Bryce Canyon - přírodní varhany

Národní park Bryce Canyon v Utahu rozlohou 145 km čtverečních na americké poměry patří k menším, ale zato k nejkrásnějším.

Je typický množstvím skalních věžiček, které připomínají píšťaly varhan a budí dojem, jako kdyby se krajinou linula hudba.

Myslím, že Johann Sebastian Bach by zde našel mnoho inspirativních podnětů. Ve své tvorbě totiž využíval i grafické vzory multimodálních funkcí, k nimž potom hledal hudební vyjádření. Jedno z míst schopnost inspirovat si dalo do názvu.

A vztah hudby a grafického vyjádření znázorňuje i video k jeho známému dílu Toccata a fuga d moll.

Skalní bloky jsou však místy i masivnější, jako u nás v Českém ráji.

Jméno Bryce v názvu park získal podle mormonského osadníka Ebenezera Bryceho, který v něm r. 1875 společně s manželkou založil farmu. Jejich farmářská činnost však příliš úspěšná nebyla, vydrželi zde jen 5 let. Na pastvu kaňon není vhodný, dobytek se ve skalním labyrintu ztrácel a možná si na něm zpestřovali jídelníček i medvědi. Informační tabule dokonce mluví o místě jejich častého výskytu, zvláštní ale je, že v tištěných průvodcích parkem žádnou fotografii medvěda nenajdeme. Třeba jde jen o to strašením medvědy ukáznit 2 miliony návštěvníků, kteří sem ročně zavítají.

V parku se mají nacházet i kočkovité šelmy - rysi a pumy - ty se ale také neukázaly, kromě ptactva jsme viděli jen jeleny.

Ve vegetaci převažují borovice.

Podél parku vede cesta, dlouhá téměř 30 km, z níž se naskýtají působivé výhledy na skalní amfiteátry. Kdo by chtěl zvládnout větší část trasy, může si objednat průvodce a projet ji na koni.

V barvě skal převažuje cihlově červená a oranžová, ale vyskytuje se i žlutá, hnědá, bílá a oxidy manganu způsobují zbarvení do modra a do fialova.

Vyhlídková místa mají atraktivní názvy, např. Sunrise (Východ Slunce) a Sunset (Západ Slunce), a zřejmě tedy světelné efekty na skalních věžích se odrážejících slunečních paprsků a stínů závisí také na denní době.

Tímto skalním oknem lze vstoupit do nitra parku. Na vyhrazených tábořištích je možné v parku i nocovat.

Park se rozkládá ve vyšších polohách, nejvyšší místo se vypíná do 2778 m n. m., cesta kolem parku je však ve výšce kolem 2500 m n. m,, a proto větší část parku je viditelná z nadhledu.

S tím souvisí i chladnější klima. Od listopadu do března zde leží sníh a zdatní návštěvníci se mohou vypravit do skal na sněžnicích a také lyžovat na běžkách. Obojí se dá ve vstupním středisku půjčit.

My jsme tam byli v říjnu, kdy sníh ještě nepadal, ale dny už byly krátké a park se brzy začal nořit do tmy.

Při představě seznámení s místními predátory jsme raději zvolili ústup na parkoviště a odjeli do hotelu.