31. října 2018

Franz Kafka - Amerika (román, v Divadle Husa na provázku a ve filmu)

Franz Kafka (1883-1924) ve snaze se osvobodit od neustálých výčitek a ponižování despotického otce, úspěšného obchodníka, vystudoval práva a nastoupil do seriózního zaměstnání koncipienta a poté úředníka pojišťovny. Vůbec ho to ale neuspokojovalo, východisko z nudy proto nacházel v psaní, vydal několik povídek, neustálé pochyby nad kvalitou jeho děl (také zásluhou otce) však vedly k tomu, že romány Amerika (1912), Proces (1914-15) a Zámek (1922) psal do šuplíku, první a třetí ani nedokončil, a ve své závěti vyslovil přání všechna nepublikovaná díla zničit. Jeho nejbližší přítel a vykonavatel poslední vůle Max Brod, s nímž se znal z univerzity a který byl rovněž literárně činný (a navíc skládal hudební díla), se tím naštěstí neřídil, Kafkovu literární pozůstalost uspořádal a během několika let (téměř celou) vydal. Kafkovi tím zajistil významné místo ve světové literatuře 20. století.

Jak se později ukázalo, román vydaný pod názvem Amerika autor ve skutečnosti pojmenoval Der Verschollene (Nezvěstný), s Maxem Brodem ale často mluvil o "americkém" románu a tomu pak Brod název přizpůsobil. Kafka tam přitom nikdy nebyl, narodil se v Praze a s výjimkou léčebných pobytů celý život strávil na Starém Městě. Proto tolik míst ho zde připomíná: kavárna, náměstí s pamětní deskou a bustou na rodném domě od Karla Hladíka, socha Jaroslava Róny, …, nejnověji ve vrstvách se otáčející hlava od Davida Černého ze zadní strany obchodního domu Quadrio (přistaveného k někdejšímu OD Prior, pak Máj, K-Mart, Tesco, MY).





Kafkova díla se čtou velmi těžce, kdysi dávno před maturitou jsem se jen silou vůle prokousal románem Zámek o zeměměřiči K., který na 300 stranách popisuje marnou snahu hlavního hrdiny nastoupit do práce, k níž byl na zámek pozván. Proces jsem z knihovny zatím nevyjmul, protože však Ameriku u nás v Brně zinscenovalo Divadlo Husa na provázku, přečetl jsem i originál (přesněji jeho překlad, protože Kafka psal německy). Kupodivu to už šlo mnohem lépe než v případě Zámku, v závěru mně Amerika připadala jako humoristický román.

***

16letého Karla Rossmanna svedla 35letá služka a měla s ním dítě. Nemajetní rodiče, aby se vyhnuli skandálu a placení alimentů, ho poslali do Ameriky.
Karel po příjezdu do New Yorku a výstupu z lodi si uvědomil, že v kajutě zapomněl deštník, požádal známého z lodi, aby mu na chvíli pohlídal kufr, než si deštník přinese. Protože některé chodby už byly zavřené, na lodi zabloudil, až se dostal do kabiny topiče.
Topič trpí šikanováním svého nadřízeného, strojníka Šubala, nechává ho např. čistit záchody. Karel mu chce pomoci a jde si s ním stěžovat za kapitánem, ale topič ve výkladu zabíhal do podrobností, které kapitána a lidi v jeho společnosti (pokladníka a pana Jakoba) vůbec nezajímaly.
Při představování pan Jakob s úžasem zjistí, že Karel je jeho synovec. To byla pro Karla šťastná náhoda, protože strýc Edward Jakob v Americe dosáhl významného postavení - byl senátorem a úspěšným podnikatelem. (Taková náhoda to ale nebyla, protože služebná napsala strýci do Ameriky, kterou lodí do New Yorku přijede a jak vypadá.)
Senátor Karlovi navrhl opustit bezvýznamnou hádku dvou strojníků a odtáhl ho od topiče. Nasedl s Karlem do člunu a společně odpluli.



Strýc Karla ubytoval v 6. podlaží svého domu, prvních pět zabíraly strýcovy obchodní místnosti. Strýc Karlovi radil, aby nikam nechodil a studoval, v první řadě se naučil anglicky, a pracoval na sobě.
Karel z New Yorku neznal nic než výhled do ulice, strýc však nelibě nesl i Karlův pobyt na balkóně (vzorem pedantického workoholika byl pro Kafku zřejmě otec). Rád by si zahrál na klavír, jak byl zvyklý z domu, strýc mu ho sice opatřil, ale zájem měl jen o zahrání hymny a amerických pochodů, k nimž Karlovi přinesl noty.

Když se Karlova angličtina výrazně zlepšila, strýc ho začal seznamovat se svými obchodními přáteli. Prvním byl milionářský synek Mack, který Karla přesvědčil, aby s ním jezdil na koni.

Po delší době dal strýc Karlovi nahlédnout do svých obchodních záležitostí. Jeho podnik se zabýval zprostředkováním zboží a surovin pro velké kartely. To zahrnovalo skladování, přepravu a prodej velkého objemu materiálu a vyžadovalo neustálé telefonické a telegrafní spojení. Strýc z malého obchodu za 30 let udělal třetí největší skladiště v New Yorku.

Na obědě se strýcovými dvěma obchodními přáteli, bankéřem Pollunderem a panem Greenem, Pollunder pozval Karla na své venkovské sídlo u New Yorku, kde bydlí s dcerou Klárou. Strýc však trval na tom, že se Karel musí brzy vrátit, aby stihl hodinu angličtiny.

Na Pollunderovo sídlo přijede i Green, že má pro Karla dopis, ale může ho předat až po půlnoci. Green, starý mládenec, s velkou chutí konzumoval jeden chod za druhým a se zjevným úmyslem se dotýkal Kláry. Karlovi z toho bylo nevolno a nejraději by se vrátil do New Yorku, ale kvůli dopisu zůstal.

Klára po večeři ukázala Karlovi pokoj, kde bude spát, a chvaty jiu-jitsu ho povalila na pohovku. Při odchodu mu řekla, jak najde její pokoj a že ho tam očekává.



Dům však ještě nebyl dostavěn, nebyla do něj zavedena elektřina a na chodbě byla úplná tma. Hlavní slovo při koupi domu měl pan Mack, Klářin ženich, jak se Karel dozvěděl od sluhy, kterého při bloudění ve tmě potkal na chodbě.
S pomocí sluhy se dostal až do jídelny, kde ještě seděl Pollunder s Greenem a požádal hostitele, aby mu umožnil se vrátit ke strýci, který jen nerad svolil s návštěvou a kterému je zavázán za jeho podporu.

Green Karlovi řekl, že se nejdřív musí rozloučit se slečnou Klárou, Karel jí nejdřív zahrál několik vojenských písní a o půlnoci Green Karlovi předal dopis. Byl od strýce.

Milý synovče!
Jak jsi už asi poznal během našeho soužití, bohužel příliš krátkého, jsem naprosto zásadový člověk. To je velmi nepříjemné a smutné nejen pro mé okolí, nýbrž i pro mne, vděčím však svým zásadám za vše, čím jsem, a nikdo nemůže po mně žádat, abych zapřel sám sebe, nikdo, ani Ty ne, můj milovaný synovče, třebaže bys právě Ty byl první na řadě, kdyby mě snad někdy napadlo ustoupit onomu všeobecnému náporu na své zásady.
Potom bych nejraději právě Tebe uchopil a povznesl těmato rukama, kterýma držím a popisuji tento papír. Ježto však prozatím nic nenasvědčuje, že by k tomu mohlo někdy dojít, musím Tě po dnešní příhodě bezpodmínečně poslat od sebe pryč a prosím Tě naléhavě, abys mě ani sám nevyhledával, ani se nepokoušel navázat se mnou styk, písemně ani pomocí prostředníků. Proti mé vůli ses rozhodl, že ode mne dnes večer odejdeš, pak ale také setrvej při svém rozhodnutí po celý svůj život; jen tehdy to bude rozhodnutí mužné.
Zvolil jsem si za doručitele této zprávy pana Greena, svého nejlepšího přítele; jistě nalezne dostatek šetrných slov, jichž se mi v této chvíli opravdu nedostává. Je to vlivný muž a už kvůli mně tě bude podporovat radou i skutkem při tvých prvních samostatných krocích.
Abych pochopil náš rozchod, který se mi teď ke konci tohoto dopisu zase zdá nepředstavitelný, musím si stále znovu říkat: Z Tvé rodiny, Karle, nepřichází nic dobrého.
Kdyby Ti snad pan Green zapomněl vydat kufr a deštník, pak mu to připomeň.
Přeji Ti v dalším životě mnoho zdaru
Tvůj věrný strýc Jakob.

Green předal Karlovi starý kufr a deštník, který doručil lodní strojník Šubal, a k tomu přidal jízdenku 3. třídy do San Franciska, že tam pro něj bude lepší začínat od píky, strýcův vliv tam nesahá a on ani nechce s ním přijít do styku.
Karel si uvědomil, že Green mu dopis předal po půlnoci právě proto, aby nemohl splnit nevyřčenou strýcovu podmínku vrátit se tentýž den.



Karel se na zbytek noci před cestou ubytoval v co nejlacinějším hostinci u New Yorku, dostal pokoj v podkroví, ukázalo se však, že na posteli už spí dva ošuměle oblečení mladí muži, jeden spal dokonce v botách. Karel je svícením a přehrabováním v kufru probudil. Šlo o Francouze Delamarcha a Ira Robinsona. Po "seznámení" hned usnuli a Karel si sedl na jedinou židli v pokoji, že tam přečká do rána. Usnul ale také. Muži byli nezaměstnaní strojní zámečníci. Chystali se jít do města vzdáleného dva dny cesty od New Yorku, Karlovi nabídli, že může jít s nimi, že mu zařídí místo učedníka, až dostanou práci. Nejdřív je však třeba prodat Karlův oblek, hostinská s oblečením obchoduje, že si ho určitě vezme. Přišli s půldolarem (zbytek si nechali), hostinská je záhy všechny vyhodila (i Karla, který v náhradním oblečení vypadal stejně uboze jako 2 spolunocležníci), že čeká nové hosty. Pak se vydali na cestu, Karel vláčel kufr a společníci mu na chvíli pomohli, aby mohli sníst salám, který v něm měl.
Cestou se zastavili na obědě, popili, platil ale Karel, protože kumpáni se prý už vydali z peněz za nocleh. Karel z tajné kapsy pod stolem vytáhl mince, kumpáni si toho nevšimli, protože laškovali s číšnicí.

Druhý den po delší cestě skončili u dalšího hostince a vyslali Karla, aby šel koupit něco k snědku. Karel v přeplněném hostinci nebyl schopen chytnout žádného číšníka, až konečně si ho všimla starší žena z hotelového personálu a zavedla ho do spižírny, kde si mohl objednat, co chtěl. Nabídla mu i ubytování. Karel jí sdělil, že jídlo i ubytování potřebuje pro tři osoby, z toho už nadšená nebyla. Karel se vydal za kumpány, ti už mezitím před hospodou usnuli, Karlův kufr byl otevřený, polovina věci vyházených a pro něj vzácná fotografie rodičů byla pryč. Kumpáni vypáčili zámek, předpokládali, že je tam ještě něco k jídlu. Karlem donesené jídlo pak všechno sami snědli, protože si prý mysleli, že se Karel už najedl v hostinci.
Karel se tam pak vrátil, při rozhovoru se starší paní, vrchní kuchařkou, zjistili, že jsou krajané, on Němec z Prahy, ona z Vídně. Z radosti nad tím mu hned zařídila práci liftboye.



Když si Karel znavený po celodenním trmácení šel lehnout, zanedlouho na něj zaklepala mladá písařka Tereza, kterou už viděl u vrchní kuchařky. Byla také z Evropy, z Pomořan, a chtěla si popovídat, protože v hotelu byla osamocená.

Karel druhý den nastoupil do služby liftboye, z 12 hodin služby byl vždy hodně unavený, ve společné ložnici liftboyů si ale neodpočinul, protože liftboyové měli služby v různé hodiny a byl tam neustále hluk. Kuchařka se sice snažila zajistit mu samostatný pokojík, ale Karel nechtěl žádnou výhodu proti ostatním.

S Terezou chodil do města vypomáhat jí se zařizováním objednávek a někdy si s ní v jejím pokojíku povídal o životě.

Po dvou měsících Karel v noci ve výtahu narazil na zanedbaného Robinsona (co ti dva pobudové dělali mezitím, se v románu nepíše). Snažil se ho rychle "uklidit" a zavedl ho do noclehárny liftboyů. Jenže ve chvíli, kdy opustil službu ve výtahu, zrovna přišli noví návštěvníci s kufry a neměl je kdo obsloužit. Karel dostal od vrchního číšníka okamžitou výpověď, jeho snaha se hájit byla marná, protože vrchní vrátný, kterého Karel nedostatečně uctivě a vždy zdravil, si na něj zasedl a vymyslel si, že chodí v noci flámovat do pochybných podniků a kdo ví, kde na to bere peníze. Když se objeví informace, že Karel do hotelu tajně přivedl podivného kumpána, odvrátí se od něj i vrchní kuchařka, která se ho předtím snažila zastávat, a Karel mohl být rád, že kromě výpovědi se navíc nedostal do vězení.



Po vyhazovu se znovu potkal s Robinsonem, Delamarche mezitím "povýšil", stal se milencem movité (nejspíš operní, protože velmi tlusté) zpěvačky Bruneldy a Robinson byl jejich sluhou. Protože jeho pracovní aktivita byla malá a Brunelda s ním nebyla spokojená, Robinson Karlovi navrhl, aby se sluhou stal on. Osobní obsluhu Bruneldy by si ponechal a Karel by měl na starosti "pouze" úklid pokoje, pochůzky a těžké domácí práce. Robinson na noc musel zůstávat na balkóně jako hlídací pes. Karel však o takové místo nestál a chtěl hned pryč.

Večerní ticho přerušily zvuky bubnů a trubek a pak se objevil průvod lidí a v něm obrovitý muž nesl na ramenou pána. Další den se měl volit okresní soudce a nesený muž byl kandidát.
Z balkónů vyhlížející příznivci kandidáta vyzpěvovali jeho jméno, odpůrci pískali. Na balkónech po sobě házeli nejrůznější předměty. Brunelda všechno sledovala divadelním kukátkem.
Kandidát mluvil ve světle reflektorů, ale objevili se i protikandidáti a nastala mela. Reflektory byly rozbity, nebylo už nic vidět a Brunelda přikázala rozestlat. Karel chtěl proběhnout přes pokoj a utéct, ale pokoj byl zamčený a klíč nenašel ani v zásuvkách. Snažil se proto s pomocí nožů vypáčit dveře. Při tom ho ale přistihl Delamarche. Ten pak v potyčce Karla mrštil proti skříni, až omdlel.
Když se probral, všichni spali, jediné místo, kam mohl vyjít, byl balkón. Na sousedním balkónu při svitu lampy u stolu plného knih seděl mladý muž a četl si v nich a občas si něco zapisoval do sešitu. Bylo už 2 hodiny v noci a on stále studoval. (Kafka sem asi vložil své vlastní zkušenosti ze studia práv.)
Student se s Karlem dal do řeči, ve dne pracoval jako prodavač a v noci studoval. Zásluhou neustálého popíjení kávy vůbec nemusel spát. Poradil Karlovi, aby u Delamarcha zůstal a někdy přišel na návštěvu. Mezi 9. a 10. by měl čas.
Karel si před spaním představoval, jak by mohl povýšit, nejdřív se stát obchodním sluhou a třeba to nakonec dotáhnout na opravdovou kancelářskou práci a pozici úředníka. (Zřejmá ironie nad Kafkovým uplatněním.)

Karel na rohu ulice spatřil plakát oznamující, že na závodišti v Claytonu se bude přijímat personál do divadla v Oklahomě.
Velké divadlo v Oklahomě vás volá! Volá jen dnes, jenom jednou! Kdo teď propase příležitost, propase ji navždy! Kdo myslí na svou budoucnost, patří k nám! Každý je vítán! Kdo se chce stát umělcem, ať se hlásí! Jsme divadlo, které může každého potřebovat, každý se uplatní! Kdo se rozhodl pro nás, tomu blahopřejeme hned zde!

I když tam nebylo nic o platu, Karla zaujalo, že každý je vítán. Hned se tam vydal.
Na závodišti bylo pódium a na něm stály stovky žen, ustrojených jako andělé, a všechny troubily na dlouhé trubky.

Jeden z andělů na Karla radostně zavolal, byla to Fanny, stará přítelkyně (v románu o ní do té doby nebyla řeč).
Karel si půjčil trubku a zatroubil na ni píseň, jejíž melodii pochytil v hospodě. Na rozdíl od andělů, kteří jen vydávali hluk, mu to šlo a Fanny mu poradila, aby se nechal přijmout za trubače.

Personální šéf divadla všechny zájemce shromáždil s informací, že z jejich průkazů prozkoumají, jaké povolání doposud zastávali, aby bylo možné je zařadit na místo, kde mohou uplatnit své znalosti. Karel ale žádné doklady neměl.
Podle odborností byly připraveny přijímací kanceláře, personální šéf měl na starosti přijímat inženýry. Na otázku, zda je mezi uchazeči nějaký inženýr, se přihlásil Karel (měl předsevzetí stát se inženýrem). V kanceláři se zjistilo, že nemá doklady a inženýrem také není, proto byl odeslán do kanceláře přijímající lidi s technickými znalostmi. Odtud ho odeslali do kanceláře pro bývalé středoškoláky, ani tam ho však nepřijali, protože byl z Evropy, a dali ho zavést do kanceláře pro evropské středoškoláky. Chybějící doklady vedoucí kanceláře nazval nepochopitelnou nedbalostí, ale písař do knihy napsal rozhodnutí, že je přijat. Zřejmě se domníval, že být evropským středoškolákem je už něco tak potupného, že to lze beze všeho věřit každému, kdo to o sobě tvrdí. Na dotaz, jak se jmenuje, Karel nechtěl popravdě odpovědět a řekl, že Negro.
Na závodišti potom vyvěšovali jména přijatých. A jedním byl Negro, evropský středoškolák.
Při následném pohovoru se upřesnilo, že Karel chtěl být v Evropě inženýrem, ale že jím ještě není a je způsobilý vykonávat i těžší práce. Nakonec se objevila nová vývěsní tabule s nápisem: Negro, technický zaměstnanec.

Fanny už ale nezastihl, protože andělé a čerti mezitím odcestovali na další místo náboru nových pracovníků.
Pro všechny přijaté byla nachystána lavice s bohatým pohoštěním: drůbež, červené víno. Mohli si také prohlížet obrázky oklahomského divadla, lóži s medailonky prezidentů.
Karel s úžasem zjistil, že u prostřené tabule také hoduje Giacomo, jeden z liftboyů z předchozího zaměstnání. I zde měl na rukávu pásku s označením liftboy.
Protože bylo třeba odjet do Oklahomy, personální šéf ukončil náborový "raut" a všem představil pána, který zájezd povede. Pro skupinu nových zaměstnanců oklahomského divadla byl vyhrazen zvláštní vagón. Jeli dva dny a dvě noci, Karel s Giacomem hráli karty a prohlíželi si úchvatné scenérie Ameriky - hory, rozervaná údolí, řeky, mosty.



Následuje kapitola Dodatky, kde se příběh vrací k Bruneldě, Delmarchovi, Robinsonovi a Karlovi. Brunelda se koupe, Delamarche ji myje a Robinson musí přes zástěnu podávat ručníky a vše, co si Brunelda usmyslí. Úkol přinést voňavku se ale nedaří splnit, protože Robinson s Karlem nejsou s to ji najít.
Dalším příkazem bylo přinést snídani. Paní, která v kuchyni obsluhovala 30 nájemníků domu, v hrncích vařila polévku, ale plamen ve sporáku nehořel, jak měl, kuchyně byla plná kouře a polévku nešlo uvařit.
Místo toho na podnosu dostali talíře se zbytky jídel, Karel je seškrabal na čisté talíře a umyl příbory, aby to Brunelda nepoznala.

Text končí nočním stěhováním korpulentní Bruneldy (bez Delamarcha a Robinsona, už jich má zřejmě dost), Karel ji s pomocí studenta po několikahodinovém úsilí snese ze schodů a na vozíku přikrytou velkým šátkem odváží. Zastavil je strážník v domnění, že převáží 10 pytlů brambor, které nejspíš ukradli. Když vidí "slečnu", zkontroluje doklady a propustí je. Karel Bruneldu šťastně doveze na novou adresu.

***



V divadelním představení, odkud jsou předchozí snímky, v hlavní roli Karla zaujal talentovaný Martin Donutil (syn herecké hvězdy Miroslava Donutila), jehož přáním je, aby se někdy říkalo, že jeho otec byl také herec. Strýce ztvárnil Jan Kolařík a role mladých žen Kláry a Terezy půvabná Simona Zmrzlá. Když v roli Kláry si sundala sukni a pak chvaty jiu-jitsu srazila Karla na pohovku a sedla si na něj, úplně jsem zapomněl na mobil a záběr této dramatické scény.



***

Ameriku v r. 1994 zfilmoval Vladimír Michálek, kmenový režisér Divadla Husa na provázku. Do svého filmového debutu si však do hlavních rolí vybral herce ze Studia Ypsilon. V případě Martina Dejdara (1965), podle mě druhořadého baviče a herce, to bylo šlápnutí vedle už v tom, že vypadal o generaci starší než 16letý Karel Rossmann.
Film se navíc románové předlohy drží velmi málo, mnohé chybí a někdy přebývá, např. postava topiče, který se objeví v románu jen v úvodní epizodě, prostupuje celým filmem, happyend (a vlastně žádný end) román také nemá.
Zajímavé je ale scenáristy vymyšlené strýcovo podnikání ve vodárenství a jeho záměr dobývat vodu z nitra Země, k čemuž zaměstnává i vědce a vynálezce a na poradě vedení společnosti s velkým zápalem probírá, jak je reálné vizi uskutečnit.
Působivé jsou záběry na rozbouřenou hladinu "oceánu" a siluetu New Yorku, komentující na ČSFD to vtipně srovnávají s trikovými filmy Karla Zemana.
Nejvíc asi utkví výkon Jiřího Lábuse v roli Karlova strýce (dostal za ni cenu Český lev) a soundtrack skupiny Lucie.

22. října 2018

The Rasmus - Brno, 2. října 2018

Finská skupina The Rasmus se do povědomí posluchačů celosvětově zapsala písničkami z alb Dead Letters (2003) a Hide from the Sun (2005) a od té doby je také mou nejoblíbenější z mladší generace hudebníků. Přes skromné nástrojové obsazení (kytara, baskytara a bicí) dovede svými nápaditými melodiemi, (většinou) kvalitními texty a hutným rockovým základem upoutat, k čemuž přispívají i hlasové dispozice zpěváka Lauriho Ylönena, který společně s kytaristou Paulim Rantasalmim je i autorem repertoáru. Zbývajícími členy jsou baskytarista Eero Heinonen a bubeník Aki Hakala. První tři spolu hrají už od r. 1994, kdy se na předvánočním večírku na střední škole v Helsinkách dali dohromady, bubeník Hakala je třetím v pořadí, ke skupině se připojil o 4 roky později.

V České republice The Rasmus 2-krát koncertovali v Praze a letos si vybrali Brno. Zavítali sem z Mnichova na šňůře koncertů Dark Matters Tour k poslednímu albu Dark Matters z loňského roku, samozřejmě ale nevynechali ani hity z dřívějších CD, v úvodu zmíněná jsou dále odkazována ve zkratkách DL03 a HftS05 a nejnovější zkratkou DM17.

Na prvním snímku před zahájením koncertu v hudebním sále SONO jsou vidět troje bicí soupravy, což dávalo tušit dva předskokany, byly jimi skupiny The Shiver a Overlaps, obě se sólovými zpěvačkami, a s nezbytnou přípravou aparatury před nástupem dalších hudebníků to způsobilo, že The Rasmus se dostali na řadu až po dvou hodinách. Natěšení fanoušci i přes místa pouze na stání (s výjimkou několika málo židlí na galerii) to přežili bez reptání.



1. Úvod obstarala skladba F-F-F-Falling z alba Into (Enthusiasm) z r. 2001, kterou zrovna nevyhledávám, ale hned pak přišly tři mé oblíbené.

2. Guilty (DL03)
"I feel guilty, my words are empty" ("Cítím se vinen, má slova jsou prázdná") a nic než elektrické křeslo si nezasloužím.

3. No Fear (HftS05)
Tato balada zaujme melodií, textem i klipem. Při poslechu si říkám, kdy přijde můj čas a zubatá mě vezme na poslední cestu.
Girl, you lived your life like a sleeping swan,
your time has come to go deeper.
Girl, your final journey's just begun,
your destiny chose the reaper.
No fear, destination darkness.



4. Empire z nového alba Dark Matters se mně líbí nejvíc. Temné tóny jsou jak z hororového filmu.
I play the darkest symphony when you're around,
when the walls come down and face the fire,
the end of my empire.

5. Time to Burn (DL03)
O vyhoření a snaze začít znovu a jinak.
Fear of the dark tears me apart
won't leave me alone and time keeps running out.
I should turn my life around
leave it all behind,
cross the borderline.



6. Immortal (HftS05)
Láska a nesmrtelnost, nesmrtelná láska, hezká pohádka.

7. Justify (Black Roses, 2008)
Jak ospravedlnit svůj život? Jedině najít sebe sama, než zničím někoho dalšího.
Justify my life.
It's only right that I should go and find myself
before I go and ruin someone else.

8. Nothing (DM17)
Se vším, co má nějakou cenu, si hraju, ale u ničeho nevydržím.
For whatever it's worth
I never meant to hurt you bad just needed something.
For whatever it's worth
I'm playing along but we're just holding on to nothing, nothing.
Take a last glance in my rear view mirror
so clear now.



9. Paradise (DM17)
Z nebe mě stále vyhazují, uzavřel jsem smlouvu s ďáblem, každodenní boj, to je můj ráj.
I'm still kicked out of heaven
I made a deal with the devil,
everyday is a battle, everyday is a battle
this is my paradise.

Další tři písničky The Rasmus zahráli v akustické verzi a kytary se chopil i zpěvák.



Měl jsem vidět, že to takhle dopadne, měl jsem od začátku vědět, oč jí jde. Žije v oblacích a mluví s ptáky. Zoufalá dívka, není jako ostatní, vím.
I should have seen it would be this way,
I should have known from the start what she's up to.
She lives in the clouds and talks to the birds
Hopeless little one, she's not like the other girls, I know.

11. Still Standing (DL03)
Přeji si, abys tu dnes v noci byla se mnou a dívala se na polární zář.
Jsi tam nahoře, jsi vždy se mnou, usmíváš se dolů na mě.
I wish you here tonight with me, to see the northern lights.
You're up there, you're always with me, smiling down on me.

12. Sail Away (HftS05)
Skladba z mých Top5. V melodii se mně nejvíc líbí pasáž, kde se zpívá:
No reason to lie, no need to pretend, I'm grateful to die to live once again. I'm fearless to fly and reach for the end.
(Není proč lhát, není třeba předstírat, raději zemřu, abych mohl znovu žít. Poletím bez strachu až na konec.)



13. In My Life (DL03)
Je to na tobě, jestli to vzdáme.
It's up to you if we give it up.

Tato skladba byla symbolicky první, kterou jsem od The Rasmus kdy slyšel, a opravdu mě okouzlila. Melodií, zvukem, působivým klipem, hlasem zpěváka s havraními pery ve vlasech.
Feel like I'm stoned, wanna be alone just for a while, unknown. Weeks on the road a long way from home, just shut off the phone.
Still feels like the first time to stand here by your side, together regardless, we'll walk through the darkness. Still feels like the first day of my life.
(Cítím se jako zfetovaný, chci být chvíli sám, neznámý. Týdny na cestě, daleko od domova, jen vypnout telefon.
Pořád se cítím jako poprvé, když jsem stál zde po tvém boku. Navzdory všemu projdeme společně temnotou. Pořád se cítím jako první den mého života.)



15. Livin' in a World Without You (Black Roses, 2008)
It's hard to believe that it came to this, you paralysed my body with a poison kiss, for 40 days and nights I was chained to your bed.
(Je těžké uvěřit, že to přišlo, ochromila jsi mé tělo otráveným polibkem, 40 dnů a nocí jsem byl připoután k tvé posteli.)

16. In the Shadows (DL03)
In the Shadows je zřejmě nejhranější skladbou skupiny, na YouTube má víc než 26 milionů zhlédnutí. Koncert jí končil, ale samozřejmě diváci si vytleskali přídavky.
Sometimes I feel I should go and play with the thunder. Somehow I just don't wanna stay and wait for the wonder.
I've been watching, I've been waiting in the shadows for my time. I've been searching, I've been living for tomorrows all my life.
(Někdy cítím, že bych měl jít a hrát s hromem. Nějak nechci jen stát a čekat na zázrak.
Pozoruji, čekám ve stínech na mou chvíli. Hledám, celý život žiju pro budoucnost.)



17. Holy Grail (2018)
Pro The Rasmus stylově netypická skladba nedávno vyšla na singlu.
I've been living in a hurricane, I've been running in the stormy rain, I've been lying on the razor blades. All I wanted was to kill the pain, … anything to be close to you.
(Žiju v hurikánu, běžím v bouřlivém dešti, ležím na čepeli břitvy. Všechno, co jsem chtěl, bylo zabít bolest, … cokoliv jen být blízko tebe.)

18. Wonderman (DM17)
Závěrečná píseň koncertu se objevila také ve finském kriminálním filmu Rendel (2017) "o muži, který je zaslepený nenávistí a touhou po pomstě."
They always call me as a loser, zero. When I look into the mirror, there's a superhero.
I'm gonna prove them wrong, I'm gonna take a stand, I'm the wonderman.
(Vždy o mně říkali, že jsem břídil, nula. Když se podívám do zrcadla, je tam superhrdina.
Dokážu jim, že se mýlí, budu si stát za svým názorem, jsem zázračný muž.)

Koncert byl pro mě vedle Deep Purple hudebním vrcholem letošního roku. Měl skvělou atmosféru, užili si ho diváci a myslím i skupina, zpěvák vybíhal na okraj pódia a dokonce si i s baskytaristou vyskočili.



Jak už bývá zvykem, bubeník na konec do publika hodil své paličky a byl čas se rozloučit.



Z mých oblíbených písní chyběla jen hardrocková Shot (HftS05) a baladická Funeral Song (DL03), jejíž živá nahrávka dobře demonstruje, jak široké zázemí posluchačů skupina má.

13. října 2018

Alfred Jarry - Ubu králem v Divadle Husa na provázku

Když 10. prosince 1896 byla v pařížském divadle L´Oeuvre poprvé uvedena hra Ubu králem (Ubu roi) Alfreda Jarryho (1873-1907), hned úvodní slovo Merdre (v českém překladu Prokopa Voskovce Ho.najs, v anglickém Pshit nebo Shittr!) vyvolalo pozdvižení, hra byla na čtvrt hodiny přerušena, pohoršení diváci hlasitě protestovali, pískali, bučeli, někteří odcházeli, jiní naopak tleskali, a to se během představení několikrát opakovalo. Premiéra byla současně derniérou, za Jarryho života se už hra na program divadel nedostala.

Autorovi jako předloha první verze krále Ubu posloužil učitel fyziky na gymnáziu. Recesistický skeč, psaný pro loutkové divadlo, později rozvedl a do postavy krále promítl "veškerou směšnost světa". Hra měla velký ohlas u avantgardních umělců, zejména dadaistů a surrealistů, a Jarry je dnes považován za otce absurdního divadla.

Hra byla také zfilmována, u nás ji na filmové plátno v r. 1996 převedl režisér a kameraman v jedné osobě F. A. Brabec (navíc s Milošem Macourkem se podílel i na scénáři) a do hlavních rolí obsadil Mariana Labudu a Lucii Bílou (?). Komentátoři na ČSFD film hodnotí rozporuplně a pamětníci vzpomínají na údajně nedostižné divadelní představení s Janem Libíčkem v roli Ubu, což asi bude i tím, že Jana Wericha, prvního představitele Ubu na prknech Osvobozeného divadla, nikdo zažít nemohl a neexistuje ani filmový záznam.

V současném nastudování Vladimíra Morávka v Divadle Husa na provázku v Brně krále Ubu hraje Miroslav Donutil. Postavu primitivního lenocha, který se stará jen o to dobře se najíst, ale když na popud manželky, prahnoucí po koruně královny, se násilně zmocní trůnu a nabytá moc ho změní v bezohledného diktátora, ztvárnil dokonale. "Kostýmem" s vycpaným břichem se také velmi podobal vizáži krále Ubu, jak jej graficky vyvedl sám Jarry.

MATKA UBU Cože, otče Ubu, jste snad spokojen se svým osudem?
OTEC UBU Při mém zeleném ptáku, ho.najs, zajisté, paní, že jsem spokojen. Kapitán od dragounů, pobočník krále Václava, vyznamenaný řádem červeného orla polského, bývalý král Aragonie, co byste chtěla víc?
MATKA UBU Cože! Vy jste přece byl aragonským králem a teď se spokojíte tím, že vodíte na přehlídky padesát hulvátů s kosinkami, ačkoliv by na vaší kebuli mohla po koruně aragonské nastoupit koruna polská?
OTEC UBU Ach, matko Ubu, nerozumím tomu, co mi povídáš.
MATKA UBU Ty jsi tak hloupý!
OTEC UBU Při mém zeleném ptáku, král Václav je dosud velmi na živu a ostatně dejme tomu, že by i umřel, copak nemá hroznou spoustu dětí?
MATKA UBU Kdo ti brání povraždit celou rodinu a dosednout na její místo?



Při zvažování spiklenců, jak se krále Václava zbavit, Ubu je pro otravu arzenikem, se nakonec přikloní k plánu kapitána Obruby rozseknout ho mečem. Ubu Obrubovi za to slíbí jmenování vévodou litevským.



Král Václav je zavražděn, jeho synové prchají, ale až na Hromoslava jsou dostiženi a zabiti.



KRÁLOVNA Naše rodina je zničena a ty, představitel nejvznešenějšího rodu, jaký kdy nosil meč, ty musíš prchat do hor jako nějaký pašerák.
HROMOSLAV A kdo to všechno způsobil, dobrý Bože, kdo? Nějaký sprostý otec Ubu, kdovíodkud přišlý dobrodruh, mrzký zhýralec, ohavný pobuda, ožrala! A když si pomyslím, že ho otec vyznamenal, povýšil ho do hraběcího stavu, a ten chám se nestyděl hned nazítří na něho vztáhnout ruku!
KRÁLOVNA Ach, Hromoslave, když si vzpomenu, jak jsme byli šťastni, než přišel otec Ubu! Ale nyní, běda, všechno se změnilo!

Král je mrtev, ať žije král!



Prostý lid je však třeba si naklonit.

OTEC UBU Chcete mě pro ty nenažrance přivést na mizinu?
MATKA UBU Jestli nenecháš rozdávat maso a peníze, budeš ve dvou hodinách svržen.
OTEC UBU Maso ano! Peníze ne! Dejte porazit tři staré koně, to bude pro ty hulváty až dost.
MATKA UBU Sám jsi hulvát! Pane Bože, do čehos to duši dal!
OTEC UBU Říkám vám, že chci zbohatnout a nepustím ani šesták.
MATKA UBU A má v rukou všechny poklady Polska!
KAPITÁN OBRUBA Ano, vím, že v kapli je nesmírný poklad, rozdělíme ho.
OTEC UBU Ty bídáku, jen se opovaž!
KAPITÁN OBRUBA Ale, otče Ubu, nedáš-li rozdělit dary, lid nebude chtít platit daně.
OTEC UBU Je to pravda?
MATKA UBU Ano, ano.
OTEC UBU Tak tedy svoluji ke všemu. Přineste tři milióny, upečte sto padesát volů a skopců, tím spíš, že to bude taky pro mne.

Otec Ubu hází lidem zlato.

VŠICHNI Ať žije otec Ubu! Je to dobrý král. To za Václavových časů nebývalo!

Obrubovi Ubu teď ale žádné litevské vévodství dávat nechce, už ho nepotřebuje. Matka Ubu ho varuje, že se to obrátí proti němu. A Hromoslav bude také problém.

OTEC UBU Tak ty mě budeš otravovat, matko Ubu? Roztrhám té na kusy!
(Matka Ubu prchá, pronásledována otcem Ubu)

Královská truhla je prázdná a Ubu má nápad, jak by mohl znovu zbohatnout.

OTEC UBU Přineste bednu na šlechtu a hák na šlechtu a nůž na šlechtu a knihu na šlechtu! Potom nechte předstoupit šlechtu.
MATKA UBU Prosím tě, otče Ubu, mírni se.
OTEC UBU Mám čest oznámit vám, že abych obohatil království, zahubím všechny šlechtice a zaberu jejich statky.
ŠLECHTICI Hrůza! Lide a vojáci, pomoc!
OTEC UBU Přiveďte prvního šlechtice a podejte mi hák na šlechtu. Ty, kteří budou odsouzeni k smrti, pošlu do hladomorny, odtamtud spadnou do sklepení Dikobrazího a do Šestákové kasematy, kde jim bude vyňat mozek.
(K šlechtici) Kdo jsi, holomku?
ŠLECHTIC Hrabě Vitébský.
OTEC UBU Kolik obnášejí tvoje důchody?
ŠLECHTIC Tři miliony rixdalů.
OTEC UBU Odsouzen! (Uchopí ho hákem a vstrčí do díry)
OTEC UBU Protože chci pořád bohatnout, dám popravit všechny šlechtice, takže mi připadnou všechny jejich statky. Honem, nacpat šlechtu do díry: teď! (Šlechtici jsou vecpáni do díry)
Pospěšte si trochu, teďka chci dělat zákony.
Nejdřív zreformuju spravedlnost a pak přistoupíme k financím.
NĚKTEŘÍ ÚŘEDNÍCI Ohrazujeme se proti jakékoliv změně.
OTEC UBU Ho.najs! Předně, úředníci nebudou už placeni.
ÚŘEDNÍCI A z čeho budeme žít? Jsme chudí.
OTEC UBU Připadnou vám pokuty, které uložíte, a statky odsouzených k smrti.
VŠICHNI Prohlašujeme, že za takových okolností nebudeme soudit.
OTEC UBU Do díry s úřednictvem! (Úředníci se marné brání)
MATKA UBU Ale, co to děláš, otče Ubu? Kdo bude teď vykonávat spravedlnost?
OTEC UBU Kdo? Já. Uvidíš, jak to půjde dobře.
OTEC UBU Pánové, zdaníme majetek deseti procenty, druhá daň bude za obchod a za průmysl, třetí za sňatky a čtvrtá za úmrtí, každá po patnácti francích.
PRVNÍ FINANČNÍK To je přece blbost, otče Ubu.
DRUHÝ FINANČNÍK To je nesmysl.
TŘETÍ FINANČNÍK Nemá to hlavu ani patu.
OTEC UBU Děláte si ze mne blázny! Do díry s finančníky! (Finančníci jsou nacpáni do díry)
MATKA UBU Ale, otče Ubu, ty jsi pěkný král, vždyť všechno povraždíš!
PODDANÝ STANISLAV Milosti, máme vyměřeno v seznamech jenom sto dvaapadesát rixdalů, a ty jsme už splatili, na svatého Matouše to bude šest neděl.
OTEC UBU To je docela možné, ale já jsem změnil režim a oznámil jsem v novinách, že všechny daně se budou platit dvakrát, a ty, které mohu dodatečně určit, třikrát. Touto reformou vzápětí zbohatnu, potom všechny povraždím a půjdu.
Ubu Obrubu místo předání litevského vévodství nechá zavřít do vězení v Toruni pod záminkou, že chystal vzpouru. Podaří se mu však uprchnout a po pěti dnech a pěti nocích na koni se dostane do Ruska, na dvůr cara Alexeje, bratrance zavražděného krále Václava, a nabídne mu své služby a plán města Toruň, aby mohl krále Ubu porazit a svrhnout z trůnu.
Ubu se opájí mocí a pocitem výjimečných schopností. V radní síni oznamuje, co vymyslel.

OTEC UBU Pánové, schůze je zahájena. A koukejte, ať dobře posloucháte a ať se chováte slušně. Nejprve je na pořadu kapitola finanční, pak si promluvíme o jednom takovém přístroji, který jsem vynalezl a kterým se dá přivolat krásné počasí a zažehnat déšť.

(Vstoupí posel)
OTEC UBU Co zas chce tenhleten? Táhni, bambulo, nebo tě zandám do kapsy za současného zbavení hlavy a vykroucení hnátů.
MATKA UBU Už je venku, ale je tu nějaké psaní.
OTEC UBU Přečti to. Buďto ztrácím rozum, nebo neumím číst. Pospěš si, nemehlo, bude to asi od Obruby.
MATKA UBU Taky že jo. Píše, že car ho přijal velmi laskavě, že vtrhne do tvé země, aby dosadil na trůn Hromoslava, a ty že budeš zabit.
MATKA UBU Zbývá jenom jediná možnost, otče Ubu.
OTEC UBU Která, má lásko?
MATKA UBU Válka!!
PRVNÍ RADA Pojďme honem organisovat armádu.
DRUHÝ A sehnat proviant.
TŘETÍ A připravit dělostřelectvo a pevnosti.
ČTVRTÝ A vzít peníze pro vojsko.
OTEC UBU A to teda zas ne! Zabil bych tě. Já peníze nedám. Podívejme se na to! Byl jsem placen za válčení a teď by se válčilo na mé útraty. Ne, při mém zeleném ptáku, válčeme, když už jste tak posedlí po válce, ale nevydávejme ani krejcar.
VŠICHNI Ať žije válka!



MATKA UBU Otče Ubu, tvůj kůň tě neunese. Pět dní nic nežral a je skoro po něm.
(Přivádějí obrovského koně)
OTEC UBU Teď vylezu nahoru. Ou, posaďte ho radši, nebo sletím! (Kůň vyrazí)
Ach, zadržte to zvíře, velký Bože, spadnu a budu mrtev!!!
MATKA UBU Je to opravdu pitomec. No, už ho zdvihli. Ale zase sletěl.
OTEC UBU U fysického rohu, jsem polomrtvý! Nevadí, táhnu do boje a všechny pobiju. Běda každému, kdo nepůjde zpříma. Strčím ho do kapsy po vykroucení nosu a zubů, načež přistoupím k extrakci jazyka.
MATKA UBU Sbohem, otče Ubu. Zabij pořádně cara.
OTEC UBU Zajisté. Kroucení nosu a zubů, extrakce jazyka a vetknutí dřevíčka do uší. Háčkem si ho přitáhnu, sekyrkou ho tnu a halapartnou ho probodnu! (Armáda se vzdálí za zvuků fanfár)

Do filmu s Labudou je vložena scénka o svízelích se zásobováním při tažení armády.
UBU Řekněte intendantovi, aby přinesl pět porcí svíčkové, což by mohlo pro začátek stačit. VOJÁK Zásoby zase došly, otče Ubu, všechno jste ráčil sníst, není tam vůbec nic.
UBU Cože? Kruci hinajs, ani hovězí?
VOJÁK Bohužel.
UBU (k největšímu vojákovi v armádě) Pojď sem, holomku. Kolik vážíš?
OBROVITÝ VOJÁK S botama 160.
UBU Jsem král, mohl bych tě jmenovat hrabětem, ale já tě jmenuji teletem. A máme tedy 2 krát a půl telecího a já vás zvu k obědu.



MATKA UBU (sama) Teď, když ten tlustý panák odešel, pospěšme si vyřídit své zástoje, zabít Hromoslava a zmocnit se pokladu.

MATKA UBU (hrobka starých polských králů ve varšavské katedrále) Kde jenom je ten poklad? Ani jedna dlaždice nezní dutě. Počítala jsem přece dobře třináct kamenů od hrobu Ladislava Velikého, kráčejíc podél zdi, a není tu nic. Byla jsem patrně oklamána. Ale přece, tady ten kámen zní dutě! Do práce, matko Ubu! Jen odvahu! Vyrazíme ten kámen.
Drží dobře. Vezmeme na to finanční vidle, ať ještě poslouží. Tak! Tady je zlato mezi pozůstatky králů. Šup s tím se vším do pytle! Co je to za hluk? Jsou snad v těch starobylých kryptách ještě živí lidé? Ne, to nic není, pospěšme si. Sebereme všechno, tomu stříbru bude lépe svědčit denní světlo než hroby dávných knížat. Kámen dáme zase na místo. Co to? Zase ten šramot. Pobyt v těchto místech mě podivně děsí. Ostatní zlato si vezmu jindy, zítra zas přijdu.

OTEC UBU (při postupu na Ukrajinu) Stav našich financí nám nedovoluje mít povoz podle naší míry, což je hodno politování, protože jsme se obávali, že ztrháme svého koně, a šli jsme tedy celou cestu pěšky, vedouce ho za uzdu. Ale až se navrátíme do Polska, vynalezneme s pomocí své znalosti fysiky a s užitím osvícenosti našich ministrů plachetní vůz, který bude sloužit k dopravě celého vojska.
POSEL Vše je ztraceno, sire. Poláci se vzbouřili, Matka Ubu prchá do hor.
Silácké řeči Ubu v konfrontaci s nebezpečím jsou ty tam.

OTEC UBU Já tu přece nemusím být! Tady prší železo a olovo a mohli bychom tu poškoditi svoji drahocennou osobu. Pojďme dolů. (Všichni poklusem sestupují. Bitva právě začala. Všichni zmizí v kotoučích dýmu na úpatí pahorku)
OTEC UBU Tu máš! ó, au! Ale počkejte! Ach, pane, promiňte, nechte mne na pokoji. Jemine, já to přece neudělal naschvál! (Utíká. Car ho pronásleduje)
OTEC UBU Panenko Maria, ten zběsilec mne pronásleduje. Co jsem udělal, velký Bože? Aha, tady musím zase zpátky přes příkop. Je, cítím ho za sebou a příkop před sebou. Odvahu, zavřu oči! (Přeskočí příkop. Car do něho spadne)

(Ruští dragouni podniknou útok a vyprostí cara)
OTEC UBU Ach, konečně příležitost upláchnout! Nuže tedy, páni Poláci, vpřed! Totiž vlastně vzad.
Na scéně se objeví ruský medvěd, vrhne se na vojáka Sloupa a zle ho potrhá. Ubu uteče na skálu. Vojvodovi Tyčkovi se podaří medvěda zneškodnit výbušninou. Všichni mají hlad, dostanou nápad sníst medvěda.

SLOUP A nyní, pane Ubu, vyvrhněte medvěda.
OTEC UBU Ó ne. Třeba není docela po něm. To můžeš udělat ty, když jsi už napolo sežrán a na celém těle pokousán, pro tebe se to docela hodí. Já zatím rozdělám oheň, než tu bude dříví.
(Sloup stahuje Medvěda)
OTEC UBU Pozor, hnul se.
SLOUP Ale pane Ubu, vždyť už vychladl.
OTEC UBU To je škoda. Měli jsme ho sníst teplého.
Livonsko pod sněhem. Ubuové a jejich družina na útěku.

OTEC UBU Myslím, že už nechali pronásledování.
MATKA UBU Ano, Hromoslav se šel dát korunovat.
OTEC UBU Já mu tu korunu nezávidím.
MATKA UBU Máš pravdu, otče Ubu.
(Mizí v dáli)

Text hry završuje Písnička o kuchání mozků. Sbor v ní zpívá:
Hurrá, zatrubte pr.elí v tubu, ať žije náš dobrý otec Ubu!

Ubu je ve hře vykreslen jako velkohubý primitiv, sprosťák, egoista, zbabělec, v divadelním a filmovém pojetí i jako dobytek (všelijak si ulevuje, říhá, pr.í) a hulvát. V brněnském nastudování se Donutil k ženám, které se kolem ochomýtnou, nejednou přimáčkne zezadu a kopuluje ("I vy čtveráku!"), kromě tělesného spojení si jich ale nijak nevšímá a dívá se do dáli, zřejmě už přemýšlí, jaké další daně by na chudý lid mohl uvalit.



Labudův filmový Ubu se stylizuje do podoby Molierova Harpagona či disneyovského strýčka Skrblíka, počítajícího zlaťáky, poťouchlého křiváka s pichlavýma očima, Donutilův projev je naopak fanfaronský, nic není problém, všechno zvládnu, každého zadupu do země, a líbil se mně mnohem víc. Ve filmu mě nejvíc zaujal Ivan Vyskočil v roli ruského cara.

Divadlo Husa na provázku bylo vždy typické kontaktem s publikem, zde např. jeden divák musel opakovat jednu z geniálních myšlenek krále Ubu, na jiného se Donutil obrátil s velikášským gestem: "A z tebe udělám ministra zdravotnictví!" (V Jarryho textu nic takového není.)



A zde jsou všichni.



Aktuální článek

Claude Lorrain - ideální krajiny klasicismu

Claude Lorrain (1600-1682), vlastním jménem Claude Gellée , patří k nejvýznamnějším malířům klasicismu , směru, který následoval po temném ...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)