Vstupenky, městské karty, průvodci

Zelený kavalír na svém blogu zveřejnil projekt Vstupenka, jehož záměrem je připomenout vstupenkami místa, kam jsme zavítali. Ta si asi většinou zaslouží samostatný článek, zde jde ale hlavně o samotné vstupenky, protože někdy představují originální grafická dílka.

Vstupenky jsem bohužel nikdy neschovával, proto je můj výběr omezen jen na poslední týden, odkdy o projektu vím, a souvisí s převážně pěší turistice věnovanou dovolenou v Krušných horách a Českosaském Švýcarsku a při návratu domů zakončenou výstupem na Říp.

Nejpěknější z nich je vstupenka do Tiských stěn, které jsou rozsáhlým skalním městem s množstvím kuriózních skalních útvarů, jde totiž o pohlednici, k níž si stačí přikoupit známku.

Horu Říp máme především spojenu s praotcem Čechem, proto je hojně navštěvována, a to i nesportovně vyhlížejícími politiky. Z Řípu je několik pěkných vyhlídek (Mělnická, Roudnická a Pražská) a na jeho vrcholu stojí rotunda z 12. století, uvnitř ní se nachází několik soch, jedna z nich, sv. Jiří zabíjející draka, je zobrazena na ústřižku vstupenky.

Další dvě vstupenky jsou na rozhlednu Kohlhaukuppe u Geisingu a převoz přes Labe.

Nejen výšlapy jsme však trávili minulý týden. Navštívili jsme také cisterciácký klášter v Oseku s pozoruhodnými freskami (vstupenku jsem zašantročil) a zámek v Duchcově, kde posledních 13 let života působil proslulý milovník Giacomo Casanova.

Ve velkých městech se často vyplatí místo samostatných vstupenek si koupit speciální karty, které opravňují ke vstupu do muzeí a do dopravních prostředků. Tyto karty mají nejrůznější podobu, od papírových, plastikových až ke kartám obsahujícím kovový čip jako u platebních karet (viz karta pro Salzburg).

Líbí se mně systém v Amsterdamu, kde na vše stačí jedna karta, vedle muzeí (Rijksmuseum, Van Gogh Museum, Stedelijk, …) zahrnuje i městskou dopravu a projížďky lodí na dvou trasách po kanálech, jimiž je Amsterdam protkán.

V Paříži turista potřebuje dvě karty - 1. Paris Museum Pass - zahrnuje více než 60 muzeí a monumentů (např. Louvre, d'Orsay, …, vstup na horní "hranu" Vítězného oblouku, neplatí však pro Eiffelovu věž a kryptu Napoleona). Můžeme ušetřit i tím, že si pro návštěvu muzeí zvolíme první neděli v měsíci, kdy je vstup volný (opět se to netýká Napoleonovy krypty), je třeba však počítat s tím, že návštěvníků bude neporovnatelně více, protože na tento den si plánují zájezdy cestovní kanceláře; 2. Paris Visite Pass (na městskou dopravu na 2, 3 nebo 5 dnů a 3 nebo 6 zón, v 6 zónách je i zámek Versailles a obě letiště - Charles de Gaulle a Orly).

V Londýně jsou muzea (National Gallery, Tate Gallery, British Museum, …) zcela zdarma, na MHD se vyplatí tzv. Oyster Card, u níž se jednotlivé jízdy proti samostatným jízdenkám zlevní o polovinu až 2/3 ceny.

V muzeích New Yorku (Metropolitan Museum, Museum of Modern Art, Guggenheim Museum, …) je pro nás neobvyklý systém placení dobrovolné výše vstupného, v určité dny v podvečerních hodinách je vstup zdarma. Sympatické je také to, že v prvních dvou muzeích lze fotografovat bez blesku, 3 snímky tamějších obrazů (Cranach, Monet, Modigliani) jsem vložil do levého horního rohu záhlaví tohoto blogu.

Abychom věděli, kam vůbec jít, hodí se vedle informací z webu také nějaký cestopisný průvodce. Ty, které jsou k mání u nás, např. Merian, Marco Polo, Polyglot, Berlitz, mě moc neuspokojují, fotografie jsou v nich nevýrazné, informace, které mě nejvíce zajímají (např. o umění), jsou povrchní nebo úplně chybí, naopak je v nich plno informací, které nepotřebuji, nemusí být aktuální, případně se dají snadno zjistit na internetu. Nejradši mám proto výpravné průvodce dvou zahraničních vydavatelství - Casa Editrice Bonechi ve Florencii a Escudo de Oro v Barceloně, které vychází v celém světě včetně USA, jen ne u nás, a proto je kupuji až na místě. Obsahují skvělé fotografie a odborně fundované texty s podrobnými informacemi. Dvě ukázky jsou v poslední koláži.