27. května 2021

Caspar David Friedrich - ponuré krajiny německého romantismu

Po éře klasicismu, navazujícího na antické umění, přišel romantismus, který v protikladu k idealizované fyzické kráse do popředí staví duši a city člověka, jeho subjektivistické vnímání osudu, víry v Boha i pochybnosti o posmrtném životě a obavy ze smrti.

Název směru je odvozen od slova román a velkých příběhů románových postav, jejich prožívání, trýzně, v krajním případě sebevražd, vražd a poprav, touze po věčnosti, v gotickém románu i s prvky mysticismu. V architektuře jsou pro romantismus typické tajemné hrady a zříceniny, později stavěné i jako umělé (např. Janohrad v Lednicko-valtickém areálu), předními literními představiteli jsou němečtí básníci a prozaici Johann Wolfgang Goethe (1749-1832) a Friedrich Schiller (1759-1805).   

Mezi Goethovy přátele patřil malíř Caspar David Friedrich (1774-1840). Jeho dětství poznamenala řada nešťastných událostí, když měl 7 let, zemřela mu matka, pak i dvě sestry a utopil se milovaný bratr, při společné zábavě se pod ním probořil led a nikdo mu nedokázal pomoct. Traumatizující zážitky se projevily psychickými problémy a ještě v jinošském věku chtěl spáchat sebevraždu.  

Díky učiteli kreslení, který rozpoznal jeho talent a napomohl mu k získání stipendia, 4 roky navštěvoval výtvarnou akademii v Kodani. Poté se z rodného Greifswaldu na severu Německa poblíž Baltského moře přestěhoval do Drážďan, kde strávil zbytek života. A to je také příčinou, proč většina jeho obrazů je k vidění v německých galeriích (i když jsou i v Louvru, Ermitáži a Metropolitním muzeu), zde až na několik výjimek se jedná o Albertinum, Galerie Neue Meister v Drážďanech a Kunsthalle v Hamburku. Pro zkrácení budou dále uváděny jen písmeny D a H. 

Romantismus a lyriku básníků Friedrich vyjadřuje obrazy krajin, v níž zranitelnost symbolizují osamoceně stojící stromy a zříceniny a touhu po nekonečnosti (a věčnosti) vzdálené obzory krajin, moře a k nebi trčící vrcholy hor.     

Typickými příklady jsou obrazy Pohled na údolí Labe (1807, D), Skalnatá krajina pohoří Harz (1811, D) s balvany symbolizujícími náhrobky a Krajina s uschlým stromem (1798, D), kde kromě stromů je v pozadí vidět i věž zříceniny hradu.






Jen trochu veselejší je obraz Léto (Krajina s milenci) (1807, Neue Pinakothek, Mnichov).



Devastující vliv na porostech může mít tuhá zima, jak je zvlášť patrné z prvního z následujících dvou obrazů Dolmen pod sněhem (1807, D) a Keře ve sněhu (1827-1828, D). Výraz dolmen původ ve francouzštině ve významu "kamenný stůl" a představuje prehistorickou megalitickou mohylu.   



Moře ledu (1823-1824, H), považované za jedno z vrcholných Friedrichových děl, znázorňuje ztroskotání v Arktidě. Malíř jej ani během krušných let na konci života neprodal.



A oheň stráví i budovy na obrazu Neubrandenburg v plamenech (1834, H).



Pesimistické nálady malíře se odrážely v obrazech zatažené oblohy, večerních a nočních scenérií, symbolizujících zánik. Patří sem Plující oblaka (1820, H), Severní moře v měsíční záři (1823-1824, Národní galerie, Praha), Večer na pláži u Baltického moře (1830, D), Louky u Greifswaldu (1821-1822, H) i Velká obora u Drážďan (1832, D). Na třetím a čtvrtém jsou nezřetelně naznačeny postavy lidí a pasoucí se koně.










Malíř si oblíbil také České středohoří, jehož dominantou je kuželovitý vrchol Milešovka (837 m n. m.), převyšující údolí Labe téměř o 700 m, a Krkonoše. Znázorňují je obrazy Česká krajina s Milešovkou (1810, D), Hornatá krajina v Čechách (1830, H), Krkonoše (Pohled na Malý Šišák z Warmbrunnu) (1810, Puškinovo muzeum v Moskvě) a Krkonoše se zvedající se mlhou (1819-1820, Neue Pinakothek, Mnichov).  









U předchozích dvou obrazů stojí za zmínku i německý a anglický název: Riesengebirge (Blick von Warmbrunn auf die Kleine Sturmhaube)/Giant Mountains (View of the Small Sturmhaube from Warmbrunn) a Riesengebirgslandschaft mit aufsteigendem Nebel/Riesengebirge Landscape with Rising Fog. Obyvatele z oblasti Himalájí, And, Alp apod. by asi pobavilo, že německý a anglický název Krkonoš je Riesengebirge/Giant Mountains, tedy Obří (či gigantické) hory. 

Avšak štíty hor a hloubka pohledu v porovnání s kostelíkem a sotva viditelnou postavou oráče s koněm a pluhem skutečně působí impozantním dojmem a člověk je zde jen nicotným dílkem přírody. Kleine Sturmhaube je německý název pro vrch Malý Šišák (v polštině Mały Szyszak) na česko-polské hranici Krkonoš s nadmořskou výškou 1440 m, uvedený také v článku o výstupu na Sněžku

Na zakázku hraběte Františka Antonína Thun-Hohensteina Friedrich pro zámeckou kapli v Děčíně namaloval obraz Kříž v horách (1807-1808, D), uváděný také jako Děčínský oltář.  


Obraz Dva muži pozorující Měsíc (1819-1820, D) rovněž patří k mistrovským dílům a Friedrich později namaloval další dvě verze. V jedné z nich místo dvou mužů jsou muž a žena a spisovatel Samuel Beckett, představitel absurdního divadla a laureát Nobelovy ceny za literaturu, o ní prohlásil, že mu byla inspirací k napsání hry Čekání na Godota („This was the source of Waiting for Godot, you know."). Siluety postav v tmavých pláštích, vyvrácený kořen stromu, rozeklané větve a skály v přízračné atmosféře jen slabě osvětlené Měsícem působí jako kulisy gotického románu.   




Zřejmě nejslavnějším Friedrichovým obrazem je Poutník nad mořem mlhy (1818) ze sbírek Kunsthalle v Hamburku. Při mé návštěvě byl však zapůjčen na výstavu mimo Hamburk a na stěně jako náhrada visel jen plakát s jeho reprodukcí, proto na snímku není rám obrazu. Dílo se chápe jako metafora neznámé budoucnosti a strachu, co přinese, což ještě zdůrazňuje propast před poutníkem. 



Malíř do obrazu zakomponoval siluetu Růžovského vrchu (Rosenberg) v Českém Švýcarsku (jeho fotografie je v článku o Pravčické bráně), anebo Studence (Kaltenberg), od něj vpravo je Zirkelstein v Saském Švýcarsku a poutník stojí na skaliscích stolové hory Kaiserkrone (obojí přiblížím v příštím článku z turistiky) a před ním je skupina skal Gamrig poblíž Rathenu. 

Friedrichova trudnomyslnost se rozvinula v duševní nemoc a depresivní představy se promítly do pozdější tvorby.  Z temných obrazů Vstupní brána v Míšni (1827, D) a Hřbitovní brána (1825, D) je cítit úzkost z odchodu na onen svět. 




Zdravotní problémy malíře vyvrcholily mozkovou mrtvici, ochrnul na pravou ruku a posledních pět let dožil ve zbědovaném stavu. Pohřben je v Drážďanech na hřbitově Trinitatisfriedhof (Nejsvětější Trojice), právě tom, jehož brána je na posledním obraze. 

23 komentářů:

  1. Ač romantické co do toho co zobrazuji, ty obrazy mi připadají co do provedení dosti realistické..Jinak technická poznámka bych řekl, že Milešovka převyšuje okolí o dost více než 350 metru..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, jsou realistické, ale tou tajemností a průsvitností potemnělé scenérie se jeho obrazy pak staly inspirací malířům symbolismu a dokonce se k němu hlásí i surrealisté. A ti také malovali realisticky.

      U převýšení Milešovky jsem údaj četl na internetu, konkrétně zde: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/milesovka-kralovna-ceskeho-stredohori
      Nejlépe by nám to potvrdila či vyvrátila blogerka, která si říkala Pižlík, na vrchol vyběhla třeba i 5krát během dne, když trénovala na Beskydské maratony.

      Vymazat
    2. Dnes (1.6.) je na iDNES článek "To nejlepší z hor Česka: Poznejte výjimečná místa Českého středohoří" a tam se píše, že Milešovka "s kótou 837 metrů převyšuje blízká údolí Labe a Bíliny skoro o 700 metrů". Proto jsem údaj v textu opravil a přidal tam i odkaz https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/to-nejlepsi-z-hor-ceska-ceske-stredohori-nejlepsi-vyhlidky-skvele-tipy-na-vylet-na-kole.A210531_112634_po-cesku_hig, je v něm hodně dalších zajímavých informací a velký počet krásných fotografií Českého středohoří.

      Vymazat
  2. Hodně zajímavé a jímavé obrazy!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se asi nejvíc líbí ti muži pozorující Měsíc, kdybych měl literární buňky, mohl mě také nějaký ten Godot napadnout :).

      Vymazat
    2. ty jsou pěkní, ale mě se víc líbí ten pozorovatel. To by mohlo tak nějak metaforicky odkazovat na Boha - strážce. Stojí a bdí.... tedy kdybych věřila v jeho existenci. Což u mne rozhodně nehrozí.

      Vymazat
    3. Na posmrtný život také nespoléhám a pokud to jde, raději si užívám pozemského. Ale i kdyby nějaký byl, raději bych do pekla, tam bude určitě větší zábava, s čerty bychom hráli karty, jak nám to přiblížil film Hrátky s čertem, a žen tam bude určitě také dost :).

      Obraz, který zmiňuješ, je hodně reprodukovaný, někde jsem četl, že často bývá na obálkách knih, zřejmě asi v Německu, tady jsem to neviděl. Jen mě zklamalo, že jsem neviděl originál, ale Hamburk stojí za další návštěvu, dá se tam dojet i vlakem přímo z Brna, tak snad někdy jindy. Také bych chtěl víc prozkoumat ikonickou budovu Labské filharmonie od dua architektů Herzog & de Meuron, zatím ji znám jen z venku.

      Vymazat
  3. Ač z těch krásných obrazů nevyzařuje štěstí, klid a láska, působí na mě obrazy neuvěřitelným dojmem. U některých mě až mrazí, jako by chtěly duši rozervat na malé kousíčky a smutku se člověk neubrání.

    Díky za skvělý článek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Smysl těchto obrazů se lépe chápe, když máme vhled do životních situací umělce. Ta "konvergence" k hřbitovu je tam dost patrná.

      Vymazat
  4. Děkuji za procházku po krásné výstavě. Ty obrazy mají svůj příběh, nutí k zamyšlení. 👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, mohl jsem mít jeho obrazů v článku i víc, ale v těch největších galeriích se každý žene za Leonardem, Rembrandtem apod. a pak se méně známé obrazy snadno přeskočí.

      Vymazat
  5. Ach ti rozervanci! Hincku, Wilhelme, Jarmühlo :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem si říkal, zda nezmínit Karla Hynka, a zvlášť když teď máme máj, ale chyběl k tomu Bezděz :).

      Vymazat
  6. Odpovědi
    1. Mně také, ztroskotaná loď se v něm úplně ztrácí.

      Vymazat
  7. Friedrichovy obrazy mám v několika fotografiích, když tady probíhala výstava jeho obrazů. Hodně se věnoval malování v Krkonoších a jeho okolí. Několik Friedrichových obrazů vlastní také Ermitáž v Petrohradu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel tak jsem si jich nevšiml, ale jsou v průvodci Ermitáží. Dostaly se tam proto, že jeho obrazy měl ve velké oblibě car Mikuláš.

      Vymazat
  8. Kříž v horách (pokud obraz zachytil realitu) musel být docela slušným terčem blesků...
    Všechny obrazy jsem si prohlédla. Z úcty k tobě :-) Neokouzlil mne ale žádný. Jsou příliš pesimistické. Možná 2-3 jsou trochu neutrální. Např. Velká obora u Drážďan.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pěkný postřeh, na modlitby to nebude nejvhodnější místo :).
      K článku mě inspiroval stuprum, který kdysi v článku měl reprodukci jednoho obrazu a uvědomil jsem si pak, že jeho obrazů mám na fotografiích docela dost a stojí za to je zpracovat.

      Vymazat
  9. Možná jsem teď jako diletant, o tomto umělci jsem neměla tušení:(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznávám, že i když malíře znám, dříve jsem jeho obrazy cíleně nevyhledával, ale jejich soustředění v Drážďanech a Hamburku bylo natolik nepominutelné, že jsem nakonec neodolal.
      Jsem rád, že jsem zachytil alespoň ještě jeden - v Puškinově muzeu v Moskvě - ten také patří k nejpěknějším.

      Vymazat
  10. Tak tyhle obrazy se mi líbí všechny.

    OdpovědětVymazat
  11. Působivé obrazy, některé jsem si musela prohlížet opakovaně. Nejvíc se mi líbí Dva muži pozorující měsíc, ten má opravdu úžasnou tajemnou atmosféru. Děkuji za poučení. :)

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Claude Lorrain - ideální krajiny klasicismu

Claude Lorrain (1600-1682), vlastním jménem Claude Gellée , patří k nejvýznamnějším malířům klasicismu , směru, který následoval po temném ...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)