Vysoké Tatry (1) - Koprovský štít

Vysoké Tatry jsou mou nejoblíbenější turistickou oblastí, na pouhých 26 km z jednoho konce na druhý jsou soustředěny nejmenší velehory světa a při projížďce autem od Podbánského k Tatranské Lomnici je k vidění řada impozantních štítů - Kriváň (2494 m n. m.), Vysoká (2547), Končistá (2535), Gerlach (2655, je ve Vysokých Tatrách nejvyšší), Slavkovský štít (2452) a Lomnický štít (2633). Některé vrcholy, např. Ĺadový štít (2627) nebo Rysy (2499), se odkryjí až při vstupu do nitra hor.

Z těch vrcholů, kam lze jít bez horského vůdce, jsou nejvyšší Rysy, a proto tam proudí davy lidí. Za pozornost však rozhodně stojí mnohem méně známý vrchol, který je dost opomíjen, přestože cesta k němu skýtá mnoho nádherných scenérií a také z hřebene se v závěrečném stoupání nabízí úchvatné výhledy. Je jím Koprovský štít (2363).

První část trasy, která obvykle začíná v středisku Štrbské Pleso (1355) a vede na Popradské pleso (1494), je společná s výšlapem na Rysy a dokonce od Popradského plesa ještě asi půl hodiny cesty Mengusovskou dolinou jsou obě trasy totožné. Tady si připadáme jako na Václavském náměstí, jakmile však narazíme na rozcestí Koprovský štít/Rysy a vydáme se po modré na Koprovský štít, zůstaneme téměř osamoceni.

Odtud stoupáme až na náhorní plošinu, kde se nachází Malé Hincovo pleso a Veĺké Hincovo pleso, přičemž Veĺké Hincovo pleso je s 20 ha plochy na slovenské straně Vysokých Tater největším jezerem, rozlohou nepatrně překonává mnohem známější Štrbské pleso.

Mezi plesy projdeme a strmými serpentinami vystoupáme na Vyšné Koprovské sedlo (2180), na vrchol Koprovského štítu (2363) nám pak zbývá necelých 200 m převýšení.

Přitom se otevřou krásné výhledy na obě Hincova plesa a na západní straně také na Nižné Temnosmrečinské pleso a Vyšné Temnosmrečinské pleso, která jsou 3. a 4. největším jezerem na slovenské straně Vysokých Tater, a samozřejmě na řadu vrcholů (např. na Rysy, Vysokou a sedlo Ostrva nad Popradským plesem).

Při našem rodinném výletu, z něhož jsou fotografie, se schylovalo k bouřce a kromě mě od Vyšného Koprovského sedla už nikdo dále jít nechtěl. Při vidině, že vrchol je tak blízko, jsem se ale nenechal odradit a ostatní se nakonec neochotně přidali.

Bouřka a s ní silný liják se spustil naštěstí, až když jsme scházeli k Popradskému plesu a mohli se schovat v chatě.