Antoine Watteau - galantní slavnosti, móda rokoka i smutek klaunů

Antoine Watteau (1684-1721) se narodil v provinčním městě Valenciennes na pomezí Francie a Vlámska, kde získával základy malířství u nevýznamného umělce, r. 1702 odešel do Paříže a zde si nejvíce odnesl během působení v dílně dekoratéra a kustoda Lucemburského paláce Clauda Audrana, kde měl možnost poznat díla Petera Paula Rubense z Medicejského cyklu, které jsou dnes v Louvru, a také obrazy benátských mistrů. Rubens se mu stal vzorem a později jej ovlivnil i způsob zachycení světla klasicistním malířem Nicholasem Poussinem a světelných efektů na zřasených drapériích benátského renesančního malíře Veroneseho.    

Watteau se prosadil jako „malíř galantních slavností“ a s touto charakteristikou byl r. 1717 přijat za člena Akademie. I když je zasazoval do přírody, působí jako výjevy z divadelních představení, kde příroda zastupuje dekorativní kulisy. (Protože většina fotografií je z Musée du Louvre v Paříži, budu odkaz na něj zkracovat na Louvre.)

Typickými příklady jsou obrazy Zahradní slavnost (1718-1719, Gemäldegalerie, Alte Meister, Drážďany), Elysejská pole (Champs Elysées) (1717, Wallace Collection, Londýn), Setkání v parku (1716-1717, Louvre) a Společnost pod širým nebem (1720, Gemäldegalerie, Berlín).

Na obraze Svátek lásky (1718-1719, Gemäldegalerie, Alte Meister, Drážďany) milostnou atmosféru podtrhuje sousoší Venuše s Amorem. 

Ne vždy však láskyplný cit je opětován, obraz Faux pas (1716-1718, Louvre) zachycuje trapas, kdy nápadník obejme dívku svého srdce, ale ta ho odstrkuje. 

Malíř měl k divadlu blízký vztah a postavy z divadelních her mu byly inspirací, jako je tomu např. u obrazů Italská komedie (1715-1717) a Francouzská komedie (1715-1717), oba z Gemäldegalerie v Berlíně.

Vrcholným Watteauovým dílem je Nalodění na Kythéru (1717, Louvre), který mu zajistil přijetí do Akademie. Malíř na „ostrově lásky“ několikanásobně zachytil jednu dvojici milenců v různých chvílích jejich vztahu od radosti až po nostalgii. Obraz z Louvru je nedokončen, malíř pak ale na objednávku pruského krále Fridricha Velikého namaloval repliku v dokončené podobě, která je uchovávána na zámku Charlottenburg v Berlíně.  

Watteau společně s Françoisem Boucherem (1703-1770) a Jean-Honoré Fragonardem (1732-1806) patří k nejvýznamnějším malířům rokoka, protože však jeho umění je námětově pestřejší a v obrazech klaunů zachycuje i psychologii postav, v dějinách umění je z nich hodnocen nejvýše. K tematicky odlišným obrazům patří 3 obrazy z Louvru: Podzim (kolem 1715), Krajina s kozou (kolem 1715) a Portrét šlechtice (1715-1720).

Na obraze Dvě sestřenice (kolem 1716, Louvre) mladá žena přijímá růži od svého obdivovatele, což symbolizuje opětovanou lásku. Stojící, zády otočená sestřenice taktně odvrací zrak. 

K zábavě galantní a flirtující společnosti patří také muzicírování. Obraz Umělecká dívka (1717, Louvre) je alegorií hudby, zobrazuje mladou hudebnici hrající na theorbu, basovou loutnu ze 16. století s dlouhým krkem, pražci a 14 basovými strunami. Mladá žena je namalována jako neosobní, fantazijní postava. 

Stejný nástroj je i na obrazech Aby nám dokázal, že je to krásné (1717-1718) a Hudební slavnost (1719), oba ve Wallace Collection v Londýně.

A k hudbě patří také Tanec (1718-1721, Gemäldegalerie, Berlín).

Obraz Chcete zvítězit nad krásnými ženami? (1714-1717, Wallace Collection, Londýn) kombinuje idylickou pastorální scénu s divadlem. V černé masce je harlekýn, herce představují postavy s bílými límci a loutnista se chystá ke hře podle partitury, v níž listy otáčejí dvě ženy. 

Watteau zachycením bavící se společnosti uchoval pro budoucnost tehdejší módu rokoka. Patřil k ní (mimo jiné) na zádech zřasený volný splývavý plášť. 

Watteau trpěl tuberkulózou a jeho špatnému zdravotnímu stavu uškodil také pobyt ve vlhkém podnebí Londýna, kde sice měl velký umělecký úspěch, ale po návratu do Paříže brzy zemřel ve věku nedožitých 37 let. V posledních letech života navázal intimní vztah se svou služkou, která se mu stala inspirací k obrazu Nymfa a Satyr (alternativně Jupiter a Antiopa) (1715-1716, Louvre). 

A pravděpodobně i k znázornění mytologického příběhu Paridův soud (1718-1721, Louvre), kde Paris měl rozsoudit tři bohyně, která je z nich nejkrásnější. Údajně je zachycena také ve výše uvedeném obrazu Nalodění na Kythéru.  

Obraz Lhostejný (1717, Louvre) je znám i pod názvem Náhodný milenec. Mladík v lesklém hedvábném oděvu se chystá provést taneční krok. 

K oblíbeným Watteauovým námětům patřili klauni. Malíř je však nemaloval jako zábavné figurky, ale jako opotřebované stárnoucí postavy se smutkem ve tváři a žijící v bídě, které byly terčem brutálního posměchu diváků.  

Můžu představit jen jeden obraz tohoto druhu, ale za to ten nejslavnější – Pierrot (často uváděný podle jména postavy Gilles) (1718-1719, Louvre). Paradoxní je, že o obrazu se veřejnost dozvěděla až v okamžiku prodeje o 100 let později, kdy obchodník jej propagoval slovy: „Pierrot by byl rád, kdyby se mu podařilo se vám zalíbit“. Jako neznámé dílo se prodal za 150 franků. A dnes je jedním z největších lákadel Louvru. Údajně tvář Gillese i Lhostejného je vlastní podobiznou malíře.  

***

Klauny z té smutné stránky zvěčnili i čeští hudebníci. 

Petr Novák se skupinou George and Beatovens nahrál svou píseň Klaunova zpověď na text Ivo Plicky. 

A Roman Dragoun se skupinou Futurum v r. 1986 na album Jedinečná šance zařadil svou píseň Klaun na text Milana Prince.