16. srpna 2012

Minimalismus a Fluxus

Zmínkou o minimalismu a skupině Fluxus se na chvilku vracím ke svému původnímu článku o konceptualismu, protože souvisí.
Zuzana

The virtues of a thing do not come from it; they go to it.
Antonio Porchia

Minimalismus dostal název díky jednoduchosti obsahu i formy a snaze odstranit jakoukoliv známku osobního vyjádření. Vznikl jako hnutí v padesátých letech a pokračoval v šedesátých i sedmdesátých. Cílem minimalismu je nechat diváka prožít uměleckou práci intenzivněji - bez rozptylování kompozicí, tématem, atp. Ukázky minimalistické teorie se objevily už v osmnáctém století; např. Goethuv "Altar of Good Fortune" byl vytvořen jednoduše z kamenné koule a krychle. Ve dvacátém století se formovalo samostatné minimalistické hnutí a od dvacátých let minulého století se minimalismu věnovali umělci jako např. Malevich a Duchamp.

V USA je hnutí známo především díky americkým exponentům jako Dan Flavin, Carl André, Ellsworth Kelly a Donald Judd; ti reagovali na abstraktní expresionismus svými přísnými plátny, sochami a instalacemi. Minimalisté jsou spříznění s dalšími uměleckými hnutími, např. s konceptuálním: pro obě hnutí je důležitější myšlenka než umělecký objekt sám. S 'pop artem' má společnou fascinaci 'neosobním' a s 'land art' konstrukcí jednoduchých tvarů. Minimalismus měl obrovský úspěch a vliv na vývoj umění ve dvacátém století.

Hnutí Fluxus se objevilo v New Yorku v šedesátých letech a stěhovalo se do Evropy i do Japonska. Zahrnovalo novou estetiku, která se objevila na třech kontinentech. Tato estetika obsahovala částečně Dada hnutí, částečně Bauhaus a dílem taky Zen. Věří, že všechna média a všechny umělecké disciplíny je možno kombinovat a slučovat dohromady v neustálé změně - od toho název Fluxus. Objekty a performance jsou charakterizovány částečně minimalistickým přístupem, ale taky velkými gesty založenými na vědeckých, filozofických, sociologických a uměleckých myšlenkách, vše oživené burleskou.

V historii hnutí Fluxus bych uvedla jméno John Cage jako první - měl by mít však samostatnou 'kapitolu'.
Nejznámější umělkyně spojená s tímto hnutím je zajisté Yoko Ono. Přidala se ale postupně celá řada známých umělců. V šedesátých letech, kdy bylo hnutí nejaktivnější, umělci z celého světa spolupracovali na koncertu s jeho networkem. Fluxus přežil ani ne tak jak hnutí, ale spíš jako 'senzibilita' - způsobem spojování radikálních sociálních přístupů se stále se rozvíjejícími estetickými cvičeními. Původně nebyl považován za víc, než za internacionální network recesistů. Umělci z tohoto hnutí však byli a zůstávají ve skutečnosti networkem radikálních vizionářů, usilujících o politické, sociální a taky estetické vnímání.

Odkazy:

7 komentářů:

  1. Přiznám se, že o tomhle vůbec nic nevím...

    OdpovědětVymazat
  2. Prohlížel jsem si fotky z MoMA a zjistil, že první zobrazené dílo od Donalda Judda mezi nimi také mám, ale v zelené barvě. Yoko Ono však už ne, buď ji tam nemají, anebo mě tolik nezaujala.

    OdpovědětVymazat
  3. [1]:[2]: Zuzaniny texty o moderním umění jsou velmi cenné, protože od něj chybí kritický odstup a vyznají se v něm jen odborníci. Pro mě jsou velkou školou.Jen jako perličku uvedu, že zmiňovaného Maleviche (Maleviče), dále Kandiského a několik dalších ruských malířů mají ve vídeňském muzeu Albertina dohromady s naším Františkem Kupkou v jednom sále pod společným názvem Ruská avantgarda. Mají v tom trochu zmatek.

    OdpovědětVymazat
  4. Fluxus, to slovíčko mi bylo nějak povědomé, nojo, minimalismus. Před lety jsem četla jakousi knížku o umění a určitě tam tento trend byl uveden též. Ale už je to zatraceně dlouho. Musím se po ní podívat...
    Leč, asi to nebude můj oblíbený šálek kávy.

    OdpovědětVymazat
  5. Tohle je pro mě hodně složité a příliš odborné, ale i zajímavé!

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Karlovy Vary (1) - vycházky s vyhlídkami

Karlovy Vary z větší části obklopují zalesněné kopce, které nabízejí desítky kilometrů turistických tras s vyhlídkovými místy a rozhlednami....

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)