Letně (5)

S létem je opět čas na pelmel drobných kuriozit. A vědí to i v Londýně.

V písni Klobouk v křoví Jaroslava Ježka na text Jiřího Voskovce a Jana Wericha se zpívá:

"Kdo to v poušti zmizel? Odkud šel a kam? Jaký to měl svízel, že byl v poušti sám?"

A tady nás napadne něco podobného.

A kde asi skončila druhá bota? V odpadkovém koši? V kartuziánském klášteře v Gamingu mají čtyřhvězdičkový.

Připomínkou z cest jsou dnes pro každého výletníka stovky fotografií v mobilu, mnozí si pořizují selfie na pozoruhodných místech a v Bučovicích, kde teď trávíme hodně času, mají u vlakového nádraží zásluhou místního klubu turistů novou atrakci, památník 17. poledníku. Na rozdíl od Jindřichova Hradce, známého 15. poledníkem, v bučovickém informačním středisku každý cestovatel dostane certifikát o překročení 17. poledníku. A na něm leží mimo jiné i Špicberky, chorvatský ostrov Korčula a africké země Čad a Kongo.

A z cest je také dobré si přivézt nějaký suvenýr. V Hallstattu se dají pořídit v koutku Bullshit.

V černohorském přímořském letovisku Sutomore vás vyzbrojí i užitečnými reklamními poutači. Panny by mohla oslovit nabídka první lekce sexu zdarma.

A když jsem vzpomněl mobil, znáte tu situaci, kdy je nabitý už jen na 10 %, potřebujete ho k fotografování, k navigaci, čekáte důležitý hovor, power banku máte doma a kde se teď dostat k zásuvce? V Hustopečích nemusíte ani do kavárny, je přímo na náměstí.

Dopravní značení a co z toho vznikne, když se posunou dveře.

K létu patří výlety a po výdeji energie je třeba se dobře najíst a napít.

Pochutnej si (v baru v Bruselu).

Žízeň lze rychle a levně zahnat kofolou, pro náročnější drží vinnou pohotovost v Modřicích u Brna.

A když nám naopak energie přebývá, vybouřit se dá i na demonstraci. Vladimír Hučín z Přerova (člověk, který za normalizace podnikal sabotáže na socialistické nástěnky a plakáty, podomácku vyráběl výbušniny a chtěl slzným plynem rozhánět režim velebící průvody) se nespokojil s tím, že mu před několika roky jakási hlava pomazaná udělila čestné uznání "veterán Třetího odboje", a neúnavně bojuje dál. Pro střelnici obstaral speciální terče a prý je o možnost si na ně vystřelit zvýšený zájem.

Sláva vladařů, vojevůdců, politiků je pomíjivá, čas oponou trhne a z hrdiny je padouch, anebo naopak, a to má dopad na jejich památníky. Třeba socha Napoleona na Vendomském sloupu v Paříži na stejnojmenném náměstí naproti hotelu Ritz je už třetí verzí, první dvě byly strženy.

U nás to mají dnes těžké památníky osvobození Rudou armádou. Vzpomínám si na předvolební mítink Občanského fóra na náměstí v Bučovicích v r. 1990, kde ho také mají. Tehdy si nikdo nebyl jistý svou funkcí a protože zde měl řečnit předseda české vlády Petr Pithart, místní radní byli patřičně vystrašeni. Na odstranění památníku jim chyběl čas i technické prostředky, a tak to nakonec vyřešili tím, že celý památník omotali prostěradly.

Vojáka v Přerově není třeba skrývat, ten sám zaroste větvemi stromů.

Na Divadle Husa na provázku v Brně mají pamětní desku, která obstojí za každého režimu.