31. července 2021

Jeseníky (3) - Obří skály, Šerák, Keprník

Z vyvýšeného místa nad obcí Ramzová u turistického rozcestníku Větrolam (785 m n. m.) se pěkně vyjímá hřeben Obřích skal (1088) a vpravo od něj masiv rozložitého kopce Šerák (s vrcholem v nadmořské výšce 1351), na jehož svazích jsme na přelomu tisíciletí získávali lyžařské základy, abychom se na díky kurzům již lyžování způsobilé syny nemuseli dívat jen zespodu, a který byl z většího odstupu i s ještě vyšším Keprníkem (1423) zařazen do přechozího článku v pohledu z Dalimilovy rozhledny.    



Všechna tato místa jsou vděčným cílem turistických výletů. Za nádražím v Ramzové, které se 760 m n. m. bývalo nejvýše položenou stanicí rychlíků v ČR (dnes tam však již rychlík nestaví), přejdeme ke stanici lanovky a těsně za ní zahneme doleva do lesa na zeleně značenou stezku. Mineme přitom sedačky připravené na zimní sezónu, kdy je provoz lanovky mnohem hustší než v létě. 



Kamenitá cesta k Obřím skalám několikrát střídá úseky nahoru a dolů.  



Když se po 1,5 km od lanovky dostaneme k Vražednému potoku (730), jsme v nižším místě než na začátku. 



Vražedný potok protéká Mordovou roklí a morbidní označení pochází z doby třicetileté války, kdy Švédové zde povraždili obyvatele zdejšího panství skrývající se před nimi v lesích.



Další 2 km lesem, nenabízejících žádné výhledy, jsou už jen čekáním, kdy se objeví Obří skály. U rozcestníku Pod Obřími skalami přecházíme na modře značenou stezku.



Konečně jsme u nich.




Výška skal je od 10 do 16 m a podle legendy mají pojmenování podle obrů, kteří se vsadili, kdo z nich hodí dál obrovský kamenný blok. Poražený obr ho pak ve vzteku rozsekl, proto jsou skály odděleny. Nejvyšší z nich vpravo láká ke zdolání. Zájemci si však musí počkat, protože horní plošina je dost malá a bezpečně mohou nahoře sedět jen dva lidé.     

Když na mě přišla řada, již tam seděla žena středního věku a kolem skal pobíhal její partner a fotografoval ji ze všech světových stran. Vylezl jsem za ní, ani nevím jak, stěna je dost strmá, ale nějaké výstupky k uchycení a stoupnutí má. 



Jenže prvotní uspokojení nahoře vystřídaly obavy, jak se dostanu dolů, spouštět se přes hranu horní plošiny otočený zády do prostoru a nevidět dobře kam došlápnout, bylo hodně nepříjemné. Čekal jsem, že paní sleze první a podívám se, kudy se vydá, ale jí se na vrcholu líbilo a vůbec se k tomu neměla.    



Výhledy jsem si vůbec neužil, myslím, že podruhé už tam nepolezu.



Od Obřích skal k turistické chatě na Šeráku (1325) je jen 1 km, ale s převýšením téměř 250 m po kamenité cestě a kořenech stromů.



Na chatě se občerstvíme a pokocháme výhledy.





Vidět je i město Jeseník, na kopci vlevo od něj se rozkládají Priessnitzovy lázně.



Na vrchol Šeráku (1351) cesta nevede, stezka k horní lanovce se stáčí kolem něj, ale zato můžeme pokračovat opačným směrem k ještě vyššímu Keprníku (1423), který je odtud 2 km. Horský chodník nejdříve mírně klesá, meze pokrývají trsy borůvčí.



Vrchol Keprníku tvoří široká skalní plošina, odkud je pěkný kruhový výhled na hřebeny Jeseníků. 







Vidíme odtud nejen sousední vrchol Šeráku, ale i vzdálený Praděd.



Z Keprníku se kilometr vrátíme a pak odbočíme na červeně značenou cestu, která nás přivede na Čerňavu, přestupní stanici lanovky na Šerák. Cesta po kamenech je nepříjemná a zdá se nekonečná, i když je kratší než kolem Obřích skal, ale ani poté nejdeme kolem lanovky a dostáváme se do lesa na druhé straně kopce, až konečně vyjdeme u spodní stanice lanovky v Ramzové. 

Celá okružní trasa má přibližně 16 km (z Ramzové přes Obří skály a Šerák na Keprník 9 km, 1 km zpět a 6 km do Ramzové), převýšení mezi Vražedným potokem (730) a Keprníkem (1423) je 693 m, při „zvlnění“ některých úseků samozřejmě více.

20. července 2021

Jeseníky (2) - chata Paprsek, Dalimilova rozhledna

Na přelomu tisíciletí jsme na letní i zimní dovolené jezdívali do Jeseníků, prochodili jsme, co se dalo, a stáli v dlouhých frontách na vleky k přeplněným lyžařským svahům. Letos jsme si na ně znovu vzpomněli, jen syny jsme vyměnili za 5leté vnučky. Představy však narušila nutnost auto kvůli poruše elektroniky nechat doma, jedna z vnuček byla navíc nemocná a rodiče je nám přivezli až o 4 dny později. Jednu výhodu to ale mělo, protože ve dvou dnech, kdy nepršelo, jsme se mohli vydat na turistické výlety, které by pro děvčata mohly být ještě příliš dlouhé. 

První vedl z Ramzové na chatu Paprsek a zpět. Trasu jsme v minulosti prošli několikrát, dobrou motivací byly krásné výhledy z terasy chaty a tamní borůvkové knedlíky.  

Z Ramzové (760 m n. m.) kolem rozcestníku Větrolam (785) scházíme do obce Petříkov (746). Ta se mezitím v mnohém změnila, přibyla stravovací a ubytovací zařízení, nový lyžařský svah a bobová dráha. 




Na konci Petříkova (1 km od jeho začátku) přecházíme do lesa na cestu, která se z někdejší pěšiny změnila na širokou cyklostezku.  



Strom s vyvrácenými kořeny stále žije.



Cesta se později změní na kamenitou a pozvolna stoupající až na náhorní rovinu Císařská lovecká bouda (1013). K chatě Paprsek zbývá 2,5 km a nadmořská výška se již takřka nemění. 






V průhledech jsou vidět okolní vrchy a na návrší v popředí záhadná stavba, kterou jsme neznali.     



Některé luční květy v Jeseníkách jsou endemity (rostou jen zde), ale nevím, zda jde zrovna o tyto.



Cíl cesty nás hodně překvapil, pamatujeme chatu Paprsek (1077), ale teď tam stojí hned několik budov, velká zahradní restaurace s lehátky pro ty, kteří by se chtěli opalovat, dětské prolézačky a trampolína, dřevěný kostelík, sedačková lanovka, jezero pro zasněžování svahu.   








Přízemní stavba s bílou střechou slouží pro společenské akce, konají se tam i svatby.



Dotazem u číšníka jsme zjistili, že neznámá stavba je Dalimilova rozhledna. Od Paprsku k ní je 2 km. I když je na návrší, nejdříve se musí sejít téměř 200 m dolů na sedlo Větrov (892).   



Název rozhledny působí historickým dojmem, podobně jako Dalimilova kronika, ve skutečnosti jde o novodobou repliku někdejší rozhledny na Králickém Sněžníku z r. 1899, která pro zdevastovaný stav byla v 70. letech odstřelena. Novou rozhlednu nechal postavit JUDr. Dalimil Mika, LLM a po něm má jméno. Jde o exekutora z Klatov, o jehož jedné sporné aktivitě se můžeme dočíst např. zde, pochází však odtud a jeho rodiče tady také podnikají, otec Miloslav Mika byl správcem chaty Paprsek, po r. 1989 ji koupil a celý areál rozšířil a v zimě se stará také o běžecké stopy v okolí. 

Dalimilova rozhledna byla slavnostně otevřena 9. 7. 2021 a my jsme se k ní dostali, aniž bychom předtím o ní věděli, jen 4 dny poté. 




Dvě propojené věže mají výšku 17 a 33 m. Na horní terasu vede 168 schodů. 



U rozhleden nás však nejvíc zajímá, co z nich uvidíme. Zpětný pohled na svah pod Paprskem vypadá takto:


Na opačné straně zub v levé části jsou Obří skály (1088), masiv vpravo od nich končí vrcholem Šerák (1351), světlé pruhy jsou sjezdovkami ke spodní stanici v Ramzové a další vrchol vpravo od Šeráku je Keprník (1423), vše detailně přiblížím v dalším článku.



V dáli uprostřed je nezřetelně patrná telekomunikační věž na Pradědu (1491), nejvyšším vrcholu Jeseníků. 



A konečně vrch vpravo s prořídlým zalesněním by měl být Králický Sněžník (1424).



Zpět jsme vrátili stejnou cestou a zbývá dodat jen číselné údaje. Z Ramzové k chatě Paprsek je 7 km, od ní k Dalimilově rozhledně 2 km a s cestou zpět celkem 18 km. Převýšení z Petříkova (746) na Paprsek (1077) je 331 m a k tomu je ještě třeba přidat převýšení 185 m ze sedla Větrov (892) na Paprsek, celkem tedy 516 m.

7. července 2021

Letně (7)

V okurkové sezóně si novináři zoufají, nic, co by stálo za řeč, se neděje, z Instagramu přebírané fotky nakrucujících se stále stejných modelek a hereček (Verešová, Krainová, Bendová, …) u bazénů a pláží v exotických zemích jsou zajímavé jak měsíc staré noviny, i mozkové závity mají dovolenou, a tak je zase na čase sáhnout do šuplíku pro několik fotek, které se jinak nikam nehodí a vůbec spolu nesouvisejí.

Z dětství si pamatuji na vláček z Uh. Hradiště do Starého Města a Kunovic, kam jsme se museli vydat, abychom mohli přestoupit na hlavní tahy rychlíků ze severní Moravy a ze Slovenska do Brna. Lokálka projížděla rychlostí rekreačního cyklisty, znal jsem tam každý kámen, strom, jezírko. Název Lokálka nádražní hospody v Břeclavi je pěkným symbolem poklidného posezení a vzpomínek na zašlé časy, kdy průvodčí ještě proděrovávali tvrdé jízdenky.  



A v současných parnech schovat se ve stínu a svlažit hrdlo v hospůdce Leháro v Brně-Kohoutovicích také pohladí.



A když jsme u restaurací, U Křivé vrtule v Brně-Medlánkách na letišti sportovních letadélek si občerstvení vybereme z palubního lístku. 



Na rybí pokrmy jděte třeba do Penny, v Černčíně (okrajové části Bučovic) si chycené ryby jen prohlédněte a pusťte zpět.



Tři důležité potřeby k životu shrnuje vývěska obchůdku v Bečově nad Teplou. Podle omšelého stavu fasády se však nezdá, že by si to myslely davy zákazníků.



Stále ještě se potýkáme s covidovými omezeními, povinností mít respirátor v MHD a v obchodech, mnohé spoluobčany to rozčiluje a demonstrují, ale dezinfikovat ruce lze i s láskou (jako ve Vinárně U Šembery v Bučovicích).



Z našich parkovišť známe vyhrazená místa pro osoby se zdravotním postižením (neviděl jsem, že by je někdy někdo využil), v Německu toto privilegium mají i ženy. Piktogram na vozovce byl hned v prvním dílu tohoto občasníku, teď ještě textovou podobu z Freiburgu na německo-švýcarské hranici.   



Před několika lety vstoupila v platnost možnost zvolit si vlastní autoznačku, následující z parkoviště obchodního domu TESCO v kampusu v Brně-Bohunicích jistě dobře reprezentuje společenský status majitele automobilu Porsche.



Zato propíchnutá pneumatika předního kola auta Poruchové havarijní služby v Bučovicích rychlou pomoc neslibuje, zvlášť když jsme jej v tomto stavu viděli na ulici stát několik měsíců.



Před turistickým výletem je záhodno si přečíst předpověď počasí. V Karlových Varech, u zastávky Hůrky, se podle stavu provazu dozvíme, jak je právě teď, např. je-li mokrý, pak prší.



Medvědy máme spojeny hlavně s Ruskem, Aljaškou (a tedy i s bývalým Ruskem), Yellowstonským národním parkem a rčením (ne)dráždit ruského medvěda, úzce se s nimi však pojí také švýcarský Bern. Podle legendy vévoda Berthold V. ze Zähringenu, který město r. 1191 založil, ho pojmenoval Bärn podle medvěda (německy Bär), uloveného na prvním honu. Medvěda má město i ve znaku, jeho figurka je na hodinové věži, na plakátech, v sošném provedení a nemůže chybět ani medvědí příkop (Bärengraben) se živými zvířaty. Na ten upozorňuje medvěd žonglující na elektrickém vedení.




Se zákazovými značkami se setkávají nejen automobilisté, mnoho dalších vidíme všude možně a představivosti se meze nekladou (je zakázáno krmit holuby na Trafalgar Square v Londýně a s pokrývkou hlavy vstupovat do kostela v Kotoru), ale zákaz vstupu s pistolí do úřadu na hraničním přechodu Starý Hrozenkov, kde se prodávají elektronické dálniční známky na Slovensko, přece jen překvapil.  




Ve většině těchto článků byla na konci hádanka k méně známé značce a je i zde. Co vyjadřuje následující symbol?  



Aktuální článek

Boka Kotorská - krásná příroda i místo, kudy kráčela historie

Boka Kotorská , česky také Kotorský záliv (v srbštině  Бока Которска , v angličtině Bay of Kotor), je záliv Jaderského moře na území Černé ...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)