27. září 2012

Sex, infarkty a mobilní telefony

Dle zkoumání vědců - hlavními příčinami infarktu jsou drogy, přejídání, hněv a sex.
Zuzana

Spouštěčem srdečního infarktu bývá - v případě kombinace kouření, špatného stravování, nedostatku cvičení a nadváhy - už jen zdánlivá maličkost, například to může být jeden šálek kávy (ten poslední).

Důvodem samozřejmě může být i např. užívání kokainu, jenže ne zas tak mnoho lidí užívá kokain; častěji odvezou člověka od posledního šálku kávy. Lidí, kteří pijí kávu, je prakticky většina. K srdečním příhodám (během sexu nebo po něm - jako následek námahy a vyčerpání) dochází poměrně často. Profesor David Spiegehalter řekl, že kdyby lidé vynechali sex, infarkty by se rapidně snížily, ale pochybuje, že tento vzkaz bude pro veřejnost populární.

Studii prováděli belgičtí výzkumníci a byla publikována v Lancet. A vůbec největším faktorem přispívajícím k infarktům jsou výfukové plyny, které vyvolávají 7 procent srdečních příhod.



Užívání mobilních telefonů je úzce spojeno se zvýšenou aktivitou mozku

Výzkumníci z National Institutes of Health přišli na to, že necelá hodina užívání mobilu může zrychlit mozkovou aktivitu v oblasti blízké telefonní antény. Po 50 minutách testování 47 participujících dobrovolníků, mozkové skeny ukázaly zvýšenou spotřebu glukózy, nebo cukru, v oblastech mozku poblíž aktivovaného telefonu.

To otvírá nové otázky ve věci zdravotních efektů radiace nízké úrovně, vysílané mobily. Vědci z National Institute on Drug Abuse ale zdůraznili, že z tohoto výzkumu se zatím nedají dělat závěry, protože se stále neví, zda má radiací vyvolaná zvýšená mozková aktivita významný efekt na lidské zdraví.

Studie je nicméně důležitá, protože dokumentuje, že lidský mozek je senzitivní vůči elektromagnetickému záření, jež je vysíláno mobilními telefony. To taky osvětluje důležitost dalších potenciálních studií, zaměřených na otázky, zda dochází k následkům, způsobeným opakovanou stimulací, pokud je jí člověk vystaven 5, 10 nebo 15 let.

Ač je to zatím předběžné, nejnovější nálezy patrně znovu vyvolají debatu o bezpečnosti mobilních telefonů. Několik dřívějších pozorovacích studií naznačovalo spojení mezi intenzívním užíváním mobilů a vzácně se vyskytujícími nádory, ale větší množství dosažitelné vědecké evidence naopak neukazuje žádné riziko. Některé zdravotnické skupiny oznámily již dříve, že mobilní telefony jsou bezpečné, ale určití špičkoví lékaři, včetně dřívějšího ředitele University of Pittsburgh Cancer Center a prominentních neurochirurgů, urgovali používat sluchátko s mikrofonem jako prevenci.

Vědci prohlásili, že výzkum zatím neklade otázky ohledně rakoviny nebo dalších zdravotních záležitostí, ale jsou tu nové otázky ve věci dalších potenciálních výzkumů, které by pomohly líp objasnit důsledky zvýšené mozkové aktivity plynoucí z užívání mobilních telefonů.

Profesor Henry C. Lai z University of Washington a bioinženýrského oddělení, který dlouho na nebezpečí mobilních telefonu upozorňuje, řekl, že poslední výzkum přidává k obavám. Každý se bojí rakoviny mozku a zatím tato věc není definitivně vyzkoumána. Ale existuje už dost studií, které ukázaly, že radiace z mobilního telefonu je spojena s jinými symptomy, například s nespavostí. Lidi, bohužel, nevěnují těmto výzkumům moc pozornosti.

23. září 2012

Malá Fatra (1) - kolem vodopádů na Veľký Rozsutec

Po mnoha letech turistiky ve Vysokých Tatrách a také v Jeseníkách a Beskydech, kde jsme většinou všude byli několikrát, už bylo načase najít něco jiného. Před asi 3 roky jsme se připojili do party turistů z brněnských vysokých škol a pravidelně v první polovině srpna jezdíme na týdenní výlet, vedle toho i na 4-denní květnový prodloužený víkend a několik jednodenních akcí. Tyto akce mají výhodu v tom, že hlavní organizátor zajistí ubytování, autobus a naplánuje několik tras (obtížnou, střední a krátkou) a autobus pak jezdí v dohodnuté časy na cílová místa, která se většinou liší od výchozích, takže není nutné se vracet stejnou cestou, jak tomu bylo, když jsme byli vázáni autem nebo stanicí vlaku. Tak jsme se dostali i do pohoří Čech a Slovenska, kde jsme ještě nebyli. Tím, že jsme se přesunuli z vysokých skalnatých hor tatranských masivů do většinou jen zalesněných kopců, trasy nemají velká převýšení a obtížnější jsou nejvýše jejich délkou.

S představou nenáročných vycházek jsme jeli na Malou Fatru a zejména jsme byli zvědaví na soutěsku Nové diery, protože několik jsme jich už viděli na jiných místech (Manínskou tiesňavu v oblasti Súlovských vrchů na Slovensku, soutěsku Samaria na Krétě a jednu v Národním parku Zion v Utahu).
Začínali jsme v nadmořské výšce 560 m u hotelu Diery a velmi záhy se dostali do Nových dier, kouzelné oblasti s četnými vodopády, lávkami, můstky, žebříky, průchody skalními průrvami a bujnou vegetací. Voda často stříká přes žebříky a suchý odtud člověk nevyjde.





Trasa stále stoupá a asi po dvou hodinách se dostaneme ven na volné prostranství sedla Medzirozsutce (1200 m), odkud se nabízí pokračovat asi 25 minut vzhůru na Malý Rozsutec (1343 m) anebo 1 hod 10 min na Veľký Rozsutec (1610 m).



Oba skalnaté vrchy působí impozantně. Malý Rozsutec z dálky vypadá jako strmá stěna, na kterou je nemožné vylézt, Veľký Rozsutec je naopak ze všech stran viditelný rozeklaný vrchol, který je symbolem Malé Fatry a zcela zastiňuje nevýrazný nejvyšší vrchol Malé Fatry Veľký Kriváň (1709 m), kam proudí davy lidí, protože je snadno přístupný. U Veľkého Rozsutce je výstup mnohem obtížnější a řada míst je zabezpečena řetězy. Protože bylo nádherné slunečné počasí, slibující krásné výhledy, vybrali jsme vyšší z vrcholů.
Na následujících dvou snímcích je Veľký Rozsutec vidět z větší vzdálenosti, z hřebenovky vedoucí z Veľkého Kriváně přes několik vrcholů až k vrcholu Stoh, kde jsme byli jiný den. Malý Rozsutec je nižší vrchol v levé části, v tomto pohledu splývá s masivem Veľkého Rozsutce, ve skutečnosti je mezi nimi několik set metrů, jak ukazuje následující trojice fotografií.



Dalšími fotografiemi se už vracíme na naši trasu.



A konečně jsme na vrcholu.



Sestup do rozlehlého travnatého sedla Medziholie (1185 m) byl v první části ještě obtížnější než výstup na Veľký Rozsutec, opět jsme se drželi řetězů, protože uklouznutí na strmém svahu by mohlo mít neblahé následky.



A nakonec ještě jeden pohled na Veľký Rozsutec zespodu od sedla Medziholie.



Ze sedla jsme pak svažujícím se údolím došli do vesnice Štefanová (625 m), kde nás čekal autobus.
Celá trasa z výchozího bodu od hotelu Diery až na vrchol Veľkého Rozsutce měla převýšení 1050 m a téměř kilometr jsme zase sestoupili. Musel jsem proto přehodnotit zjednodušený náhled, že pořádné túry v "Československu" jsou jen ve Vysokých Tatrách.

19. září 2012

John Cage (1912 - 1992)

K nedávné zmínce o skupině Fluxus pár slov na téma John Cage, jeho práce a role v hnutí.
Zuzana

If something is boring after two minutes, try it for four. If still boring, then eight. Then sixteen. Then thirty-two. Eventually one discovers that it is not boring at all.
John Cage

Hudební skladatel a umělec John Cage silně ovlivňoval vývoj skupiny Fluxus ve Spojených Státech prací i učením. Je znám jako pionýr v užívání ticha jako kompozičního prostředku. Nejznámější práce na toto téma je tzv. 4'33", kdy je na jevišti ticho čtyři minuty a 33 vteřin. David Bernstein napsal v Corner Magazine:

"Popis 4'33" - hudební analogie pro Rauschenbergova bílá plátna - jako kompozice bez zvuku je zavádějící. 4'33" nebyl čistě filozofický 'statement' bez skutečného hudebního obsahu. Cage dokázal, že audience má příležitost poslouchat to, co estetickým způsobem slyší. Tvrdil, že jsme svobodní v každé vteřině a kdykoliv můžeme poslouchat (muzikálním způsobem) zvuky kolem nás. Odstranil rozdíl mezi hudebním a environmentálnim zvukem, tudíž dosáhl spojení umění a života v muzikálním kontextu. "

4'33" povzbuzuje audienci, aby pozorně naslouchala všem zvukům kolem. Cage objevil, že zažít absolutní ticho je pro nás ve skutečnosti nemožné. I když se věc odehrávala v uměle vytvořeném prostředí, kde ticho bylo téměř kompletní, lidé si byli vědomi zvuku svých těl jako žijících organismů. Tlučení srdce, zvonění v uších, atd. byly náhle velice prominentní, když externí zvuky zmizely. Cage byl taky velice zainteresován v Zen Buddhismu, který povzbuzuje k takovému druhu bdělosti.

Studoval na Black Mountain College na začátku padesátých let a na The New School of Social Research v New Yorku v pozdějších padesátých letech, kde také učil. Mezi jeho studenty bylo mnoho umělců ze skupiny Fluxus, například George Brecht, Dick Higgins, Allan Kaprow a Jackson Mac Low. Práce Johna Cage byla prezentovaná na prvním oficiálním představení v Evropě, které bylo organizováno výše zmíněnými členy skupiny + Nam June Pak, Allison Knowles, George Maciunas a Emmet Williams a mnoho dalších. Cage napsal svoji autobiografii, dostupnou zde:

16. září 2012

Franz Liszt - Ferenc Liszt - František List

Největším diplomatickým úspěchem Rakušanů prý je to, že přesvědčili svět, že Hitler byl Němec a Beethoven Rakušan, i když skutečnost je právě opačná. Adolf Hitler se totiž narodil v Braunau u Linze a jen to, že ani nadvakrát nebyl přijat na Akademii výtvarných umění ve Vídni, způsobilo, že na Rakousko a Vídeň zanevřel a přestěhoval se do Mnichova, kde po vypuknutí 1. světové války ho náhle probuzené "vlastenecké nadšení" přivedlo do jednotek bavorské armády a později k snaze o kariéru v politice. Zájem o výtvarné umění ho však neopustil a vedle malování se u něj později projevil shromažďováním ukradnutých vzácných obrazů z dobytých území, z nichž hodlal vybudovat galerii v Linzi, tedy ve svém rodném kraji v Rakousku.
Ludwig van Beethoven (1770-1827) se naopak narodil v Německu, v Bonnu, a do Vídně natrvalo přesídlil až ve svých 22 letech. V té době však už byl uznávaným hudebním skladatelem, složil např. Patetickou klavírní sonátu (C moll, opus 13, její části si můžeme poslechnout zde: 1. věta, 2. věta, 3. věta) a 1. klavírní koncert (C dur, opus 15).

Když jde o to si přisvojit někoho slavného, zájemců se najde vždy dost. Zvlášť je to lákavé pro malé národy, které slavných osobností nemají nazbyt. My jsme si např. v celonárodní anketě zvolili největším Čechem Karla IV., který pravděpodobně ani moc neuměl česky, sice se narodil r. 1316 v Praze, jeho otcem však byl Jan Lucemburský, který vyrůstal na francouzském královském dvoře, a zřejmě i proto Karel IV. od 7 let žil v Paříži, tam se naučil francouzsky, německy, latinsky a italsky, česky se znovu učil až po svém návratu do země, kdy mu bylo 17 let.
Přímo se nabízelo dokázat, že významný ruský spisovatel a dramatik Anton Pavlovič Čechov byl Čech, když už se tak jmenoval ;). Snahy byly, výsledek bohužel nula.

Život hudebního skladatele a klavírního virtuosa F. Liszta (1811-1886) je svázán s mnohonárodnostním Rakouskem-Uherskem, jeho předkové také nebyli jedné národnosti, a tak se není třeba divit, že jeho jméno vidíme ve verzi rakouské (Franz Liszt) a maďarské (Ferenc Liszt). Rakušanům hraje do not fakt, že skladatel se narodil v Raidingu na území dnešního Rakouska. Lisztův děd byl však Slovák a jmenoval se Juraj List. Jeho otec ale jméno List začal psát maďarsky Liszt a hlásil se k Uhrám, tedy k Maďarsku.
Letos v květnu jsem byl tři dny v Bratislavě a zúčastnil se i prohlídky města s průvodkyní. U pamětní tabule na bratislavský pobyt F. Liszta průvodkyně zmiňovala, že průvodcům kladou na srdce, aby říkali, že je Slovák a jmenuje se František List. List kvůli svému dědovi, jméno Franz prý dostal jen proto, že slovenština nebyla oficiálním jazykem, jinak by se jmenoval František.



Velmi aktivní je v tomto směru švýcarský hudební teoretik slovenského původu prof. Miroslav Demko, který tvrdí, že Slováky byli i oba skladatelovi rodiče, F. Liszt prý vůbec maďarsky neuměl a jeho mateřským jazykem byla slovenština. M. Demko o tom dokonce napsal v r. 2003 knihu Franz List - compositeur slovaque, ve slovenském vydání Stratený syn Slovenska a česky Ukradený skladatel.
Tato interpretace se promítla i do slovenské verze Wikipedie.
Dlužno dodat, že sama průvodkyně se ke zmíněným snahám stavěla skepticky, kdo ví však, jestli nebyla maďarské národnosti ;)
Já jsem si vždy myslel, že Liszt je Maďar, kdysi jsem o něm totiž viděl maďarský životopisný film a také pro jeho Uherskou rapsodii č. 2, jejíž první polovinu jsem hrával na klavír.


Druhý důvod je samozřejmě neprůkazný, protože třeba německý skladatel Johannes Brahms (1833-1897) napsal Uherské tance. Možná by ale Maďaři mohli blíže prozkoumat jeho předky, zda mu nekolovala v žilách maďarská krev.

Oblíbené blogy

Po necelém roce přítomnosti na blog.cz bych rád představil autory a autorky blogů, které jsem si za tu dobu nejvíce oblíbil. Seznam určitě není konečný, protože o spoustě zajímavých blogů zatím nevím, některé možná teprve vzniknou a na některé jsem si nevzpomněl. Řazení je abecední a nevyjadřuje žádné preference.

Akim (lycantropický necronomicon) - povídky a básně (často 18+), ale i výlety do rockové hudby.

Andie - studentka a odvážná cestovatelka i do míst méně známých a s nekomfortním ubytováním (Albánie, ubytovny v Rusku, …), píše čtivě s lehkou ironií.

Axina - autorka se zájmem o astronomii, přináší však pečlivě zpracované texty i z řady dalších oblastí (např. biologie a umění) a zaujme také cestopisnými prezentacemi a věcnými komentáři na navštěvovaných blozích, které odkazy a doplňujícími informacemi obohacují články autorů.

Beallara (U Blondýny) - blogerka s vypravěčským talentem, píše s humorem o svém životě, hledání správného muže, zážitcích s vnučkou, někdy i vážněji, vždy však poutavě.

Beáta - studentka, která otevřeně a s ironickým odstupem píše o svých životních eskapádách (včetně sexuálních) a své názory a postřehy vkládá do textu formou vsuvek v drobném písmu a odlišných barvách.

Beatricia - svět grafiky, autorka vedle svých obdivuhodných grafických dílek přináší i fundované návody, jak zvládnout efektní grafické prvky.

Bev - autorka se zájmem o literaturu, hudbu, zahradničení, zvířecí miláčky, …, v pestře zaměřeném blogu zaujmou i její povídky, básně, kresby a čtenářský deník.

Bloud. Well Bloud - začínající vychovatelka, vzhledem k profesi s nečekaným smyslem pro humor.

Břetislav (Koneckonců, proč to nezkusit?!) - všestranný autor, šachista, který kultivovanou formou prezentuje své postřehy a názory na památky, architekturu, … a dění kolem sebe (včetně politiky).

Čerf - Petr Vápeník - bloger se širokým spektrem zájmů, píše o cestování, architektuře, filmu, fotografuje, … a vtipně komentuje politiku v Nedělních miniglosách.

Daniela - autorka nesmírně bohatého blogu, mimo jiné o cestování, architektuře, kultuře i sportu.

Doktorka se srdcem - lékařka, podrobnými texty propagující zdravou výživu, se zálibou ve fotografování přírody, která navíc v komentářích spolehlivě opraví každou mou nepřesnost :).

DRAK (Paví oko) - milovník přírody s blogem téměř bez textu, založeným na poetických fotografiích, zejména scenérií s vodní hladinou.

Egoped - autor psychologických sond do jednání lidí, podaných čtivou formou.

Frypat - Patrik (Frypatův blog) - autor, který své objevné fotografie našich památek a zajímavostí doprovází podrobnými, encyklopedickými texty.

Grumpy - v zahraničí pobývající studentka VŠ, která má dar psát s humorem (často i na svůj účet při popisu vztahů), výborně hraje klavír.

Hanka (Česká krajina) - cestovatelka po hradech, zámcích a za krásami přírody s blogem plným krásných fotografií.

Helena (Andělé, byliny a povídání) - autorka blogu obsahujícího zajímavosti a fotografie z cest, kultury a mnoho dalšího.

Intuice (Okamžiky života) - autorka blogu se širokým repertoárem zájmů, zahrnujícím film, literaturu, hudbu, … a zábavu.

Iris - autorka, která krásy přírody, architektury i kulturního dění umí zachytit objektivem fotoaparátu a přiblížit je i v textu.

Janinka (Moje mozkovna) - blogerka se šikovnýma rukama, tvoří figurky, korálky, maluje, kuchtí a také pátrá po svých předcích a koho všeho zplodili.

Jarka (Tichá pošta) - autorka blogu tematicky podobného blogu Hanky a stejně tak pěkného, s patriotickým vztahem k městu Tábor.

JiHei in Natura - autorka krásných fotografií krajiny, flóry i fauny, ale i hradů, zámků a měst.

Katka (Já Aquarius) - všestranná blogerka s velmi zajímavými články o Indii, cestování, cykloturistice, přírodě, zvířatech, …

Kika (Proti depce) - začínající právnička, která deprese zahání vtipným blogováním o všem možném a zejména o vztazích a sexu.

King Rucola (Cesta je ciel) a (hold the pass) - všestranně zaměřený a jazykově vybavený autor, žijící ve Švýcarsku, který své osobité texty doprovází originálními kresbami, výborný komentátor.

Krutomýval - právník s velkým přehledem o filmu, který svou profesi promítá i do psaného projevu, např. čísluje odstavce, s nadhledem píše o cestách po světě a také svém sexuálním životě.

Lisi (Sisi, příbuzní a mnohem víc) - studentka se zálibou k historii rakouské monarchie a zvlášť období císařovny Alžběty (zvané Sisi), blog však přináší "mnohem víc", např. fotografie architektury a texty o kultuře.

Lojzo Jago (Café) - velmi pestrý blog, mimo jiné o cestování, architektuře, přírodě a technice, se spoustou zajímavých informací.

Ludmilita - výborně fotografuje, hraje na klavír a píše o zajímavých místech.

Macin (Foto Praha) - autorka hezkých fotografií Prahy, bohužel svůj dřívější blog Foto Macina, který originálním způsobem zobrazoval květiny, živočichy i obyčejné věci a přinášel fotohádanky a netradiční fotografie našich měst (často z odvrácené strany turistických průvodců), nedávno zrušila.

Maglaiz (Ad Astra) - studentka se širokým rozhledem v literatuře, píše o všem možném velmi osobitým stylem s jemnou ironií a hrou se slovy, skládá i básničky a také je nepřehlédnutelnou komentátorkou na stránkách AK, vyznačující se přímočarým břitkým vyjadřováním.

Otavínka - Hana (Píseček) - knihovnice přinášející zajímavé informace z kultury, citáty, kalendárium, stejně jako já má ráda hudbu Romana Dragouna.

Pižlík1 - Ilona (Pižlíkův průvodce) - obdivuhodně sportovně založená blogerka, zdolává nejvyšší hory Evropy, běhá maraton, … , přináší fotografie z míst, kam se běžný smrtelník nedostane, a píše hezké texty nejen o nich, ale i vážné hudbě a kultuře vůbec (syn je koncertní klavírista).

Robka (Robert Plant fan site) - velká obdivovatelka Roberta Planta (ex Led Zeppelin) s neuvěřitelnými znalostmi o hudbě, skvěle píše však nejen o hudbě, ale také např. na témata týdne, skládá i pěkné básně.

Ruža z Moravy - pohodová autorka se spisovatelskými vlohami, která ve své Kavárně U Ruži dovede navodit příjemnou atmosféru se stovkami komentářů.

Sarah (Sarah's History) - studentka zaměřující se na historii Rakouska-Uherska, literaturu a umění.

SignoraA - Alena (Šeptání do vrby) - autorka se zájmem o cestování, fotografování a historii, milující Itálii.

Shariony - Šárka - autorka blogu zaměřeného na turistiku po našich a slovenských horách a přírodu se spoustou krásných fotografií, píše také o cestování v zahraničí.

Sugr (Sugarless) - pohodová autorka se smyslem pro humor, schopná napsat báseň na jakékoliv téma, např. milostnou lyriku na výplatní pásku, nebo si udělat legraci i ze sebe sama.

TlusŤjoch (Sebrané mesydže a jiné básně) - originální bloger a vtipný glosátor kombinující archivní dokumenty a kuriózní fotografie, úkolující své čtenáře.

Tony66 - autor nejlepšího cestovatelského blogu, co znám, přináší nádherné fotografie a fundované informace.

Userka - Bloudova "sestra" s texty vycházejícími ze sexuální fantazie a mystifikace, které střídá s pedagogickými výklady správné češtiny ;)

Vencisak - inspirativní autor se schopností zajímavě popsat méně známá díla a místa, přináší postřehy z umění - filmu, literatury, hudby, výtvarného umění a architektury.

Vendy/ANA - dvojjediná blogerka - 1. ANA, autorka s velmi širokým záběrem (literatura, film, hudba, …), píše i básně; 2. Vendy, zajímavá komentátorka.

VendyW - nadšená chovatelka pejsků dandíků a autorka blogu s krásnými fotografiemi z cestování a přírody i hudebními zákusky a články o kultuře.

Yves (Podšálek tajemství) - mladá dívka, která hraje v rockové skupině na sólovou kytaru, píše pěkné a všestranně zaměřené články i básně.



Poslední aktualizace 19. září 2017

13. září 2012

Tučňáci v ohrožení

Poté, co nákladní loď M. S. Olivia narazila na vzdáleném území British South Atlantic na dno a rozpadla se, tisíce místních tučňáků pokryla surovou ropou.
Zuzana

Z lodi registrované na Maltě, která 16. března 2011 narazila na dno u Nightingale Island, součásti britského území Tristan da Cunha archipelago (souostroví), uniklo podle oznámení Royal Society for the Protection of Birds, britské organizace na ochranu ptáků, 800 tun surové ropy. Ochránci přírody se nechali slyšet, že vrak představuje několik ekologických ohrožení celému řetězci, protože na břeh se dostanou krysy z lodi, která vezla 66 000 tun sójových bobů z Brazílie do Singapuru. Na ostrovech v souostroví zatím krysy nebyly a zamoření krysami udělá patrně větší škodu než nafta sama. The Tristan da Cunha archipelago leží asi 1 700 mil od nejbližší země v jižní Africe, jsou tedy jedněmi z nejvzdálenějších obývaných ostrovů na světě. Ostrovy jsou domovem asi 20 000 tučňáků, včetně téměř poloviny světové populace severních tučňáků, zv. 'rockhopper', tedy ohroženého druhu, jehož populace se ze zatím neznámých důvodů v posledních desítkách let značně snížila. Jay Holcomb, bývalý ředitel International Bird Rescue Research Center, tedy ochranné skupiny, která se zaměřuje na úniky nafty, napsal na webovou stránku své skupiny, že přibližně 20 000 tučňáků 'rockhopper' je obaleno naftou. Obrázky z ostrovů tuto situaci ilustrují, viz přiložená ukázka.

Podle aktualizovaných zpráv ze srpna 2011 bylo 3718 ropou pokrytých tučňáků přepraveno na hlavní ostrov souostroví Tristan da Cunha a po očištění 381 z nich vypuštěno do volné přírody.


Zákaz dovozu některých japonských potravin

Americká agentura 'The Food and Drug Administration' prohlásila, že pozastaví dovoz mléčných produktů a produktů z japonské oblasti, kde z nukleárního reaktorů uniká záření. Potraviny budou zadrženy u vstupu a nebudou prodávány veřejnosti. Agentura už předtím řekla, že urychlí prověřování těchto potravin. Další potraviny dovážené z Japonska, včetně mořských produktů, budou i nadále prodávány, ale projdou předchozími prověřovacími kontrolami ohledně radiace.

Z japonského nukleárního komplexu Fukushima Daiichi uniká záření poté, co byl v březnu 2011 poškozen zničujícím zemětřesením a tsunami. Moře poblíž nukleární elektrárny rovněž ukazuje zvýšenou hladinu radioaktivního jódu a cesia, což nutí japonskou vládu, aby testovala mořské produkty. 'World Health Organization' řekla, že Japonsko by mělo jednat velice rychle a zajistit, aby tyto kontaminované produkty nebyly prodávány. Nejběžnější produkty, které Japonsko vyváží, jsou mořské produkty, přesnídávky a zpracované ovoce a zelenina. Japonské potravinové produkty činí méně než 4% celkového importu do Ameriky a F.D.A. prohlašuje, že nepřepokládá žádné riziko, pokud jde o zásobu jídla v U.S. Vedoucí pracovníci a zdravotničtí experti říkají, že dávky jsou velmi nízké a nejsou ohrožením lidského zdraví, pokud nejsou zmíněné potraviny konzumovány v abnormálně velkém množství. Rosa DeLauro, demokratka z Connecticut a vedoucí užšího výboru, který kontroluje výlohy agentury F.D.A., se písemně dotázala vedoucích pracovníků agentury, jak mohou tvrdit s jistotou, že japonské výrobky, dovážené do U.S., nejsou nebezpečné americké veřejnosti. Upozornila, že F.D.A. není vždy schopna vysledovat stopu k místům v jiných zemích, kde jsou umístěna zařízení, vyrábějící potraviny.

O mimozemšťanech až příště. ;)

10. září 2012

Ladyboys

V Číně je údajně velmi nechtěné narození děvčat, protože chlapci se daleko lépe uplatní v zemi zaznamenávající rekordy v hospodářském růstu. Proto mnohým ženským plodům není souzeno se narodit a skončí v kleštích potratových porodníků. Dívky se tak stávají úzkoprofilovým "artiklem".

Naopak v thajských turistických destinacích s rozvinutým sexuálním průmyslem jsou mnohem "užitečnější" dívky. Aby se jejich počet ještě navýšil a na všechny turisty lačnících po exotickém sexu se dostalo, zaskakují za ně mladí hoši s jemnými rysy vydávající se za dívky. Jsou většinou v horních partiích plasticky vylepšeni, a to tak věrohodně, že sexuální turista až na hotelovém pokoji zjistí, že se nechal napálit a vyhodil peníze zbytečně, pokud ovšem není bisexuálem, kterého taková situace nemůže zaskočit. Těmto falešným dívkám se říká ladyboys.

Vzhledem k manželčině nezájmu o návštěvu thajských podniků, kde bychom mohli vidět vyhlášená pussy shows a obchodní transakce na burze sexu, tyto zženštilé hochy jsme tak nejspíš nepotkali. Jak vypadají, dobře dokumentují snímky v tomto článku.

Nepovedenou karikaturu ladyboye jsme však měli možnost poznat v průvodci na výletu z Phuketu na Phi Phi Islands. Nechal si říkat Shakira podle popové zpěvačky, mluvil vysokým hlasem, snažícím se napodobit něžnou dívku, a ve vlasech měl mašli. Jedno se mu však musí uznat - byl velmi zdatným obchodníkem, před nástupem na loď líčil krásy pod mořskou hladinou - pestrobarevné ryby a korály, od nich ale plynule přešel k mořským ježkům a na zvětšených fotografiích ukazoval nejen je, ale především znetvořené nohy lidí, kteří prý na ně šlápli, a zřejmě už jim od ukrutných bolestí mohla pomoci jen amputace. Po tomto výkladu se účastníci výletu hned začali tlačit ve frontě, aby si za ne zcela levnou cenu mohli půjčit brýle, šnorchl a ploutve proti ježkům. Manželka všechno obstarala rovnou dvakrát. Na mou zvědavou otázku "Co s tím budeš dělat?" bez sebemenšího zaváhání odpověděla "Přece se potápět!" Měl jsem určité pochybnosti, protože ji znám, plave jako paní radová, hlavu má vztyčenou, rty sevřené, aby ji ani kapka vody neskočila do úst, a potopit hlavu jsem ji nikdy neviděl.

Výlet se vydařil, viděli jsme divoké skály rozeseté v moři, navštívili zajímavé ostrovy s opicemi i bez nich, na lodičkách projeli krápníkovou jeskyni, vykoupali se v průzračné vodě, najedli a napili se na lodi i v exotické restauraci na jednom z ostrovů, …, o tom všem ale někdy příště.

Co se týká šnorchlování, nějaké rybky jsem spatřil, korály ne a několik ježků bylo v dírách mezi kameny asi 5 metrů hluboko. Manželce jsem o tom musel povykládat, protože žádnou z vypůjčených sportovních pomůcek nakonec nepoužila.

6. září 2012

Vědecké testy čichu a vůní

Vědci si kladou otázku, proč jsou někteří lidé sensitivnější vůči vůním než druzí.
Zuzana

V r. 2004 američtí 'neuroscientisté' Linda Buck a Richard Axel dostali Nobelovu cenu za identifikaci genů, které kontrolují čich. Výsledky poprvé publikovali na začátku devadesátých let. Přišli na to, že každý z nás má svůj vlastní, osobní, olfaktorický svět. Andreas Keller je genetik, který pracuje v Rockefeller University v New York City. Na přednáškách často říká, že každý člověk má jinou sadu receptorů, a tudíž každý pociťuje vůni jinak. Keller navíc věří, že každý individuální člověk má přinejmenším jednu vůni, kterou není schopen rozeznat vůbec, jednu specifickou ztrátu čichu, kterou zdědil se svým olfaktorickým aparátem.

Lidský nos údajně obsahuje zhruba 400 olfaktorických receptorů. Každý z nich reaguje na několik vůní a každý z nich je zakódovaný jiným genem. Pokud se nejedná o identická dvojčata, žádný člověk nemá stejné genetické složení těchto receptorů. Podle Doron Lancet z Weizmann Insitute of Science v Izraeli je to tím, že tyto geny shromažďují mutace evolucí. To se běžně dělo u čeledi lidoopů a jedno možné vysvětlení je, že čich postupně začal být pro přežití méně důležitý a byl do určité míry nahrazen barevným viděním - např. jako indikátor zkaženého ovoce, nebo rozeznavatel potenciálně jedovatého dravce.
Když dojde ke škodlivé mutaci u určitého genu, tento gen přestane produkovat jako fungující receptor a stane se tak zvaným pseudogenem. Ale, říkají vědci, ačkoliv všichni lidi mohou mít tytéž proporce čichových pseudogenů, každý může být jiný. Výsledek je ten, že každý jedinec má rozdílný genetický čárový kód a rozdílnou kombinaci čichové citlivosti. Genetická variabilita se odráží ve variabilitě chování. Keller s kolegy to demonstroval, když se ptal 500 lidí, aby ohodnotili 66 vůní, jejich intenzitu a příjemnost. Reakce pokryly celou škálu - od intenzivní ke slabé, od příjemné k nepříjemné. Nejvíc reakcí se pohybovalo někde uprostřed. Výzkumníci také testovali lidské podvědomé reakce na vůně pomoci mnohem slabších dávek. Během testování si dobrovolníci nebyli vědomi, že něco čichají, ale projevili psychologické reakce na vůně, například zvýšeným pocením.

Keller řekl, že během měření vypozorovali velkou variabilitu - a možná ještě větší v měření podvědomých reakcí, než vědomých. Jedna sloučenina, kterou lidi vnímali rozdílně, je tzv. androstenone, látka, která je produkována kančími varlaty a je také přítomna v potu některých lidí. Asi 50 procent lidí na androstenone nereaguje. Pro 35 procent lidí znamená velmi silný a zatuchlý zápach moče a pro 15 procent je to květinová, pižmová, lesní vůně. Ze specifických ztrát čichu, které byly dosud identifikovány, se většina týká až 3 procent populace. Ti například nemají schopnost cítit vanilkovou vůni. V r. 2007 Keller a kolegové spojili specifickou ztrátu čichu (pokud jde o androstenone) s genem nazvaným OR7D4. Bylo to první takové spojení s genem týkajícím se chování v oblasti čichu, ale přesvědčilo Kellera, že lidské čichové slepé zóny mohou být přímo spojovány s jejich genetickým složením.

Na University of Dresden v Německu Thomas Hummel a kolegové zkouší identifikovat další, podobná spojení prováděním genetických analýz u lidí, kteří mají určitou společnou ztrátu některého čichu, aby přišli na to, které receptory jim chybí. Studie, která zahrnuje 3 000 dobrovolníků, už ukázala, že pokud jde o ztrátu určitého druhu čichu, všechny vůně nejsou pro ně stejné. Specifické ztráty čichu jsou pozoruhodně spojené s molekulární váhou odoru, řekl Hummel. Tyto ztráty čichu se stávají běžnějšími, čím vyšší je molekulární váha vůně. Hummel má za to, že důvod je ten, že malé, jednodušší molekuly se pravděpodobně lépe vážou se spojovacími kapsami několika receptorů, tím jsou tyto vypátratelnější, i když jeden z receptorů není funkční. Na druhé straně těžší, komplikovanější molekuly se mohou vázat pouze s jedním specifickým receptorem, a tak se stanou nevypátratelnými, jestliže gen tohoto receptoru se stane pseudogenem.

Většina 'partnerů' těch 400 olfaktorických receptorů, tak zvaných primárních vůni - zůstává zatím jen snem výrobců parfémů. Sní o tom, jaké by měli možnosti, kdyby tuto záhadu objevili. Ačkoliv každý receptor se může vázat pouze k jedné nebo jen velmi málo vůním, spouštějící elektrický signál mozek přijímá jako důsledek kombinace signálů ode všech receptorů. Je to kombinační nebo kombinatorická síla, která vytváří bohatství našich olfaktorických světů. Přemýšlejte, co může udělat malíř se třemi primárními barvami a šéfkuchař s pěti kategoriemi chutí a představte si, co by mohl výrobce parfému udělat s paletou 400 primárních vůní.

Lancet říká, že genetické prostředky, které jsou nyní po ruce, by mohly pomoci výzkumníkům vyřešit další hádanku: proč někteří lidé jsou sensitivnější na různé vůně i pachy než druzí. Jeden z 5 000 lidí je narozen bez jakékoholiv čichového smyslu, zatímco na druhé straně spektra jsou individua, která mají mnohem větší čichovou sensitivitu, než je průměr. Ti by se dali velmi dobře použít v parfémovém průmyslu. Má za to, že biologickým viníkem nejsou v tomto případě čichové receptory samy o sobě, které jsou odpovědné za specifické ztráty čichu, ale proteiny, které zajišťují účinný převod signálů vyvolaných těmi receptory do vyšších oblastí mozku - přenosové cestičky, o které se dělí všechny receptory. "Fascinující je myšlenka, že bychom mohli objevit gen nebo geny, které tvoří základ všeobecné sensitivity k vůním." A implikace nového výzkumu jde do větší šířky než vůně. Většina našich vnímání chutí přichází z vůně jídla, která stimuluje naše čichové receptory. Nádherné potěšení z čerstvého rajčete je prakticky pouze v našem nose. Vědomí individuálních variací vůní se již přeneslo do světa vína a spustilo debatu o tom, jakou cenu rada experta ve skutečnosti má, když i experti mají rozličné čichové vjemy a schopnosti - a tudíž i ochutnávací schopnosti.

Věda čichu a vůní by mohla dokonce osvětlit určité vzorky lidských nemocí. Nyní je už známo, že mnoho nemocí je vícemocných neboli polygenních - což znamená, že jsou to produkty kumulativních, malých efektů spousty genů, zrovna jako škála čichových senzitivit je produktem určité kombinace genů a pseudogenů. V obou případech, efekt jednotlivé mutace je minimální, a mutace se šíří lehce mezi populací. Na druhé straně u monogenických nemocí, např. u hemofilie, jednotlivá mutace je tak ničivá, že přírodní selekce všeobecně vede k eliminování zničením individua předtím, než on nebo ona dosáhne reproduktivního věku.

2. září 2012

Kodaň (1) - obr na pěší zóně

Když se řekne Kodaň, první se vybaví socha malé mořské víly podle pohádky Hanse Christiana Andersena. O moc více než to a pár informací z internetu (hlavně jak se dostat z letiště k hotelu) jsme nevěděli a jako obvykle mou první starostí bylo koupit kvalitního průvodce. Bohužel anglické vydání z mého oblíbeného nakladatelství Bonechi bylo rozebráno, tak jsem nakonec vybral průvodce All Copenhagen and North Zealand domácího vydavatele, který je však neméně dobrý a dokonce má navíc CD. Předtím však bylo nutné se dostat do centra, kde se daly očekávat obchody se suvenýry a turistickými publikacemi. Podle mapy to z našeho Danhostelu bylo blízko, jinak tento hostel můžu doporučit, jde o výškovou budovu, my jsme bydleli ve 12. patře a měli odtud krásný výhled, především na atrakce zábavního parku Tivoli a budovu radnice. Kodaň je sympatická tím, že kromě letiště (na hlavní nádraží je odtud jen čtvrthodina jízdy vlakem), městských pláží u Baltu a cesty přes téměř 8-kilometrový most Öresund do Malmö se lze obejít bez městské dopravy, protože většina zajímavých míst je blízko sebe, síť metra je stejně velmi řídká a linky autobusů jsme nestudovali. Jedině malá mořská víla byla "trochu z ruky" - asi 4 km - ale i k ní jsme šli pěšky, protože vycházka podél pobřeží s krásným náhledem na pozoruhodnou budovu opery stojí za to.

V každém městě se pídím po galeriích a o Ny Carlsberg Glyptotek se skvělou sbírkou impresionistů asi ještě přinesu samostatný článek, ale zajímalo mě i Muzeum erotiky, protože rubrika Sex na blogu poněkud zaostává ;). Adresu jsem našel v jednom článku na webu. Bohužel na ní nic nebylo, protože muzeum mezitím zkrachovalo a zatím všechny pokusy o jeho znovuotevření jsou neúspěšné. A já bych čekal, že takový unikát musí velmi prosperovat. Tak se alespoň můžeme podívat do fotogalerie jednoho cestovatele, který měl větší štěstí.

Při prvním seznamování s Kodaní jsme velmi záhy narazili na ulici Strøget, která už od r. 1962 je pěší zónou a současně první městskou ulicí na světě, kam byl zakázán vjezd motorových vozidel. Při jejím procházení jsme narazili na malé muzeum věnované světovým rekordům z Guinnessovy knihy. Se zvědavostí jsem nahlédl přes výlohu dovnitř a polkl úžasem. Stál tam on, Robert Wadlow, nejvyšší muž světa, vysoký 272 cm. Tedy ne přímo osobně, jen jeho socha, R. Wadlow, známý jako obr z Altonu z amerického státu Illinois, totiž už dávno nežije, zemřel v r. 1940 ve věku pouhých 22 let na následky infekce ze zaníceného plyskýře na kotníku. Kdyby nezemřel tak brzo, byl by ještě vyšší, protože stále rostl.

V následujících dnech jsme se na ulici Strøget několikrát dostali dříve než pozdě večer a socha Wadlowa byla vystrčena ven do ulice a budila tam velkou pozornost. Téměř každý se s ní chtěl zvěčnit. Mladý muž na fotografii má 183 cm a i kdyby měl 2 metry, pořád by byl ještě o 3 hlavy menší než Wadlow.
Tento gigant měl i další pozoruhodné míry - vážil kolem 220 kg (při jeho výšce však byl štíhlý) a měl velikost boty 37 v americkém číslování, kde i ta nejpodrobnější tabulka končí číslem 16,5 a v obchodech vídáme většinou převodní tabulky velikostí jen do čísla 12 nebo 13, protože běžnou mírou mužů je 7-9.
O velikosti jiných orgánů Roberta Wadlowa už dostupné informace nejsou.

Aktuální článek

Covid-19 nechodí po horách, ale po lidech

Když na přelomu let 2019/2020 se objevily záběry z 11milionového čínského města Wu-chan (Wuhan) s lidmi, kteří se jak podťatí káceli k zemi,...

10 nejčastěji zobrazovaných článků