Letně (9)

S letními horky a dovolenými blogová aktivita silně upadá, a proto je čas na oddechový článek. Vlastně ani ne tak článek, spíš pelmel nesouvisejících fotografií, které se jinak nikam nehodí.

Na hradě Veveří u Brněnské přehrady mají restauraci Na Kovárně a při naší poslední návštěvě tam k občerstvení hrála countryová skupina Na starý kolena. I když country hudbu aktivně nevyhledávám, pasivně leccos znám, ale z jejich repertoáru mně neříkalo vůbec nic, je docela možné, že hráli vlastní skladby, jedna z nich se jmenovala Nemám nic proti krumpáči ani lopatě.

Volné uskupení hudebníků v Novém Jičíně si také nehraje na světové hvězdy.

Velká města (New York, Paříž, Brusel, …) mají své no-go zóny. V New Yorku je tím proslulá čtvrť Bronx, chvíli jsme uvažovali, že tam zajedeme metrem, jen vykoukneme ven a hned pojedeme zpátky, ale nakonec jsme se toho neodvážili, co kdyby nás přepadli už na schodech z metra. V menším to platí i pro Brno, ve večerních hodinách se doporučuje vyhnout se ulicím Vlhká, Cejl a Bratislavská. A vtipálci tuto část jednoduchou přesmyčkou přejmenovali na Brnox.

Pro úspěch v podnikání je vhodné investovat do reklamy, někteří recesisté se ale nebojí ani antireklamy. V Brně je Bar, který neexistuje, na Kampě v Praze je Café Márnice, v Bratislavě blízko 3 věžovitých budov z ateliéru slavné architektky Zahy Hadid se Offtrend club nebojí jít proti proudu doby.  

Hlavní upoutávkou 3* hotelu v Uh. Hradišti je zazděný umrlec ve fasádě budovy.

Ekologičtí aktivisté jsou ve svém tažení neúnavní, základními hesly je bezemisní energetika, elektroauta a zateplování domů. V Bučovicích k tomu ale v některých případech přistoupili polovičatě. První dům má zateplené jen horní patro a sousednímu domu naopak zateplení chybí u horního bytu na levé straně.  

Chceme-li se vrátit na stromy, nelze si jen tak stavět další domy jako např. u řeky Svratka v Brně.

TlusŤjoch sbírá fotografie deklů, mě zajímají netradiční kruhové objezdy, kdysi jsem tu měl ležící pneumatiku, namalovaný kruh, tento mini v okrajové části Bučovic je také pěkný. 

Líbí se mně citát francouzského filosofa Denise Diderota (1713-1784) Je lepší se opotřebovat, nežli zrezivět a můj život se v jeho duchu odvíjí. Jinými slovy to říká nápis v Petříkově v Jeseníkách. Jen se nezdá, že by se v tomto zarostlém terénu lístek na nové zážitky dal koupit.

Když jsme nedávno vyrazili na 5 dnů do Mnichova a přepravovali se tam nočním autobusem z Prahy, měli jsme před odjezdem ještě několik hodin času, a tak jsme mohli zase projít centrem naší metropole. Ceny v restauracích a kavárnách nás docela udivily, např. v kavárně u Lobkoviczkého paláce káva za 135 Kč a zákusek za 215 Kč, proto jsme se posunuli dál a směrem na Pohořelec jsme narazili na sympatickou restauraci Zavěšený kafe, kde úhrada se již blížila naším představám (běžná česká jídla za přibližně 250 Kč). Název osvětlil nápis na zdi.

Posezení tam bylo příjemné, strava chutná, dokonce tam mívají i kulturní program, např. následující den měl vystoupit hudební kritik Jan Rejžek, který mívá i poslechové pořady, v den naší návštěvy účinkovala mně neznámá skupina, o níž jsem se dodatečně dočetl, že jeden z jejich členů kdysi hrál s avantgardními Plastic People of the Universe. Žádné produkce za 1 hodinu a půl, co jsme tam strávili, jsme se ale nedočkali. Vždy některý z hudebníků jako kdyby 5 minut ladil nástroj, do toho bubeník přidal pár úderů a pak byla zhruba stejně dlouhá přestávka. Možná to ale byla součást repertoáru, jen jsme to nepochopili. Při tom mně vytanul na mysli výrok Petra Jandy, že Plastici ho nijak nebrali, protože tam nikdo na nic neuměl pořádně hrát.     

Pavel Vrba složil k melodii Petra Jandy text s názvem Osmý den, který nám v týdnu schází ke štěstí. V Mnichově nám ho také nezajistí, alespoň malou útěchou je 25hodinový hotel.

V něm jsme ale ubytováni nebyli, v tom našem mě zaujala jedna „vychytávka“. Od nás známe způsob, jak zamezit otloukání zdi klikou dveří při jejich přílišném otevření. Do podlahy se navrtá či nalepí zarážka, její nevýhodou ale je, že si o ni můžeme nakopnout palec nohy. Na hotelu měli zarážku navrtanou do zdi ve výši kliky.  

Z našich obchodních domů znám jezdící schody, které jsou určeny pro pohyb buď vzhůru, nebo dolů. Mám dojem, že i v pražském metru to tak je. V mnichovském metru se však schody pohybují obousměrně. Když na stojící prázdné schodiště nastoupíme nahoře, pojedou dolů, při nástupu dole se naopak rozjedou vzhůru. Schody s lidmi jedou v tom směru, který byl pro původně prázdné schodiště aktivován, a každý vidí, zda má smysl na ně nastoupit. 

Jednou z populárních písní skupiny Kabát je Malá dáma. Matthias Dornfeld má v galerii Pinakothek der Moderne v Mnichově vystaven obraz Velká dáma (Big Lady) z r. 2015. 

Působivý je i centrální artefakt na následujícím snímku, autora jsem si bohužel nepoznačil.

A s obrázkem ve zmíněné galerii servírují i capuccino.