Wilhelmshaven (1) - Německé námořní muzeum

Wilhelmshaven je odlehlé a od nás složitě dostupné město na pobřeží Severního moře. Protože množství přestupů a jejich časové intervaly (buď jen několikaminutové, anebo naopak mnohahodinové) byly neúnosné, raději jsem jel do Hamburku a pokračoval do hlavního cíle už "jen" s dvěma přestupy další den a na zpáteční cestě postupoval obdobně v opačném pořadí.

O rozkvět města, dnes s přibližně 80 tisíci obyvatel, se zasloužil pruský král a později první německý císař Vilém I. Pruský (Wilhelm Friedrich Ludwig von Hohenzollern, 1797-1888), který zde založil přístav pro pruské válečné loďstvo. Město se také po něm jmenuje (v překladu Vilémův přístav), císař zde pochopitelně má také sochu a je s ním spojena i nejpozoruhodnější místní stavba - Most císaře Viléma (Kaiser-Wilhelm-Brücke/Kaiser-Wilhelm-Bridge).

Není to žádný gigant, rozpětí má 159 m a auta po něm kyvadlově jezdí jen jedním směrem, ale nabízí krásnou vyhlídku na pobřeží a v jeho těsné blízkosti kotvící velké lodě Německého námořního muzea (Deutsches Marinemuseum/German Naval Museum).

V budově muzea jsou vystaveny menší exponáty a modely bitevních lodí.

Podpůrnou složkou námořních lodí jsou stíhací bombardéry a ještě dříve dvojplošníky.

Začátkem minulého století se uplatňovaly také vzducholodi, ale katastrofa obrovské (245 m dlouhé) vzducholodi Hindenburg v r. 1937 při přistávání v USA znamenala soumrak tohoto způsobu létání. Na obrázcích Kamila Lhotáka přitom vypadají tak romanticky.

Největší pozornost poutá model křižníku Bismarck, který byl zkonstruován v r. 1940 a měl úctyhodnou délku 251 m. Měl být hlavním trumfem německého námořnictva a Německu zajistit převahu na moři. Jeho válečná kariéra byla však krátká, po zapojení do vojenských akcí v květnu 1941 sice zničil britský křižník HMS Hood, ale ještě tentýž měsíc se Britům v následných bitvách zdařila odveta a Bismarck potopili. Z 2092 mužů na palubě přežilo jen 115. Katastrofa Bismarcku je tak ještě horší než zkáza Titanicu.

Další už jen krátce: Schleswig-Holstein (z r. 1908, délka 127,6 m) a pancéřová loď Admiral Graf Spee (r. 1936, 186 m).

A nemohou chybět symboly povzbuzující ducha námořníků - kříž a orlice.

Představu plavidel a strašných bitev navozují také obrazy.

Samozřejmě nejatraktivnější částí prohlídky je ale možnost vstoupit na palubu skutečných lodí, na kapitánský můstek, ke kormidlu a do kajut.

Z paluby je také pěkný náhled na most. Budova na pozadí v prohybu lan uprostřed je Atlantic Hotel.

A tady si můžeme dopřát iluzi, že tento kolos řídíme.

Vedle technických částí lodi si je možné prohlédnout i jídelnu, "ložnici", koupelnu (vše z nerezu) a při německé důkladnosti nezapomněli ani na kondomy. Krabička se zdá malá (možná ale byla často doplňovaná) a také je otázkou, komu a s kým se mohly hodit.

Přístupná je i ponorka.

Ve stísněných vnitřních prostorách se nejlépe pochopí rčení "ponorková nemoc".