31. prosince 2011

Roman Dragoun (3) - T4

Další významnou skupinou, s níž je jméno Romana Dragouna spojeno, je T4. Vznikla v roce 2002 a u jejího zrodu vedle Dragouna stáli další legendární hudebníci - kytarista Stanislav "Klásek" Kubeš a baskytarista Vladimír "Guma" Kulhánek, které doplnil mladý bubeník Martin Kopřiva. Kubeš hrával se Schelingerem a jeho kytara zní i v písni Šípková Růženka, kterou jsem vzpomínal v článku Cover verze (1) - Šípkové Růženky, poté ve skupině SLS (Společnost Leška Semelky), ale hlavně je známý z působení ve skupině ETC Vladimíra Mišíka, kde se také potkal s Kulhánkem. Ten má svou rockovou historii ještě delší, hrál v poslední sestavě Flamenga (už bez Petra Nováka) a při první spolupráci s Mišíkem natočil hudebními kritiky velmi ceněné album Kuře v hodinkách.

Kulhánek a Kubeš jsou nejen vynikající instrumentalisté, ale také skladatelé hudby, Kubeš dokonce i několik skladeb v éře ETC nazpíval. Na CD Pár tónů a slov, dosud jediném CD skupiny T4, se autorsky projevily všechny tři hvězdy skupiny - Dragoun, Kubeš a Kulhánek. Asi nejradši z alba mám Kubešovu skladbu Šedý pán, má krásný text Marka Ebena, komplikovanou melodii a dlouhé Kubešovo kytarové sólo s typickými táhlými tóny. Videa z alba jsou ke skladbám Oči a Spící ryba.



Na koncertech T4 hrává i několik Dragounových skladeb z éry Futura a Kubeš vždy zazpívá alespoň jednu skladbu, kterou složil pro ETC, např. Za vodou. Co se však týká "futuráckých" skladeb, přiznám se, že původní verze lyrických skladeb Zdroj a Juliet(te) se mně líbí mnohem více než s T4, Kubešova sóla se mně zde zdají dost samoúčelná a k těmto skladbám se nehodící, představu si lze udělat z amatérské nahrávky živého provedení Juliet s T4 z roku 2009 ze série koncertů Hradologie po českých hradech a zámcích.

10. prosince 2011

Roman Dragoun (2) - sólová dráha

Když Roman Dragoun přešel do Prahy za Michalem Pavlíčkem do jeho skupiny Stromboli, ztratil se mně z očí. I když Stromboli byla velmi uznávaná kapela, Dragounovi nic nedala, protože hlavní hvězdou byla Bára Basiková a na desce Shutdown se téměř nedalo poznat, že se na ní Dragoun také podílí. Protože gramofon už neprovozuji, pouze matně si pamatuji, že tam zpíval snad jen v jednom nevýrazném duetu.

Spolupráce s Michalem Pavlíčkem byla přínosnější v projektech bez Basikové, např. v jednom ze studiových koncertů (nahrávaných však živě bez úprav a opakování) Na Kloboučku z r. 1995 se potkal i s dalšími výbornými kytaristy (zejména Radimem Hladíkem) a v jeho záznamu zpívá Take Me for a Little While (skladbu složil Jimmy Page (kytarista Led Zeppelin) a David Coverdale, začíná od času 11:34) a s Danem Bártou ještě píseň Zubatá (od 17:47).

Roman Dragoun vystupoval v 90. letech i v muzikálu Jesus Christ Superstar, já jsem tehdy dost jezdil do Prahy školit pracovníky finančních úřadů ze základů počítačových dovedností (hlavně Word a Excel). Většinou to bylo na dva dny, tak jsem měl možnost večer prvního dne navštěvovat divadla a koncerty. Bylo to dost náročné, abych byl na osmou hodinu v Praze, musel jsem z Brna vyjíždět v 4:45 a asi o hodinu dříve vstávat, a tak jsem měl problém v divadle neusnout. Na představení Revizor mého jinak velmi oblíbeného N. V. Gogola se mně to úplně nepodařilo, když už se blížil závěr, přemohla mě únava a probudil potlesk diváků. V Pyramidě na muzikálu Jesus Christ Superstar jsem samozřejmě neusnul, Dragoun však ten den neúčinkoval, jen seděl v první řadě jako divák.

V r. 1995 Dragoun vydal ve spolupráci s Michalem Pavlíčkem první z dosud tří sólových desek - Stín mý krve. Vydala ji v malém nákladu firma, která v hudební branži vůbec nepůsobila a navíc později zkrachovala, tak jsem se o tomto počinu dozvěděl se zpožděním a deska se už nedala sehnat. Koupil jsem alespoň audiokazetu a později ještě přes internetový obchod Aleše Brichty "kopii" desky bez originálního bookletu. Deska je opravdu vynikající. Ke skladbě Kronikář opět napsal krásný text jeho otec František Dragoun.


Na desce není slabší skladba, alespoň bych zmínil ještě Ledy našich vzpomínek, Tvůj život, Kamarádi (zde v doprovodu skupiny jeho syna Davida), ve skladbě Ostnatej drát zpívá v duetu se Zuzanou Michnovou.
Výborná je také Dragounova druhá sólová deska Slunci blíž z r. 2000. Z desky mám nejradši Dvacáté století (na YouTube bohužel není), V přítmí řas, Vesmír, Střepy a Důvěřuj. Od rocku se už hodně vzdaluje a třeba Sloní paměť s ním nemá nic společného.

Dragoun později přechází až k šansonu a jazzu. V tomto rozpoložení natočil třetí sólovou desku Otlučená srdce (2009). Z této desky se mně však líbí jen skladba Pastýři, na nekvalitní nahrávce je v ní vidět se skupinou His Angels.

4. prosince 2011

Roman Dragoun (1) - Progress 2, Futurum

V mladém věku byli mou nejoblíbenější skupinou "brněnští Beach Boys" Synkopy 61. Na konci 60. let v Brně působily tři vynikající soubory - Hana a Petr Ulrychovi se skupinami Vulkán a Atlantis, zmíněné Synkopy 61 a později ještě Progress Organization, jehož základem byli bývalý kytarista Pavel Váně ze Synkop a bubeník Zdeněk Kluka z Atlantisu. Na koncertu Progressu jsem byl jen jednou a jako zapálený fanoušek Synkop jsem ho pak ignoroval. Velmi mě zlobilo, že Progress měl podle mě protekci u gramofonových firem, snad rok nebo dva od začátku své existence už vydal LP, v 2. polovině 70. let další (Mauglí a Dialog s vesmírem) a v r. 1981 dokonce dvojalbum Třetí kniha džunglí. Synkopy na sklonku 60. let a skoro celá 70. léta vydávaly jen malé desky a až po návratu Oldřicha Veselého z 5-letého působení v Blue Effectu Radima Hladíka se konečně dočkaly vydání svých komponovaných programů Sluneční hodiny a Křídlení na LP. Na desce Progressu 2 (číslovka vyjadřovala změny ve složení skupiny) Třetí kniha džunglí se už nepodílel Pavel Váně a místo něj se objevil klávesista Roman Dragoun. O tom jsem však jen četl, desku jsem si nekoupil, nikdy jsem kvůli tvrdohlavé jednostrannosti na koncert Progress 2 nešel a sledoval jen Synkopy, přestože Dragounova skladba Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce byla rockovým hitem a v jedné anketě byla vyhlášena nejlepší rockovou skladbou r. 1982.


Proto jsem také přišel o kultovní audiovizuální představení Dialogu s vesmírem a Třetí knihy džunglí, které byly prvními rockovými operami u nás. Synkopy kolem r. 1984 vydaly ještě nepříliš povedené album Zrcadla a pak se úplně vytratily, naposled jsem je slyšel v r. 1986 při vzpomínkových koncertech k 25 letům existence. V r. 1983 Roman Dragoun a kytarista Miloš Morávek z Progressu společně s dalším kytaristou Emilem Kopřivou ze Synkop a bubeníkem Janem Seidlem založili novou skupinu Futurum. V televizním programu Studio B jsem viděl jejich první skladbu Juliet.


Velmi se mně líbila a když jsem později slyšel další - Vyplouvám, kde se Dragounův hlas klene nad majestátním zvukem varhan, přestal jsem konečně vnímat jen Synkopy a vydal se na koncert Futura. V jejich prvním programu, který vyšel na LP jako Ostrov Země, se mně však už toho moc víc než tyto dvě skladby nelíbilo. Přece jen jsem ale začal navštěvovat i koncerty konkurentů Synkop 61 a viděl tak alespoň zbývající koncertní komponované programy Progressu Mozek a Změna. V r. 1985 nebo 1986 jsem se šel poprvé podívat na celodenní červnové líšeňské slavnosti, co se tam slavilo, netuším, snad to, že se tam daly koupit banány, na mnoha podiích vystupovali zpěváci a skupiny nejrůznějšího zaměření, mě však zajímalo jen rockové podium a tam jsem podruhé v životě měl možnost vidět Futurum. Skupina připravila nový program (jmenoval se Jedinečná šance) a koncert mě doslova nadchl. Od té doby je Roman Dragoun mým nejoblíbenějším hudebníkem a zpěvákem. Pak už jsem chodil na všechny koncerty Futura v Brně a získal pro to i manželku. Z nich se mně nejvíce líbily skladby Filmy dnů, Skříň (na desce Futura nikdy nevyšla a objevila se až téměř po 20 letech na desce skupiny T4, další z mnoha skupin, v níž Dragoun působí), Klaun (tato nahrávka je z r. 2008, kdy se skupina sešla k několika koncertům k výročí 25 let od svého založení), Voda a Zdroj. U skladby Zdroj Dragoun za doprovodu kláves hraje v první části skladby úplně sám a až postupně se přidávají další hráči. Poslouchat tuto skladbu v setmělém sále nebo při zavřených očích je úchvatné. Krásný text písně napsal Romanův otec František Dragoun, který však texty psal pouze příležitostně, byl totiž akademickým malířem.


V r. 1988 Michal Pavlíček zlanařil do skupiny Stromboli bubeníka Futura Jana Seidla místo Klaudia Kryšpína, který emigroval, později do Stromboli přestoupil i Dragoun a Futurum se rozpadlo. Byla to velká škoda, protože Futurum hrálo už mnoho nových skladeb a po Ostrovu Země a Jedinečné šanci se začala připravovat 3. deska, k jejíž realizaci už však nedošlo. Některé nahrávky z té doby se později objevily jako bonusy v reedicích desek Futura, na YouTube je k nalezení např. píseň Svět kouře z koncertu v r. 1994 (bohužel ve špatné technické kvalitě), kdy se Futurum na chvíli nadechlo k životu (až na Seidla v novém složení s neznámými hudebníky), tato etapa ale měla jepičí život.

Dragoun pak působil v muzikálu Jesus Christ Superstar a poté přestoupil na sólovou dráhu. To je však již jiná kapitola.

Aktuální článek

Proč ani letos nebudu volit

O letošních volbách se stále mluví, jak jsou přelomové, že jde o všechno, o ohrožení demokracie autoritáři a populisty, nebo k světlým zítřk...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)