27. července 2023

Letně (9)

S letními horky a dovolenými blogová aktivita silně upadá, a proto je čas na oddechový článek. Vlastně ani ne tak článek, spíš pelmel nesouvisejících fotografií, které se jinak nikam nehodí.

Na hradě Veveří u Brněnské přehrady mají restauraci Na Kovárně a při naší poslední návštěvě tam k občerstvení hrála countryová skupina Na starý kolena. I když country hudbu aktivně nevyhledávám, pasivně leccos znám, ale z jejich repertoáru mně neříkalo vůbec nic, je docela možné, že hráli vlastní skladby, jedna z nich se jmenovala Nemám nic proti krumpáči ani lopatě.



Volné uskupení hudebníků v Novém Jičíně si také nehraje na světové hvězdy.



Velká města (New York, Paříž, Brusel, …) mají své no-go zóny. V New Yorku je tím proslulá čtvrť Bronx, chvíli jsme uvažovali, že tam zajedeme metrem, jen vykoukneme ven a hned pojedeme zpátky, ale nakonec jsme se toho neodvážili, co kdyby nás přepadli už na schodech z metra. V menším to platí i pro Brno, ve večerních hodinách se doporučuje vyhnout se ulicím Vlhká, Cejl a Bratislavská. A vtipálci tuto část jednoduchou přesmyčkou přejmenovali na Brnox.



Pro úspěch v podnikání je vhodné investovat do reklamy, někteří recesisté se ale nebojí ani antireklamy. V Brně je Bar, který neexistuje, na Kampě v Praze je Café Márnice, v Bratislavě blízko 3 věžovitých budov z ateliéru slavné architektky Zahy Hadid se Offtrend club nebojí jít proti proudu doby.  






Hlavní upoutávkou 3* hotelu v Uh. Hradišti je zazděný umrlec ve fasádě budovy.



Ekologičtí aktivisté jsou ve svém tažení neúnavní, základními hesly je bezemisní energetika, elektroauta a zateplování domů. V Bučovicích k tomu ale v některých případech přistoupili polovičatě. První dům má zateplené jen horní patro a sousednímu domu naopak zateplení chybí u horního bytu na levé straně.  






Chceme-li se vrátit na stromy, nelze si jen tak stavět další domy jako např. u řeky Svratka v Brně.



TlusŤjoch sbírá fotografie deklů, mě zajímají netradiční kruhové objezdy, kdysi jsem tu měl ležící pneumatiku, namalovaný kruh, tento mini v okrajové části Bučovic je také pěkný. 



Líbí se mně citát francouzského filosofa Denise Diderota (1713-1784) Je lepší se opotřebovat, nežli zrezivět a můj život se v jeho duchu odvíjí. Jinými slovy to říká nápis v Petříkově v Jeseníkách. Jen se nezdá, že by se v tomto zarostlém terénu lístek na nové zážitky dal koupit.



Když jsme nedávno vyrazili na 5 dnů do Mnichova a přepravovali se tam nočním autobusem z Prahy, měli jsme před odjezdem ještě několik hodin času, a tak jsme mohli zase projít centrem naší metropole. Ceny v restauracích a kavárnách nás docela udivily, např. v kavárně u Lobkoviczkého paláce káva za 135 Kč a zákusek za 215 Kč, proto jsme se posunuli dál a směrem na Pohořelec jsme narazili na sympatickou restauraci Zavěšený kafe, kde úhrada se již blížila naším představám (běžná česká jídla za přibližně 250 Kč). Název osvětlil nápis na zdi.



Posezení tam bylo příjemné, strava chutná, dokonce tam mívají i kulturní program, např. následující den měl vystoupit hudební kritik Jan Rejžek, který mívá i poslechové pořady, v den naší návštěvy účinkovala mně neznámá skupina, o níž jsem se dodatečně dočetl, že jeden z jejich členů kdysi hrál s avantgardními Plastic People of the Universe. Žádné produkce za 1 hodinu a půl, co jsme tam strávili, jsme se ale nedočkali. Vždy některý z hudebníků jako kdyby 5 minut ladil nástroj, do toho bubeník přidal pár úderů a pak byla zhruba stejně dlouhá přestávka. Možná to ale byla součást repertoáru, jen jsme to nepochopili. Při tom mně vytanul na mysli výrok Petra Jandy, že Plastici ho nijak nebrali, protože tam nikdo na nic neuměl pořádně hrát.     



Pavel Vrba složil k melodii Petra Jandy text s názvem Osmý den, který nám v týdnu schází ke štěstí. V Mnichově nám ho také nezajistí, alespoň malou útěchou je 25hodinový hotel.



V něm jsme ale ubytováni nebyli, v tom našem mě zaujala jedna „vychytávka“. Od nás známe způsob, jak zamezit otloukání zdi klikou dveří při jejich přílišném otevření. Do podlahy se navrtá či nalepí zarážka, její nevýhodou ale je, že si o ni můžeme nakopnout palec nohy. Na hotelu měli zarážku navrtanou do zdi ve výši kliky.  



Z našich obchodních domů znám jezdící schody, které jsou určeny pro pohyb buď vzhůru, nebo dolů. Mám dojem, že i v pražském metru to tak je. V mnichovském metru se však schody pohybují obousměrně. Když na stojící prázdné schodiště nastoupíme nahoře, pojedou dolů, při nástupu dole se naopak rozjedou vzhůru. Schody s lidmi jedou v tom směru, který byl pro původně prázdné schodiště aktivován, a každý vidí, zda má smysl na ně nastoupit. 



Jednou z populárních písní skupiny Kabát je Malá dáma. Matthias Dornfeld má v galerii Pinakothek der Moderne v Mnichově vystaven obraz Velká dáma (Big Lady) z r. 2015. 



Působivý je i centrální artefakt na následujícím snímku, autora jsem si bohužel nepoznačil.



A s obrázkem ve zmíněné galerii servírují i capuccino.




15 komentářů:

  1. Toz kouzlo starych Plastiku bylo prave v tom.neumetelstvi (skutecnem nebot Brabenec mel.tusim konzervator...Ale ta sola na saxofon...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jejich hudbu vůbec neznám, nevím, zda Bič boží, který zazněl v jedné epizodě z 30 případů majora Zemana, je od nich, jedině snad Muchomůrky bílé, které nazpíval jejich někdejší člen Mejla Hlavsa, si s nimi můžu spojit.

      Vymazat
  2. Jsem rád, že Zavěšený kafe funguje i po kovidu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se tam líbilo a doufám, že vydrží i nadále, stojí za to návštěvu při další příležitosti zopakovat. Nesnáším restaurace typu MacDonald a Burgerking, v životě jsem nejedl hamburger, nejím sekanou a karbanátky a v Zavěšeným kafe mají "normální" česká jídla.

      Vymazat
  3. Zajímavý článek. Díky za něj . Ano jsou místa, kam se opravdu člověk bojí jít a mám pocit, že jich stále přibývá. Kdysi jsem byla v Brně dvakrát za sebou na školení a už výstup před nádraží byl pro mě šokem. Spěchala jsem raději a "šalinu", abych byla rychle v místě našeho školení a do města jsem se odvážila dojet jen do středu města a nahoru ke kostelu sv. Petra a Pavla, který je na Desetikoruně. To bylo vše. Sama jsem se bála toulat ulicemi města.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zastávce u vlakového nádraží se také vyhýbáme, když jedeme na autobusové nádraží u hotelu Grand, vždy vystupujeme na Roosveltově ulici u Mahenova divadla a k autobusu jdeme odtud, i když je to dále než od vlakového nádraží.

      Vymazat
  4. Plastikama jsem zůstala nedotčená, protože já jsem milovník melodičnosti. Což se, až na Muchomůrky, nedá říct ani o jedné jejich písničce. Stejně tak jsem narozdíl od muže nepropadla Franku Zappovi protože to je stejný případ. Písnička Bič boží nemá s Plastikama nic společného, jen že ona skupina v seriálu měla být něco jako Plastic People. V rámci propagandy se v tom dílu ukazovalo jací jsou v undergroundu kriminálníci a násilníci.... pěkný pel mel vtipností

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem si myslel, že Bič boží s Plastiky přímo nesouvisí, ale je nutno říct, že tu alternativní scénu se v seriálu podařilo docela dobře dehonestovat, zvláště Jiří Lábus v paruce "máničky" byl kouzelný :).

      Vymazat
    2. Tak to byl účel, zblbnout lidi aby věřili tomu co řekne strana a vláda a ne tomu co vidí kolem sebe. A hlavně myslet za sebe. Což je bohužel v dnešní době skvělá ukázka práce PR Bureše. Zblbnout seniory aby ho volili a nemysleli sami za sebe jaké to bude mít následky. Tak oni vypadali sjetě a ujetě všichni ti herci co v tom díle hráli :D

      Vymazat
    3. V 30 případech majora Zemana hráli snad všichni kromě Petra Čepka, který to výslovně odmítl. Myslím ale, že přes dnešní kritiku ideologického zaměření řada epizod obstojí i dnes, např. Kvadratura ženy nebo příběh se studnou, protože byly natočeny profesionálně.
      Babiš to má jednoduché, protože dnešní vláda je absolutně neschopná, je tam jeden blbec vedle druhého a největší je Fiala, v akademickém světě absolutní nula, který ničemu nerozumí a jen plácá prázdně floskule.

      Vymazat
    4. On odmítl i Jaromír Hanzlík, nehrála tam ani Jana Brejchová a Vlastimil Brodský. Jiřina Jirásková ani kupodivu Jiřina Bohdalová.... myslím že těch herců co tam nehrálo z jakýchkoli důvodů bylo dost.

      Vymazat
    5. Tlusťjoch:
      Množí off šem slučují skupinu Plastic People se skupinou Dg 307.

      Vymazat
    6. Aha, to je zajímavé, asi opravdu nechtěli, protože v 30 dílech by se příležitost určitě našla.
      Dg307 znám jen jako název, ale žádnou píseň.

      Vymazat
  5. Člověk žasne, co divnověcí existuje:)

    OdpovědětVymazat
  6. Miloši, to je moc pěkný prázdninový článek :-) Hodně věcí k pobavení, ještě se k němu vrátím.
    Přesmyčka BRNOX mi připadá obzvlášť povedená! :-)

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Anton Pavlovič Čechov - <i>Racek</i> v Mahenově divadle

Z nejznámějších dokončených divadelních her A. P. Čechova (1860-1904) po Višňovém sadu (1904), Strýčku Váňovi (1899) a Třech sestrách (19...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)