Stockholm (3) - jeskynní metro

Metro (underground/subway/U-Bahn) je vymožeností velkých měst, která svou historii píše od r. 1863, kdy v Londýně byla otevřena první trasa. Termín metro má význam metropolitan railway, čímž se zdůrazňuje význam železniční dráhy v rámci metropolí, underground a U-Bahn zvýrazňují podzemní charakter této železnice (U je zkrácením Untergrund).  

Druhým metrem na světě (od r. 1896) se překvapivě může pochlubit Budapešť, když uvážíme, že byla ještě součástí Rakouska-Uherska a sídlem monarchie byla Vídeň, po Budapešti následovaly metropole Francie a Německa Paříž (1900) a Berlín (1902), v USA bylo první metro postaveno v New Yorku (1904), v Sovětském svazu v 30. letech v Moskvě, první linka pražského metra byla zprovozněna v r. 1974. Upřímně řečeno moc nechápu, jak třeba na Manhattanu v New Yorku může podzemní dráha zvládat extrémní zatížení nad ní se vypínajících a hustě zastavěných několikasetmetrových mrakodrapů. Nejspíš pylony mrakodrapů jsou mimo chodby metra. 

Zastupitelé Brna konečně schválili územní plán, kde se počítá se stavbou metra, ten se řešil 22 let a podle toho dnešní malé děti se snad někdy dočkají zahájení prací. 

Dráha metra však nemusí na celé trase vést pod zemí, např. ve Vídni a v Berlíně (mimo jiné ve Wannsee směrem na Postupim, smutně proslulém dohodou „konečného řešení židovské otázky“) části vedou nad zemí souběžně se silnicemi. 

I když se metra staví především v hlavních městech států, ne vždy tomu tak je, vyspělé státy je mají v „každém větším“ městě, pamatuji si neuvěřitelně rozvětvenou síť metra v Dortmundu, naopak v Izraeli chybí v hlavních městech Jeruzalém a Tel Aviv, jediné (a velmi krátké – jedna linka se 6 stanicemi) je v přístavu Haifa.  

Stanice metra jsou zajímavé i zabezpečením a výzdobou (vnitřní i na vstupu, např. secesní štíty stanic metra pod Montmartrem v Paříži). Nedávno jsem i ve Vídni na některých zastávkách viděl systém rozšířený v jihovýchodní Asii, spočívající v instalaci skleněných stěn přes celý perón, v nichž se dveře dají otevřít až v okamžiku, kdy za nimi zastaví vlak metra. Není tak možné skočit do kolejiště a sebevrazi zde tak nepochodí.

Výzdobou jsou proslulá ruská metra v Moskvě a Petrohradu, velmi pěknou s archeologickými motivy má i metro v Athénách (bohužel na rozdíl od těch ruských jsem nic z toho nevyfotografoval), většinou ale převažují panely s reklamou, např. před 3 roky v Paříži jsem se tak náhodně dozvěděl o výstavě naší malířky Toyen. 

Zde však nahlédneme do metra v Stockholmu, které je unikátní umístěním do prostor připomínajících jeskyně pravěkých lidí.  

Pokud je zde nějaká výzdoba, i ta působí jako jednoduché malby dávných národů (např. z jeskyní Lascaux ve Francii a Altamira ve Španělsku), pokud tedy tehdejší malby zvířat nahradíme zobrazením dopravních prostředků a jeskyně domky.  

Několik novodobých zobrazení, mozaik a předmětů zde ale také najdeme.

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakonec zemřel v bídě. 

Za svého ho ale berou i Američané, protože Tesla po kratších pobytech na univerzitách v Grazu a v Praze, kde však studia přes vynikající výsledky v matematice a fyzice nedokončil, a 2 letech v Budapešti, kde pracoval v telegrafní společnosti, ve 28 letech emigroval do USA. 

Tam začínal ve firmě již slavného vynálezce Thomase Alvy Edisona (1847-1931), který ale u řady s ním spojovaných vynálezů (např. žárovky, gramofonové desky, kinofilmu, …) není původním autorem, jen je převzal, případně mírně vylepšil a poté si je nechal patentovat. Obdobně si přivlastňoval výsledky svých zaměstnanců. Edison se tím ani netajil, když prohlásil, že „v obchodě a průmyslu krade každý.“ Samozřejmě se tak rychle stal zámožným mužem.  

Tesla byl pravým opakem, jeho smyslem života byla jen věda a o finanční stránku se nestaral. Sice Edisonovi odmítl dělat „nosiče vody“ a když mu nezaplatil za vynález a zdokonalení asynchronního motoru na střídavý proud, od Edisona odešel, ale jinak si počínal značně naivně. Vymyslel např. princip bezdrátového přenosu, ten pak využil italský fyzik Guglielmo Marconi (1874-1934) v konstrukci prvního bezdrátového telegrafu a r. 1909 za něj dokonce dostal Nobelovu cenu za fyziku. Tesla k tomu jen odevzdaně poznamenal: „Je mi jedno, že mi ukradli můj nápad. Vadí mi, že nemají žádné vlastní.“ Když se o několik let později přihlásil o přiznání svého prvenství, soud mu po dlouhých tahanicích dal za pravdu až tři měsíce po jeho smrti.

Tesla sám Nobelovu cenu odmítl, přestože je spojena s nemalou finanční odměnou (v současnosti v přepočtu přibližně 20 miliónů Kč). 

Na rozdíl od Edisona, který prosazoval využití stejnosměrného proudu, Tesla vsadil na střídavý a dokázal, že snadno umožňuje generovat vysoká napětí a je tak vhodný k přenosu na velké vzdálenosti. Firma Electric Corporation podnikatele George Westinghouse (1846-1914), pověřená výstavbou hydroelektrárny u Niagarských vodopádů, dala přednost Teslově konstrukci. I když Edison se snažil tuto situaci zvrátit (a nepromarnit tím své investice do rozvodů stejnosměrného proudu), pokusy na zvířatech (psech a koních) ukazoval, jak je střídavý proud životu nebezpečný, bylo mu to málo platné, dosáhl tím jen to, že střídavý elektrický proud našel využití v elektrickém křesle pro popravy těžkých zločinců. Tesla „válku proudů“ s Edisonem definitivně vyhrál.     

Tesla s tradiční bezelstností přenechal firmě Westinghouse licenci na systém střídavého proudu a ta na jejím prodeji získala stamiliony dolarů. Tesla k tomu jen dodal: „Na to, abych se stal milionářem, jsem zatím neměl čas.“ Zřejmě se domníval, že další nápady nakonec přinesou zisk i jemu a zcela se ponořil do projektu 57 m vysoké Wardenclyffské věže, od které si sliboval bezdrátový přenos energie. Získal na něj významného sponzora, finančního magnáta Johna Pierponta Morgana (1837-1913), ten však měl zájem jen o návratnost investice a předpokládal, že v konkurenčním boji vyhraje nad Marconiho telegrafem a Teslův bezdrátový přenos zajistí spojení USA s Anglií přes oceán. Když k tomu Teslovy vývojové práce nespěly, ukončil financování a navíc prohlásil, že „Tesla byl jeho nejhorší investicí.“ To Teslu zruinovalo, všichni se od něj odvrátili, věž byla zbořena a génius už pak jen třel bídu s nouzí. I tak však ještě vynalezl řadu dalších užitečných zařízení, např. rychloměr a otáčkoměr, bez nichž si neumíme představit dnešní auta.          

Tesla byl podivínem i v soukromém životě, žil sám (komentoval to slovy: „Nemyslím, že bych dokázal vyjmenovat mnoho slavných vynálezů, jejichž autory jsou ženatí muži.“) a neměl děti, byl vegetariánem, jedl jen asi 4 druhy potravy a pil ovocné šťávy, štítil se doteku lidí. Když mu někdo podal ruku, hned se šel umýt. V závěru života se „zamiloval“ do bílé holubice, která mu představovala družku. 

Zvláštní byla i jeho pověrčivost k významu čísla 3. Všechno v jeho okolí muselo být dělitelné třemi, bydlel v domě s číslem 33 a při příchodu jej nejdříve 3krát obešel, v bytě měl 9 ručníků a na stole 18 ubrousků.  

S jeho pokusy dálkového přenosu energie se pojí konspirační teorie, prý vymyslel „paprsek smrti“ k sestřelování nepřátelských letadel a měl na svědomí pád tunguzského meteoritu. Údajně ho chtěla získat ke spolupráci FBI i KGB.  

***

V r. 2011 jsme si při pobytu v New Yorku udělali výlet k 800 km vzdáleným Niagarským vodopádům (nočním autobusem tam, přes den na místě a další noc zpět). Tesla tam má památník, sedící sochu, která je vzhledem ke své velikosti oblíbená dětmi ke šplhání. Tesla byl na svou dobu také velký, měřil 188 cm, ale vážil jen 63 kg. 

U vodopádů je i socha stojícího Tesly s nohou na motoru, tu jsme tam ale tehdy neviděli, možná je novějšího data, anebo dále od hučících vod. Samozřejmě nemůže chybět v chorvatské metropoli Zagreb a jeho památník v podobě stylizovaného elektrického výboje je i v Praze.

***

Teslovy vynálezy předznamenaly dálkové ovladače, mobilní telefony a internet, přisuzují se mu i vize umělé inteligence. 

Je po něm pojmenována jednotka magnetické indukce a Elon Musk (1971), guru umělé inteligence a nejbohatší člověk na světě, si ho vybral pro název své firmy na elektrická auta.

Hold jsme mu vyjádřili i my udělením čestných doktorátů na ČVUT v Praze a VUT v Brně.

Janské Lázně, Stezka korunami stromů

Před dvěma roky jsem zde zmiňoval Stezku v oblacích v Dolní Moravě, navrženou architektem Zdeňkem Fránkem, který za ni získal cenu Architekt roku 2020, podobných atrakcí je však víc. Loni jsme na jednu natrefili na Pustevnách v Beskydech, tamější Stezka v oblacích se od té v Dolní Moravě odlišuje tím, že k 22 m vysoké spirálovité věži vede 600 m dlouhý chodník mezi korunami stromů, protože však byla mlha umožňující vidět ne víc než na 3 metry, raději jsme se vydali tradiční cestou kolem sochy Radegasta na Radhošť a zpět a pak si také prohlédli Jurkovičovy stavby na Pustevnách, včetně po ničivém požáru obnovené chaty Libušín. Za zmínku stojí i to, že v Dolní Moravě se nespokojili se zmíněnou stezkou a loni tam mezi dvěma horskými hřebeny postavili 721 m dlouhý visutý most Sky Bridge, chlubící se titulem Nejdelší visutý most pro pěší na světě. Ochránci přírody šílejí, komerční zájmy zvítězily.

Letos při pobytu v Krkonoších jsme zavítali mimo jiné i do Janských Lázní, na jejichž okraji se nachází další stezka, tentokrát již přímo nazvaná Stezka korunami stromů. I ta se dočkala ocenění, v r. 2018 byla vyhlášena Stavbou roku Královehradeckého kraje. Vyhlídkové chodníky s věží na konci na Pustevnách a v Janských Lázních však nejsou českým vynálezem, první chodník v korunách stromů byl postaven v Neuschönau na německé straně Šumavy v r. 2009, kde 780 m dlouhá stezka je zakončena 44 m vysokou vyhlídkovou věží, označovanou za bavorskou Eiffelovku. 

V Janských Lázních je věž vysoká 45 m, celá trasa až na vrchol věže je 1511 m dlouhá. 

Chodník se zvedá do výše 24 m nad zemí, často i nad koruny stromů.

Přejít přes síť z lan nad dechberoucí hloubkou je jen pro odvážné, co kdyby se závěs utrhl.

Chodníky zdobí nejrůznější zvířata, většinou vyřezaná ze dřeva, ale i v kovu.

Ta jsou i v prodejně suvenýrů a v okolí, např. se tam pasou nosorožci.

Vděčným objektem jsou ale živá. 

Srdce je zde zřejmě jen krátce, protože zatím je na něm přichycen jen jeden zámek.

Výstup místo po velkém oblouku spirálovitého chodníku si můžeme zkrátit po schodišti.

A takto to vypadá na vrcholu.

Vidět je horní část Janských Lázní (lázeňská je na druhém konci ve spodní části) s evangelických kostelem, sjezdovka a hřebeny Krkonoš.

Nejrychlejší způsob, jak se dostat dolů, je sjet tobogánem. Byl už vidět na prvním snímku se schodištěm, zde je pohled zespodu.

Než jsme se nadáli, naše 7letá vnučka Nela, která má vždy pro strach uděláno, už do něj nastupovala, že jsem ji zachytil na poslední chvíli. Druhá vnučka Laura ani nikdo z nás dospělých se k tomu neodhodlal. Roura má přibližně 50 m, takže sjezd nemá daleko k volnému pádu, naštěstí jej zpomaluje rohož, na kterou si odvážlivec sedne.   

Dětem se po výstupu nabízí možnost vydovádět se na hřišti s prolézačkami, lanovím a skluzavkami. 

Samozřejmě jsme nevynechali ani lázeňskou část města. Lázně se v minulosti proslavily léčbou dětské obrny, dnes se zde léčí nemoci pohybového aparátu, nervosvalová onemocnění, roztroušená skleróza, nemoci dýchacích cest (např. astma) a poruchy látkové výměny. Na prvních snímcích je kolonáda a altán s léčivým pramenem.

Další náhledy do parku a na lázeňské budovy již bez bližšího určení.

Řada lázeňských budov je rozložena ve svazích.

Gotický kostel nese jméno sv. Jana Křtitele.

Socha Krakonoše ze začátku 20. století je dílem trutnovského sochaře Josefa Zeippelta. 

Londýn (2) - vyhlídkové kolo London Eye

Vyhlídková kola mají od první Ferrisovy konstrukce v Chicagu v r. 1893 již téměř 130letou historii a pro mnohá velká města jsou stejně prestižní záležitostí, jako jsou paláce, katedrály, galerie, koncertní sály, sportovní stadiony, mosty a jedinečná moderní architektura. Proti ochozům televizních věží a kostelů mají výhodu v tom, že úhel pohledu se při otáčení mění a s vyššími polohami se otevírají ze země netušené obzory. 

Stručný popis historie s několika příklady jsem již uvedl v článku Singapur (4) - vyhlídkové kolo Singapore Flyer a zde se blíže zaměřím na Londýnské oko (London Eye), dokončené na konci minulého tisíciletí v r. 1999, proto také známé i jako Millennium Wheel. Tehdy s průměrem 135 m bylo největší na světě, tento primát sice už dávno ztratilo, aktuálně je největší Dubai Eye (vysoké 250 m), ale v Evropě mu stále patří.    

Jedna kabina (gondola) ve tvaru vajíčka je pro 25 osob a na obvodu kola jich je celkem 32. V jejich číslování kvůli pověrčivosti chybí číslo 13, posledním číslem je tak 33. Středová osa o hmotnosti 300 tun, závěsy a ložiska byla vyrobena ve Škoda Steel, dceřiné firmě Škody Plzeň.

V budově (Old) County Hall vedle vyhlídkového kola, někdejším administrativním sídle Londýna, je dnes umístěno Londýnské akvárium (London Aquarium). Nejde však o jedno akvárium, ale asi 50 nádrží s 350 druhy mořských i říčních živočichů. A takto vypadá z Londýnského oka.

Hlavní atrakcí ve výhledu je však Westminsterský palác (The Palace of Westminster), sídlo obou komor britského parlamentu, Dolní sněmovny (House of Commons) a Sněmovny lordů (House of Lords), proto se také alternativně nazývá Houses of Parliament. I když základ paláce byl položen již v r. 1097, v 17. století byl požárem téměř celý zničen a dnešní tvář v novogotickém slohu získal v 19. století. Jeho hodinová věž Big Ben je vysoká 97 m.  

Za budovou parlamentu vpravo je viditelná královská katedrála Westminsterského opatství (Westminster Abbey), založeného r. 1065. Katedrála je místem korunovací i posledního odpočinku britských panovníků a významných osobností (např. spisovatelů Shakespeara, Chaucera, Dickense, skladatele Händela, vědců Newtona, Darwina, ale i politiků, mezi nimi u nás „oblíbeného“ Chamberlaina). A že spojnice břehů se jmenuje Westminster Bridge, nepřekvapí.  

Při pohledu jiným směrem vpravo vyčnívá 310 m vysoký mrakodrap The Shard od architekta Renza Piana, v pozadí uprostřed s výškou se rozšiřující mrakodrap se podle adresy nazývá 20 Fenchurch Street (160 m) a vlevo v pozadí je nezřetelně vidět kupole katedrály sv. Pavla (St. Paul 's Cathedral). A podle jeřábů je patrné, že (k velké nelibosti konzervativního prince Charlese) se staví další výškové budovy.  

Whitehall Court, rozložitá budova s věžičkami na dalším snímku uprostřed, byla postavena koncem 19. století ve stylu francouzských zámků jako blok luxusních obytných domů, od 70. let minulého století její střední část slouží jako Royal Horseguards Hotel. Vlevo od ní v budově se zelenými střechami sídlí ministerstvo obrany (Ministry of Defence) a vpravo je londýnské centrální železniční nádraží Charing Cross railway station.  

U nádražní budovy vyúsťuje příhradový železniční most Hungerford Bridge (podle nádraží také označovaný Charing Cross Bridge). Podél něj vedou dva zavěšené mosty pro pěší Golden Jubilee Bridges. 

K výhledům z ptačí perspektivy jsou pro návštěvníky dostupné také ochoz katedrály sv. Pavla a horní lávka Tower Bridge. To by ale mohlo být námětem jiného článku.