10. srpna 2019

Amedeo Modigliani - italský bohém v Pařížské škole

Kdo viděl film Tetovaný z r. 1968, v hlavních rolích s Louisem de Funesem a Jeanem Gabinem, si vzpomene na neodbytného obchodníka s obrazy Funese, který se za každou cenu snažil získat kresbu Amedea Modiglianiho (1884-1920), vytetovanou na zádech hradního pána Gabina tehdy ještě málo známým autorem.

Modigliani se většího uznání nedožil, v nouzi své obrazy směňoval v restauracích za jídlo a pití. Dnes na aukcích patří k nejžádanějším a nejdražším, před 4 roky jeden z jeho aktů se v aukční síni Christie's v New Yorku vydražil za 170,4 milionu dolarů (asi 4,3 miliardy Kč) a loni v Sotheby's v New Yorku další akt kupec získal za za 157,2 milionů dolarů.

Vedle uměleckých kvalit k tomu přispívá i to, že malíř zemřel v mladém věku (35 a půl roku) a jeho dílo při rozháraném způsobu života, závislosti na alkoholu a drogách a chatrném zdraví (trpěl tuberkulózou) je méně početné než u dalších malířů Pařížské školy (École de Paris/School of Paris). Jeho obrazů se dochovalo jen něco přes 300 (řadu z raného období sám zničil) a třeba Picassových 20 tisíc. (U Picassa ale není úplně jisté, co ve skutečnosti sám namaloval, je známé, že si už jako slavný malíř nechával přinášet obrazy svých napodobovatelů a pokud se mu líbily, za patřičnou úplatu je podepisoval.)

Pojem Pařížská škola nevymezuje umělecký styl, ale volné společenství malířů a sochařů, kteří v prvních dekádách 20. století tvořili v Paříži. Paradoxně mnozí z nich neměli francouzské kořeny, k nejvýznamnějším patří původem Bělorusové Marc Chagall, Chaim Soutine a Ossip Zadkine, Italové Giorgio de Chirico a Amedeo Modigliani, Španělé Pablo Picasso a Joan Miró, Rus Vasilij Kandinskij, Rumun Constantin Brancusi, Holanďan Piet Mondrian, náš František Kupka, …

Modiglianiho vzory byli zejména Henri de Toulouse-Lautrec a Paul Cézanne, jeho dílo je však naprosto svébytné a snadno poznatelné. Tematicky převažují portréty (ženy jsou charakteristické protáhlými šíjemi) a akty. Zatím mám jen 8 vlastních fotografií, obě zaměření jsou ale zastoupena.

Temperamentní Modigliani vedle alkoholických excesů a konzumace hašiše prožíval bouřlivé vztahy se ženami, většinou z uměleckých kruhů (rok či dva jeho milenkami byly vdaná básnířka Anna Achmatova, spisovatelka Beatrice Hastingsová a malířka Nina Hamnettová), ale i modelkami a prostitutkami, kterým rozdával své kresby. Na tyto slabosti sázel první obchodník s Modiglianiho obrazy Georges Chéron, který umělci vždy obstaral pohlednou služku jako modelku a láhev alkoholu, zamkl ho a večer si za pár franků vyzvedl hotové dílo.

Služebná z r. 1916 je také na prvním snímku z Kunsthausu v Curychu.




Z r. 1916 je i Portrét paní Dorivalové, vlastní jej Kunstmuseum v Basileji. 






Koncem r. 1916 Modigliani přešel k Léopoldu Zborowskému. Zborowski byl polský básník a spisovatel, později se stal galeristou a obchodníkem s obrazy. S Modiglianim se spřátelil a obětavě ho podporoval. Zřídil mu u sebe ateliér, platil modelky, barvy i nájem bytu a denně mu dával peníze, i když si někdy sám musel půjčovat. Snažil se malíři připravit výstavu a vzbudit zájem o jeho dílo u kritiků umění.
Jeho krásná manželka Hanka (rovněž Polka, v anglosaských pramenech uváděná jako Anna) se pak stala častým objektem Modiglianiho portrétů a aktů. Je i na následujícím obraze, vystaveném v Museum of Modern Art v New Yorku.



V prosinci r. 1917 Zborowski domluvil výstavu Modiglianiho aktů u Berthe Weillové, která měla galerii na dobré adrese blízko pařížské Opery. Pro přilákání návštěvníků jeden velký akt umístili do výlohy. Naneštěstí na protější straně ulice sídlila policejní stanice a policejní komisař, kterému jinak v revíru vůbec nevadily nevěstince a jiné pochybné podniky, projevil nečekanou horlivost a výstavu "oplzlých" obrazů hned první den zakázal.

Ležící akt je rovněž z Museum of Modern Art v New Yorku.




Malíř v té době žil se studentkou umění Jeanne Hébuternovou, rozčarován ze zmařené výstavy s ní odjel do Nice a v listopadu 1918 se jim narodila dcera Jeanne. Do Paříže se vrátili v květnu 1919. Malíři zbývalo už jen několik měsíců života. 24. ledna 1920 umírá na meningitidu. Partnerka Jeanne v té době čekala druhé dítě, to se však už nenarodilo, následující den u svých rodičů spáchala sebevraždu skokem z okna v 5. patře. Osiřelou dcerku adoptovala malířova sestra Florence, v dospělosti pak o svém otci napsala životopisné dílo Modigliani: Man and Myth.

V našich galeriích není ani jeden Modiglianiho obraz. Nejbližší, Mladá žena v košili z r. 1918, je k vidění v Albertině ve Vídni.




Z roku 1918 jsou také dívčí portréty Marie (Kunstmuseum v Basileji) a Alice (Statens Museum for Kunst v Kodani).






Modigliani ale nemaloval jen ženy, tři portréty věnoval Zborowskému, další pak malířům, s nimiž se přátelil (např. Chaimu Soutinovi), následující Portrét malíře Léopolda Survage, opět z r. 1918, vlastní Ateneumin taidemuseo v Helsinkách.


12 komentářů:

  1. mě se tedy nejvíc líbí portrét dívenky Alice. jeho portréty se musí obzvláště líbit milovníkům UFO, tak trochu je připomínají....

    OdpovědětVymazat
  2. Ruža z Moravy10 srpna, 2019 21:15

    Zaujal mne rozdíl ztvárnění hlavy, obličejů. Na rozdíl od oblých tvarů těla, prsou, nohou jsou obličeje protáhlé, opravdu jako u mimozemšťanů zobrazovaných často.

    OdpovědětVymazat
  3. Ruža z Moravy10 srpna, 2019 21:18

    Až na dívku Alici, má zvláštní "mrtvé" ztvárnění očí. Je smutné, že jsou většinou podobní umělci oceňováni až po jejich smrti.

    OdpovědětVymazat
  4. Nejvíce mne zaujaly ty první obrazy ženy polského basnika, působí tak neokazsle, skoro klidně... Pak ta dívenka, ty akty mne tak nezaujal... S tou policrjni stanici měl tedy smůlu.. Mimochodem, dočetl jsem se, že Drtikoluv ateliér zavřela také  mravnosti policie, neskončil v důsledku hospodářské krize, jak se traduje

    OdpovědětVymazat
  5. Vždy je něco za něco, vždy si výjimečnost, talent a genialita vybere daň.
    Z pozice obyčejného životního pěšáka tuším, že by mne podobný způsob života také rychle zabil, jen s tím rozdílem, nic, zhola nic bych nenabídla aukčním síním.

    OdpovědětVymazat
  6. Ty oči a obličeje jsou ale některých obrazů velice zvláštní...Rok úmrtí je pravděpodobně 1920 a nikoliv 2020?

    OdpovědětVymazat
  7. Ležiaci akt z New Yorku je na zakúsnutie. Modigliani bol veľký macher!

    OdpovědětVymazat
  8. Je to jako v Magdalene Dobromile: Rozdělej  kousek talentu a nech vyběhnout. Pak do toho vraž trochu citu a tělesné lásky, zalij dostatečnou dávkou alkoholu (nebo něčeho tvrdšího - podle aktuálního gusta), okořeň zneuznáním a prachmizernou perspektivou a dochuť vnitřní rozervaností. To by bylo, aby z toho nevyšla výtvarná delikatesa! Ano, Modigliani je celkem moje gusto.

    OdpovědětVymazat
  9. [1]: Také ho mám rád a teď jsem si ho připomenul.[2]: Předběhl dobu :).[3]: Wikipedii mám velmi rád, třeba články o galeriích jsou velmi často mnohem obsažnější než jejich domovské stránky. U zahraničních témat je ale lepší číst anglickou verzi.

    OdpovědětVymazat
  10. [4]:[5]: Protáhlými krky mužských modelů byl na přelomu 16. a 17. století podobně charakteristický El Greco.
    Skutečností ale je, že Modigliani maloval oči většinou jen skicovitě, bez zřítelnic.[6]: Mně se náhodou Modiglianiho akty líbí. Jeden jsem mohl nedávno vidět v Antverpách, ale galerie je bohužel v rekonstrukci a sbírky jsou rozpůjčovány po celém světě, např. do Los Angeles, a to je trochu daleko :).
    Informace o Drtikolových problémech s mravnostní policií je velice zajímavá. Dnes jeho černobílé akty jsou tahákem našich aukcí.

    OdpovědětVymazat
  11. [7]: Ale možná takový neurovnaný život je inspirativní, říká se, že umělci musí trpět, aby něco výjimečného mohli vytvořit :).[8]: Dá se říct, že představují malířův poznávací prvek :).
    Díky za upozornění, opravil jsem, přes léto se dostanu k internetu jen velmi málo, i vložit článek je svízel, ale pak si to vynahradím a všechny články oblíbenců dočtu.[9]: Vidím to úplně stejně, proto ho také mám v logu.[10]: Takový životopis je také dar z nebes pro filmaře. Proti tomu třeba Rubens je nutný patron :).

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Karlovy Vary (1) - vycházky s vyhlídkami

Karlovy Vary z větší části obklopují zalesněné kopce, které nabízejí desítky kilometrů turistických tras s vyhlídkovými místy a rozhlednami....

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)