Janské Lázně, Stezka korunami stromů

Před dvěma roky jsem zde zmiňoval Stezku v oblacích v Dolní Moravě, navrženou architektem Zdeňkem Fránkem, který za ni získal cenu Architekt roku 2020, podobných atrakcí je však víc. Loni jsme na jednu natrefili na Pustevnách v Beskydech, tamější Stezka v oblacích se od té v Dolní Moravě odlišuje tím, že k 22 m vysoké spirálovité věži vede 600 m dlouhý chodník mezi korunami stromů, protože však byla mlha umožňující vidět ne víc než na 3 metry, raději jsme se vydali tradiční cestou kolem sochy Radegasta na Radhošť a zpět a pak si také prohlédli Jurkovičovy stavby na Pustevnách, včetně po ničivém požáru obnovené chaty Libušín. Za zmínku stojí i to, že v Dolní Moravě se nespokojili se zmíněnou stezkou a loni tam mezi dvěma horskými hřebeny postavili 721 m dlouhý visutý most Sky Bridge, chlubící se titulem Nejdelší visutý most pro pěší na světě. Ochránci přírody šílejí, komerční zájmy zvítězily.

Letos při pobytu v Krkonoších jsme zavítali mimo jiné i do Janských Lázní, na jejichž okraji se nachází další stezka, tentokrát již přímo nazvaná Stezka korunami stromů. I ta se dočkala ocenění, v r. 2018 byla vyhlášena Stavbou roku Královehradeckého kraje. Vyhlídkové chodníky s věží na konci na Pustevnách a v Janských Lázních však nejsou českým vynálezem, první chodník v korunách stromů byl postaven v Neuschönau na německé straně Šumavy v r. 2009, kde 780 m dlouhá stezka je zakončena 44 m vysokou vyhlídkovou věží, označovanou za bavorskou Eiffelovku. 

V Janských Lázních je věž vysoká 45 m, celá trasa až na vrchol věže je 1511 m dlouhá. 

Chodník se zvedá do výše 24 m nad zemí, často i nad koruny stromů.

Přejít přes síť z lan nad dechberoucí hloubkou je jen pro odvážné, co kdyby se závěs utrhl.

Chodníky zdobí nejrůznější zvířata, většinou vyřezaná ze dřeva, ale i v kovu.

Ta jsou i v prodejně suvenýrů a v okolí, např. se tam pasou nosorožci.

Vděčným objektem jsou ale živá. 

Srdce je zde zřejmě jen krátce, protože zatím je na něm přichycen jen jeden zámek.

Výstup místo po velkém oblouku spirálovitého chodníku si můžeme zkrátit po schodišti.

A takto to vypadá na vrcholu.

Vidět je horní část Janských Lázní (lázeňská je na druhém konci ve spodní části) s evangelických kostelem, sjezdovka a hřebeny Krkonoš.

Nejrychlejší způsob, jak se dostat dolů, je sjet tobogánem. Byl už vidět na prvním snímku se schodištěm, zde je pohled zespodu.

Než jsme se nadáli, naše 7letá vnučka Nela, která má vždy pro strach uděláno, už do něj nastupovala, že jsem ji zachytil na poslední chvíli. Druhá vnučka Laura ani nikdo z nás dospělých se k tomu neodhodlal. Roura má přibližně 50 m, takže sjezd nemá daleko k volnému pádu, naštěstí jej zpomaluje rohož, na kterou si odvážlivec sedne.   

Dětem se po výstupu nabízí možnost vydovádět se na hřišti s prolézačkami, lanovím a skluzavkami. 

Samozřejmě jsme nevynechali ani lázeňskou část města. Lázně se v minulosti proslavily léčbou dětské obrny, dnes se zde léčí nemoci pohybového aparátu, nervosvalová onemocnění, roztroušená skleróza, nemoci dýchacích cest (např. astma) a poruchy látkové výměny. Na prvních snímcích je kolonáda a altán s léčivým pramenem.

Další náhledy do parku a na lázeňské budovy již bez bližšího určení.

Řada lázeňských budov je rozložena ve svazích.

Gotický kostel nese jméno sv. Jana Křtitele.

Socha Krakonoše ze začátku 20. století je dílem trutnovského sochaře Josefa Zeippelta.