31. května 2018

Wilhelmshaven (1) - Německé námořní muzeum

Wilhelmshaven je odlehlé a od nás složitě dostupné město na pobřeží Severního moře. Protože množství přestupů a jejich časové intervaly (buď jen několikaminutové, anebo naopak mnohahodinové) byly neúnosné, raději jsem jel do Hamburku a pokračoval do hlavního cíle už "jen" s dvěma přestupy další den a na zpáteční cestě postupoval obdobně v opačném pořadí.

O rozkvět města, dnes s přibližně 80 tisíci obyvatel, se zasloužil pruský král a později první německý císař Vilém I. Pruský (Wilhelm Friedrich Ludwig von Hohenzollern, 1797-1888), který zde založil přístav pro pruské válečné loďstvo. Město se také po něm jmenuje (v překladu Vilémův přístav), císař zde pochopitelně má také sochu a je s ním spojena i nejpozoruhodnější místní stavba - Most císaře Viléma (Kaiser-Wilhelm-Brücke/Kaiser-Wilhelm-Bridge).




Není to žádný gigant, rozpětí má 159 m a auta po něm kyvadlově jezdí jen jedním směrem, ale nabízí krásnou vyhlídku na pobřeží a v jeho těsné blízkosti kotvící velké lodě Německého námořního muzea (Deutsches Marinemuseum/German Naval Museum).





V budově muzea jsou vystaveny menší exponáty a modely bitevních lodí.




Podpůrnou složkou námořních lodí jsou stíhací bombardéry a ještě dříve dvojplošníky.





Začátkem minulého století se uplatňovaly také vzducholodi, ale katastrofa obrovské (245 m dlouhé) vzducholodi Hindenburg v r. 1937 při přistávání v USA znamenala soumrak tohoto způsobu létání. Na obrázcích Kamila Lhotáka přitom vypadají tak romanticky.



Největší pozornost poutá model křižníku Bismarck, který byl zkonstruován v r. 1940 a měl úctyhodnou délku 251 m. Měl být hlavním trumfem německého námořnictva a Německu zajistit převahu na moři. Jeho válečná kariéra byla však krátká, po zapojení do vojenských akcí v květnu 1941 sice zničil britský křižník HMS Hood, ale ještě tentýž měsíc se Britům v následných bitvách zdařila odveta a Bismarck potopili. Z 2092 mužů na palubě přežilo jen 115. Katastrofa Bismarcku je tak ještě horší než zkáza Titanicu.




Další už jen krátce: Schleswig-Holstein (z r. 1908, délka 127,6 m) a pancéřová loď Admiral Graf Spee (r. 1936, 186 m).





A nemohou chybět symboly povzbuzující ducha námořníků - kříž a orlice.




Představu plavidel a strašných bitev navozují také obrazy.






Samozřejmě nejatraktivnější částí prohlídky je ale možnost vstoupit na palubu skutečných lodí, na kapitánský můstek, ke kormidlu a do kajut.





Z paluby je také pěkný náhled na most. Budova na pozadí v prohybu lan uprostřed je Atlantic Hotel.



A tady si můžeme dopřát iluzi, že tento kolos řídíme.




Vedle technických částí lodi si je možné prohlédnout i jídelnu, "ložnici", koupelnu (vše z nerezu) a při německé důkladnosti nezapomněli ani na kondomy. Krabička se zdá malá (možná ale byla často doplňovaná) a také je otázkou, komu a s kým se mohly hodit.



Přístupná je i ponorka.






Ve stísněných vnitřních prostorách se nejlépe pochopí rčení "ponorková nemoc".


21 komentářů:

  1. Loď si rád prošmejdím, ale ponorka  by mě nelákala ani na suchu. Ještě jim tak uvíznu a bude ze mne "nucený exponát" .

    OdpovědětVymazat
  2. [1]:A to já bych tu ponorku zas prošmejdila, je to sice asi dost nepříjemný pocit, ale zároveň je to dost fascinující věc.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to je opravdu parádní muzeum, to za ten výlet stojí. To je Enigma na té koláži?

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to byla parádní exkurze. Pěkná podívaná. Líbily se mi obrazy z bitev. Kondomy mne pobavily. V ponorce bych nemusela plout, jen v nejnutnějším případě.

    OdpovědětVymazat
  5. Páni, tam by se líbilo klukům, hlavně tomu mladšímu, myslím, že nejvíc času bychom strávili u děla .

    OdpovědětVymazat
  6. bohovska a bombasticka reportaz - super. dakujem!

    OdpovědětVymazat
  7. Obdivuji tematickou pestrost tvých článků. Moc pěkná reportáž!

    OdpovědětVymazat
  8. Zrovna dneska jsem mému mladšímu bratrovi říkala, že příroda to zvrtala, já měla být chlap a on ženská.
    Po tvé reportáži mu asi písnu,že néé, že je to v pořádku. Reportáž z typického mužského světa, tuším, že moc žen tam asi není, je skvělá.
    A přesně jak píšeš, ten prostor by mne limitoval, nejsem klaustrofobik, ale potřebuji velké prostory pro velké rozlety

    OdpovědětVymazat
  9. Vzducholode jsou fascinujici. YJinak mne zaujaly ty obrazy, zvlast ten posledni. Ponorka svou cernotou pusobi skoro strašidelne

    OdpovědětVymazat
  10. Trochu mi jde mráz po zádech při této tématice, ale technické věci mne vždy zajímaly, takže díky za reportáž.Obrazy jsou krásné, až na ten s výbuchem-brr.

    OdpovědětVymazat
  11. [1]: Petře, přeháníš, vždyť tam se vejdou desítky námořníků :).[2]: Mám stejný přístup :).[3]: Štítek jsem si zapomněl přečíst,  ale asi ano https://cs.wikipedia.org/wiki/Enigma. Ale překvapuje mě, jak jednoduše ten zázračný šifrovací stroj vypadá, jako jen trochu upravený mechanický psací stroj.

    OdpovědětVymazat
  12. [4]: U těch obrazů jsem myslel, že je namaloval některý z vyhlášených malířů moří, jako byl Wiliam Turner, ale šlo o úplně neznámá jména.
    U kondomů je vidět, že námořníci měli strach z otěhotnění ,[5]: Nedávno jsem byl na výstavě obrazů Kamila Lhotáka a moc mě zklamalo, že tam nebyla ani jedna vzducholoď, které byly pro něho typické, jen balony.
    Mě také fascinují, škoda, že to plnění plynem je tak nebezpečné.¨[6]: Děla a torpéda - u toho každému muži srdce zaplesá .[7]: Bomba-stická .

    OdpovědětVymazat
  13. [8]: Snažím se přispívat do zvolených rubrik. Sex ale nějak zanedbávám .[9]: Taky se mně víc líbí pohled z rozhledny, mrakodrapu nebo letadla, než představa plavby v temných hlubinách. Ale v kleci se dívat na lidožravé žraloky kousek pod hladinou bych ale zažil rád. Jen by mříže nesměly mít tak velkou rozteč.[10]: To už jsi třetí, kdo se hlásí ke vzducholodím. Dýchá z nich nostalgie po starých zašlých časech.[11]: Děla a torpéda působí děsivě a úplný horor pro posádku Bismarcku muselo být, když je ostřelovali v součinnosti mnoha lodí a dokonce přitom zasáhli kapitánský můstek a zlikvidovali celé velení.

    OdpovědětVymazat
  14. Prohlídka muzea určitě stojí za to, ale vstup na takovou loď s možností prohlídky, to už je zážitkem na celý život. Horší je to s návštěvou ponorky kdo trpí na stísněné prostředí. I tak se taková příležitost naskytne jednou za život.

    OdpovědětVymazat
  15. Nádherná reportáž, trošku mi ten malinký prostor připomíná můj prostor v práci...

    OdpovědětVymazat
  16. [15]: Myslím, že bych to absolvovala, když jsem byla v dole Handlová, tam to bylo místy stísněné stejně. Ten pocit, že by tam člověk mohl zůstat jsme ani neměli, to člověk kouká, podivuje se nad vším možným, takže čas myslet na nebezpečí nemá.

    OdpovědětVymazat
  17. [2]: to bych řekl. Ovšem já bych pro své řekněme jakési hlubinné toulky potřeboval mnohem odolnější konstrukci ponorky. Mě totiž vždycky lákala úplně ta nejnižší místa oceánů. Vyloženě extrémy. A abych nezapomněl - lákají mě i místa pod zemskou kůrou. Kdo ví, co bychom tam vlastně našli a čemu bychom se přiučili... nebo co by nás nakonec - zničilo.

    OdpovědětVymazat
  18. [18]:Je fakt, že Mariánský příkop je stále jedna velká neznámá.

    OdpovědětVymazat
  19. ty obrazy jsou fantastické....

    OdpovědětVymazat
  20. Miloši, tak to musela být nádhera :). Zajímalo by mě všechno, nevynechala bych ani ponorku :).

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Jeseníky (3) - Obří skály, Šerák, Keprník

Z vyvýšeného místo nad obcí Ramzová u turistického rozcestníku Větrolam (785 m n. m.) se pěkně vyjímá hřeben Obřích skal (1088) a vpravo od...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)