7. května 2021

Levočské vrchy, Mariánska hora a Levoča

Tam okolo Levoči, tam se voda točí, ktorá nemá frajíra, nech tam do něj skočí,“ se zpívá v slovenské lidové. Určitě lepší nápad je ale v okolí Levoče se projít Levočskými vrchy, zastavit se na poutním místě Mariánska hora a nakonec si prohlédnout i samotné město, jehož historické centrum je od r. 2009 zapsáno na seznamu UNESCO. 

Začátek trasy jsme měli na autobusové zastávce v malé obci Uloža s méně než 200 obyvateli, která leží v nadmořské výšce 884 m. Protože Levočské vrchy jsou poměrné ploché, nejvyšším je Čierna hora (1290 m n. m.) v jejich severní části a my jsme šli po jižní straně, asi po čtvrthodině jsme narazili na kótu Zimná hôrka (952 m n. m.) a vyšší se již neobjevila.



A opět po krátké době se dostáváme na rozcestí Při diablovom vrchu (870) s výhledem na zalesněné svahy vrchů. 



Ve výřezu mapy jde o místo v pravé části, kde se kříží červená trasa s modrou. Diablov vrch, severněji od tohoto rozcestí, jsme vynechali, protože ležel opačným směrem než náš cíl. Po modré značce na jih dojdeme až do Levoče. 



Po rozkvetlých loukách přicházíme k místu Kúty (840).








Krajina má stále stejný ráz a vyjadřuje to i další turistická značka Druhá lúka (768). A 20 minut odtud je poutní místo Mariánska hora (782) nad Levočou. 

Znavení poutníci (tentokrát ale nebylo z čeho) mají důvod se zastavit a meditovat.


Cílem poutí na Mariánskou horu je Bazilika Navštívenia Panny Márie. Hlavní se koná vždy první víkend v červenci. 




Základní kamen kostela byl položen v r. 1903, současnou podobu však získal až po válce r. 1922. Na baziliku minor byl povýšen papežem Janem Pavlem II. v r. 1984 a při jeho návštěvě o 11 let později se zde sešlo 650 tisíc poutníků.  



A na papeže vzpomněli i po letech hudební formou.



Poblíž baziliky je několik menších staveb a kaplí a nachází se zde i křížová cesta.



Kromě zimního období je kostel otevřený a zdarma je možné nahlédnout dovnitř. 




Vedle oltářů a varhan zaujmou vitráže a množství řezbářských prací.




Alejí Jana Pavla II. s pěti kapličkami se dostaneme do centra Levoče. Tento úsek cesty má asi 2 km. 



Levoču, historické město s necelými 15 tisíci obyvatel, 26 km za Popradem ve směru na Prešov, máme před sebou jak na dlani. Štíhlá bílá věž uprostřed patří Chrámu sv. Jakuba, který uchovává gotický skvost - oltář Mistra Pavla z Levoče.   




Do města vstoupíme Košickou bránou a za hradbami po levé straně je částečně vidět průčelí barokního Kostela Ducha svatého, postaveného společně s klášterními budovami v letech 1748-1755.



Na dalším snímku je to naopak, brána až na věž je skryta za stromy. 



Evangelický kostel v empírovém slohu (tj. císařském slohu francouzského klasicismu z éry Napoleona) byl dokončen v r. 1837. 




Hlavním magnetem Levoče je Chrám sv. Jakuba. Základní podobu v gotickém slohu získal na konci 14. století, v průběhu staletí byl však několikrát přestavován a věž byla dokončena r. 1885.  




V chrámu se nachází oltář z lipového dřeva, jehož autorem je řezbář a sochař Mistr Pavel (Majster Pavol) z Levoče. Vytvořil jej v letech 1507-1517 a s výškou 18,6 m je (údajně) nejvyšším oltářem na světě. V chrámu je zakázáno fotografovat a v knižních průvodcích Levočou i samotným chrámem je chráněn copyrightem. Hlavní část oltáře je ale reprodukována v článku Dílo Mistra Pavla z Levoče a záběry celého oltáře lze najít Googlem

Dům, kde Mistr Pavel žil, je dnes muzeem



Chrám sv. Jakuba sousedí s další významnou památkou města – radnicí s renesančními arkádami (oblouky podepřenými sloupy) a malbami, které symbolizují ctnosti (střídmost, opatrnost, udatnost, trpělivost a spravedlnost).  





Na několika záběrech byla vidět mřížovaná kovová klec. Je to pranýř, v němž od středověku bývali vězněni drobní kriminálníci a ponecháni napospas psychickému i fyzickému týrání rozhořčenými občany z davu přihlížejících. V detailu vypadá takto:



K mučení a tělesným trestům (např. bičování) se však více „hodily“ pranýře z dřevěných klád s otvory pro hlavu a ruce. Tento typ je na nádvoří vodního hradu Trakai u Vilniusu (a vedle je i klecový pranýř).

V parčíku stojí socha Ludovíta Štúra (1815-1856), hlavního představitele slovenského národního obrození, který mimo jiné kodifikoval spisovnou slovenštinu a podílel se na založení Společnosti česko-slovenské, působící ve Vídni, v Bratislavě a řadě dalších slovenských měst, mezi nimi i v Levoči.  




Thurzův dům (Thurzov dom) s novorenesanční sgrafitovou výzdobou z let 1903–1904 vznikl spojením dvou budov z 15. století a cenný je zachovalou renesanční atikou (dekorativním prodloužením fasády po celé šířce domu).



A na závěr ještě pohled na měšťanské domy na nám. Majstra Pavla. Krupekov dom v zelené barvě a s malbami kdysi patřil polskému kupci Sebastianu Krupkovi. Jeho zvláštností je i kamenná „mříž“ vytvářející 3D efekt.   




Z bočních ulic se naskýtají průhledy na Mariánskou horu s poutním kostelem.



22 komentářů:

  1. Miloši, krásné fotky, které jsou doplněny zajímavými informacemi. 👍👍 Levoču jsme navštívili v srpnu 2018, kdy jsme zajeli na pár dnů za dcerou s rodinou. Ti si pronajali velkou chatu v Tatranské Štrbě a domluvili se s pronajímatelem, že tam pár dnů pobudeme. Za těch pár dnů se toho opravdu nedá moc stihnout a my po návštěvě Kežmaroku v dešti a Spišského hradu, udělali zastávku v Levoči. Chrám sv. Jakuba právě zavřeli. Takže jsme obešli náměstí, v budově radnice si prohlédli výstavu a pak jsem si zakoupila publikaci kostele a oltáři. O tom, že má Levoča krásné okolí jsem vůbec neměla potuchy.
    Pokud se nám ještě poštěstí se na Slovensko vypravit, budu díky tvému článku vědět, kam dál se ještě podívat. 🍀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Okolo Levoči bych také neznal, ale zážitek spadá do období, kdy jsme jezdili na výlety s turistickou skupinou, organizátor sehnal ubytování a autobus, který nás vysadil a pak sbíral cestou podle toho, jak dlouhou trasu jsme si zvolili. Asi v polovině článků v turistické rubrice z nich vycházím.
      V Levoči jsme byli ale i sami, také při pobytech ve Vysokých Tatrách, je to opravdu krásné město.

      Vymazat
  2. Vskutku nádherné poutní místo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A Jan Pavel II. tam také samozřejmě nemohl chybět, ten objezdil celý svět.

      Vymazat
  3. Jo Slovensko má toho co k vidění i na méně známých místech....Osobně mne zaujaly také Roháče ,jež jsou trochu ve stínu Vysokých Tater s také východní čip ,Křemenec, rozmezí Polska, Slovenska a Ukrajiny..Tohle je také pěkně, takové poklidne

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám Slovensko velmi rád, znám ho asi i víc než Čechy, i když jde o atraktivní lokality, nejsou ještě tak turisticky exponované jako naše atrakce.

      Vymazat
  4. Moc pěkné město, moc .... oltár Majstra Pavla je naozaj dielo monumentálne...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A zajímavé je, že takový mistr zůstal věrný menšímu městečku a nejel dělat kariéru třeba do Vídně.

      Vymazat
  5. Krásné místo.v roce 1975 jsem tam byla s kamarády na velkém vandru, ale městem jsme se moc neprošli, spíše v přírodě. A samozřejmě jen pár analogových fotek. Jen jsem měla pocit, že tohle město si zaslouží moji další návštěvu, ke které však nedošlo. Proto děkuji za krásné fotky i poučení. Kochám se kochám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Slovensko je celkem blízko a je tam pořád co objevovat. My se tam rádi vracíme.

      Vymazat
    2. Můj bratr na Slovensku zapustil kořeny, když šel ještě za Československa studovat vojenskou školu.

      Vymazat
  6. Krásné fotky, zajímavá reportáž, jednou bych také chtěla si jen tak jezdit, cestovat a jen se kochat přírodou a nebýt otrokem svých závazků.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš vzít celou rodinu, takové výlety nejvíc potěší.

      Vymazat
  7. Snímky přírody jsou kouzelné, zrovna tak, jako prohlídka kostela. Dokonce jsi mohl pořídit i několik fotografií, což se tak často nepřihodí. Ta poslední fotografie je úchvatná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kostel na Mariánské hoře je volně přístupný a fotografování tehdy zakázáno nebylo, jiné je to v chrámu s oltářem Mistra Pavla, tam se ani nedá přikoupit možnost fotografování, jak to mají někde na hradech.

      Vymazat
  8. Výhled od baziliky dolů na město je báječný. Prochodil jsem tuhle oblast, když jsem kdysi pobýval ve Slovenském ráji. Blog už jsem tehdy sice měl, ale ještě mi tam nešly nahrávat fotky, tak z toho byly tehdy jen psané reportáže, které stejně téměř nikdo nečetl :-) https://petrvapenik.blogspot.com/2009/09/o-mistru-pavlovi-vceli-obeti.html?m=0.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc pěkný článek, jen si říkám, když jsi mohl fotografovat včely, zda bylo možné k tomu přidat i oltář.

      Vymazat
  9. Kostely slabé, chrám trošku originálnější.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, katedrály jako na Constableových či Monetových obrazech to nejsou :).

      Vymazat
  10. Hezké fotografie, mě nejvíce zaujal ten klecový pranýř. Pro některé kriminálníky by se jistě využil i dnes :) Je fajn, že vám na výlet přálo i pěkné počasí

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také si myslím, že je škoda na takové historií prověřené nástroje zapomínat :).

      Vymazat
  11. Slovensko je překrásná země, byla jsem v ní poprvé před dvěma lety, ale zamilovala jsem se na první pohled. Moc se mi líbilo, že bylo všude čisto a je jedno, jestli to bylo velké město, vesnička nebo hory.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Karlovy Vary (1) - vycházky s vyhlídkami

Karlovy Vary z větší části obklopují zalesněné kopce, které nabízejí desítky kilometrů turistických tras s vyhlídkovými místy a rozhlednami....

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)