nemám, tak alespoň jednu z interiéru Oravského Podzámku.




Když se odněkud vracím domů a procházím nádražním podchodem, docela se těším na jednoho dost zpustle vypadajícího hudebníka (něco mezi trampem a bezdomovcem), umí krásně tklivě zpívat "já chtěl bych ještě naposled políbit své děvče." Vždy si říkám, že tu šťastnou bych chtěl vidět. Poslední dobou ho však nepotkávám, někam se ztratil.

Taneční vystoupení nejsou tak častá jako hudební, ale velmi kuriózní jsem několikrát večer viděl v Šanghaji. Na jednom místě ulice spojující centrální náměstí Lidu (People's Square) s nábřežím Bund jako kdyby se procházející lidé spontánně domluvili a místo obvyklého klábosení si zatančili. Kdo chtěl, mohl se přidat, anebo se jen dívat, a když ho ani to nebavilo, prohlížet si žraloky ve velkém akváriu, které zabíralo spodní podlaží jedné z budov.


Aktuální článek

Proč ani letos nebudu volit

O letošních volbách se stále mluví, jak jsou přelomové, že jde o všechno, o ohrožení demokracie autoritáři a populisty, nebo k světlým zítřk...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)