30. září 2019

James Ensor - svět masek

James Ensor se narodil r. 1860 v belgickém přístavním a lázeňském městě Ostende v mezinárodním svazku Angličana a vlámské ženy. On sám však kromě tříletého studia na Královské akademii krásných umění (Académie Royale des Beaux-Arts) v Bruselu z rodného města takřka nevytáhl paty a také zde r. 1949 zemřel. Výjimkou byly jen tři krátké výlety do Francie, dva do Holandska a cestovatelským vrcholem byly čtyři dny v rodné zemi jeho otce.

Pasivní byl i vůči ženám, během dlouhého života se žádnou nežil ani nenavázal hlubší vztah, jen platonický či přátelský, přestože soudě podle autoportrétů z mladších let byl pohledným mužem.

Když mu zemřel otec a o jeho obrazy stále nebyl zájem, nijak se nesnažil pomoci ve složitější situaci rodiny a nechal se podporovat matkou, tetou a rozvedenou sestrou.

V námětech obrazů také nešel daleko, zpočátku maloval portréty členů rodiny a zátiší.

Sem patří Portrét otce a Portrét matky v první koláži, v další pak Žena v modrém (1881) a Truchlící dáma (1881). Poslední z nich lze chápat jako symbol strachu ze smrti, který pozdějším dílem Ensora výrazně prostupuje.



Příklady zátiší jsou obrazy Mušle (1896) a Paprsek (1892).




Název Paprsek u zátiší s mořskými plody se zdá nejasný, Ensorovi byl inspirací obdobný a stejně pojmenovaný obraz s rejnokem od Jeana Siméona Chardina. Ensor však navíc do blízkosti tvrdého trnu rejnoka umístil rozevřenou mušli s karmínově zbarveným vnitřkem, a tím obrazu dodal erotický podtext.

Přes symbolismus některých raných obrazů je otázkou, zda by Ensor s nimi prorazil a nezůstal jen malířem lokálního významu.
To, že je dnes společně s Edvardem Munchem považován za nejvýznamnější předchůdce (někde i přímo představitele) expresionismu, mu zajistily až obrazy s maskami, které pak ovlivnily i surrealisty.
Také v tomto případě získal námět v nejbližším okolí. Jeho matka v lázeňském Ostende provozovala obchod se suvenýry a karnevalovými maskami.

Prvním z obrazů tohoto zaměření jsou Pohoršené masky z r. 1883, zatím ještě bez "mimiky" masek, scéna však působí ponurým dojmem jak z hororů Edgara Allana Poea.



Seznámení s obrazy Williama Turnera, předznamenávající impresionismus, během výletu do Londýna způsobilo projasnění malířovy palety, a to i v tematicky temných obrazech se smrtkou, kostrami a oběšenci. Pochmurné období ("somber period") vystřídalo světlé ("light period"). Ensor to vyjádřil příměry "nemám žádné dítě, ale světlo je moje dcera" a "světlo je malířův chleba" ("I have no child, but light is my daughter"; "light is the painter's bread").

Vliv Turnera, který často maloval námořní výjevy, je patrný na obraze Karneval na pláži (1887).



Masky na pozdějších obrazech jsou už většinou znetvořené šklebem, někdy je doplňují symboly smrti, a lze v nich spatřit vliv Hieronyma Bosche a Pietera Bruegela staršího s jejich zrůdami a mrzáky. Ensor místo toho, aby maskou skrýval pravou tvář, paradoxně odhaluje záporné rysy postav, jejich pokřivené charaktery, krutost a hloupost.

Využívá je ale také k výsměšnému karikování všech, kteří ho přehlíželi či znevažovali jeho dílo, a vybíjí si na nich své frustrace. A tam patřili umělečtí kritici, vystavovatelé a vyšší vrstvy, jež nejevily zájem o koupi jeho obrazů.

Francouzský název obrazu Kostry peroucí se o uzeného sledě (1891) je Squelettes se disputant un hareng-saur. Výslovnost spojení "hareng-saur" je podobná jako "art Ensor", a tedy uzenáč zde symbolizuje Ensorovo umění. Dvě kostry, trhající ho v zubech, jsou alegorií malířem nenáviděných kritiků umění. Jedna z koster má na hlavě policejní čepici, což ještě zdůrazňuje bezmocnost jejich "oběti".



Zátiší s maskami (1896) vedle masek a tradičních předmětů zátiší paletou a štětci odkazuje na umělcův život.



Jestliže karnevalové masky jsou většinou groteskním pozměněním podoby, pak v následujícím obraze Divné masky (1892) jim Ensor přidává výraz šílenosti. Protáhlé postavy, upřený pohled a čarodějnické boty vyvolávají pocit úzkosti. Zájemci o výstroj na svátek Halloween by si zde určitě vybrali.



Při pohledu na obraz Špatní lékaři (1892) s čekající smrtkou se mně vybavuje scénka z filmu U pokladny stál, kde Vlasta Burian v roli lékaře s rukou na lebce, která mu leží na stole, říká vyděšenému pacientovi před chirurgickým zákrokem "Toho jsem také operoval."



Ensor ve 20. století nakonec získal uznání uměleckých kruhů a r. 1929 (kdy měl bezmála 70 let) ho belgický král Albert I. jmenoval baronem, a povýšil tak do šlechtického stavu. Malíř se však už jen opakoval a často přímo kopíroval dřívější obrazy. Jeden čas pro něj byla důležitější hudba, jako samouk se naučil na klavír a věnoval mu pak téměř veškerý čas. Dokonce složil i balet.

P.S. Až na obraz Zátiší s maskami z Kunsthalle v Hamburku všechny ostatní zde uvedené jsou z Musee Fin-De-Siecle v Bruselu. Řadu dalších jsem mohl vyfotografovat v Koninklijk Museum voor Schone Kunsten (Královské muzeum krásných umění) v Antverpách, jenže muzeum je bohužel až do příštího roku v rekonstrukci a sbírky jsou rozpůjčeny po celém světě.
Ensorův asi nejslavnější obraz Příchod Krista do Bruselu v roce 1889 (z r. 1888), rozměrné plátno 2,5 x 4,3 m, se v 60. letech podařilo získat Američanům a od r. 1987 ho vlastní J. Paul Getty Museum v Los Angeles. Za celou dobu ho muzeum nezapůjčilo ani na světové výstavy. S mnoha dalšími díly je (pod názvem Christ's Entry into Brussels in 1889) k vidění např. na stránce WikiArt.

23 komentářů:

  1. Pěkně zajímavé obrazy, ale žádný z nich bych si doma nepovesil to spíš některý z těch prvních... Překvapuje mne ze se neprodává dobře.. Ty lebky jsou"husty"

    OdpovědětVymazat
  2. Pěkně obrazy masek ale pokud bych si některý pověsil doma tak spíš některý z těch prvních.. V předchozím komentáři vypadlo slovo  mase"

    OdpovědětVymazat
  3. Tomu říkám způsob, jak se kreativně vypořádat s nepřízní odborné kritiky .

    OdpovědětVymazat
  4. Takový dost psycho....

    OdpovědětVymazat
  5. Miloši super článek a fotky, "masky"..., sakra proč mi jen příjde, že je tu mají některé blogerky, možná proto, že se mi jedna tak dokonce v masce ukázala...

    OdpovědětVymazat
  6. No, mě samozřejmě zaujal obraz Špatní lékaři. A taky skutečnost, že pak už malíř věnoval téměř veškerý svůj volný čas klavíru. To máme společné, proto můj blog upadá. A brzy se přemění v hudební blog.

    OdpovědětVymazat
  7. Jsou to zvláštní obrazy. Mnohé, kde jsou podoby lidí nejsou nepohledné, ale některé jsem jen okem přehlédla a koukala honem dál- takové málem nechutné.Ale malíř nebyl určitě špatný, jen ta témata nebyla moc příjemná, no.

    OdpovědětVymazat
  8. [1]:[2]: Mně by se na chalupu na jednu zeď nad schodištěm hodil obraz na výšku, odtud bych bral Pohoršené masky nebo Divné masky, nebo Muchův Výkřik. Ale nesměl bych tudy chodit v přítmí, abych se nelekl .[3]: Byl přesvědčený o své genialitě a ti pitomci to nemohl pochopit .

    OdpovědětVymazat
  9. [4]:[7]: Asi mu chyběla milovaná žena, která by ho zlidštila, na ženách v rodině byl závislý a ty mu to asi taky dávaly pocítit.[5]: Já to i chápu, proč si nenasadit masku a nedělat se lepším, než ve skutečnosti jsem . Muži rádi ze sebe dělají atlety (v posteli např.) :).
    Jen se nesmím podívat do zrcadla, nebo poslechnout si, co si o mně myslí druzí.[6]: Však jsi už nejspíš vše podstatné o účincích chemických látek a léčebných postupech na svém blogu vyložila.  Hudba tě ale asi úplně pohltila, zdá se mně, že tě málo vidím i komentovat, na hudební blog se každopádně těším. A dej tam, prosím, i videa, jak hraješ .

    OdpovědětVymazat
  10. [8]: … ne Muchův, ale Munchův.

    OdpovědětVymazat
  11. [5]:Masky více či méně nosíme celý život všichni. I když si to snažíme nepřipouštět.... Jenže někdy to jinak nejde. 🤔

    OdpovědětVymazat
  12. [9]:jenže on ženy jen využíval, takže možná není divu že tu správnou nenašel...🙄😏

    OdpovědětVymazat
  13. Už víme, kde pro sebe ukradl podobu Jigsaw. :)

    OdpovědětVymazat
  14. [9]: Milý Miloši,
    svou totožnost samozřejmě dobrovolně nikdy neprozradím! Ano, máš pravdu, komentuju (i čtu) méně. Ale jsem šťastná. A to je, myslím, to nejdůležitější. Hele, tys takový kritik, možná bych měla svou prezentaci na blogu pod svou přezdívkou ještě zvážit. Mně už stačí, když vidím tlačítko rec - a okamžitě hraju opatrnějc - a blbějc! Ale nějak to dám. Myslím si, že by se to mohlo líbit (když už se to líbí mně, což je už něco "velkého").

    OdpovědětVymazat
  15. Ale, vlastně, proč bych (později, teď nemám technické vybavení) nemohla nahrát video svých rukou?! Hele, tys mě přivedl na dokonalý nápad!Potřebuju v tom případě nějaký stojan na mobil - určitě něco existuje, jako tyč na na selfie, akorát nevím, jak se to jmenuje! A hele, to pude/bude! A hádej z čeho?! Kuk! https://www.youtube.com/watch?v=GMahhUHqaLA

    OdpovědětVymazat
  16. Zajímavé náměty,ale spíše na nějakou tu výstavu.

    OdpovědětVymazat
  17. Jakožto nekulturní barbar jsem o malíři nikdy neslyšela a možná se není čemu divit. Jeho obrazy mě skutečně děsí, obzvláště ten s názvem Paprsek.

    OdpovědětVymazat
  18. Fascinuje mne, co ti umělci nezvládnou.
    Často, vlastně i zde u tebe, se setkávám s faktem, že genialita je vykoupena nemožností žít běžný, klasický život, kupříkladu v páru.
    Zajímal by mne i pohled odborníka na duši, protože ta namalovaná vyznání budou mít určitě nějaký podtext nebo přímo jsou výrazem nějakého duševního defektu. A nebo také né, chápu, že každý nemůže malovat rozkvetlou louku nebo skládat Vltavu.
    Souhlasím, do bytu bych si to nepověsila, ale na druhou stránku, nedusila by mne skutečnost být majitelkou

    OdpovědětVymazat
  19. [11]: Taky si myslím .[12]: Při jeho povaze možná čekal, že nějaká najde jeho .[13]: Ještě víc se mně líbí obraz, kde se dvě kostry perou o oběšence, ale ten znám jen z internetu, originál jsem neviděl.

    OdpovědětVymazat
  20. [14]: Také mě napadlo, že zde by mohla být inspirace.[15]: Ale když se chceš prosadit s vlastními léčebnými postupy, mělas být všeobecně známá, ne? Jak si tě pacienti mají najít?
    Ale proč kritik? Kriticky se vyjadřuju jen k politice, a to ještě spíš výjimečně, protože jí nechci příliš poddávat, jsou veselejší témata.[16]: Jednodušší by to bylo, kdybys měla nějakého "kameramana". Zájemci by se hned našli, třeba já .
    Ale vážně: ten nápad se záběrem na ruce je ideálním řešením. S Čerfem jsme kdysi měli oblíbenou blogerku Grumpy (teď už bohužel neaktivní), která právě tak několik videí nahrála, např. v článku http://grumpys.blog.cz/1512/luda-b hraje 2. větu z Beethovenovy Patetické sonáty, a někde tam má i Chopinovo nokturno a valčík.

    OdpovědětVymazat
  21. [17]: Ensorovy výstavy jsou dost často: 2009 New York, 2014 Los Angeles, 2017 Londýn, 2018 Ostende, … Je opravdu vděčným tahákem.[18]: Já jsem ho dřív znal jen jako malíře s obrazy přeplněnými maskami, ale nedoceňoval jsem jeho význam a v MoMA v New Yorku v r. 2011 jsem jeho obrazy vůbec nefotografoval, dřív jsem to ale také s fotkami moc nepřeháněl, dnes jich mobilem udělám snad 5krát tolik, co předtím foťákem.[19]: Opravdu je to zajímavé. Jak se zjednodušeně říká, umělec musí trpět (nebo být hodně "nekonformní"), aby měl nějakou šanci, že si ho nakonec všimnou a třeba posmrtně docení. Mainstream, resp. klasicismus nikoho neoslní.

    OdpovědětVymazat
  22. [16]: Já teď čtu strašně povrchně, protože vůbec na nic nemám čas, až nyní vidím, že jsi dala do komentáře odkaz na YouTube.
    Myslím však, že selfie tyč by byla výhodnější, protože ji můžeš víc polohovat. Ale to říkám jen teoreticky, protože ji nemám a ani selfie z ruky jsem nikdy nedělal.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Karlovy Vary (1) - vycházky s vyhlídkami

Karlovy Vary z větší části obklopují zalesněné kopce, které nabízejí desítky kilometrů turistických tras s vyhlídkovými místy a rozhlednami....

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)