30. září 2019

James Ensor - svět masek

James Ensor se narodil r. 1860 v belgickém přístavním a lázeňském městě Ostende v mezinárodním svazku Angličana a vlámské ženy. On sám však kromě tříletého studia na Královské akademii krásných umění (Académie Royale des Beaux-Arts) v Bruselu z rodného města takřka nevytáhl paty a také zde r. 1949 zemřel. Výjimkou byly jen tři krátké výlety do Francie, dva do Holandska a cestovatelským vrcholem byly čtyři dny v rodné zemi jeho otce.

Pasivní byl i vůči ženám, během dlouhého života se žádnou nežil ani nenavázal hlubší vztah, jen platonický či přátelský, přestože soudě podle autoportrétů z mladších let byl pohledným mužem.

Když mu zemřel otec a o jeho obrazy stále nebyl zájem, nijak se nesnažil pomoci ve složitější situaci rodiny a nechal se podporovat matkou, tetou a rozvedenou sestrou.

V námětech obrazů také nešel daleko, zpočátku maloval portréty členů rodiny a zátiší. Pokud není uvedeno jinak, obrazy jsou z Musee Fin-De-Siecle v Bruselu. 

Sem patří Portrét otce a Portrét matky v první koláži, v další pak Žena v modrém (1881) a Truchlící dáma (1881). Poslední z nich lze chápat jako symbol strachu ze smrti, který pozdějším dílem Ensora výrazně prostupuje.



Příklady zátiší jsou obrazy Mušle (1896) a Paprsek (1892) a Zátiší s červeným zelím (1890, Albertinum, Galerie Neue Meister, Drážďany).












Název Paprsek u zátiší s mořskými plody se zdá nejasný, Ensorovi byl inspirací obdobný a stejně pojmenovaný obraz s rejnokem od Jeana Siméona Chardina. Ensor však navíc do blízkosti tvrdého trnu rejnoka umístil rozevřenou mušli s karmínově zbarveným vnitřkem, a tím obrazu dodal erotický podtext.

Přes symbolismus některých raných obrazů je otázkou, zda by Ensor s nimi prorazil a nezůstal jen malířem lokálního významu.
To, že je dnes společně s Edvardem Munchem považován za nejvýznamnější předchůdce (někde i přímo představitele) expresionismu, mu zajistily až obrazy s maskami, které pak ovlivnily i surrealisty.
Také v tomto případě získal námět v nejbližším okolí. Jeho matka v lázeňském Ostende provozovala obchod se suvenýry a karnevalovými maskami.

Prvním z obrazů tohoto zaměření jsou Pohoršené masky z r. 1883, zatím ještě bez "mimiky" masek, scéna však působí ponurým dojmem jak z hororů Edgara Allana Poea.



Seznámení s obrazy Williama Turnera, předznamenávající impresionismus, během výletu do Londýna způsobilo projasnění malířovy palety, a to i v tematicky temných obrazech se smrtkou, kostrami a oběšenci. Pochmurné období ("somber period") vystřídalo světlé ("light period"). Ensor to vyjádřil příměry "nemám žádné dítě, ale světlo je moje dcera" a "světlo je malířův chleba" ("I have no child, but light is my daughter"; "light is the painter's bread").

Vliv Turnera, který často maloval námořní výjevy, je patrný na obraze Karneval na pláži (1887).



Masky na pozdějších obrazech jsou už většinou znetvořené šklebem, někdy je doplňují symboly smrti, a lze v nich spatřit vliv Hieronyma Bosche a Pietera Bruegela staršího s jejich zrůdami a mrzáky. Ensor místo toho, aby maskou skrýval pravou tvář, paradoxně odhaluje záporné rysy postav, jejich pokřivené charaktery, krutost a hloupost.

Využívá je ale také k výsměšnému karikování všech, kteří ho přehlíželi či znevažovali jeho dílo, a vybíjí si na nich své frustrace. A tam patřili umělečtí kritici, vystavovatelé a vyšší vrstvy, jež nejevily zájem o koupi jeho obrazů.

Francouzský název obrazu Kostry peroucí se o uzeného sledě (1891) je Squelettes se disputant un hareng-saur. Výslovnost spojení "hareng-saur" je podobná jako "art Ensor", a tedy uzenáč zde symbolizuje Ensorovo umění. Dvě kostry, trhající ho v zubech, jsou alegorií malířem nenáviděných kritiků umění. Jedna z koster má na hlavě policejní čepici, což ještě zdůrazňuje bezmocnost jejich "oběti".




Na obraze Zátiší v ateliéru (1889, Neue Pinakothek, Mnichov) malířské náčiní, panenky, lebky a masky vyjadřují alegorii umění pronásledovaného halucinacemi, mrtvé věci jako kdyby zde ožívaly. 









Zátiší s maskami (1896, Kunsthalle, Hamburk) vedle masek a tradičních předmětů zátiší paletou a štětci odkazuje na umělcův život.




A masky jsou častou rekvizitou v divadlech, jako je tomu na obraze Divadlo masek (1908, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid).





K divadlu se váže i obraz Kulisy pro balet La Gamme d'amour. Druhá scéna - tržiště (1912).


Jestliže karnevalové masky jsou většinou groteskním pozměněním podoby, pak v následujícím obraze Divné masky (1892) jim Ensor přidává výraz šílenosti. Protáhlé postavy, upřený pohled a čarodějnické boty vyvolávají pocit úzkosti. Zájemci o výstroj na svátek Halloween by si zde určitě vybrali.



Při pohledu na obraz Špatní lékaři (1892) s čekající smrtkou se mně vybavuje scénka z filmu U pokladny stál, kde Vlasta Burian v roli lékaře s rukou na lebce, která mu leží na stole, říká vyděšenému pacientovi před chirurgickým zákrokem "Toho jsem také operoval."



Ensor ve 20. století nakonec získal uznání uměleckých kruhů a r. 1929 (kdy měl bezmála 70 let) ho belgický král Albert I. jmenoval baronem, a povýšil tak do šlechtického stavu. Malíř se však už jen opakoval a často přímo kopíroval dřívější obrazy. Jeden čas pro něj byla důležitější hudba, jako samouk se naučil na klavír a věnoval mu pak téměř veškerý čas. Dokonce složil i balet.

P.S. Pokud není uvedeno jinak, prezentované obrazy jsou z Musee Fin-De-Siecle v Bruselu. Řadu dalších jsem mohl vyfotografovat v Koninklijk Museum voor Schone Kunsten (Královské muzeum krásných umění) v Antverpách, jenže muzeum je bohužel až do příštího roku v rekonstrukci a sbírky jsou rozpůjčeny po celém světě.
Ensorův asi nejslavnější obraz Příchod Krista do Bruselu v roce 1889 (z r. 1888), rozměrné plátno 2,5 x 4,3 m, se v 60. letech podařilo získat Američanům a od r. 1987 ho vlastní J. Paul Getty Museum v Los Angeles. Za celou dobu ho muzeum nezapůjčilo ani na světové výstavy. S mnoha dalšími díly je (pod názvem Christ's Entry into Brussels in 1889) k vidění např. na stránce WikiArt.

20. září 2019

Vídeň (5), Budapešť (3), Brno (3) - památníky osvoboditelů

Po zastavení trestního stíhání premiéra Andreje Babiše naši strážci morálky, pravdy a lásky, demokracie, směřování na Západ, bojovníci za evropské hodnoty, svobodu Tibetu, proti dezinformacím, ruským trollům, Putinovi, čínským autoritářům a vůbec všem zlořádům světa si našli náhradní vyžití v lítém zápase s bronzovou sochou maršála Ivana Stěpanoviče Koněva.

Zvlášť se na tom "vyprofiloval" starosta Prahy 6 Ondřej Kolář. Jeho rodná strana Top09 je v krizi a zřejmě si myslí, že tím jí (a také sobě) pomůže. Kandidátka na předsedkyni strany Markéta Pekarová-Adamová se dokonce nechala slyšet, že by chtěla mít Koláře ve vedení strany jako svého místopředsedu. Její projevy mně vždy připadaly podobně slaboduché jako vystoupení Miroslavy Němcové z ODS, ale tohle je už čiré zoufalství. Ve shodě s věčným poslancem Markem Bendou si myslím, že Top09 je mrtvá a nepomůže jí ani svěcená voda. To, že při posledních volbách jako "reprezentant pravice" ještě s odřenýma ušima proklouzla do Poslanecké sněmovny, je dáno jen matným působením ODS a jejího předsedy, jimž mladší voliči utíkají i k obskurním Pirátům.

Na celé záležitosti je nejtrapnější, jak se ohýbá historie. Za socialismu se vždy velkolepě oslavovalo osvobození Prahy Rudou armádou, jejíž vojsko maršál Koněv vedl. Také se vyzdvihovalo hrdinství Pražanů v povstání 5. května 1945. Po r. 1989 se pro změnu oslavovalo hlavně v Plzni a americká vojska, Pražské povstání se hodnotilo jako nesmyslná akce komunistů na samém konci války, kteří si na poslední chvíli chtěli připsat nějaké body, když už jsme se jako Srbové, Poláci a nakonec i Slováci aktivním bojem proti nacistům a podílem na osvobození nemohli pochlubit a atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha byl zorganizován exilovou vládou v Londýně. A teď při "zúčtování" s Koněvem se objevila další interpretace: zbytečný byl jeho příchod do Prahy, my jsme se "v podstatě" osvobodili sami. A k tomu se přidává líčení toho, kde všude se Koněv negativně zapsal, jaký špatný velitel byl a s jakými ztrátami postupoval, jako kdyby se tím mohla jeho zásluha na osvobození Prahy vygumovat.

Nechci se do diskuse k odkazu maršála Koněva víc zapojovat, zvlášť po věcném a výstižném vyjádření Václava Klause ml. v článku Když se zahalují a bourají sochy.

Pro srovnání doplním, jak se k osvobození Rudou armádou staví ve Vídni, Budapešti a Brně.

Rudá armáda se při osvobozování Vídně střetla s německými vojsky v těžkých bojích, které trvaly od konce března do poloviny dubna 1945, a padlo při nich přes 17 tisíc sovětských vojáků. Ještě téhož roku byl na Schwarzenberském náměstí postaven impozantní památník, o který je na náklady rakouské metropole vzorně pečováno.




Je ozdoben květinami, naproti je fontána a lavičky k příjemnému posezení.




Detailní fotografie nemám, na nich bychom viděli, že památník je opatřen nápisy v azbuce, které nikdo nepřemalovává ani se je nesnaží odstranit.
Pěkné náhledy ze všech stran poskytuje virtuální prohlídka na internetu.

Docela by mě zajímalo, jak se památník zamlouvá našemu exministru zahraničí a prezidentskému kandidátovi Karlu Schwarzenbergovi, po jehož předcích je náměstí pojmenováno, Karel Filip Schwarzenberg, hrdina z napoleonských válek, zde má jezdeckou sochu a "našemu" Karlovi patří palác, kde za socialismu s chotí bydlel a větší část dnes provozuje jako 5* hotel.

V Budapešti na památku osvobození Rudou armádou byla r. 1947 u pevnosti na vrchu Gellért odhalena socha Svobody. Je dílem maďarského sochaře Zsigmonda Kisfaludiho Strobla. Socha je vysoká 14 m a stojí na 26m podstavci. V dlaních vztyčených rukou drží palmovou ratolest.




Před podstavcem jsou ještě dvě menší sochy. Ta vlevo (bohužel v protisvětle) je alegorií pokroku, pravá symbolizuje boj se zlem.



Památník byl původně opatřen v maďarštině a ruštině textem "Na památku hrdinných sovětských osvoboditelů od vděčného maďarského lidu."
Po potlačení maďarského povstání proti komunistickému režimu sovětskými vojsky v r. 1956 (a právě maršál Koněv byl vyslán "zjednat pořádek") vztahy se Sovětským svazem silně ochladly. Záhy po rozpadu socialistického bloku r. 1989 byl ruský nápis odstraněn a maďarský změněn na obecné vyjádření: "Na památku všech, kteří obětovali svůj život za nezávislost, svobodu a prosperitu Maďarska."
Se sochou však nikdo nemanipuluje, je zdaleka viditelnou dominantou vrchu a večer je i s pevností nasvětlena.



Nakonec se podívejme do Brna. Koněvova ulice byla přejmenována na Vídeňskou (zatímco v Praze ji stále mají), Koněv také v Brně nebyl, město osvobodila vojska 2. ukrajinského frontu, kterým velel maršál Rodion Jakovlevič Malinovskij. Po něm je pojmenováno pěkné náměstí s novorenesanční budovou Mahenova divadla (od vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera), Domem uměním (původně postsecesním, po poškození v 2. sv. válce přestavěným architektem funkcionalismu Bohuslavem Fuchsem) a Palácem Morava (podle návrhu Ernsta Wiesnera) na protější straně. První dvě budovy jsou v následující koláži.



Malinovského náměstí maršála připomíná nejen jménem, před Domem umění po levé straně má také bustu.



Malinovského si v Brně vážíme, Miroslav Donutil nám ho navíc ve filmu Pelíšky přiblížil i z lidské stránky.

Nedaleko odtud, na Moravském náměstí, je ještě Pomník rudoarmějce od sochaře Vincence Makovského a architektů Bohuslava Fuchse a Antonína Kuriala (v pozadí je Janáčkovo divadlo).



Na obou stranách podstavce původně byly desky s dlouhým textem prohlášení J. V. Stalina o kapitulaci Německa, s díky vojákům a provoláním slávy padlým hrdinům. Ty jsou však už dávno odstraněny.

9. září 2019

Výsledky soutěže po 300 článcích

Půlnocí 8. září se uzavřela možnost zapojit se do Soutěže o knihu po 300 článcích (s rébusem) a je čas vyhlásit vítěze. Odpovědi soutěžících mě mnohdy překvapily, protože jsou obsažnější, než jsem sám myslel a věděl, a v některých se odrazilo, že formulace otázky bohužel ne vždy byla jednoznačná.

Začnu otázkami, které umožňovaly různý výklad, anebo soutěžící odpovídali odlišně.

7. Které národní parky USA se na tomto blogu alespoň v jedné fotografii dosud objevily?

Národním parkům Sequoia Park, Yosemite a Bryce Canyon byly věnovány samostatné články, ale jak navíc uvádí Axina, v článku Vítězem soutěže se stává … se (ve dvou fotografiích) objevil Grand Canyon. (V dřívější soutěži po 100 článcích byl chybně uveden v jedné odpovědi na otázku směřující na Bryce Canyon a fotografie měly ukázat nápadnou rozdílnost obou parků.)
Grand Canyon by si samozřejmě zasloužil celý článek, výhledově to napravím a pak ještě přidám národní park Zion.

8. Uveďte pohoří ve střední Evropě a jejich nejvyšší vrchy v některém ze států této oblasti, které na tomto blogu byly přiblíženy.

Já bych odpověděl takto (nadmořské výšky nebylo třeba uvádět):
Krkonoše - Sněžka (1602 m n. m.), Šumava - Plechý (Plöckenstein) (1378, nejvyšší na české a rakouské straně Šumavy), Jeseníky - Praděd (1492), Beskydy - Lysá hora (1323), Vysoké Tatry - Gerlach (2655), Vysoké Tatry - Rysy (2499, nejvyšší hora Polska), Nízké Tatry - Ďumbier (2043), Malá Fatra - Veľký Kriváň (1709), Malé Karpaty - Záruby (768), Belianské Tatry - Havran (2152), Hohe Wand - Plackles (1132).

V otázce jsou diskutabilní slova nejvyšší (myslel jsem absolutně nejvyšší, ale hovorově se říká i "3 nejvyšší vrchy jsou …") a přiblíženy. Jak přiblíženy? Stručnou zmínkou, popisem a/nebo fotografií?
Axina nad rámec otázky uvedla i další vysoké vrchy jednotlivých pohoří, nezdůrazňuje ale, že Rysy na hranicích Slovenska a Polska jsou nejvyšší horou Polska, vynechala Záruby v Malých Karpatech.
Čerf zahrnul i nejvyšší vrchy Šumavy (Velký Javor na německé straně), Hostýnských vrchů (Kelčský Javorník), Bílých Karpat (Velká Javořina) a Pienin (Vysoké Skalky), které byly v textech zmíněny, ne však dokumentovány fotografií, na prvním dvou jsem dosud nebyl a další dva budou v některém z dalších článků o turistice. Záruby v Čerfově výčtu nechybí, Rysy opomněl, sporné ale je, zda Polsko se dá považovat za střední Evropu, při pohledu na mapu Evropy asi ano (nad ním je celá Skandinávie). Čerf vynechal také Belianské Tatry, které však lze chápat jen za část Vysokých Tater a nikoliv samostatné pohoří, podobně jako Hohe Wand je jen část Gutensteinských Alp.

9. Kolik rozhovorů si na tomto blogu do dnešní doby můžete přečíst a s kolika osobami celkem?

V rubrice O nás je celkem 5 článků s názvem Rozhovor s …, a sice s Maglaiz, s TlusŤjochem, s Vencou, s Bloudem. Well Bloudem a Egopedem a s Čerfem. Jeden rozhovor je se dvěma osobami současně a v článku Rozhovor s Čerfem jsou ve skutečnosti 2 rozhovory, starší z éry rozhovorů mezi členy Autorského klubu a novější po několika letech. Z toho vychází 6 rozhovorů se 6 osobami (napsal bych "s blogery", ale jsou mezi nimi také blogerky), anebo 5 rozhovorů (budeme-li rozhovor s Čerfem považovat za jeden rozšířený) s 6 osobami.
Protože však bylo jasné, že nikdy nešlo o přímý rozhovor z očí do očí, ale poslání všech otázek mailem a další den (nebo něco málo později) obdržení odpovědí, lze úplně stejně považovat za rozhovory i články 11 otázek a odpovědí (1), (2), (3), kde jsem na otázky 3 blogerek odpovídal já. A pak je výsledek 9 (resp. 8) rozhovorů se 7 osobami.

https://mish-mash11.blogspot.com/2013/02/11-otazek-odpovedi-2.html
11. Které kláštery zde byly popsány nebo alespoň letmo zmíněny?

U této otázky bych jako soutěžící vyhořel. Měl jsem na mysli Montserrat a Gaming, podrobněji popsané v celých článcích, kartuziánský klášter v brněnské čtvrti Královo Pole, zmíněný u Gamingu v souvislosti s kartuziány, a jako poslední Melk (jeho fotografie jsou v článku Rozhovor s TlusŤjochem s odkazem na spisovatele Umberta Eca).
Axina však přidala spoustu dalších, které se vyskytly i s fotografiemi (např. v Lisabonu, Miláně, Dubrovníku, …, Červený kláštor v oblasti Pienin a Kláštorisko ve Slovenském ráji) a dokonce i kláštery zmíněné v komentářích. Čerf také několik přidal, i když ne tolik, ale má zde Smolnyj v Petrohradu (je v článku Petrohrad (2) - památníky socialismu), který v seznamu Axiny není.

12. Pod označením "Live 8" se uskutečnila série charitativních koncertů za účasti mnoha světových hvězd (např. Pink Floyd, R.E.M., U2, Linkin Park, Paul McCartney, …). Navázala na někdejší podobnou akci s Queen, Led Zeppelin, Ericem Claptonem, Mickem Jaggerem, … Jaký je vztah symbolu "8" k názvu dřívější akce?

Angličané a Američané v psaném projevu rádi používají číslice a písmena na zkrácení slov, např. 2 (two) místo "to", číslicí 4 (four) nahradí "for", písmeno U poslouží jako "you", …, stejně jako Čerf jsem byl přesvědčen (a myslím, že jsem to i v jednom hudebním časopise četl), že 8 (eight) má vztah k "Aid" ve fonetické příbuznosti. Kritik by však řekl, že v anglické výslovnosti se na konci slov (na rozdíl od nás) výrazně odlišuje "t" a "d" (podobně "b" - "p", "f" - "v", "k" - "g", "s" - "z").
V britském deníku The Independent autor o motivaci Boba Geldofa, organizátora Live Aid i Live 8, píše: "… something different was needed: not Live Aid II but Live Eight - another international mass action on an epic scale, but this time aimed at securing justice for Africa from the G8."
A také v české Wikipedii je uvedeno: "Akce byla načasována tak, aby předcházela summitu skupiny G8 ve Skotsku, který se odehrál 6. až 8. července 2005 a na kterém se jednalo o pomoci rozvojovým zemím."
Odtud by tedy plynulo, že vztah není žádný a 8 souvisí jen s G8, ale zdá se mně, že šlo jen o snahu dokázat, že Live 8 z r. 2005 není opakováním Live Aid z r. 1985, přikláním se proto k odpovědi Čerfa.

16. V jednom z článků byli zmíněni sportovci, kteří získali zlatou medaili na mistrovství světa nebo olympiádě. Jak se jmenují a v kterém sportu soutěžili?

Čekal jsem Karla Kodejšku, mistra světa v letech na lyžích v Kulmu v r. 1975, a Jiřího Rašku, olympijského vítěze ve skoku na lyžích na středním můstku v Grenoblu v r. 1968, kteří byli zmíněni v článku Mamutí můstek v Kulmu (s českou stopou).
Axina v článku Mostar (2) - skok z mostu navíc objevila Milenu Duchkovou, olympijskou vítězku ve skocích do vody z věže v Mexiku v r. 1968, a Čerf zase přidal Adama Ondru, který je už trojnásobným mistrem světa v lezení na skále na obtížnost a zlato má i z boulderingu (byl zmíněn v článku o Yosemitském národním parku, kde bez pomoci lan a skob vylezl kilometr vysokou kolmou stěnu El Capitan). Axina a Čerf shodně ještě přidali Stefana Krafta, mistra světa v letech na lyžích v Lahti 2017.
Pavel Ploc se však mistrem světa v letech na lyžích v Harrachově v r. 1983 nestal, jak se domnívá Axina, sice zde vytvořil světový rekord 181 m, ale nakonec získal "jen" stříbrnou medaili.

17. Letos v dubnu byla požárem silně poškozena katedrála Notre Dame v Paříži. Na blogu byla zmíněna ve dvou souvislostech (s fotkou i v muzikálové melodii). V kterých článcích to bylo?

S fotografií v článku Teroristé - kati (v) turistických destinací(ch), v muzikálové melodii v článku Košice (1) - překvapení na koncertě na zabití času. Čerf druhou polovinu vynechal, navíc uvádí zmínku v článku Moskva (2) - Chrám Vasila Blaženého (a Rudé náměstí), tam však byla bez fotografie.

Zbývající otázky byly Axinou a Čerfem zodpovězeny věcně shodně a správně, pro úplnost je s odpověďmi zařadím i sem, někde i s dovětkem.

1. Kdo je autorem budovy na snímku, o jakou budovu jde a kde stojí?



Ernst (Arnošt) Wiesner, krematorium, v Brně.

2. Jak se jmenuje černý mrakodrap se stupni pro zeleň a kdo v něm má soukromou adresu?



Trump Tower (v New Yorku), Donald Trump s rodinou (s manželkou Melanií a synem Barronem) a jak Čerf píše, řada dalších pochybných individuí :-).

3. Název následující budovy a jméno architekta, jehož je dílem.



Guggenheim Museum v New Yorku, Frank Lloyd Wright.

4. Ženám je věnován Mezinárodní den žen a Den matek. Existuje obdoba těchto svátků pro muže, pokud ano, kdy se slaví?

Existuje, Mezinárodní den mužů se slaví 19. listopadu, Den otců nemá jednotné datum, jak podrobně uvádí Axina, v mnoha zemích (i u nás a také např. v Malajsii, viz článek Father's Day) třetí neděli v červnu.

5. Kde najdeme mozaiku nehezké, ale inteligentní královny?



Královna jezera Mälaren je na mozaice ve Zlatém sále radnice ve Stockholmu, kde se předávají Nobelovy ceny (s výjimkou Nobelovy ceny míru, kterou laureáti dostávají v Oslu).

6. Jak se jmenuje polská režisérka, několikrát nominovaná na Oscara v kategorii neanglicky mluvených filmů, která u nás natočila film podle tragické historické události?

Agnieszka Holland (u nás natočila film Hořící keř o upálení Jana Palacha a snaze matky soudně se domoci omluvy za zesměšnění jeho činu jako prázdného gesta s neškodným "studeným" ohněm kouzelníků, které se záměnou za skutečnou hořlavinu nepovedlo).

10. Která hora se na následujícím snímku skrývá v oblacích?



Matterhorn (4478 m n. m.).
Byl cílem zájezdu v červnu 2017, natěšení z profesionálních snímků s jehlovitým štítem a azurovou oblohou v pozadí a plní nedočkavosti jsme vláčkem Gornergrat bahn vyjeli do polohy nad 3000 m. Matterhorn byl však zpočátku téměř celý skryt v oblacích a ta se jen velmi zvolna posouvala vzhůru (připomínalo to známou scénu s roletou z filmu Lásky jedné plavovlásky, ale hodně zpomalenou).



Po 5hodinovém čekání konečně vykoukla špička, celý ale vidět nebyl, brzy poté se znovu začal halit do mraků a nezbylo, než se vydat dolů.



13. Motiv jaké skladby a kterého skladatele slyšíme v kytarovém sólu skladby Metal Heart od skupiny Accept?

Elišce (Für Elise), Ludwig van Beethoven.

14. Která známá zahraniční skupina převzala a upravila hit Gyöngyhajú lány maďarské skupiny Omega a jak ji nazvala?

Scorpions, White Dove.
Tady jsem si uvědomoval nejednoznačnost otázky, protože vůči maďarské skupině Omega je zahraniční i náš Arakain s Alešem Brichtou, který skladbu ve shodě s anglickou verzí Omegy měl v repertoáru pod názvem Dívka s perlami ve vlasech.

15. Jak se jmenuje herečka v následující koláži a v kterém divadle ji můžeme vídat?



Simona Zmrzlá, Divadlo Husa na provázku v Brně. (V koláži je v záběrech z představení Amerika a Ze života hmyzu, na druhém společně s Martinem Donutilem.)

18. Na následujícím obraze je kopie slavného díla. Kdo je autorem originálu, jak se dílo jmenuje a kde ho najdeme?



Gentský oltář v katedrále sv. Bavona v Gentu je vrcholným dílem Jana van Eycka, předpokládá se však, že práci na něm zahájil jeho bratr Hubert a Jan po Hubertově smrti r. 1426 ho o 6 let později dokončil. V kostele jsou dvě kopie, originál je v samostatné místnosti s placeným vstupem, umístěný za skleněnou stěnou, a fotografování je zde zakázáno.
Samostatně bývá nejčastěji reprodukován obraz Klanění Božímu beránkovi ve středu spodní části.

19. Na následujících dvou snímcích je originál a kopie triptychu slavného malíře. Který z nich je fotografií originálu, kdo ho namaloval a jak se dílo jmenuje?




Originál triptychu Poslední soud od Hieronyma Bosche je na druhém snímku.
Vlastní ho Akademie der bildenden Künste ve Vídni. Kopie je rovněž dílem slavného malíře, Lucase Cranacha st., vystavena je v Gemäldegalerie v Berlíně.

20. V kterém městě najdeme prvně pojmenované náměstí Beatles?

V Hamburku.

21. Který rockový hudebník a zpěvák má v metropoli jedné z pobaltských republik sochu, aniž by ji vůbec kdy navštívil, a kde je?

Frank Zappa, ve Vilniusu.

22. Georges Seurat přišel s technikou pointilismu a ovlivnil jí i další malíře, nejvýrazněji Paula Signaca a Camilla Pissarra. Od kterého z těchto malířů je následující obraz?



Od Paula Signaca. Najdeme ho v Albertině ve Vídni pod názvem Venice, the Pink Cloud (Benátky, růžový mrak).

23. Jaké je řešení rébusu?



V prvním okénku je slovenská mince 1 EUR, to znamená euro, v druhém Václav Lohniský v roli snaživého Hujera ve filmu Marečku, podejte mi pero výmluvným gestem naznačuje učiteli, sedícímu ve sborovně u kávy, že by už měl zahájit výuku. Carl Zeiss založil svou firmu v Jeně, známe i fotbalový klub FC Carl Zeiss Jena. Poslední pole obsahuje symbol prázdné množiny, prázdná množina je množina, která neobsahuje žádné prvky, tedy jakési matematické nic.
Euro - Hujer - Jena - nic vede na výrok Eurohujer je nanic.
Čerf vynechal poslední čtvrtinu, aby nemusel vyslovit něco, co je proti jeho smýšlení :-).

A celkové výsledky? Čerf ztratil čtvrtinu bodu v odpovědi na 7. otázku a v rébusu, polovinu bodu u 17. otázky, celkem 1 bod. Myslím, že ho zase proti Axině získal ve 12. otázce, i když věrohodně to v tuto chvíli doložit neumím. Čerf uvedl více nejvyšších vrchů jednotlivých pohoří k 8. otázce, Axina zase více klášterů, které byly námětem 11. otázky. Otázky 8 a 11 ale nebyly formulovány jednoznačně, oba jste navíc v obou případech hodně překročili, co jsem v odpovědích očekával, takže z pohledu vyhlašovatele byly plně a správně zodpovězeny.
Když u obou 9. otázku budu považovat za chybně zodpovězenou, lze shrnout, že Axina a Čerf mají stejný počet bodů (21 z 23 možných) a jak už se stalo tradicí, soutěž nemá jediného vítěze, ale dva - Axinu a Čerfa.

Závěrem chci oběma vítězům poblahopřát a také poděkovat za ochotu připravit se hledáním odpovědí o spoustu času, a to tak pečlivým, že překonali mé představy. Děkuji i Janu Turoňovi, který přispěl jednou odpovědí, aniž by se do soutěže chtěl plně zapojit.

Prosím o tipy na cenu, jak bylo v propozicích vyhlášené soutěže, mělo by jít o knihu z kategorie cestování (např. nejkrásnější místa/města, přírodní divy), nebo umění (malířství, sochařství, architektura). Mohl bych nějakou vybrat sám, ale chtěl bych, aby se Vám líbila.

Aktuální článek

Claude Lorrain - ideální krajiny klasicismu

Claude Lorrain (1600-1682), vlastním jménem Claude Gellée , patří k nejvýznamnějším malířům klasicismu , směru, který následoval po temném ...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)