18. května 2024

Gustav Klimt - vídeňská secese a symbolismus

Gustav Klimt (1862-1918) byl jen o generaci mladší než postupně se stále více prosazující impresionisté, ale jejich styl ho neovlivnil, mnohem více mu dalo rodinné prostředí, otec byl rytcem a zlatníkem a kontakt s uměleckými řemesly se pak projevil v dekorativnosti jeho maleb a použití barvy zlata. Koncem 19. století se navíc v evropských centrech umění téměř současně prosadil nový styl, který byl na dekorativnosti založen, v různých zemích měl různé názvy, ve Francii Art Nouveau, v Anglii Modern Style, v Německu Jugendstill, v Itálii Stile Liberty nebo také Floreale (= floral style) a my jej známe pod označením secese. Znamenal odklon od akademického historismu a protest proti konzervativcům, kteří v uměleckých organizacích zastávali rozhodující funkce. Za místo a datum „narození“ secese se považuje Mnichov a rok 1892, v Rakousku s mírným zpožděním rok 1897, kdy Gustav Klimt ve Vídni založil výtvarné sdružení Wiener Sezession (Vienna Secession). Styl se promítl i do módy a my jej máme také spojený s dílem Alfonse Muchy.    

Klimt po absolvování uměleckoprůmyslové školy získal zakázky na výzdobu veřejných budov, vídeňský Burgtheater a Kunsthistorisches Museum se mohou pochlubit jeho nástěnnými malbami a je také autorem opony a stropní dekorace v divadlech v Liberci a v Karlových Varech. Pro aulu vídeňské univerzity vytvořil cyklus alegorických obrazů Filosofie (1900), Lékařství (1901) a Právo (1903), druhý obraz byl však označen za pornografický a univerzita odmítla díla zaplatit, malíř se pak musel soudně domáhat jejich vrácení. Bohužel se nedochovaly, na konci 2. světové války byly na zámku Immendorf zničeny požárem a v první koláži jsou jen jejich (převážně černobílé) reprodukce.    



Stěny interiéru budovy Secession na Karlově náměstí (Karlsplatz) ve Vídni zdobí Klimtův Beethovenovský vlys (Beethovensfries/Beethoven Frieze) (1902).







V následujících ukázkách Klimtova díla budou převážně fotografie ze dvou vídeňských stánků umění: Österreichische Galerie Belvedere a Leopold Museum, které budu zkracovat na ÖGB a LM. Z toho by se mohlo zdát, že Klimt má jen regionální význam, ve skutečnosti jde o nejvýznamnějšího malíře v secesním stylu na světě a jeho díla se v aukcích prodávají i za miliardové ceny. 

Bohužel nemám vlastní fotografii Portrétu Adély Blochové-Bauerové (někdy se označuje také jako Zlatá Adéla) z r. 1907, který je ikonou secesní malby. Obraz byl k vidění ve sbírkách Österreichische Galerie Belvedere, židovští majitelé jej však v r. 2006 v aukci prodali Ronaldu Lauderovi za 135 milionů dolarů, což v přepočtu je více než 3 miliardy Kč. Tehdy to byla nejvyšší prodejní cena, později byla 2krát překonána při prodeji obrazů moderních malířů Willema de Kooninga a Jacksona Pollocka, ale pro Lauderovu Neue Galerie v New Yorku (německý název v USA galerista použil proto, že se zaměřuje na díla malířů z německého prostředí) má stejný význam jako Mona Lisa pro Louvre. Ronald Lauder kdysi se společností CME provozoval TV Nova, odkud byl v nepřehledném ději ředitelem Vladimírem Železným „vytěsněn“, v následné arbitráži na českém státu vysoudil 9 miliard za zmařené podnikání, a tak můžeme říct, že si slavný obraz koupil za naše peníze a ještě mu zbylo na další.  

Vložím sem alespoň fotografii plakátu s tímto dílem, kde chybí rám.



Z Belvederu zmizel i obraz Dáma s vějířem (1917-1918), zapůjčený sem ze soukromé sbírky, loni jej však majitelé v aukci prodali za 85 milionů liber, v přepočtu za 2,35 miliard Kč. V galerii jsem byl před dvěma roky a jeho fotografii tak mám.  


Klimt byl oblíbeným portrétistou vídeňské smetánky a osoby často znázorňoval v dekorativním prostředí a pestrém oblečení: Fritza Riedlerová (1906, ÖGB), Friedrike Beer-Montiová (1916, ÖGB), Elisabeth Ledererová (1914-1916, ÖGB), Margaret Stonborough Wittgensteinová (1905, Neue Pinakothek, Mnichov), Sonja Knipsová (1897-1898, ÖGB), Pauline Flögeová v rokokovém kostýmu (1892-1894, LM).









Vídeň v 2. polovině 19. století a začátkem 20. století byla také centrem vážné hudby. Jsou s ní spojeni skladatelé Johannes Brahms, Anton Bruckner, Gustav Mahler, Arnold Schönberg a na následujícím obraze je Franz Schubert u klavíru (1896, soukromá sbírka, LM), jak si ho Klimt představoval, protože Schubert žil o 100 let dříve. 



Další postavy jsou anonymní: Sedící mladá dívka (1894, LM), Studie hlavy dívky z Hané (1883, LM), Dáma s rukávníkem (1916-1917, soukromá sbírka, Národní galerie, Praha), Slepec (1896, LM), Portrét starce (1896, soukromá sbírka, LM), Portrét starce z profilu (1896, LM), Sedící nahý muž otočený doleva (1883, soukromá sbírka, LM).










Umělec byl známý tím, že s modelkami často udržoval sexuální vztah a s některými měl i dítě, v obrazech však ženskou nahotu zobrazoval většinou rafinovaně, aby se vyhnul osočení z malování pornografie, které mu mnohdy bylo přisuzováno, jak již bylo uvedeno v úvodu. Patří sem: Adam a Eva (1917-1918, ÖGB), Přítelkyně II (1916, ÖGB), Přítelkyně (Vodní hadi I, 1904, ÖGB) a Nevěsta (1917-1918, ÖGB). 







Nejznámějším Klimtovým erotickým obrazem je ale Judita s hlavou Holoferna (1901, ÖGB). Obraz při mé návštěvě bohužel v galerii nebyl vystaven (zřejmě byl zapůjčen na nějakou výstavu), proto jej výjimečně vkládám z internetu, bez něj by text nebyl plnohodnotný. Snad jej ještě někdy nahradím vlastní fotografií.



Druhou verzi téhož námětu (tentokrát z r. 1905) máme u nás, v Galerii výtvarného umění v Ostravě.



Láskyplný vztah zachycuje obraz Polibek (alternativně nazývaný Milenci, 1909, ÖGB), opět v barvě zlata.



Klimt se některými díly zařadil k malířům symbolismu, kteří se snažili představy o smyslu života, úzkosti a smrti vyjádřit výtvarnými prostředky.  

Pravá část obrazu Smrt a život (1910-1911, LM) ztělesňuje fáze života – dítě v náruči matky zrod, žena uprostřed stárnutí, zamilovaný pár v popředí štěstí a sluncem zalité dny, jenže smrt vlevo ví, že stejně se s ní všichni setkají.  



Na obraze Panna (1913, Národní galerie, Praha) spící pannu, symbol neposkvrněné krásy, obklopují ženy v různých fázích spánku, vyjadřujících pomíjivost a kontrast života a smrti. 



Matka s dvěma dětmi (nebo také Rodina) (1909-1910, ÖGB) bez dekorativních prvků a z velké části se skrytými obličeji symbolizuje intimní náhled do Klimtova života a jeho dvě děti, které se mu narodily ve vztazích s modelkami.



Neopominutelnou součástí Klimtova díla jsou obrazy přírody. U Slunečnice (1907-1908, ÖGB) a Chalupářské zahrady se slunečnicemi (1907, ÖGB) inspiraci zřejmě našel u Vincenta van Gogha



Kvetoucí máky (1907, ÖGB) prozrazují vliv Clauda Moneta



Přírodu s parky, stromy a jezírky zkrášlují zámky a citlivě začleněné vily. To vše je v následujícím souboru obrazů: Krajina u Schönbrunnu (1916, LM), Zámek Kammer u jezera Attersee III (1909-1910, ÖGB), Alej k zámku Kammer (1912, ÖGB), Na jezeře Attersee (1900, LM), Lesnický dům ve Weissenbachu u Attersee I (1914, soukromá sbírka, ÖGB), Ráno u rybníka (1899, LM), Vodní zámek (1908-1909, Národní galerie, Praha), Sklep Litzlberg (1915-1916, soukromá sbírka, LM), Velký topol II (nebo také Sílící bouře) (1902-1903, LM) a Sad (1898, soukromá sbírka, LM).













Do přírody patří i zvěř, tu ale Klimt opomíjel. Výjimkou je obraz Černý býk (1900, LM), kde je však znázorněna jen nezřetelná silueta býka, a kresba Theseus zapasí s Minotaurem (1898, Moravská galerie, Brno).





17 komentářů:

  1. Gustav Klimt patří mezi mé oblíbence. 🙂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také se mně velmi líbí, mnohem víc než secesní obrazy Alfonse Muchy (zato jeho Slovanská epopej je impozantní, paradoxně se ale z uměleckého hlediska tolik necení, protože cyklus je považován za příliš akademický bez originálního přínosu).

      Vymazat
    2. Sestře jsem koupila knihu Slovanská epopej - je krásná. 🙂

      Vymazat
    3. Tu bych si také rád koupil. Slovanskou epopej jsem kdysi viděl na zámku v Moravském Krumlově, ale nevím, zda tam ještě je. Mucha ji odkázal Praze s podmínkou, že pro ni zajistí trvalý výstavní prostor, ale v tom se nijak nepokročilo. Před několika lety jsem 9 z 20 pláten viděl na Výstavišti v Brně, také byla v Japonsku a zřejmě se s ní nakládá jako s putovním pohárem a stálé místo dosud nemá. Bohužel je vždy zakázáno plátna fotografovat, a to dokonce i sál na zámku Zbraslav, kde ji Mucha maloval.

      Vymazat
  2. Ta rafinovanost ženského aktu se mi líbí převelice.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tomto směru se mně zvlášť líbí Přítelkyně II.

      Vymazat
  3. Dámy - především brunety - mají mimořádně krásné, souměrné tváře a dokonalou pleť. Zvláštní, že jejich hlavy jsou velmi propracované, ale zbytek jejich postav už jako by nebyl tak důležitý, ačkoli byl nepochybně pracný a většinou evokuje bohatství.
    Drobný postřeh: Sedící nahý muž není otočený doleva, nýbrž doprava.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tedy - pokud nejde o zobrazení jeho odrazu v zrcadle :-)

      Vymazat
    2. Máš pravdu, štítek u obrazu však uvádí název Sitting Nude Man Turned to the Left. Možná měl malíř problém s určováním stran, anebo skutečně jde o zrcadlové překlopení. :).

      Vymazat
    3. (Předpokládám, že Anonymní=Miloš.)
      Miloši, ono to možná ještě bude jinak. Ten muž se dívá ve směru LEVÉHO okraje obrazu. Tedy z pohledu diváka. Ale otočený je na svoji PRAVOU stranu.

      Vymazat
    4. Ano, Anonymní = Miloš (jsem zvědavý, jak se komentář uloží teď).
      Když se na ten obraz dívám, doleva má natočeny nohy a horní část těla doprava a směr pohledu se mně zdá nejednoznačný (a spíše rovně dopředu), takže každý si může jeden ze směrů vybrat :)..
      Ještě k tomu, jak jsi psala, že obličeje znázorňuje propracovaně a zbytek už ne tolik, něco na tom je, ale většinou jde o dekorativně znázorněné oděvy a tam jde vlastně o jeden vzor, jako kdyby šlo o potisk.

      Vymazat
  4. Je to takový rakouský Alfonz Mucha

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V mnohém ale jiný, Mucha např. nemaloval erotické obrazy, krajiny a vlastně ani portréty. Podoba je hlavně v dekorativnosti.

      Vymazat
    2. Pro Miloše: To není tak docela pravda. Mucha maloval portréty.

      Vymazat
    3. Ano, maloval, ale ty portréty z velké části jsou spíše kresby na plakáty než plnohodnotné malby.

      Vymazat
  5. Tak tam bych se moc ráda podívala, až zase pojedeme do Vídně. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tomto je Vídeň vděčná, protože ve zmíněných dvou galeriích je většina Klimtových významných děl, stejně tak v případě Egona Schieleho, i když od něj mám fotografie i ze vzdálenějších muzeí, jeho také někdy na blog přidám.

      Vymazat

Aktuální článek

Jan Steen - hospodské baroko

Když se podíváme na náměty obrazů barokních malířů, velmi často nevybočují z obvyklého společenského zaměření tehdejší doby. Caravaggio mal...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)