31. srpna 2017

Falkirk Wheel - výtah pro lodě

Cestování a toulky přírodou se staly součástí životního stylu, a tak není divu, že atraktivní destinace úpí pod náporem turistů. Na Mallorce, v Benátkách a v Dubrovníku už místní proti nim demonstrují a chtějí příliv omezit. Jak to ale udělat, když obrovité výletní lodě, letadla a autobusy dennodenně přivážejí tisíce nových poznání a zážitků chtivých cestovatelů?

Ve Skotsku taková monstra neuvidíme, místní si oblíbili cestování menšími čluny po kanálech a třeba celý týden tak křižují svou zemi a kochají se přírodou. Občas samozřejmě ze člunu vylezou a prozkoumají i okolí, jako ti Jeromeho tři (o psu nemluvě).




Vodní toky mají často odlišnou nadmořskou výšku, pokud se ale někde křižují a rozdíl není příliš velký, je možné je propojit. K tomu slouží zdymadla. Jejich součástí je plavební komora s vraty na obou stranách, loď jedněmi vpluje do komory, vrata se zavřou, komora se napustí vodou na úroveň horní hladiny (resp. vypustí na úroveň dolní hladiny), poté se otevřou vrata na opačné straně a loď může vyplout na výše (resp. níže) položený tok.

Větší rozdíl hladin lze překonat několika kaskádovitě propojenými zdymadly. Např. nedaleko skotského města Falkirk celkem 11 menších zdymadel do 30. let minulého století zajišťovalo propojení kanálů Forth and Clyde Canal a Union Canal s výškovým rozdílem 35 m, a tím i vodní spojení Edinburghu a Glasgowa. Dlouhou dobu však celý systém byl nefunkční a až s blížícím se přechodem do nového tisíciletí se objevil nápad spojení kanálů obnovit. A když už si v Londýně k novému miléniu postavili 135m vyhlídkové kolo London Eye (známé i jako Millennium Wheel), mělo by se to oslavit také něčím unikátním.

Důmyslní konstruktéři postavili Falkirk Wheel, kolo s dvěma vyváženými vanami s vodou o objemu 600 m krychlových. Jedna vana je na spodní části kola v úrovni dolního kanálu a druhá nahoře. Do spodní vany vpluje loď a pak motor během 5 minut kolo otočí o 180°, tj. spodní vana s lodí se dostane na nejvyšší bod kola. Jeho příkon 22,5 kW je na velikost konstrukce menší, než bychom čekali.




Protože podle Archimedova zákona těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno vztlakovou silou, která se rovná tíze kapaliny stejného objemu, jako má ponořená část tělesa, na hmotnosti lodi ve vaně nezáleží.




Falkirkské kolo nepřekonává celý 35m rozdíl hladin kanálů, ale "jen" 24 m a zbytek na konci dlouhé plavební komory přidává dvojice zdymadel z původní konstrukce. Do provozu bylo slavnostně uvedeno v r. 2002 za účasti královny Alžběty.




Za asi půl hodiny, co jsme tam okukovali, žádná loď "výtahem" vyzvednuta nebyla, přeplněno jako v Benátkách či Dubrovníku tam očividně není.

20. srpna 2017

Coventry (1) - lady Godiva

Coventry je u nás v povědomí jako místo s podobně tragickým osudem jako Lidice. Nejde však o malou obec, ale město s více než 300 tisíci obyvatel, které v listopadu 1940 bylo téměř celé srovnáno se zemí bombardováním německého letectva, jehož cílem bylo zlikvidovat zdejší průmysl, zaměřený na výrobu munice a motorů do vojenské techniky. Říká se, že ministerský předseda Winston Churchill o plánech Němců věděl, ale nic pro záchranu Coventry neudělal, aby neprozradil, že Angličanům se díky Alanu Turingovi a jeho týmu podařilo rozluštit kód šifrovacího stroje Enigma, využívaného německou armádou.

Připomínkou ničivého náletu je torzo katedrály sv. Michala, ta a nová katedrála k ní přistavená si zaslouží samostatný text.



Zde se podíváme ještě dále do historie, do samotných počátků města. Ty sahají do 11. století, kdy hrabě Leofric a jeho manželka Godiva založili benediktinské opatství sv. Marie. Před branami opatství brzy vyrostlo tržiště a osídlení se postupně rozšiřovalo.

Hrabě obyvatele trýznil nelidskými daněmi tak, že i Godiva ho žádala o soucit s nimi. Hrabě slíbil vyhovět, když Godiva nahá projede městem na koni a obyvatelé přitom zůstanou doma a nepohlédnou na ni.
Godiva na podmínku přistoupila a zahalená jen svými vlasy, dlouhými až po pás, následující ráno městem projela. Obyvatelé ji ušetřili hanby a měli okna zavřená, Leofric splnil slib a daně všem snížil.

Podle pozdějších verzí legendy však přece jen jeden zvědavec Godivu šmíroval, jmenoval se Thomas a vysloužil si přezdívku Peeping Tom. Můžeme ho tak považovat za neoficiálního vynálezce peep show. Tomovi se ale chlípné pozorování půvabů Godivy nevyplatilo, protože při něm oslepl.

Lady Godiva se stala vděčným objektem malířů a sochařů, viz např. obrázky v anglické Wikipedii, Herbert Art Gallery and Museum v Coventry těmto dílům dokonce vyhradilo samostatný výstavní prostor.

Socha Godivy stojí v Coventry také na volném prostranství. Bohužel ve večerním světle příliš nevynikne.




Godivě jsou věnovány i písně. Jednu má v repertoáru skupina Synkopy 61 a druhou Boney M.

V textu písně Synkop 61 od Milana Hanáka nebezpečí z oslepnutí vyřešily sluneční brýle:
"Vezmu si brýle sluneční, zahalím tvář, bez bázně půjdu přímo k ní, ač mi v tom brání její zář."

Chudák šmírák Tom, to ho nenapadlo.

10. srpna 2017

Zpívající baskytaristé

V předchozích článcích o zpívajících instrumentalistech jsem zmiňoval klávesisty a bubeníky a pro mě snad ještě nepochopitelnější, že při hře na nástroj dokáží současně zpívat, jsou baskytaristé. Jak se říká, basa tvrdí muziku, ale dobří baskytaristé se nedrží jen jednotvárných "přiznávek" v rytmu skladeb, ale tvoří samostatnou hudební linku, "protihlas" (v hudební teorii se označuje jako kontrapunkt), který výsledný dojem z poslechu násobí.

I když v dalším se budu držet hlavně rockových hudebníků, kvalitní baskytara může výrazně pomoci i zvuku popových písní, myslím, že Billie Jean Michaela Jacksona se stala takovým hitem nejen pro jeho zpěv a "měsíční chůzi" (moonwalk), ale i basovou linku Louise Johnsona.

1. Paul McCartney, The Beatles
Paul McCartney je určitě nejznámějším zpívajícím baskytaristou a také autorem stovek písní, společně s Johnem Lennonem je podepsán pod většinou skladeb Beatles. Ve skutečnosti sice dominantní (ne-li přímo výhradní) autorství měl ten, kdo píseň nazpíval, a McCartney se zastřeným hlasem více profiloval v pomalejších skladbách jako Yesterday, Michelle, And I Love Her, Eleanor Rigby, Penny Lane, Hey Yude, Oh! Darling, When I'm Sixty Four, samozřejmě ale zpíval i svižnější písně (Can't Buy Me Love, …) a Lennon pomalé (např. Girl a If I Fell).
McCartney je hudebně aktivní i ve věku 70+ a do playlistu zařazuje také své skladby z éry Beatlles, mezi nimi The Night Before z alba (a filmu) Help!. Více odkazů raději nezařazuji, protože u Beatles nikdy nemají dlouhé trvání.

2. Pavel Chrastina, Olympic
Pavel Chrastina byl v 60. letech dvorním textařem Olympicu, Petr Janda jeho texty zhudebnil a nazpíval a řada písní z jejich plodné spolupráce (např. Dej mi víc své lásky, Želva, Snad jsem to zavinil já) už zlidověla a uslyšíme je i u táboráků. Někdy zpíval i Chrastina, v textu se však nesměla vyskytnout hláska "ř", kterou neumí vyslovit.
Bloud král je nyní na YouTube dostupný jen v anglické verzi, kdy se skupina pokoušela prorazit ve Francii.

3. Jack Bruce, Cream
"Cream" česky znamená "smetana" a na skupinu kytaristy Erica Claptona, baskytaristy Jacka Bruceho a bubeníka Gingera Bakera se dokonale hodí. Všichni se pravidelně umisťovali na nejvyšších příčkách anket o nejlepší rockové hudebníky a v souvislosti s nimi se snad poprvé použilo označení "superskupina" ("supergroup").
Hlavním zpěvákem i autorem skladeb Cream byl Jack Bruce, Eric Clapton se tehdy jen občas zapojil do sborového zpěvu, bohatě si to však vynahrazoval kytarovými sóly.
Éra Cream byla krátká, trvala pouhé 2 roky (1966-68), ale v historii rocku zanechala nesmazatelnou stopu, ceněné je zejména dvojalbum Wheels of Fire z r. 1968, které v licenci vydal i Supraphon.
V r. 2005 se bývalí spoluhráči sešli a odehráli několik koncertů. Jack Bruce zde vystoupil s bezpražcovou baskytarou a i když po rozpadu Cream působil v méně významných souborech a nebylo o něm moc slyšet, zahrál ve vrcholné formě. Záznam z vystoupení v Royal Albert Hall v Londýně pak vyšel i na DVD. Vrátili se tak na místo, kde v r. 1968 odehráli poslední koncert před rozchodem. Další už však nebudou, protože Bruce r. 2014 zemřel.
Jak se změnilo provedení za 37 let mezi oběma koncerty, můžeme porovnat např. na skladbě White Room v r. 1968 a verzi z r. 2005.

4. Emanuel Sideridis, Progress Organization
Skupinu Progress Organization v r. 1968 založili hudebníci z jiných brněnských skupin - bubeník Zdeněk Kluka (předtím Atlantis) a kytarista Pavel Váně (Synkopy 61), které doplnili klávesista Jan Sochor a baskytarista Emanuel Sideridis. Stejně jako Cream se po 2 letech rozpadli, stačili však za tu dobu nahrát jedno album a EP desku.
V pěveckém podání Sideridise je nejznámější Ptáčník. Obrat v textu "matkou mu byla smůla, otec neznámý" je dokonalým příměrem neradostné situace.
Sideridis v normalizační době Brno opustil a vrátil se do rodného Řecka, objevil se ale na vzpomínkovém koncertu skupiny v r. 2013 při příležitosti 45 let od jejího založení. A skladbu Ptáčník si znovu zahrál.
Stojí však za to si připomenout i jeho instrumentální umění. V téměř 8-minutové kompozici Klíč k poznání (hudba i zpěv klávesista Jan Sochor) je poznat vliv Cream. A v Born under a Bad Sign ukazuje, že na baskytaru se dá hrát i sólově (od 1:50).

5. Roger Waters, Pink Floyd
Pink Floyd jsou skupinou, která monotematickými projekty ustavila pojem rocková opera a baskytarista Roger Waters se s ním nejvýrazněji pojí. V Pink Floyd se postupně stal dominantní postavou a zatímco na albu The Dark Side of the Moon z r. 1973 se autorsky projevili ještě všichni členové skupiny, The Wall (1979) je už téměř výhradně jeho dílem. Waters se pak o svých spoluhráčích vyjadřoval velmi nelichotivě jako neschopných, kteří se jen vezou, a nakonec ze skupiny odešel. Pink Floyd se však kvůli tomu nerozpadli a díky Davidu Gilmourovi nahráli ještě tři úspěšná alba, ceněné je zejména poslední The Division Bell z r. 1994.
Jednou z mála výjimek v The Wall, na které se vedle Waterse autorsky (i pěvecky) podílí další spoluhráč, konkrétně Gilmour, je skladba Comfortably Numb a zásluhou jeho kytarových sól (zvláště závěrečného) je z celého alba asi nejznámější.
Velmi působivou skladbou alba je také Watersovo Hey You!. Je ve stínu Comfortably Numb a Another Brick in the Wall, k čemuž hodně přispělo i to, že nebyla zařazena do stejnojmenného filmu. V závěrečném verši písně "Don't tell me there's no hope at all, together we stand, divided we fall." je patrné poselství nemít ve vztazích žádné zdi.
Celá skupina se podobně jako Cream znovu sešla v r. 2005, Comfortably Numb v rámci charitativního koncertu Live 8 (Live Aid) v Hyde Parku a souhra Waterse s Gilmourem je opravdovým zážitkem.

6. Suzi Quatro
Postavou drobná zpěvačka s velkou kytarou po kolena byla velmi populární i u nás a naši zpěváci její písničky rádi přebírali. Hrála dost jednoduše, viz např. She's in Love with You, If You Can't Give Me Love, kdyby baskytaru odložila, ani by to zvuku příliš neublížilo. V halfplaypacku písně Stumblin' In s ní v duetu zpívá exčlen Smokie Chris Norman (píseň převzali Hana Zagorová s Petrem Rezkem).

7. Sting, The Police
Sting už dlouho vystupuje sólově, většinou bez nástroje a má 3 mm dlouhý účes, ale v mladých letech měl vlasy dlouhé, byl členem skupiny The Police a v kombinaci se zpěvem hrál velmi netradičně na kontrabas, což si přinesl z dřívějšího působení v jazzové kapele, později kontrabas zaměnil za basovou kytaru. Z tohoto období pochází skladba Every Breath You Take a v celé jeho kariéře patří k největším hitům a v příležitostných koncertech s The Police ani po mnoha letech v programu nechybí.
Poslechnout si můžeme např. záznam Every Breath You Take z r. 2008, kde se Sting doprovází na baskytaru.

8. Dusty Hill, ZZ Top
Skupina ZZ Top už více než 40 let hraje k potěše fanoušků ve stejném složení a její poznávací značkou jsou dlouhé vousy kytaristy Billyho Gibbonse a baskytaristy Dustyho Hilla.
Firma Gilette prý oběma protagonistům nabídla milion dolarů, když se oholí jejími břity. Ti ale odmítli a dál si drží image stoletých staříků. I bez toho by však měli úspěch, protože hrají opravdu dobře a oba se ve zpěvu rovnocenně doplňují, jak dokládají např. skladby Sharp Dressed Man a Gimme All Your Lovin'.

9. Jožo Ráž, Elán
Elán je pro Slováky tím, co pro nás Olympic. A zatímco bez Vaša Patejdla, autora mnoha hitů Elánu, skupina úspěšně dál fungovala, bez Joža Ráže by to bylo nemyslitelné.
Skladbu Voda, čo ma drží nad vodou Elán nahrál pro film Fontána pro Zuzanu 3 a Ráž měl vzápětí na motorce těžkou nehodu. Nad hladinou života se naštěstí udržel a skupina už dávno zase jezdí na turné.
Které skladby zpívané Rážem vybrat? Třeba Van Goghovo ucho, Tuláci v podchodech, Kráľovna bielych tenisiek, Zaľúbil se chlapec a Človečina.

10. Marco Hietala, Nightwish
Finská skupina Nightwish vznikla v r. 1996 a brzy získala pozornost zvláštní kombinací heavy metalu s operním zpěvem Tarji Turunen. Po 9 letech Tarju zbývající členové z kapely vyhodili a po delším hledání nahradili švédskou zpěvačkou Anette Olzon. Ta ve skupině vydržela 6 let a dnes post zpěvačky patří Floor Jansen z Nizozemí. Zatímco zpěvačky se mění, od r. 2000 jim sekunduje stále stejný mužský vokalista - baskytarista Marco Hietala. Asi nejznámějším jeho duetem je převzatá píseň z muzikálu Fantom opery (The Phantom of the Opera) s Tarjou, s Anette byla populární Bye Bye Beautiful a v sólovém podání Hietaly coververze High Hopes z alba The Division Bell od Pink Floyd.

11. Chris Wolstenholme, Muse
Chris Wolstenholme ve skladbě Hysteria skupiny Muse podle hudebního serveru Musicradar.com předvedl nejlepší basový part všech dob. Baskytarista ale také umí zpívat, na albu The 2nd Law z r. 2012 to ukázal v písních Liquid State a Save Me.

Aktuální článek

Levočské vrchy, Mariánska hora a Levoča

„ Tam okolo Levoči, tam se voda točí, ktorá nemá frajíra, nech tam do něj skočí ,“ se zpívá v slovenské lidové . Určitě lepší nápad je ale v...

10 nejčastěji zobrazovaných článků