Hamburk (1) - St. Pauli, Reeperbahn a The Beatles

I might have been born in Liverpool, but I grew up in Hamburg
John Lennon (1940-1980)

Hamburk (německy Hamburg) byl jedním z měst, o jehož návštěvě jsem dlouho snil, a nakonec v kombinaci s Wilhelmshavenem, zmíněným minule, se mně přání vyplnilo.

Nebylo to však kvůli hamburgerům, které podle jedné verze zde mají původ a až s migranty se z Hamburku dostaly do USA a odtud do celého světa. V životě jsem žádný nejedl, lákadlem pro mě bylo ale místo, kde během tří pobytů v letech 1960, 1961 a 1962 v nočních klubech na ulici Reeperbahn ve vykřičené čtvrti St. Pauli pro pobavení návštěvníků 6 až 7 hodin denně hrávali tehdy neznámí The Beatles a skvěle se přitom sehráli k následné hvězdné kariéře.

Hamburk ale samozřejmě není jen to, nemohl jsem vynechat skvostnou galerii Hamburger Kunsthalle, obejít hlavní památky, vydat se do přístavu atd. O tom však někdy jindy.

Reeperbahn je asi 800 m dlouhá a během dne nijak mimořádná ulice, která se však ve večerních hodinách rozzáří neonovými nápisy nočních klubů, sexshopů, veřejných domů, tanečních a striptýzových podniků, hospod, restaurací i běžných obchodů. Nachází se nedaleko pobřeží a námořníci znavení z dlouhých cest po výstupu na souš hned do nějakého zapadli a v objetí hříšných žen rychle přišli o těžce vydělané peníze.

Pověst ulice hříchu z ní udělala magnet pro turisty, a tak se jí i na ni napojenými uličkami valí davy zvědavců a těch, co si chtějí povyrazit. Odhadem jich tak o sobotních večerech korzuje od jednoho konce k druhému 70 tisíc (já jsem tam byl v pátek).

A někteří jedou i na kole.

Živo je i na pěších zónách kolmých na Reeperbahn. A také je tam (Mish-)Mash.

Cena 39 EUR za sex na Reeperbahnu je na německé poměry opravdu nízká, pro srovnání vlaková jízdenka z Hamburku do Brém (něco málo přes hodinu jízdy) stojí 30 EUR. Uvnitř jsem nebyl, podíváme-li se však v jedné boční ulici do výloh s vystavenými kněžkami lásky, řada exponátů by mohla vzrušit jen notně podroušeného námořníka.

A kdo po sexu vyhládne, může si skočit do McDonald's, třeba na hamburger Big Mac.

Ulice s výlohami je zahrazena stěnou s informací, že vstup je pouze pro muže 18+. Fotografovat jsem se tam neodvážil.

V Praze stojí Tančící dům a na Reeperbahn 1 rovnou dvojice tančících věží (Tanzende Türme/Dancing Towers). Věže mají nestejnou výšku 85 a 75 m a byly dokončeny v r. 2012.

Tito hudebníci se možná také proslaví, zrovna hráli It's My Life od Jona Bon Joviho.

Klub, kde Beatles k tanci a poslechu působili nejdéle, už neexistuje, protože v r. 1982 vyhořel, ale pár metrů ulice před domem bylo před deseti lety na památku hudebníků pojmenováno Beatles-Platz (náměstí Beatles) a pětice hudebníků má do chodníku vsazeny kovové siluety postav. Beatles z doby jejich slávy známe jako čtveřici, ale původně jich bylo pět: John Lennon, Paul McCartney (oba doprovodná kytara), George Harrison (sólová kytara), které doplňoval bubeník Pete Best, a na basovou kytaru hrál Stuart Sutcliffe. Sutcliffe se však už třetího "klubového turné" v dubnu 1962 nezúčastnil, protože těsně před ním zemřel na krvácení do mozku, baskytary se pak chopil Paul McCartney. Sutcliffe se tak nedožil celosvětového úspěchu skupiny a ten už se netýkal ani Besta, vyhozeného ze skupiny pro povahovou "nekompatibilitu" a nahrazeného v srpnu 1962 Ringo Starrem.

Čtveřice soch pohromadě představuje Lennona, McCartneyho, Harrisona a Besta, zapomenutý Sutcliffe stojí bokem.

Podle úvodního citátu John Lennon se možná narodil v Liverpoolu, ale dospěl v Hamburku, a ještě více se to dá říci o (na prvních štacích) ještě neplnoletém Georgi Harrisonovi (narodil se 25. 2. 1943), který zde přišel o panictví a jeho spoluhráči mu na společné ubytovně, když uslyšeli orgastické vzdechy, k tomu zatleskali.

A k The Beatles alespoň jednu píseň z jejich začátků, kdy leccos ještě přebírali od jiných umělců. Please Mr. Postman z 2. studiového alba With The Beatles z r. 1963 patří mezi převzaté.