Benátky (2) - střípky z potápějícího se města

Benátky jsou úchvatným městem, které zdobí 900 paláců, z nichž mnohé vystupují z vody. Hlavní "ulicí" města je téměř 4 km dlouhý Canal Grande, na němž pulsuje čilý ruch lodí, člunů a také gondol pro romantické duše, které dají přednost pomalému dopravnímu prostředku poháněnému lidskou silou, podobně jako v centrech velkých měst se mnozí raději svezou drožkou, aby si vychutnali atmosféru místa, než by je projeli výletním autobusem. Na kanál je napojena hustá sít malých postranních kanálů a město je tak protkáno vlásečnicemi vodních toků s velkým množstvím můstků.

Pro vyjížďku lodí je možné si zvolit více tras, když pominu cestu na ostrovy a zůstanu jen u spojení mezi zastávkami u nádraží a náměstím sv. Marka (San Marco), jsou zde dva základní okruhy - první vede po Canal Grande a druhý objíždí zástavbu na pravém břehu ve zmíněném směru a až před koncem se napojí na hlavní vodní tepnu, protože kdyby na trase chyběla zastávka u nám. sv. Marka, asi by nikdo tudy nejezdil. Velmi působivý je také příjezd od moře, kdy jsou krásně vidět dominanty náměstí - Dóžecí palác, věž Campanilla a kupole baziliky sv. Marka.

Bazilika je v současné době do značné míry skryta v lešení, fresky ve výklencích si však prohlédnout můžeme.

Alespoň jednou stojí za to projet vnější okruh, kotví zde velké trajekty, proti nimž je sice spoustu připomínek, že narušují panorama Benátek, ale uvidíme zde také zajímavý most a třeba tuto "historickou" loď s plachtami.

Gondoliéři musí mít průpravu akrobatů, protože gondoly poskakují po vlnách a jejich kormidelníci přitom na lodi stojí a drží se oběma rukama dlouhého vesla, které je asymetricky fixováno na jedné straně lodi. I přes záběr jen na jedné straně gondoliéři dokáží vést loď plynule v potřebném směru.
Když začne pršet, turisti hned vytáhnou deštníky nebo pláštěnky, ale nikdy jsem neviděl, že by se nějak proti dešti chránili gondoliéři, zřejmě jim to stavovská čest nedovolí. V pozadí je most Ponte di Rialto.

Most z obou stran vypadá stejně, je však mnohem širší, než se zdá, středem mezi stánky se suvenýry, šperky, tričky, čepicemi, maskami, … totiž vede široké schodiště.

Most vzdechů (Ponte dei Sospiri) svůj název získal tím, že od výslechu v Dóžecím paláci přes něj odváděli nešťastné odsouzence do vězení v přilehlé budově.

I když proslulé karnevaly v Benátkách se pořádají (obvykle) v únoru, masky na stáncích už teď jsou nejčastěji vystavovaným zbožím. Možná je třeba si je koupit předem, protože před karnevalem už nebudou ;).

Jó, vodní kámen je prevít, jenže tady Calgon nepomůže, tak nastupuje brusný kotouč, kolega na to jde klasickou metodou - drátěným kartáčem.

Vítejte v Iráku - nevím, komu je to určeno, nikoho jsem vcházet neviděl. Někam se ale nedostaneme, i kdybychom chtěli, i zde jsou slepé "ulice".

Protože Benátky se každým rokem potopí o několik milimetrů (podle článku z odkazu od r. 1727 o více než 60 cm a navíc se pomalu naklání směrem na severovýchod do Jaderského moře), vědci si lámou hlavu, jak tento proces zastavit, případně jak město proti zatopení ochránit.
Bezprostřední nebezpečí ale nehrozí, v ulicích jsou nachystány lavice a když voda stoupne, místní je bleskově rozestaví a chodí se po nich.

Po celodenním dešti se na náměstí sv. Marka místy vytvořila malá jezírka s hloubkou do 10 cm, ale hned se vytvořila fronta, zážitek projít se po lavicích si málokdo nechal ujít. I průvodkyně s červeným terčíkem na ně svou skupinu navedla.

Voda zkomplikovala život i svatebčanům, nevěsta si namočila svatební róbu, ještě složitější to ale měla fotografka, která pro dobrý záběr stála po kotníky ve vodě. Děvčata sundala boty a vodou se brodí, jen restauratéři z ní nemají radost, zahradní restaurace zejí prázdnotou.

Benátky se také staly inspirací umělcům, zejména malířům, a benátské malířství je v dějinách umění vyčleněno jako samostatný pojem.
Jsou zde 3 významné galerie: Gallerie dell' Accademia, Gallerie Franchetti a moderní umění 20. století zastupuje Peggy Guggenheim Collection. V první vedle stálé expozice byly k vidění i Leonardovy kresby, druhá galerie je ve výřezu vlevo dole, jejím návštěvníkům se naskýtá krásný výhled ze dvou podlaží paláce na Canal Grande, poslední sídlí v nízké bílé budově úplně vpravo.

Sbírku Peggy Guggenheim můžu přiblížit více, protože se v galerii mohlo fotografovat bez blesku, o tom ale někdy jindy.