31. srpna 2019

Piran a Portorož - slovinská dvojčata na pobřeží Jadranu

Slovinsko turisté mířící autem k chorvatskému pobřeží Jaderského moře obvykle bez většího zdržování jen projíždí, ale v posledních letech se čím dál více stává cílovou zemí. Na poměrně malou rozlohu (ČR je téměř 4-krát větší) má velmi členitou krajinu, umožňující celoroční vyžití. Díky Julským Alpám sem v zimě míří lyžaři, majestátní Triglav (2864 m n. m.) je vyhledávaným cílem zdatných horských turistů, poblíž se rozkládají malebná jezera Bohinj a Bled, najdeme zde vodopády (např. Savica), krápníkové jeskyně (Postojna), termální lázně (Zreče) a také moře, i když v porovnání s Chorvatskem je délka pobřeží mnohem kratší, jen 47 km. Vyhlášené je místní růžové víno a metropole Ljubljana je atraktivní stavbami Jože Plečnika.

V mnohém připomíná Rakousko, někde Itálii, a není divu, že Slovinsko jako první ze zemí bývalé Jugoslávie se stalo členem EU i eurozóny a na rozdíl od nás hned také získalo bezvízový styk s USA.
Údajně ke zvýšení zájmu o Slovinsko přispívá i manželka prezidenta Donalda Trumpa Melanie, která se ve Slovinsku narodila a až do doby, kdy se vydala do světa na dráhu modelky, zde žila.

Města Piran a Portorož na mořském pobřeží jsou propojena a kdyby se nelišila svým slohem, nebylo by ani poznat, kde jedno končí a druhé začíná.

Piran s necelými 4 tisíci obyvatel patří k nejkrásnějším městům Slovinska a vzhledem k podobnosti některých staveb a úzkým uličkám se mu přezdívá slovinské Benátky.





Centrem města je Tartiniho náměstí (Tartinijev trg) s mramorovou dlažbou a řadou významných staveb, pojmenované podle italského skladatele, houslového virtuosa a učitele Giuseppe Tartiniho (1692-1770), který se v Piranu narodil a na náměstí má sochu.





Monumentální budova s vlajkou a sloupovím za sochou je Městský palác (radnice).

I Tartiniho rodný dům stojí na náměstí, je na rohu vpravo na následujícím snímku.



Budova přes uličku naproti Tartiniho domu se středověkým křížem na střeše je kostel sv. Petra.



Štíhlá věž, převyšující okolní zástavbu (je vidět i na některých z předchozích snímků), patří kostelu sv. Jiří. Až na barvu je podobná červené věži Campanilla na nám. sv. Marka v Benátkách.



Červená budova s rohovým balkonem jako kdyby byla z Benátek přímo přesazena, také se nazývá Benátský dům. Od něj vlevo je budova soudu.



Piran je rozložen kolem výběžku do moře a k mysům patří maják.



Návrší nad městem rámují hradby s pěknou vyhlídkou na moře a protější břeh zálivu.





Písčité pláže zde nenajdeme, vstup do vody je přes balvany a z betonových mol.




Z Tartiniho děl je zvlášť populární sonáta pro housle g moll, známá pod názvem Ďáblův trylek. Tartinimu se prý zdálo, že o lekci hry na housle jej požádal ďábel, a když po skončení výuky chtěl vědět, co se naučil, ďábel zahrál tuto obtížnou skladbu a mistr ji pak jen zapsal do not. Od té doby se stala výzvou pro virtuózní houslisty podobně jako Paganiniho díla.

Přes spolčení s ďáblem a plno zahradních restaurací a kaváren kolem umělcovy sochy se Piran zdá poklidným městečkem.




Portorož je úplně jiný svět. Název má v překladu význam "přístav růží" a žije zde jen přibližně 3 tisíce lidí, ale množství turistů se jim možná vyrovná. Pobřeží lemují luxusní hotely a restaurace s živou hudbou, která vyhrává do nočních hodin.

Hotel Palace pamatuje ještě Rakousko-Uhersko, kdy byl považován za nejkrásnější hotel riviéry starého mocnářství. Je propojen s lázeňským komplexem.



Kromě hotelů Portorož zaujme i parky a všudypřítomnou zelení.





Celoroční relax nabízí aquapark Laguna Bernardin, do komplexu patří i venkovní bazény s přístupem na písečnou pláž.





Pláže jsou písečné i úhledně vydlážděné a skrýt se dá ve stínu stromů.






Výrazná budova na konci pláží je kasino. Těch je v Portoroži více, město také proto získalo pověst jadranského Monte Carla.


Ale i v místě hazardu propagují další slovinské pozoruhodnosti, na panelu před kasinem na následujícím snímku zrovna svítí reklama na Postoj(e)nskou jeskyni, kterou jsem už představil dříve.



Západ Slunce je důvodem přemístit se do podniků s živou hudbou.




Těch je nepřeberně a dokonce se zde konal i rockový koncert.




A k tomu "hrála" barevná hudba fontán.


20. srpna 2019

Soutěž o knihu po 300 článcích (s rébusem)

Předchozí článek završil třetí stovku mých textů, což je zase příležitost k malé soutěži s odměnou pro vítěze. Samozřejmě v případě, že se vůbec někdo zúčastní. První soutěž po 100 článcích měla 7 účastníků, druhá v návaznosti na dvoustý článek už jen 2 (možná ale v tomto případě odradilo navýšení počtu otázek na 33), a to ještě mnozí z nich už neblogují, anebo jen sporadicky.

Já také jsem na jiných blozích dlouho nebyl, protože v létě se ze mě stává chalupář a mám velmi omezený přístup k internetu, propásl jsem tak Čerfovu soutěž k 500 Nedělním miniglosám. Z tohoto důvodu také ještě nemám připravenu cenu, ale představuji si, že by podle zaměření blogu opět šlo o výpravnou knihu buď z cestování (např. nejkrásnější města, přírodní divy), nebo z umění (malířství, sochařství, architektura). Vítěz(ka) by si mohl(a) vybrat.

Na TlusŤjochově blogu kromě mnohovrstevnatých textů, úkolů a neobvyklých fotografií obdivuji důmyslné rébusy. Neumím je luštit, tím méně tvořit. Přesto jsem se o jeden (velmi neumělý) pokusil. Určitě porušuje všechna možná pravidla, která by rébus měl splňovat, na druhé straně nikdo není zvýhodněn jejich případnou znalostí. Stejně jako ostatní otázky je za jeden bod. Tam, kde jsou otázky strukturovány do většího počtu dílčích dotazů, se započítá podíl správně zodpovězené části.

Komentáře jsou moderované a ty s odpověďmi budou zobrazeny až po uzávěrce, která je v neděli 8. září o půlnoci. Protože účast nelze předvídat, neváhejte poslat své odpovědi, i kdybyste si byli jisti jen v několika málo odpovědích. Může to stačit k vítězství :-).

A teď již k otázkám (ne všechny se týkají dřívějších článků).

1. Který architekt navrhl budovu na prvním snímku, jaký je její účel a kde stojí?


2. Jak se jmenuje černý mrakodrap se stupni pro zeleň a kdo v něm má soukromou adresu?


3. Název následující budovy a jméno architekta, jehož je dílem.


4. Ženám je věnován Mezinárodní den žen a Den matek. Existuje obdoba těchto svátků pro muže, pokud ano, kdy se slaví?

5. Kde najdeme mozaiku nehezké, ale inteligentní královny.


6. Jak se jmenuje polská režisérka, několikrát nominovaná na Oscara v kategorii neanglicky mluvených filmů, která u nás natočila film podle tragické historické události.

7. Které národní parky USA se na tomto blogu alespoň v jedné fotografii dosud objevily?

8. Uveďte pohoří ve střední Evropě a jejich nejvyšší vrchy v některém ze států této oblasti, které zde byly přiblíženy.

9. Kolik rozhovorů si na tomto blogu do dnešní doby můžete přečíst a s kolika osobami celkem?

10. Která hora se na následujícím snímku skrývá v oblacích?


11. Které kláštery zde byly popsány nebo alespoň letmo zmíněny?

12. Pod označením "Live 8" se uskutečnila série charitativních koncertů za účasti mnoha světových hvězd (např. Pink Floyd, R.E.M., U2, Linkin Park, Paul McCartney, …). Navázala na někdejší podobnou akci s Queen, Led Zeppelin, Ericem Claptonem, Mickem Jaggerem, … Jaký je vztah symbolu "8" k názvu dřívější akce?

13. Motiv jaké skladby a kterého skladatele slyšíme v kytarovém sólu skladby Metal Heart od skupiny Accept?

14. Která známá zahraniční skupina převzala a upravila hit Gyöngyhajú lány maďarské skupiny Omega a jak píseň nazvala?

15. Jak se jmenuje herečka v následující koláži a v kterém divadle ji můžeme vídat?


16. V jednom z článků byli zmíněni sportovci, kteří získali zlatou medaili na mistrovství světa nebo olympiádě. Jak se jmenují a v kterém sportu soutěžili?

17. Letos v dubnu byla požárem silně poškozena katedrála Notre Dame v Paříži. Na blogu byla zmíněna ve dvou souvislostech (s fotkou i v muzikálové melodii). V kterých článcích to bylo?

18. Na následujícím obraze je kopie slavného díla. Kdo je autorem originálu, jak se dílo jmenuje a kde ho najdeme?


19. Na následujících dvou snímcích je originál a kopie triptychu slavného malíře. Který z nich je fotografií originálu, kdo ho namaloval a jak se dílo jmenuje?




20. V kterém městě najdeme prvně pojmenované náměstí Beatles?

21. Který rockový hudebník a zpěvák má v metropoli jedné z pobaltských republik sochu, aniž by ji vůbec kdy navštívil, a o které město jde?

22. Georges Seurat přišel s technikou pointilismu a ovlivnil jí i další malíře, nejvýrazněji Paula Signaca a Camilla Pissarra. Od kterého z těchto malířů je následující obraz?


23. Jaké je řešení dále uvedeného rébusu?

10. srpna 2019

Amedeo Modigliani - italský bohém v Pařížské škole

Kdo viděl film Tetovaný z r. 1968, v hlavních rolích s Louisem de Funesem a Jeanem Gabinem, si vzpomene na neodbytného obchodníka s obrazy Funese, který se za každou cenu snažil získat kresbu Amedea Modiglianiho (1884-1920), vytetovanou na zádech hradního pána Gabina tehdy ještě málo známým autorem.

Modigliani se většího uznání nedožil, v nouzi své obrazy směňoval v restauracích za jídlo a pití. Dnes na aukcích patří k nejžádanějším a nejdražším, před 4 roky jeden z jeho aktů se v aukční síni Christie's v New Yorku vydražil za 170,4 milionu dolarů (asi 4,3 miliardy Kč) a loni v Sotheby's v New Yorku další akt kupec získal za za 157,2 milionů dolarů.

Vedle uměleckých kvalit k tomu přispívá i to, že malíř zemřel v mladém věku (35 a půl roku) a jeho dílo při rozháraném způsobu života, závislosti na alkoholu a drogách a chatrném zdraví (trpěl tuberkulózou) je méně početné než u dalších malířů Pařížské školy (École de Paris/School of Paris). Jeho obrazů se dochovalo jen něco přes 300 (řadu z raného období sám zničil) a třeba Picassových 20 tisíc. (U Picassa ale není úplně jisté, co ve skutečnosti sám namaloval, je známé, že si už jako slavný malíř nechával přinášet obrazy svých napodobovatelů a pokud se mu líbily, za patřičnou úplatu je podepisoval.)

Pojem Pařížská škola nevymezuje umělecký styl, ale volné společenství malířů a sochařů, kteří v prvních dekádách 20. století tvořili v Paříži. Paradoxně mnozí z nich neměli francouzské kořeny, k nejvýznamnějším patří původem Bělorusové Marc Chagall, Chaim Soutine a Ossip Zadkine, Italové Giorgio de Chirico a Amedeo Modigliani, Španělé Pablo Picasso a Joan Miró, Rus Vasilij Kandinskij, Rumun Constantin Brancusi, Holanďan Piet Mondrian, náš František Kupka, …

Modiglianiho vzory byli zejména Henri de Toulouse-Lautrec a Paul Cézanne, jeho dílo je však naprosto svébytné a snadno poznatelné. Tematicky převažují portréty (ženy jsou charakteristické protáhlými šíjemi) a akty. Zatím mám jen 8 vlastních fotografií, obě zaměření jsou ale zastoupena.

Temperamentní Modigliani vedle alkoholických excesů a konzumace hašiše prožíval bouřlivé vztahy se ženami, většinou z uměleckých kruhů (rok či dva jeho milenkami byly vdaná básnířka Anna Achmatova, spisovatelka Beatrice Hastingsová a malířka Nina Hamnettová), ale i modelkami a prostitutkami, kterým rozdával své kresby. Na tyto slabosti sázel první obchodník s Modiglianiho obrazy Georges Chéron, který umělci vždy obstaral pohlednou služku jako modelku a láhev alkoholu, zamkl ho a večer si za pár franků vyzvedl hotové dílo.

Služebná z r. 1916 je také na prvním snímku z Kunsthausu v Curychu.




Z r. 1916 je i Portrét paní Dorivalové, vlastní jej Kunstmuseum v Basileji. 






Koncem r. 1916 Modigliani přešel k Léopoldu Zborowskému. Zborowski byl polský básník a spisovatel, později se stal galeristou a obchodníkem s obrazy. S Modiglianim se spřátelil a obětavě ho podporoval. Zřídil mu u sebe ateliér, platil modelky, barvy i nájem bytu a denně mu dával peníze, i když si někdy sám musel půjčovat. Snažil se malíři připravit výstavu a vzbudit zájem o jeho dílo u kritiků umění.
Jeho krásná manželka Hanka (rovněž Polka, v anglosaských pramenech uváděná jako Anna) se pak stala častým objektem Modiglianiho portrétů a aktů. Je i na následujícím obraze, vystaveném v Museum of Modern Art v New Yorku.



V prosinci r. 1917 Zborowski domluvil výstavu Modiglianiho aktů u Berthe Weillové, která měla galerii na dobré adrese blízko pařížské Opery. Pro přilákání návštěvníků jeden velký akt umístili do výlohy. Naneštěstí na protější straně ulice sídlila policejní stanice a policejní komisař, kterému jinak v revíru vůbec nevadily nevěstince a jiné pochybné podniky, projevil nečekanou horlivost a výstavu "oplzlých" obrazů hned první den zakázal.

Ležící akt je rovněž z Museum of Modern Art v New Yorku.




Malíř v té době žil se studentkou umění Jeanne Hébuternovou, rozčarován ze zmařené výstavy s ní odjel do Nice a v listopadu 1918 se jim narodila dcera Jeanne. Do Paříže se vrátili v květnu 1919. Malíři zbývalo už jen několik měsíců života. 24. ledna 1920 umírá na meningitidu. Partnerka Jeanne v té době čekala druhé dítě, to se však už nenarodilo, následující den u svých rodičů spáchala sebevraždu skokem z okna v 5. patře. Osiřelou dcerku adoptovala malířova sestra Florence, v dospělosti pak o svém otci napsala životopisné dílo Modigliani: Man and Myth.

V našich galeriích není ani jeden Modiglianiho obraz. Nejbližší, Mladá žena v košili z r. 1918, je k vidění v Albertině ve Vídni.




Z roku 1918 jsou také dívčí portréty Marie (Kunstmuseum v Basileji) a Alice (Statens Museum for Kunst v Kodani).






Modigliani ale nemaloval jen ženy, tři portréty věnoval Zborowskému, další pak malířům, s nimiž se přátelil (např. Chaimu Soutinovi), následující Portrét malíře Léopolda Survage, opět z r. 1918, vlastní Ateneumin taidemuseo v Helsinkách.


Aktuální článek

Jeseníky (2) - chata Paprsek, Dalimilova rozhledna

Na přelomu tisíciletí jsme na letní i zimní dovolené jezdívali do Jeseníků, prochodili jsme, co se dalo, a stáli v dlouhých frontách na vlek...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)