Minimalismus a Fluxus

Zmínkou o minimalismu a skupině Fluxus se na chvilku vracím ke svému původnímu článku o konceptualismu, protože souvisí.

Zuzana

The virtues of a thing do not come from it; they go to it.

Antonio Porchia

Minimalismus dostal název díky jednoduchosti obsahu i formy a snaze odstranit jakoukoliv známku osobního vyjádření. Vznikl jako hnutí v padesátých letech a pokračoval v šedesátých i sedmdesátých. Cílem minimalismu je nechat diváka prožít uměleckou práci intenzivněji - bez rozptylování kompozicí, tématem, atp. Ukázky minimalistické teorie se objevily už v osmnáctém století; např. Goethuv "Altar of Good Fortune" byl vytvořen jednoduše z kamenné koule a krychle. Ve dvacátém století se formovalo samostatné minimalistické hnutí a od dvacátých let minulého století se minimalismu věnovali umělci jako např. Malevich a Duchamp.

V USA je hnutí známo především díky americkým exponentům jako Dan Flavin, Carl André, Ellsworth Kelly a Donald Judd; ti reagovali na abstraktní expresionismus svými přísnými plátny, sochami a instalacemi. Minimalisté jsou spříznění s dalšími uměleckými hnutími, např. s konceptuálním: pro obě hnutí je důležitější myšlenka než umělecký objekt sám. S 'pop artem' má společnou fascinaci 'neosobním' a s 'land art' konstrukcí jednoduchých tvarů. Minimalismus měl obrovský úspěch a vliv na vývoj umění ve dvacátém století.

Hnutí Fluxus se objevilo v New Yorku v šedesátých letech a stěhovalo se do Evropy i do Japonska. Zahrnovalo novou estetiku, která se objevila na třech kontinentech. Tato estetika obsahovala částečně Dada hnutí, částečně Bauhaus a dílem taky Zen. Věří, že všechna média a všechny umělecké disciplíny je možno kombinovat a slučovat dohromady v neustálé změně - od toho název Fluxus. Objekty a performance jsou charakterizovány částečně minimalistickým přístupem, ale taky velkými gesty založenými na vědeckých, filozofických, sociologických a uměleckých myšlenkách, vše oživené burleskou.

V historii hnutí Fluxus bych uvedla jméno John Cage jako první - měl by mít však samostatnou 'kapitolu'.

Nejznámější umělkyně spojená s tímto hnutím je zajisté Yoko Ono. Přidala se ale postupně celá řada známých umělců. V šedesátých letech, kdy bylo hnutí nejaktivnější, umělci z celého světa spolupracovali na koncertu s jeho networkem. Fluxus přežil ani ne tak jak hnutí, ale spíš jako 'senzibilita' - způsobem spojování radikálních sociálních přístupů se stále se rozvíjejícími estetickými cvičeními. Původně nebyl považován za víc, než za internacionální network recesistů. Umělci z tohoto hnutí však byli a zůstávají ve skutečnosti networkem radikálních vizionářů, usilujících o politické, sociální a taky estetické vnímání.

Odkazy:

Carl Andre, Dan Flavin, Ellsworth Kelly