Paul Cézanne - otec moderního malířství

Paul Cézanne (1839-1906) patří do společnosti malířů Vincent van Gogh, Paul Gauguin, Georges Seurat, Henri de Toulouse-Lautrec, kteří ve významné části své tvorby vycházeli z impresionismu, ale později si uvědomili jeho limity a našli vlastní výraz. Někteří přitom položily základy nových stylů – van Gogh-expresionismus, Gauguin-syntetismus (cloisonismus), Seurat-pointilismus. Cézanne se od impresionismu vzdálil nejvíce a dnes je považován za otce moderního malířství a knížka, kterou jsem si o něm ve vídeňské Arbertině koupil, se příznačně jmenuje Cézanne – The First Modern Painter. 

Otcem Cézanna byl bohatý bankéř a představoval si, že bude kráčet v jeho šlépějích a dal ho studovat práva. V mladém věku mu však ještě dovolil navštěvovat malířskou akademii a studovat staré mistry v Louvru, kde si zejména oblíbil benátského renesančního malíře Veroneseho, barokního malíře Petera Paula Rubense a klasicisitního malíře Nicolase Poussina. Po půl roce se vrátil do rodného města Aix a pokračoval ve studiu práv. 

Příští rok již byl k malé radosti otce znovu v Paříži a v akademii se seznámil s impresionistou Camillem Pissarrem, svým prvním učitelem. Otec mu naštěstí uděloval nevelkou měsíční rentu, která stačila k tomu, aby Cézanne žil bez existenčních starostí.   

R. 1869 se Cézanne se sblížil s o 11 let mladší knihařkou, která mu o 3 roky porodila jediné dítě – syna. Cézanne to otci však neřekl, protože se obával jeho nespokojenosti s jejím neurozeným původem. A také se nemýlil, otec, když se to dozvěděl, mu snížil rentu a na nějaký čas mu ji dokonce úplně zrušil. Z nejhoršího mu finančně pomohl přítel Émil Zola (1840-1902). Jenže i jejich přátelství se rozpadlo. Trpkým zklamáním pro Cézanna byla životopisná studie Dílo jeho přítele Émila Zoly (1840-1902) z Aix, která se zabývala nadějným malířem, který ale svou tvůrčí impotencí ničeho nedosáhl. Cézanne v textu poznal, že Zola si Cézanna vypůjčil k získání čtenářského úspěchu za cenu znevážení jeho schopností, i když sám malířství příliš nerozuměl.   

Cézanne ze všech malířských vrstevníků byl nejvíce vysmívaný a tupený. Jeho obrazy se považovaly za atentát na dobré vztahy. Poroty je soustavně odmítaly přijímat na výstavy Salonu, dostal se tam jen jednou, v r. 1882, když jeden z porotců využil práva dát příležitost jednomu odmítnutému autorovi. Malířovým cílem bylo však vyjádřit obraz, který se může srovnávat s přírodou nikoliv jen jevovou podobností, ale i vnitřní podstatou. Po smrti otce r. 1886 se malíř oženil a stal bohatým rentiérem, a tím víc se prohloubila jeho uzavřenost. I když ke konci života začal být o jeho obrazy zvýšený zájem, málokdo ho fyzicky viděl. 

Cézanne v počátcích své tvorby maloval především portréty a maloval je pak celý život. Na prvním je Malířův otec, Louis-Auguste Cézanne (kolem 1865, National Gallery, Londýn).

Následující tři věnoval své manželce: Paní Cézanneová v zahradě (1879–1880, Musée de l'Orangerie, Paříž), Paní Cézanneová v žlutém křesle (1888–1890, Nadace Beyeler, Basilej-Riehen) a Portrét paní Cézanneové (1890, Musée de l'Orangerie, Paříž).

K známým portrétům patří také Žena s konvicí na kávu (1890–1895, Musée d'Orsay, Paříž) a Portrét Joachima Gasqueta (1896-1897, Národní galerie, Praha), který obrazuje Cézannova přítele a současně posledního lékaře Vincenta van Gogha.

V koláži jsou Sedící farmář (1900–1904, Musée d'Orsay, Paříž), Muž s dýmkou (1892-1896, Courtauld Institute of Arts, Londýn), Muž kouřící dýmku (1893–1896, Puškinovo muzeum, Moskva), Portrét Antoina-Fortuné Marion (1871, Kunstmuseum, Basilej) a Portrét farmáře (1905-1906, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid. 

Často také maloval autoportréty, asi nejvýraznější jsou: Autoportrét (kolem 1875, Musée d'Orsay, Paříž) a Portrét umělce v klobouku se širokou krempou (1879-1880, Kunstmuseum, Bern).

Další jsou v koláži: Autoportrét v slaměném klobouku (1875–1876, Muzeum moderního umění, New York), Autoportrét (kolem 1885, Puškinovo muzeum, Moskva), Autoportrét (1878-1880, Neue Pinakothek, Mnichov), Autoportrét s buřinkou (1883-1887, Ny Carlsberg Glyptotek, Kodaň) a Autoportrét (1880-1881, Ermitáž, Petrohrad).

Cézanne se proslavil pěticí obrazů s karbaníky a až na jeden je můžu reprodukovat: Hráči karet (1890–1892, Metropolitní muzeum umění, New York), Hráči karet (1892-1896, Courtauld Institute of Arts, Londýn), Hráči karet (1894-1895, Musée d'Orsay, Paříž) a Hráč karet (1890-1892, Musée d'Orsay, Paříž).

Obraz Pierot a harlekýn (1888-1890, Puškinovo muzeum, Moskva) si velmi oblíbil Picasso a v předkubistickém období namaloval několik verzí v tomto stylu.

Výjimečně namaloval také něco z náboženské tematiky, a to především v raném období:   

Kristus v předpeklí (kopie podle Sebastiana del Piomba) (1869, Musée de l'Orangerie, Paříž) a Magdalena (alternativně Hoře, 1868-1869, Musée de l'Orangerie, Paříž).

Obrazům koupajících se chybí erotická přitažlivost Renoirových obrazů, působí spíš jako sochy ze sádry: Velké koupající se ženy (1894-1905, National Gallery, Londýn), Koupající se ženy (kolem 1895, Ordrupgaard, Kodaň), Koupající se ženy (1900, Ny Carlsberg Glyptotek, Kodaň) a v koláži: Koupající se (1890, Musée d'Orsay, Paříž), Koupající se (1890–1891, Ermitáž, Petrohrad), Pět koupajících se žen (1885-1887, Kunstmuseum, Basilej) a Koupající se žena sedící u vody (1876, Kunstmuseum, Basilej).

Velké zastoupení v Cézannově díle mají zátiší s ovocem, pečivem a květinami: Zátiší s košíkem ovoce (1888-1890, Musée d'Orsay, Paříž), Broskve a hrušky (kolem 1895, Puškinovo muzeum, Moskva), Ovoce, ubrousek a krabička na mléko (1880-1881, Musée de l'Orangerie, Paříž), Zátiší s ovocem a sklenicí zázvoru (1895, Kunstmuseum, Basilej), Váza s doškovým vzorem, cukřenka a jablka (1890-1893, Musée de l'Orangerie, Paříž), Stůl se studeným občestvením (1874-1877, Hungarian National Gallery, Budapešť), Jablka a sušenky (1904, Musée de l'Orangerie, Paříž), Zátiší se sklenicí na zázvor a lilky (1893–1894, Metropolitní muzeum umění, New York), Dahlie ve velké delftské váze (1873, Musée de l'Orangerie, Paříž), Květiny v modré váze (1880, Musée de l'Orangerie, Paříž), Květiny (1902–1903, Puškinovo muzeum, Moskva) a Zátiší s květinami a ovocem (1890, Alte Nationalgalerie, Berlín). 

Pro velký počet zátiší, další jsou v kolážích: Květiny a ovoce (1880, Musée de l'Orangerie, Paříž), Zátiší s jablky (1895-1898, Museum of Modern Art, New York), Zátiší s mísou (Musée d'Orsay, Paříž), Jablka, broskve, hrušky a hrozny (1879-1880, Ermitáž, Petrohrad), Ovoce (1875, Národní galerie, Praha), Květináč s květinami a ovocem (1888-1890, Courtauld Institute of Arts, Londýn) a Kanystr na mléko a jablka (1879-1880, Museum of Modern Art, New York).

V druhé koláži jsou: Zátiší se sádrovým Amorem (kolem 1894, Courtauld Institute of Arts, Londýn), Zátiší s lahví a cibulí (1895-1900, Musée d'Orsay, Paříž), Zátiší se sklenicí a jablky (1879-1882, Fondation Beyeler, Basilej-Riehen), Džbán z kameniny (1893-1894, Fondation Beyeler, Basilej-Riehen), Zátiší s kameninovým džbánem (1893-1894, Fondation Beyeler, Basilej-Riehen) a Zátiší s komodou (1883-1887, Neue Pinakothek, Mnichov).

Cézanne v krajinných sceneriích zkoumá rozložení hmot, horizontalitu vodních ploch, vertikalitu staveb, skal a stromů, kulatost ovoce, záhyby, v nichž splývá šat a trvalost tvaru jej zajímá víc než pohyblivé projevy duševního života. 

V tomto směru si zamiloval opakovanou malbu hory Sainte-Victorie (Mont/Montagne Sainte-Victoire). Jde o malý horský hřeben, jehož nejvyšší část má tvar pyramidy. Leží asi 10 km východně od Aix-en-Provence a nejvyšším bodem je Sainte-Pic des Mouches s nadmořskou výškou 1,011 metrů: Hora Sainte-Victoire (1890, Musée d'Orsay, Paříž), Hora Sainte-Victoire s velkou borovicí (kolem 1887, Courtauld Institute of Arts, Londýn), Hora Sainte-Victoire (1897-1898, Ermitáž, Petrohrad), Hora Sainte-Victoire (1890), National Gallery of Scotland, Edinburgh) a v hodně modernistickém stylu, namalovaném krátce před smrtí Pohled na horu Sainte-Victoire z Les Lauves (1904–1906, Kunstmuseum, Basilej)

Lom Bibémus (Bibémus Quarry) Cézanne rovněž rád navštěvoval, jako kdyby chtěl nahlédnout do nitra Země a dotknout se jejích kostí. Prezentovaný obraz se jmenuje: V lomu Bibémus (1900-1904, National Gallery, Londýn).

Zbývající fotografie obrazů se zaměřují na domy, stromy, cesty, vodní plochy a mosty. Mlýn na řece Couleuvre v Pontoise (1881, Alte Nationalgalerie, Berlín), Cesta v Chantilly (1888, National Gallery, Londýn), V parku Château-Noir (1898-1900, Musée de l'Orangerie, Paříž), Dům v Aix (Jas de Bouffan, 1885-1887, Národní galerie, Praha), Farma v Normandii (1885-1886, Albertina, Vídeň).

Čtyři obrazy jsou v koláži: Černý hrad (1903-1904, Museum of Modern Art, New York), Pohled na vinařství Domaine Saint-Joseph (1880, Metropolitan Museum of Art, New York), Jourdanova kůlna (1906, Galleria Nazionale d'Arte Moderna, Řím), Holubník v Bellevue (1888-1892, Kunstmuseum, Basilej).

A pět v další: Krajina s topoly (1885-1887, National Gallery, Londýn), Velké stromy (1902-1904, National Gallery of Scotland, Edinburgh), Červená skála (1895, Musée de l'Orangerie, Paříž), Železniční zářez (1870, Neue Pinakothek, Mnichov) a Venkovská silnice (1871, Kunstmuseum, Basilej). 

Následující ukázky jsou opět samostatně: Vysoké stromy v Jas de Bouffan (kolem 1883, Courtauld Institute of Arts, Londýn), Stromy a domy (1885-1886, Musée de l'Orangerie, Paříž), Akvadukt (1885-1887, Puškinovo muzeum, Moskva), Most přes Marnu v Cretelu (nebo Břehy Marny, 1894-1895, Puškinovo muzeum, Moskva), Sestřin rybník, Osny (kolem 1875, Courtauld Institute of Arts, Londýn), Břehy řeky (1904, Kunstmuseum, Basilej), Jezero Annecy (1896, Courtauld Institute of Arts, Londýn) – toto město a jezero bylo kdysi přiblíženo v cestovatelském článku Annecy - Alpské Benátky, L'Estaque (1878-1879, Musée d'Orsay, Paříž) – předměstský přístav na jihu Francie, na severu Marseille, Na nábřeží Quai de Bercy v Paříži (1873–1875, Kunsthalle, Hamburg).

Cézanne tím, že v přírodě podle něj vše vychází z tvaru koule, kužele a válce, byl inspirací kubistů, expresní barevné skvrny ovlivnily abstraktní umělce. V závěru jeho života byl objeven mladými umělce a jeho solitérské umění se podobně jako Gogha, Gauguina a později ještě Modiglianiho a Klimta se na burzách začalo prodávat za miliardové ceny.