Bryce Canyon - přírodní varhany

Národní park Bryce Canyon v Utahu rozlohou 145 km čtverečních na americké poměry patří k menším, ale zato k nejkrásnějším.

Je typický množstvím skalních věžiček, které připomínají píšťaly varhan a budí dojem, jako kdyby se krajinou linula hudba.

Myslím, že Johann Sebastian Bach by zde našel mnoho inspirativních podnětů. Ve své tvorbě totiž využíval i grafické vzory multimodálních funkcí, k nimž potom hledal hudební vyjádření. Jedno z míst schopnost inspirovat si dalo do názvu.

A vztah hudby a grafického vyjádření znázorňuje i video k jeho známému dílu Toccata a fuga d moll.

Skalní bloky jsou však místy i masivnější, jako u nás v Českém ráji.

Jméno Bryce v názvu park získal podle mormonského osadníka Ebenezera Bryceho, který v něm r. 1875 společně s manželkou založil farmu. Jejich farmářská činnost však příliš úspěšná nebyla, vydrželi zde jen 5 let. Na pastvu kaňon není vhodný, dobytek se ve skalním labyrintu ztrácel a možná si na něm zpestřovali jídelníček i medvědi. Informační tabule dokonce mluví o místě jejich častého výskytu, zvláštní ale je, že v tištěných průvodcích parkem žádnou fotografii medvěda nenajdeme. Třeba jde jen o to strašením medvědy ukáznit 2 miliony návštěvníků, kteří sem ročně zavítají.

V parku se mají nacházet i kočkovité šelmy - rysi a pumy - ty se ale také neukázaly, kromě ptactva jsme viděli jen jeleny.

Ve vegetaci převažují borovice.

Podél parku vede cesta, dlouhá téměř 30 km, z níž se naskýtají působivé výhledy na skalní amfiteátry. Kdo by chtěl zvládnout větší část trasy, může si objednat průvodce a projet ji na koni.

V barvě skal převažuje cihlově červená a oranžová, ale vyskytuje se i žlutá, hnědá, bílá a oxidy manganu způsobují zbarvení do modra a do fialova.

Vyhlídková místa mají atraktivní názvy, např. Sunrise (Východ Slunce) a Sunset (Západ Slunce), a zřejmě tedy světelné efekty na skalních věžích se odrážejících slunečních paprsků a stínů závisí také na denní době.

Tímto skalním oknem lze vstoupit do nitra parku. Na vyhrazených tábořištích je možné v parku i nocovat.

Park se rozkládá ve vyšších polohách, nejvyšší místo se vypíná do 2778 m n. m., cesta kolem parku je však ve výšce kolem 2500 m n. m,, a proto větší část parku je viditelná z nadhledu.

S tím souvisí i chladnější klima. Od listopadu do března zde leží sníh a zdatní návštěvníci se mohou vypravit do skal na sněžnicích a také lyžovat na běžkách. Obojí se dá ve vstupním středisku půjčit.

My jsme tam byli v říjnu, kdy sníh ještě nepadal, ale dny už byly krátké a park se brzy začal nořit do tmy.

Při představě seznámení s místními predátory jsme raději zvolili ústup na parkoviště a odjeli do hotelu.

The Backwards - Brno, 29. května 2018

Košická skupina The Backwards se od r. 1996 věnuje věrnému napodobování písní The Beatles a dokonce na soutěži revivalů slavné liverpoolské skupiny Beatlefest v New Yorku v letech 1998 a 2003 zvítězila.

Členové skupiny nejen dokonale hrají hity The Beatles, ale stylizují se do jejich podoby i oblečením, účesy, pohyby, aparaturou a baskytarista si také osvojil opačné držení nástroje jako Paul McCartney. Mají také podle nástrojů stejné postavení na pódiu a v písních z první poloviny 60. let stejně jako u Beatles ke zpívajícímu sólistovi dvojice hudebníků ve sboru zpívá na společný mikrofon.

Poprvé jsem je viděl před necelým měsícem v hudebním sále brněnského komplexu SONO. Koncert začínal ve 20 hod, tenkrát jsem tam jel na poslední chvíli autem, a tak nebylo divu, že všechna parkoviště poblíž budovy byla plná a musel jsem vzít zavděk místem vzdáleným téměř kilometr od ní. Přicházel jsem proto se zpožděním, ale ukázalo se, že dav návštěvníků se do budovy teprve soukal. O to větší bylo mé překvapení, když jsem se dostal na místo na stání na balkoně, že skupina už hraje. Koncerty obyčejně mívají zpoždění až půl hodiny, je třeba přežít předskokany a než přijdou ti, na něž jsme přišli, je nejméně hodina po plánovaném začátku.

The Backwards vystoupení opravdu nešidili, odehráli celkem 31 písní a skončili až po 22. hodině. To umožnilo choti stihnout posledních 5-6 písní, protože podle zákona schválnosti zrovna ten den měli v práci nějakou akci.

Já jsem na Beatles vyrůstal, jejich repertoár velmi dobře znám a dvě písně, jejichž jména jsem neznal, ale měl jsem je v povědomí, podle slov a melodie jsem pak rychle našel, a můžu tak uvést celý playlist, pokud tedy jsem nepřišel o něco na začátku.

Protože odkazů na jednotlivá provedení písní v podání The Backwards zatím na internetu tolik není (zejména jde o sestřihy koncertů), v odkazech jsou uvedeny originální písně The Beatles, kde písmena v závorce označují členy skupiny, kteří písně zpívali (L - John Lennon, C - Paul McCartney, H - George Harrison, S - Ringo Starr). Jen nevím, jak dlouho budou odkazy funkční.

1. All My Loving (C)
2. Roll over Beethoven (H)
Zabal to, Beethovene, bylo na začínající hudebníky hodně sebevědomé, John Lennon na to později ještě navázal výrokem, že The Beatles jsou populárnější než Ježíš Kristus, čímž si popudil všechny pánbíčkáře.
Po těchto dvou písních košický Lennon Dalibor Štroncer perfektní angličtinou pozdravil diváky a nakonec poznamenal, že když už jsou v Česku, zkusí to slovensky, že tomu bychom mohli také rozumět.

3. Love Me Do (C)
4. Please Please Me (C)
5. From Me to You (L+C)
From Me to You do svého repertoáru převzal Karel Gott, v českém přetextování pod názvem Adresát neznámý.

6. This Boy (L)
7. She Loves You (L)
She Loves You byla typickou písní z počátků Beatles, kde jednoduché texty prokládalo časté "jé jé" ("yeah, yeah").

8. I Want To Hold Your Hand (L+C)
Velký hit a konečně i verze The Backwards.

9. Please Mr. Postman (L)
Před písní Please Mr. Postman Dalibor Štroncer s diváky procvičil roztleskávání, které se v ní vyskytuje.

10. I Should Have Known Better (L)
11. Can't Buy Me Love (L+C)
12. A Hard Day's Night (L+C)
Perný den s davy šílejících fanynek zachytil i stejnojmenný film. Píseň je poznatelná podle netypického úvodního akordu G7sus4 (tóny g-c-d-f, liší se od G7 v tom, že tón h je nahrazen tónem c) a The Backwards ji hrají takto.

13. Yesterday (C)
Yesterday má nepočítaně coververzí a hrává se i v orchestrální podobě. I Beatles ji nahráli se smyčci a The Backwards je napodobili pomocí syntezátoru.

14. Ticket to Ride (L+C)
15. Help! (L)
Obě písně jsem poprvé slyšel ve filmu Help!. Na rozdíl od mnoha jiných se mně líbil i samotný film, který není jen chatrným pojivem pro hudební vstupy. A zde je Help! v podání The Backwards.

16. Michelle (C)
Milostná píseň Michelle se v repertoáru Beatles vymyká tím, že část písně McCartney zpívá francouzsky. Francie a láska k sobě nerozlučně patří.

17. Nowhere Man (L)
Nowhere Man je z alba Rubber Soul z konce r. 1965, kdy texty i hudba Beatles už byly náročnější. Hudebníci o několik měsíců později ukončili koncertní činnost a soustředili se pak výhradně na studiové nahrávky.
He's a real nowhere man, sitting in his nowhere land, making all his nowhere plans for nobody, doesn't have a point of view, knows not where he's going to, isn't he a bit like you and me?
(Je to opravdu člověk Nikdo, sedí ve své zemi Nikde, dělá samé nijaké plány pro nikoho, nemá žádný názor, neví, kam dojde, není tak trochu jako ty a já?)
Podobnost tam vidím :).
A podobní jsou i The Backwards.

18. Baby You Can Drive My Car (L+C)
19. Yellow Submarine (S)
Kdo by neznal Žlutou ponorku? Jinou barvu teď už snad ani nemůže mít.

20. Eight Days a Week (L+C)
Osm dní v týdnu by se hodilo, kdyby ten osmý byl volný.

21. Imagine (L)
22. Give Peace a Chance (L)
Předchozí dvě písně jsou z Lennonovy sólové dráhy, kdy se angažoval v mírovém hnutí. V Imagine zpívá "Nothing to kill or die for, and no religion too. Imagine all the people living life in peace..." Iluzemi ale asi netrpěl, jak říká hned následující verš: "You may say I'm a dreamer."
Dalibor Štroncer změnil účes, nasadil brýle "lennonky", objevil se v bílém, zapěl Imagine a iluze Lennona byla dokonalá.

23. Something (H)
24. Let It Be (C)
25. Here Comes the Sun (H)
Something a Here Comes tthe Sun jsou nejvýraznější písně posledního alba Beatles Abbey Road a obě složil a nazpíval George Harrison. Těsně před rozpadem skupiny tak vystoupil ze stínu skladatelské dvojice Lennon-McCartney.

Let It Be je titulní písní předposledního alba, které se však kvůli neshodám ohledně aranžmá skladeb objevilo v obchodech až po Abbey Road.

26. Ob-La-Di-Ob-La-Da (C)
Tuto píseň rád nemám, melodie mně připadá kolovrátková, ale The Backwards ji hrají také.

27. Get Back (C)
28. Don't Let Me Down (L)
29. Hey Jude (C)
Videa 27. a 28. písně Beatles jsou z jejich posledního veřejného vystoupení na střeše nahrávacího studia. Píseň Hey Jude složil Paul McCartney pro Lennonova syna Juliana (a původně se měla jmenovat Hey Jules), s jehož matkou se Lennon kvůli vztahu s avantgardní umělkyní Yoko Ono rozvedl. Originální nahrávka zásluhou do ztracena opakovaného refrénu přesáhla 7 minut a dobře se hodila i na závěr koncertu.

Samozřejmě ale následovaly i přídavky:

30. Back in the U.S.S.R. (C)
Tato rock'n'rollovaá skladba roztančila nemálo diváků a dobře to také dokládá video The Backwards z jiného koncertu.

31. Free As a Bird (L)
Píseň Free As a Bird byla nahrána 14 let po smrti Johna Lennona. Zbývající členové The Beatles jeho demosnímek opatřili doprovodem a téměř čtvrtstoletí po rozpadu skupiny vydali jako poslední nahrávku. A The Backwards jí ukončili koncert.

Po koncertu ještě následovala autogramiáda s prodejem DVD. I když jsem nikdy o žádné podpisy celebrit neusiloval, tentokrát jsem udělal výjimku. Vidět "živé Beatles" je přece jen nezapomenutelná událost.

A protože tento článek je věnován košickým The Backwards, alespoň telegraficky několik odkazů na sestřihy jejich koncertů: na Lomnickém štítu (2012), v Písku (2013), v TV Markíza (2017), v TV TA3, v Manéži Bolka Polívky (2000),

a také v zahraničí: v Liverpoolu, v rádiu BBC a v Zagrebu.

Hamburk (1) - St. Pauli, Reeperbahn a The Beatles

I might have been born in Liverpool, but I grew up in Hamburg
John Lennon (1940-1980)

Hamburk (německy Hamburg) byl jedním z měst, o jehož návštěvě jsem dlouho snil, a nakonec v kombinaci s Wilhelmshavenem, zmíněným minule, se mně přání vyplnilo.

Nebylo to však kvůli hamburgerům, které podle jedné verze zde mají původ a až s migranty se z Hamburku dostaly do USA a odtud do celého světa. V životě jsem žádný nejedl, lákadlem pro mě bylo ale místo, kde během tří pobytů v letech 1960, 1961 a 1962 v nočních klubech na ulici Reeperbahn ve vykřičené čtvrti St. Pauli pro pobavení návštěvníků 6 až 7 hodin denně hrávali tehdy neznámí The Beatles a skvěle se přitom sehráli k následné hvězdné kariéře.

Hamburk ale samozřejmě není jen to, nemohl jsem vynechat skvostnou galerii Hamburger Kunsthalle, obejít hlavní památky, vydat se do přístavu atd. O tom však někdy jindy.

Reeperbahn je asi 800 m dlouhá a během dne nijak mimořádná ulice, která se však ve večerních hodinách rozzáří neonovými nápisy nočních klubů, sexshopů, veřejných domů, tanečních a striptýzových podniků, hospod, restaurací i běžných obchodů. Nachází se nedaleko pobřeží a námořníci znavení z dlouhých cest po výstupu na souš hned do nějakého zapadli a v objetí hříšných žen rychle přišli o těžce vydělané peníze.

Pověst ulice hříchu z ní udělala magnet pro turisty, a tak se jí i na ni napojenými uličkami valí davy zvědavců a těch, co si chtějí povyrazit. Odhadem jich tak o sobotních večerech korzuje od jednoho konce k druhému 70 tisíc (já jsem tam byl v pátek).

A někteří jedou i na kole.

Živo je i na pěších zónách kolmých na Reeperbahn. A také je tam (Mish-)Mash.

Cena 39 EUR za sex na Reeperbahnu je na německé poměry opravdu nízká, pro srovnání vlaková jízdenka z Hamburku do Brém (něco málo přes hodinu jízdy) stojí 30 EUR. Uvnitř jsem nebyl, podíváme-li se však v jedné boční ulici do výloh s vystavenými kněžkami lásky, řada exponátů by mohla vzrušit jen notně podroušeného námořníka.

A kdo po sexu vyhládne, může si skočit do McDonald's, třeba na hamburger Big Mac.

Ulice s výlohami je zahrazena stěnou s informací, že vstup je pouze pro muže 18+. Fotografovat jsem se tam neodvážil.

V Praze stojí Tančící dům a na Reeperbahn 1 rovnou dvojice tančících věží (Tanzende Türme/Dancing Towers). Věže mají nestejnou výšku 85 a 75 m a byly dokončeny v r. 2012.

Tito hudebníci se možná také proslaví, zrovna hráli It's My Life od Jona Bon Joviho.

Klub, kde Beatles k tanci a poslechu působili nejdéle, už neexistuje, protože v r. 1982 vyhořel, ale pár metrů ulice před domem bylo před deseti lety na památku hudebníků pojmenováno Beatles-Platz (náměstí Beatles) a pětice hudebníků má do chodníku vsazeny kovové siluety postav. Beatles z doby jejich slávy známe jako čtveřici, ale původně jich bylo pět: John Lennon, Paul McCartney (oba doprovodná kytara), George Harrison (sólová kytara), které doplňoval bubeník Pete Best, a na basovou kytaru hrál Stuart Sutcliffe. Sutcliffe se však už třetího "klubového turné" v dubnu 1962 nezúčastnil, protože těsně před ním zemřel na krvácení do mozku, baskytary se pak chopil Paul McCartney. Sutcliffe se tak nedožil celosvětového úspěchu skupiny a ten už se netýkal ani Besta, vyhozeného ze skupiny pro povahovou "nekompatibilitu" a nahrazeného v srpnu 1962 Ringo Starrem.

Čtveřice soch pohromadě představuje Lennona, McCartneyho, Harrisona a Besta, zapomenutý Sutcliffe stojí bokem.

Podle úvodního citátu John Lennon se možná narodil v Liverpoolu, ale dospěl v Hamburku, a ještě více se to dá říci o (na prvních štacích) ještě neplnoletém Georgi Harrisonovi (narodil se 25. 2. 1943), který zde přišel o panictví a jeho spoluhráči mu na společné ubytovně, když uslyšeli orgastické vzdechy, k tomu zatleskali.

A k The Beatles alespoň jednu píseň z jejich začátků, kdy leccos ještě přebírali od jiných umělců. Please Mr. Postman z 2. studiového alba With The Beatles z r. 1963 patří mezi převzaté.