31. prosince 2013

Ten náš divný, báječný svět (a PF 2014)

S koncem roku se symbolicky uzavře zase jedna číslem ohraničená životní etapa a celkem přirozeně nás svádí k bilancování a předsevzetím do roku přicházejícího za bouchání špuntů šampaňského, rachejtlí a světelných efektů ohňostrojů.
Říkáme si, kam jsme došli a kam spějeme - my osobně i celý svět.

Tomu je věnována i řada hezkých písní.
Louis Armstrong v písni What a Wonderful World vidí svět jako nádherné místo s modrou oblohou, barvami duhy, kde se lidé mají rádi a děti se naučí mnohem víc, než co my kdy budeme vědět.
John Lennon v Imagine už takový optimista není, jen sní o světě, kde lidé žijí v míru, kde není hlad, nerozděluje víra a majetek a všichni celý svět sdílejí.
Tyto dvě písně jsou velmi známé a také dost obehrané, proto přidám ještě další.

Polský zpěvák, klávesista, skladatel a textař Czesław Niemen (1939-2004), který je svou tvorbou řazen k rocku i soulu, nahrál pozoruhodné album Dziwny jest ten świat (Divný je tento svět), které si pod předchozím odkazem můžeme celé poslechnout. Album dostalo název podle stejnojmenné písně, která je na něm zařazena jako sedmá od začátku. Byl k ní natočen klip, šokující brutalilou a dokumentárními záběry válečných konfliktů, kde člověk je jen bod na kříži zaměřovače střelce, který ho zmáčknutím knoflíku vymaže z množiny živých.


Poselstvím Niemenovy písně je: "nadešel nejvyšší čas zničit v sobě nenávist."

Americký zpěvák a skladatel James Brown (1933-2006) je také částečné počítán k soulové hudbě. Jeho nejznámější písní je It's a Man's World, která dokonce má i svou stránku v anglické Wikipedii. Nahrávek písně na YouTube koluje bezpočet, jako kdyby Brown nezpíval nikdy nic jiného. Hodně zvláštní je provedení s Lucianem Pavarottim, kde slavný operní tenor zpívá úplně jinou melodii.


Text písně od Brownovy přítelkyně Betty Jean Newsome popisuje, co všechno vytvořil muž, např. auta, vlaky, elektrické světlo, loď jako Noe archu, aby umožnil jízdu po silnici, přepravu těžkého nákladu, zbavil nás tmy, mohli jsme se plavit po vodě, …, ale ten mužský svět by byl nic bez ženy nebo dívky, přeneseně bez blízkého člověka, který nás má rád a my jeho.

Vám všem, kteří jste si k nám našli cestu, bych chtěl vedle spřízněné duše popřát do nového roku také zdraví, štěstí, hodně úspěchů, zkrátka vše nejlepší.



(Zimní scenérie je z březnové lyžařské dovolené v rakouských Alpách, ze střediska Katschberg.)

23. prosince 2013

Nepečený dortík s jablky, datlemi a vlašskými ořechy

Zde je (třeba i vánoční) recept na (imho) velice dobrý a zároveň zdravý, nepečený desert, který kromě manganu a mědi obsahuje i slušnou dávku mastné kyseliny omega 3 (2.84 g). 15 dkg porce má 340 kalorii.

Zuzana

Příprava trvá kolem 30 minut, chlazení asi 60 minut.

Přísady: napřed udělejte krustu. K tomu potřebujete 25 dkg vlašských ořechů, 15 dkg datlí a špetku mořské soli.

Náplň do krusty: 3 zelená jablka, šťáva z jednoho citronu v 1/2 litru vody, 1/3 čajové lžičky skořice, 1/2 čajové lžičky nového koření, 1/8 čajové lžičky hřebíčku, (nové koření a hřebíček roztlučené), 2 polévkové lžíce medu, 1, 5 dcl jablečného džusu a 10 dkg hrozinek.



Příprava
  1. Vlašské ořechy a vypeckované datle dejte do procesoru a dobře je rozmixujte. Mají být dobře rozemleté, ale ne zcela hladké, směs má být spíš hrubší. Směs potom rovnoměrně rozprostřete do asi 23 cm (v průměru) dortové formy. Krustu ve formě dejte chladit do ledničky.
  2. Jablka nakrájejte na čtvrtky, zbavte je jádřince a čtvrtky jablek nakrájejte na asi 6 mm plátky. Nakrájená jablka přelijte citrónovou vodou a proceďte v cedníku.
  3. Nakrájená jablka dejte do pánve s ostatními přísadami a vařte asi 10 minut za střední teploty a neustále míchejte.
  4. Vyndejte jablka z pánve lžící s drážkami, dejte je do misky a nechte kompletně zchladnout.
  5. Zredukujte tekutinu na pánvi na polovinu a nechte ji rovněž zchladnout.
  6. Vychlazenou krustu v dortové formě vyplňte zchladlými jablky a zredukovaný zchladlý sirup z pánve rozetřete na jablka.
A pozor: Krusta je vynikající, pokud je připravena správně. V první řadě je důležité vybrat pevné datle, které nejsou příliš lepivé. Zde jsou doporučovány datle Zahidi. Krustu je lepší procesovat ve dvou dávkách a nerozmixovat moc do hladka. Jedna dávka by se neměla procesovat déle než 40 vteřin. Jestliže krustu rozmixujete příliš, bude mazlavá a kašovitá - nebude mít žádoucí konzistenci. Na druhé straně - není-li rozemletá dost, nebude držet pohromadě. Takže návod 40 vteřin na jednu dávku je třeba dodržet přesně. Můžete zkusit odhadnout konzistenci krusty podle uvedeného obrázku.

Enjoy!

Přeji všem hezké vánoční svátky a dobrý, zdravý rok 2014. A pozor na kocovinu! ;)



16. prosince 2013

Betlém v Rajecké Lesné

Vánoce jsou na dosah a s nimi se na mnoha náměstích a v kostelích objeví betlémy, které okouzlí bohatým zpracováním motivu narození Ježíše Krista v městě Betlém (Bethleem/Betlehem) v Palestině, precizností vyrobených figurek, zvířátek a chaloupek.

Betlémy však můžeme obdivovat i celoročně, např. v Muzeu Vysočiny v Třebíči nebo v Rajecké Lesné nedaleko Žiliny, kde v účelově postavené budově, nazvané Dům božího narození, se nachází pozoruhodné dílo místního lidového umělce Jozefa Pekary. Jeho betlém má šířku 8,5 m, výšku 3 m, hloubku 2,5 m a tvůrce na něm pracoval 15 let.




Jeden profesor ze Žilinské univerzity mistra znal a viděl betlém i ze zadní strany. Líčil důmyslné řešení mechanických táhel, která se skrývají v nitru díla a zajišťují pohyb vozíků a postaviček, a také skromnost umělce, kterému arabští šejkové za betlém nabízeli milionové částky, ten by ho však neprodal ani za miliardu.

Pekara do betlému zakomponoval nejen chudobnou maštal, kde se Ježíš údajně narodil, ale především významná místa Slovenska, např. vlevo nahoře je Bratislavský hrad, uprostřed nejvýraznější štít západní části Vysokých Tater Kriváň a vpravo Dóm sv. Alžběty v Košicích.



Na následujícím snímku rozpoznáme zámek Bojnice a hrad v Trenčíně, nad zámkem jsou katedrály v Trnavě a Nitře. Trochu nepatřičně zde působí novodobá stavba, extravagantně vyhlížející, asymetricky zavěšený Nový most v Bratislavě, spojující starou část města se sídlištěm Petržalka.



Autor nezapomněl ani na vinaře, řemeslnické a keramické dílny, včetně ručního zdobení, tkaní a pletení.




Na koněm taženém povozu jede i harmonikář, aby se cestující nenudili.



Slovenské dřevěné kostelíky se dostaly v r. 2008 na seznam UNESCO, tento se nachází v Bardejovských kúpeľov, v areálu Múzea ľudovej architektúry.


1. prosince 2013

Ayutthaya (1) - se slonem na vrabce

Metropolí Thajska je 9milionový Bangkok, nebylo to tak ale vždy, v letech 1350-1767 hlavním městem Siamské říše (Siam je dřívější název Thajska) byla Ayutthaya, kde žilo asi milion obyvatel, což v 18. století bylo přibližně 3krát více než v Londýně. Ve válce s Barmou město však po dlouhém obléhání bylo vypáleno a zůstala zde jen torza chrámů, které navzdory tomu poutají zájem turistů a místo také patří na seznam UNESCO.

Naší první starostí (manželčinou a mou) bylo, jak se tam dopravit. Ayutthaya leží asi 80 km od Bangkoku a z možností autobus-vlak jsme dali přednost vlaku. A u vlaků byly také dvě možnosti - buď jet 2 hodiny za 20 THB (THB - thajský baht = asi 0,60 Kč), nebo 1,5 hod za 315 THB. Tak velký rozdíl v ceně nás zarazil, ale zvolili jsme levnější variantu, protože nás zajímalo, jak může vypadat vlak, kterým se jede 2 hod za pouhých 12 Kč. Vlak se ale kupodivu nijak nelišil od těch, na které jsme zvyklí od nás, ten skoro 16-krát dražší musel pak asi mít úroveň Orient Expressu. Jen průvodčí měl poněkud akčnější vizáž, vypadal spíš jako šerif, myslím, že měl dokonce pistoli, na mou odvážnou žádost ale ochotně zapózoval, stále se však tvářil přísně.




Bangkokem jsme projížděli téměř hodinu a nestačili jsme zírat. Byl to úplně jiný svět než skvostné chrámy, plné zlatých Buddhů, k nimž se dá přijet i lodí po deltě řeky Chao Praya, mrakodrapy, velká obchodní centra a životem kypící čtvrti s blikajícími neony jak na Times Square v New Yorku a podniky, kam míří sexuální turisté. Z okna vlaku se naskýtal pohled na slumy, chatrné dřevěné domky, které jen silou vůle držely nad vodou na několika kůlech, a na neskutečný nepořádek.




Areál bývalé metropole je velmi rozlehlý, pěšky by bylo nemyslitelné ho obsáhnout, naštěstí před nádražím čeká spousta taxikářů, kteří zajistí projížďku po místě. Jejich vozítkům se říká tuk-tuk a jde o vlastně o motorem poháněné rikši. Vzadu jsou dvě kola, vpředu jedno a na korbu s dvěma lavicemi po stranách by se určitě vešlo nejméně 10 lidí. Řidič se přitom vůbec neptá, kam chceme jet, jen na kolik hodin si ho objednáme. Podle toho pak sám určí trasu, ten náš byl skutečně výborný, podle vyhlédnutého zpátečního vlaku jsme zvolili 4 hodiny. jeli jsme s ním sami a on nám popisoval navštěvovaná místa jako kvalifikovaný průvodce a k tomu přidával i užitečné informace, např. kde se dá najíst, levně nakoupit, kde je záchod zdarma, domluvil čas a místo, kde se zase sejdeme, když si něco budeme chtít prohlédnout sami. Možná jsou ale takoví všichni.




Hned v začátku našeho výletu nás řidič zavezl k stáji slonů s dotazem, zda se nechceme na slonu projet. O to jsme projevili opatrný zájem, protože zvířecí kolosy vzbuzovaly respekt, uklidňovali jsme se však představou, že na slona nasedneme, ten udělá pár kroků, někdo nás vyfotí a zase slezeme. Na to tam však nebyli zařízení, mohli jsme si vybrat vyjížďku na 20 nebo 30 minut. To nás poněkud zaskočilo, říkal jsem si, aby slonu něco nepřelétlo přes nos (vlastně přes chobot) a pak nás nerozdupal, i kratší čas nám připadal bezpečný asi jako vlézt do řeky plné krokodýlů.

Ze stojanu jsme sice na slona pohodlně nastoupili a uvelebili se v sedačce, jezdec si sedl před nás na krk slona a chodidla opřel o jeho uši, jako když cyklista zapře nohy do pedálů, jenže projížďka už pohodlná příliš nebyla, sedačka se přes rozvážnou chůzi několikatunového chobotnatce houpala a nakláněla na všechny strany a jet na něm 3 hodiny, asi bychom dostali mořskou nemoc. Když jsme procházeli kolem jednoho stromu, náš jezdec slona zastavil, zpod deky vytáhl prak a vystřelil do koruny stromu. Na zem spadl malý ptáček, který už ale nebyl schopen vzlétnout a se zoufalým štěbetáním poskakoval po chodníku a nakonec se schoval v křoví. Ani to mu však nepomohlo, znenadání se objevila žena s klackem, kterou jsme do té doby neviděli, a nešťastného ptáčka se snažila z křoví vydolovat. Když se jí to podařilo a natahovala po něm ruku, odvrátil jsem se a co s ním bylo dál, už nevím.




Turisté, míjející se na slonech, si podávají fotoaparáty a vzájemně se fotografují. Také máme 3 fotky, jenže nepovedené, na žádné z nich není slon celý a co je nejhorší a všiml jsem si to až na hotelu, že nás trochu ošidili, náš slon neměl kly!




Když jsme se pak z "výletu" na slonu vraceli do stáje, u stromu stál další lovec, jeho střelecké pokusy však, alespoň co my jsme viděli, už úspěšné nebyly.




P.S. O památkách v Ayutthayi zase někdy jindy.

Aktuální článek

Proč ani letos nebudu volit

O letošních volbách se stále mluví, jak jsou přelomové, že jde o všechno, o ohrožení demokracie autoritáři a populisty, nebo k světlým zítřk...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)