Gustav Klimt - vídeňská secese a symbolismus

Gustav Klimt (1862-1918) byl jen o generaci mladší než postupně se stále více prosazující impresionisté, ale jejich styl ho neovlivnil, mnohem více mu dalo rodinné prostředí, otec byl rytcem a zlatníkem a kontakt s uměleckými řemesly se pak projevil v dekorativnosti jeho maleb a použití barvy zlata. Koncem 19. století se navíc v evropských centrech umění téměř současně prosadil nový styl, který byl na dekorativnosti založen, v různých zemích měl různé názvy, ve Francii Art Nouveau, v Anglii Modern Style, v Německu Jugendstill, v Itálii Stile Liberty nebo také Floreale (= floral style) a my jej známe pod označením secese. Znamenal odklon od akademického historismu a protest proti konzervativcům, kteří v uměleckých organizacích zastávali rozhodující funkce. Za místo a datum „narození“ secese se považuje Mnichov a rok 1892, v Rakousku s mírným zpožděním rok 1897, kdy Gustav Klimt ve Vídni založil výtvarné sdružení Wiener Sezession (Vienna Secession). Styl se promítl i do módy a my jej máme také spojený s dílem Alfonse Muchy.    

Klimt po absolvování uměleckoprůmyslové školy získal zakázky na výzdobu veřejných budov, vídeňský Burgtheater a Kunsthistorisches Museum se mohou pochlubit jeho nástěnnými malbami a je také autorem opony a stropní dekorace v divadlech v Liberci a v Karlových Varech. Pro aulu vídeňské univerzity vytvořil cyklus alegorických obrazů Filosofie (1900), Lékařství (1901) a Právo (1903), druhý obraz byl však označen za pornografický a univerzita odmítla díla zaplatit, malíř se pak musel soudně domáhat jejich vrácení. Bohužel se nedochovaly, na konci 2. světové války byly na zámku Immendorf zničeny požárem a v první koláži jsou jen jejich (převážně černobílé) reprodukce.    

Stěny interiéru budovy Secession na Karlově náměstí (Karlsplatz) ve Vídni zdobí Klimtův Beethovenovský vlys (Beethovensfries/Beethoven Frieze) (1902).

V následujících ukázkách Klimtova díla budou převážně fotografie ze dvou vídeňských stánků umění: Österreichische Galerie Belvedere a Leopold Museum, které budu zkracovat na ÖGB a LM. Z toho by se mohlo zdát, že Klimt má jen regionální význam, ve skutečnosti jde o nejvýznamnějšího malíře v secesním stylu na světě a jeho díla se v aukcích prodávají i za miliardové ceny. 

Bohužel nemám vlastní fotografii Portrétu Adély Blochové-Bauerové (někdy se označuje také jako Zlatá Adéla) z r. 1907, který je ikonou secesní malby. Obraz byl k vidění ve sbírkách Österreichische Galerie Belvedere, židovští majitelé jej však v r. 2006 v aukci prodali Ronaldu Lauderovi za 135 milionů dolarů, což v přepočtu je více než 3 miliardy Kč. Tehdy to byla nejvyšší prodejní cena, později byla 2krát překonána při prodeji obrazů moderních malířů Willema de Kooninga a Jacksona Pollocka, ale pro Lauderovu Neue Galerie v New Yorku (německý název v USA galerista použil proto, že se zaměřuje na díla malířů z německého prostředí) má stejný význam jako Mona Lisa pro Louvre. Ronald Lauder kdysi se společností CME provozoval TV Nova, odkud byl v nepřehledném ději ředitelem Vladimírem Železným „vytěsněn“, v následné arbitráži na českém státu vysoudil 9 miliard za zmařené podnikání, a tak můžeme říct, že si slavný obraz koupil za naše peníze a ještě mu zbylo na další.  

Vložím sem alespoň fotografii plakátu s tímto dílem, kde chybí rám.

Z Belvederu zmizel i obraz Dáma s vějířem (1917-1918), zapůjčený sem ze soukromé sbírky, loni jej však majitelé v aukci prodali za 85 milionů liber, v přepočtu za 2,35 miliard Kč. V galerii jsem byl před dvěma roky a jeho fotografii tak mám.  

Klimt byl oblíbeným portrétistou vídeňské smetánky a osoby často znázorňoval v dekorativním prostředí a pestrém oblečení: Fritza Riedlerová (1906, ÖGB), Friedrike Beer-Montiová (1916, ÖGB), Elisabeth Ledererová (1914-1916, ÖGB), Margaret Stonborough Wittgensteinová (1905, Neue Pinakothek, Mnichov), Sonja Knipsová (1897-1898, ÖGB), Pauline Flögeová v rokokovém kostýmu (1892-1894, LM).

Portrét Amalie Zuckerkandl (1913-1914, Österreichische Galerie Belvedere, Vídeň) je nedokončený. Znázorňuje dceru vídeňského spisovatele a dramatika Sigmunda Schlesingera, provdanou za chirurga a urologa Otto Zuckerkandla. Vztah však skončil rozvodem a osud Amalii nepřál ani později, po vypuknutí 2. sv. války byla na základě norimberských rasových zákonů uvězněna a r. 1942 zahynula v polském koncentračním táboře Bełžec.  

Vídeň v 2. polovině 19. století a začátkem 20. století byla také centrem vážné hudby. Jsou s ní spojeni skladatelé Johannes Brahms, Anton Bruckner, Gustav Mahler, Arnold Schönberg a na následujícím obraze je Franz Schubert u klavíru (1896, soukromá sbírka, LM), jak si ho Klimt představoval, protože Schubert žil o 100 let dříve. 

Další postavy jsou anonymní: Sedící mladá dívka (1894, LM), Studie hlavy dívky z Hané (1883, LM), Dáma s rukávníkem (1916-1917, soukromá sbírka, Národní galerie, Praha), Slepec (1896, LM), Portrét starce (1896, soukromá sbírka, LM), Portrét starce z profilu (1896, LM), Sedící nahý muž otočený doleva (1883, soukromá sbírka, LM).

Umělec byl známý tím, že s modelkami často udržoval sexuální vztah a s některými měl i dítě, v obrazech však ženskou nahotu zobrazoval většinou rafinovaně, aby se vyhnul osočení z malování pornografie, které mu mnohdy bylo přisuzováno, jak již bylo uvedeno v úvodu. Patří sem: Adam a Eva (1917-1918, ÖGB), Přítelkyně II (1916, ÖGB), Přítelkyně (Vodní hadi I, 1904, ÖGB) a Nevěsta (1917-1918, ÖGB). 

Nejznámějším Klimtovým erotickým obrazem je ale Judita s hlavou Holoferna (1901, ÖGB). 

Druhou verzi téhož námětu (tentokrát z r. 1905) máme u nás, v Galerii výtvarného umění v Ostravě.

Láskyplný vztah zachycuje obraz Polibek (alternativně nazývaný Milenci, 1909, ÖGB), opět v barvě zlata.

Klimt se některými díly zařadil k malířům symbolismu, kteří se snažili představy o smyslu života, úzkosti a smrti vyjádřit výtvarnými prostředky.  

Pravá část obrazu Smrt a život (1910-1911, LM) ztělesňuje fáze života – dítě v náruči matky zrod, žena uprostřed stárnutí, zamilovaný pár v popředí štěstí a sluncem zalité dny, jenže smrt vlevo ví, že stejně se s ní všichni setkají.  

Proměny ženy během života znázorňují i Tři věky ženy (1905, Galleria Nazionale d'Arte Moderna, Řím). Věk dítěte a jeho matky je podán v chladné modré barvě okolí, stáří ženy v levé části obrazu vyjadřuje povadlá kůže, nafouklé břicho a vystouplé žíly.

Na obraze Panna (1913, Národní galerie, Praha) spící pannu, symbol neposkvrněné krásy, obklopují ženy v různých fázích spánku, vyjadřujících pomíjivost a kontrast života a smrti. 

Matka s dvěma dětmi (nebo také Rodina) (1909-1910, ÖGB) bez dekorativních prvků a z velké části se skrytými obličeji symbolizuje intimní náhled do Klimtova života a jeho dvě děti, které se mu narodily ve vztazích s modelkami.

Neopominutelnou součástí Klimtova díla jsou obrazy přírody. U Slunečnice (1907-1908, ÖGB) a Chalupářské zahrady se slunečnicemi (1907, ÖGB) inspiraci zřejmě našel u Vincenta van Gogha. 

Kvetoucí máky (1907, ÖGB) prozrazují vliv Clauda Moneta. 

Přírodu s parky, stromy a jezírky zkrášlují zámky a citlivě začleněné vily. To vše je v následujícím souboru obrazů: Krajina u Schönbrunnu (1916, LM), Zámek Kammer u jezera Attersee III (1909-1910, ÖGB), Alej k zámku Kammer (1912, ÖGB), Na jezeře Attersee (1900, LM), Lesnický dům ve Weissenbachu u Attersee I (1914, soukromá sbírka, ÖGB), Ráno u rybníka (1899, LM), Vodní zámek (1908-1909, Národní galerie, Praha), Sklep Litzlberg (1915-1916, soukromá sbírka, LM), Velký topol II (nebo také Sílící bouře) (1902-1903, LM) a Sad (1898, soukromá sbírka, LM).

Do přírody patří i zvěř, tu ale Klimt opomíjel. Výjimkou je obraz Černý býk (1900, LM), kde je však znázorněna jen nezřetelná silueta býka, a kresba Theseus zapasí s Minotaurem (1898, Moravská galerie, Brno).