Amedeo Modigliani - italský bohém v Pařížské škole

Kdo viděl film Tetovaný z r. 1968, v hlavních rolích s Louisem de Funesem a Jeanem Gabinem, si vzpomene na neodbytného obchodníka s obrazy Funese, který se za každou cenu snažil získat kresbu Amedea Modiglianiho (1884-1920), vytetovanou na zádech hradního pána Gabina tehdy ještě málo známým autorem.

Modigliani se většího uznání nedožil, v nouzi své obrazy směňoval v restauracích za jídlo a pití. Dnes na aukcích patří k nejžádanějším a nejdražším, před 4 roky jeden z jeho aktů se v aukční síni Christie's v New Yorku vydražil za 170,4 milionu dolarů (asi 4,3 miliardy Kč) a loni v Sotheby's v New Yorku další akt kupec získal za za 157,2 milionů dolarů.

Vedle uměleckých kvalit k tomu přispívá i to, že malíř zemřel v mladém věku (35 a půl roku) a jeho dílo při rozháraném způsobu života, závislosti na alkoholu a drogách a chatrném zdraví (trpěl tuberkulózou) je méně početné než u dalších malířů Pařížské školy (École de Paris/School of Paris). Jeho obrazů se dochovalo jen něco přes 300 (řadu z raného období sám zničil) a třeba Picassových 20 tisíc. (U Picassa ale není úplně jisté, co ve skutečnosti sám namaloval, je známé, že si už jako slavný malíř nechával přinášet obrazy svých napodobovatelů a pokud se mu líbily, za patřičnou úplatu je podepisoval.)

Pojem Pařížská škola nevymezuje umělecký styl, ale volné společenství malířů a sochařů, kteří v prvních dekádách 20. století tvořili v Paříži. Paradoxně mnozí z nich neměli francouzské kořeny, k nejvýznamnějším patří původem Bělorusové Marc Chagall a Ossip Zadkine, Litevec Chaim Soutine, Italové Giorgio de Chirico a Amedeo Modigliani, Španělé Pablo Picasso a Joan Miró, Rus Vasilij Kandinskij, Rumun Constantin Brancusi, Holanďan Piet Mondrian, náš František Kupka, …

Modiglianiho vzory byli zejména Henri de Toulouse-Lautrec a Paul Cézanne, jeho dílo je však naprosto svébytné a snadno poznatelné. Tematicky převažují portréty (ženy jsou charakteristické protáhlými šíjemi) a akty. Při zveřejnění článku jsem měl jen 6 vlastních fotografií, o rok později přibyly 2, a teď (v roce 2021) díky velké výstavě ve Vídni již více než 40, vyberu z nich tak, aby obě zaměření byla zastoupena.

Temperamentní Modigliani vedle alkoholických excesů a konzumace hašiše prožíval bouřlivé vztahy se ženami, většinou z uměleckých kruhů (rok či dva jeho milenkami byly vdaná básnířka Anna Achmatova, spisovatelka Beatrice Hastingsová a malířka Nina Hamnettová), ale i modelkami a prostitutkami, kterým rozdával své kresby. Na tyto slabosti sázel první obchodník s Modiglianiho obrazy Georges Chéron, který umělci vždy obstaral pohlednou služku jako modelku a láhev alkoholu, zamkl ho a večer si za pár franků vyzvedl hotové dílo.

Služebná z r. 1916 je také na prvním snímku z Kunsthausu v Curychu.

Z r. 1916 je i Portrét paní Dorivalové, vlastní jej Kunstmuseum v Basileji. 

Koncem r. 1916 Modigliani přešel k Léopoldu Zborowskému. Zborowski byl polský básník a spisovatel, později se stal galeristou a obchodníkem s obrazy. S Modiglianim se spřátelil a obětavě ho podporoval. Zřídil mu u sebe ateliér, platil modelky, barvy i nájem bytu a denně mu dával peníze, i když si někdy sám musel půjčovat. Snažil se malíři připravit výstavu a vzbudit zájem o jeho dílo u kritiků umění.
Jeho krásná manželka Hanka (rovněž Polka, v anglosaských pramenech uváděná jako Anna) se pak stala častým objektem Modiglianiho portrétů a aktů. Je i na následujícím obraze, vystaveném v Museum of Modern Art v New Yorku.

V prosinci r. 1917 Zborowski domluvil výstavu Modiglianiho aktů u Berthe Weillové, která měla galerii na dobré adrese blízko pařížské Opery. Pro přilákání návštěvníků jeden velký akt umístili do výlohy. Naneštěstí na protější straně ulice sídlila policejní stanice a policejní komisař, kterému jinak v revíru vůbec nevadily nevěstince a jiné pochybné podniky, projevil nečekanou horlivost a výstavu "oplzlých" obrazů hned první den zakázal.

První Ležící akt je rovněž z Museum of Modern Art v New Yorku.

A v podobné pozici jsou nahé ženy na obrazech Ležící akt s bílým polštářem (1917, Staatsgalerie, Stuttgart), Ležící akt (Lolita) (1917-1918, soukromá sbírka) a Ležící akt s pravou rukou za hlavou (1919, soukromá sbírka).

Následující dva akty bez zobrazení klínu, Ležící akt (1917, Metropolitan Museum of Art, New York) a Sedící akt (1917, Koninklijk Museum voor Schone Kunsten, Antverpy), u puritánů by snad prošly.

Nejnovější přírůstek do sekce aktů je ze srpna 2023. Akt z r. 1916 mám z Courtauld Institute of Art v Londýně.

Malíř v té době žil se studentkou umění Jeanne Hébuternovou, rozčarován ze zmařené výstavy s ní odjel do Nice a v listopadu 1918 se jim narodila dcera Jeanne. Svou lásku zvěčnil na obraze Dívka se zrzavými vlasy (1918, soukromá sbírka).

Do Paříže se vrátili v květnu 1919. Malíři zbývalo už jen několik měsíců života. 24. ledna 1920 umírá na meningitidu. Partnerka Jeanne v té době čekala druhé dítě, to se však už nenarodilo, následující den u svých rodičů spáchala sebevraždu skokem z okna v 5. patře. Osiřelou dcerku adoptovala malířova sestra Florence, v dospělosti pak o svém otci napsala životopisné dílo Modigliani: Man and Myth.

V našich galeriích není ani jeden Modiglianiho obraz. Nejbližší, Mladá žena v košili z r. 1918, je k vidění v Albertině ve Vídni.

Z roku 1918 jsou také dívčí portréty Marie (Kunstmuseum v Basileji) a Alice (Statens Museum for Kunst v Kodani).

K dětským portrétům patří také Chlapec v pruhovaném svetru (1918, Metropolitan Museum of Art, New York).

Modigliani ale nemaloval jen ženy (pomineme-li předchozí portrét chlapce), několik portrétů věnoval Zborowskému a dalšímu obchodníku s jeho obrazy Paulu Guillaumovi, další pak malířům, s nimiž se přátelil, nejvíc asi s Chaimem Soutinem, jehož obrazy Zborowski také kupoval a propagoval. Portrét Léopolda Zborowského je z r. 1916 a vlastní jej Stiftungsfonds Jonas Netter, za nímž následuje Paul Guillaume (1915, Musée de l'Orangerie, Paříž). 

Malíře obrazují Portrét Chaima Soutina (1916, Stiftungsfonds Jonas Netter), Portrét Diega Rivery (1914, Kunstsammlung Nordrhein-Westfalen, Düsseldorf) a Portrét Léopolda Survage (1918, Ateneumin taidemuseo, Helsinky).